Catherine Bennetto - Nechci lásku nebeskou

Spisovatel: Catherine Bennetto
Originální název: How Not to Fall in Love, Actually

Počet stran: 424

Rok vydání: 2018
Vydání originálu: 2016
Nakladatelství: Ikar
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Svižná romantická komedie britského střihu. Emma nemá zrovna šťastné období. Zjistí, že neplánovaně otěhotněla s přítelem, který není právě ideální materiál na otce roku, z práce ji vyhodí, když je drzá na šéfa, a ještě přijde o všechny úspory. Naštěstí zdědí starý dům na venkově, takže má aspoň střechu nad hlavou. To ale netuší, že s novým domovem přijde velká spousta změn, z nichž nejpřekvapivější (a nejvíc sexy) je nový nájemník, který se jedné noci neplánovaně octne na jejím gauči. Emmě se daří postupně se postavit zpět na nohy, jen jednu věc si zásadně zakázala: Zamilovat se…

Když jsem sáhla po Nechci lásku nebeskou, byla to právě obálka, která mě nalákala. Jemná, stylová, přesně ten typ obálky, která slibuje pohodový příběh se špetkou ironie, trochou romantiky a možná i seberozvojovou linkou. A upřímně – doufala jsem v něco na styl Bridget Jones nebo Marian Keyes. Jenže z očekávané kombinace smíchu, nadhledu a upřímnosti nakonec zbylo hlavně rozčarování. Příběh, který nemá pořádný tah na branku, hlavní hrdinka, ke které si člověk hledá vztah jen těžko, a humor, který kolem mě spíš proklouzl, než že by mě rozesmál.

Hlavní hrdinka (jejíž jméno ti v paměti asi neutkví dlouho) zůstává na prahu dospělosti – těhotná, bez partnera, bez práce, bez plánu. To by samo o sobě mohl být základ pro silný, syrově upřímný příběh o tom, jak se žena zvedá z popela a hledá nový směr. Jenže právě tady přichází problém – tenhle příběh nikdy pořádně nezačne.

Místo jasné dějové linky se dočkáme spíš sledování hlavní hrdinky, jak bloumá životem, dělá drobná rozhodnutí (většinou nelogická) a přešlapuje z místa na místo. Je tu náznak vztahu, přátelství, nějaké osobní změny – ale všechno tak trochu mimochodem. Chybí dramatické zvraty, emoce, nebo aspoň momenty, které by si člověk zapamatoval. Zkrátka spíš „plácání se životem“ než vývoj.

Nejslabší článek knihy. Hlavní hrdinka není nesympatická – ale taky ničím zajímavá. Její pasivita, nerozhodnost a vnitřní neangažovanost mě po pár kapitolách začaly trochu unavovat. A to je škoda – měla za sebou těžký start, potenciál tam byl.

Vedlejší postavy působí jako kulisy – občas se mihnou, pronášejí vtipné hlášky (nebo se o ně aspoň pokoušejí), ale málokdo z nich má hloubku. A co je zásadní – žádný vztah, který by v knize fungoval jako motor příběhu.

Pokus o ironii, nadsázku a sarkasmus tu je – ale nefungoval na mě. Místo toho mi většina hlášek přišla buď křečovitá, nebo mimo. A co je možná ještě podstatnější – chyběla mi emoce. Ať už radost, smutek, naštvání... cokoli, co by mě s hrdinkou spojilo. Místo toho jsem knihu četla jaksi zvenčí.

Co se týče stylu, je svižný a přístupný. Věty se čtou lehce, text plyne – takže čtení samotné není náročné, jen se dost rychle začne dostavovat nuda. A pokud si čtenář nesedne s humorem, je to těžké udržet si zájem.

Na papíře to zní dobře: mladá žena, těhotná, sama, ztracená. Téma samo o sobě silné, a kdyby se chopilo vážněji (nebo naopak s opravdu trefným humorem), mohla z toho být výborná kniha. Jenže tady se témata jen načrtávají, zůstávají na povrchu, a často se překrývají balastem zbytečných scén nebo zdlouhavých monologů.

Mrzí mě to, ale Nechci lásku nebeskou pro mě nebyla ta pravá. Přestože jsem chtěla dát šanci lehké čtenářské jednohubce s nadhledem, dočkala jsem se jen slabého příběhu, který se topí v omáčce. Humor mi nesedl, postavy mě nezaujaly a hlavní hrdinka byla až příliš pasivní na to, abych jí držela palce. Na letní čtení do vlaku možná, ale jinak – bohužel – rychle zapomenutelná záležitost.

Edgar Allan Poe - Vraždy v ulici Morgue

Spisovatel: Edgar Allan Poe

Originální název: The murders in the Rue Morgue
Počet stran: 240
Rok vydání: 2018
Vydání originálu: 1946
Nakladatelství: Garamond
Vazba knihy: Brožovaná

Vraždy v ulici Morgue jsou považovány za první moderní detektivní příběh, který změnil podobu světové literatury. Přes svůj nevelký rozsah v něm nechybí napětí, hrůza a překvapivé rozuzlení, o něž se svými dedukčními schopnostmi postará vysoce všímavý detektiv Dupin bez něhož by možná později vůbec nevznikl populární Sherlock Holmes Arthura Conana Doyla ani Hercule Poirot Agathy Christie a další. Tento výbor obsahuje i povídky nenáležející do detektivního a hororového žánru, ovšem ani ty neztrácejí typicky poeovský punc tísnivosti. Ani autorův život nebyl koneckonců příliš veselý, v mládí osiřel, později mu zemřela milovaná manželka, měl sklony k alkoholismu a jako jeden z prvních moderních autorů se snažil uživit výhradně jako spisovatel z povolání, což přes úspěchy u čtenářů neznamenalo v první polovině 19. století velké zisky. Edgar Allan Poe zemřel roku 1849 za nevyjasněných okolností.

Vraždy v ulici Morgue (The Murders in the Rue Morgue) je jedno z nejznámějších děl Edgara Allana Poea, které je považováno za jeden z prvních detektivních příběhů. Vydáno bylo v roce 1841 a představuje postavu C. Auguste Dupina, soukromého detektiva, který řeší záhadu brutálních vražd v Paříži. Příběh je napsán ve formě vyšetřování a ukazuje brilantní dedukci hlavního hrdiny, což bylo v té době revoluční.

Poeho styl psaní je temný, melancholický a často se zaměřuje na psychologické prvky postav a jejich vnitřní boj. To může být pro někoho trochu náročné na čtení, protože se často zaměřuje na detailní popisy a atmosféru, což někdy zpomaluje tempo děje.

Pokud jde o hodnocení, kniha je obecně považována za velmi důležitou v rámci žánru detektivky, protože položila základy pro pozdější vývoj tohoto typu literatury. U některých čtenářů je však styl psaní Poea těžší na trávení, což je zcela pochopitelné.

V roce 2018 vydalo nakladatelství Garamond soubor povídek Edgara Allana Poea, který obsahuje nejen jeho nejslavnější příběhy, ale i méně známé klenoty, které ukazují širokou šíři autorova umění. Tato sbírka nabízí čtenářům jedinečnou příležitost ponořit se do temného a fascinujícího světa, který Poe vytvořil.

Mezi známými a ceněnými povídkami jako „Vraždy v ulici Morgue“, „Zrádné srdce“ a „Maska Červené smrti“, se v souboru nacházejí i méně známé, ale stejně působivé příběhy, které ukazují různé aspekty Poeovy tvorby. „Anděl pitvornosti“ a „Ďábel ve zvonici“ zaujmou svým hororovým laděním, zatímco „Eleonora“ a „Medailon“ nabízejí emotivní pohledy na lásku a smrt. „Předčasný pohřeb“ se zabývá jedním z Poeových oblíbených témat – strachem z pohřbení za živa, což je fascinující motiv, který se objevuje i v dalších jeho povídkách.

Některé povídky, jako „Senzace s balonem“ a „Tisící druhý Šeherezádin příběh“, přinášejí fantastické prvky a zkoumají vztah mezi realitou a imaginací, což bylo pro Poea typické. Další příběhy, například „Von Kempelen a jeho objev“, spojují vědecké objevy a záhady, což ukazuje autorovu schopnost kombinovat různé žánry.

Sbírka je bohatá na příběhy, které překračují hranice typického hororu a detektivky a dotýkají se i filozofických a existenciálních témat. „Tři neděle v týdnu“ a „Král Mor“ odhalují Poeovu schopnost ponořit se do temné psychologické analýzy, zatímco příběhy jako „Muž davu“ a „Příběh z Rozeklaných hor“ ukazují jeho zájem o chování a motivy jednotlivců v širším kontextu společnosti.

Tato sbírka tedy nejen představuje zásadní díla Edgara Allana Poea, ale také poskytuje čtenářům ucelený pohled na jeho fascinující schopnost pracovat s temnými stránkami lidské mysli, záhadami a nevyřešenými otázkami.

I když Poe nemusí být oblíbeným autorem, můžeme na jeho knihy nahlížet jako na důležitou součást literární historie. 

Carola Lovering - Jen mi dál lži | RC review

Spisovatel: Carola Lovering
Originální název: Tell Me Lies

Počet stran: 408
Rok vydání: 2024
Vydání originálu: 2018
Nakladatelství: Bourdon
Vazba knihy: Brožovaná

Když Lucy Albright přijíždí na malou kalifornskou vysokou školu, touží po novém začátku a ihned přijme vše, co vysokoškolský život nabízí – nové přátele, divoké večírky, podnětné přednášky. A pak potká Stephena DeMarca. Okouzlujícího. Přitažlivého. Komplikovaného. Zničujícího.

Sebevědomý a suverénní Stephen v Lucy vidí něco, co nikdo jiný neviděl, a ona se rychle nechá svést představou, jaké možnosti jí jeho pozornost přináší. Současně je Stephen odhodlán zapomenout na událost pohřbenou v jeho minulosti, která by ho v případě odhalení mohla zničit. Stephen se ve své snaze o úspěch neohlíží napravo ani nalevo, a to platí i pro jeho snahu získat a udržet si Lucyino srdce.

Lucy ví, že na Stephenovi je něco, čemu se nedá věřit. Stephen ví, že se od něj Lucy nedokáže odtrhnout. Jsou na sobě závislí a jejich propojení bude mít následky, které si nedokázali představit.

Kniha Jen mi dál lži s psychologickým náhledem i kousavým humorem zachycuje toužebná přání, silné ambice i dilemata mladé dospělosti a popisuje, jak těžké může být nechat někoho jít, i když víte, že byste to měli udělat.

Na knihu Jen mi dál lži jsem se hodně těšila. Zaujal mě název, skvělá obálka a láká mě i seriál na Disney+, který ovšem teprve plánuji, proto jsem prvně chtěla přečíst knižní verzi.

Kniha sleduje příběh Lucy Albrightové, mladé dívky/ženy, která se během vysokoškolských let zaplétá s charismatickým, ale manipulativním Stephenem DeMarcusem. Děj se odehrává na pozadí Lucyina přerodu z dospívající dívky v mladou ženu, která čelí vlastním nejistotám a traumatu z minulosti. Vztah Lucy a Stephena je centrem vyprávění a ukazuje cyklus přitažlivosti, klamu a emocionální destrukce.

Zároveň se kniha vrací k Lucyině dětství a problematickému vztahu s matkou, což slouží jako pozadí pro pochopení jejích rozhodnutí a slabostí. Vyprávění střídá pohledy Lucy a Stephena, což poskytuje vhled do jejich myšlení, ale zároveň odhaluje, jak nevyrovnaný jejich vztah je.

Lucy není úplně hrdinkou, kterou si oblíbíte, je nesebevědomá, neváží si sama sebe a ač se svým způsobem posouvá a vyvíjí, je to pomalý cyklus, během kterého několikrát padne na dno. Spousta mužských postav, ač manipulativních bývá vyobrazena jako fascinující muži, u Stephena to tak není, možná jen zpočátku. Stephen je totiž jednoznačně narcistní, manipulativní a povrchní. Přátelé Lucy a jiné vedlejší postavy jsou opravdu okrajové figurky, některé jsem si dokonce ani ke konci nepamatovala.

Jen mi dál lži je kniha, která zaujme čtenáře zajímající se o psychologii vztahů a toxickou dynamiku. Přestože má své silné momenty, trpí nedostatkem originality a dynamiky. Pro ty, kdo hledají lehčí čtení s dramatickým nádechem, může být příjemnou volbou.

Osobně bych knihu doporučila spíše mladším čtenářům, já měla obrovský problém se začíst a životní styl mi vůbec neseděl, drogy na každé party a nikdo se nezdráhá, to fakt není pro mě. Na druhou stranu kniha výborně vykresluje psychologickou stránku o toxických vztazích, lásce a manipulaci. Je to realistické a velmi snadné do toho spadnout.

Moc děkuji nakladatelství Bourdon za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu si můžete zakoupit zde. 

Becky Albertalli - Já, Simon

Spisovatel: Becky Albertalli
Originální název: Simon vs. the Homo Sapiens Agenda
Série: Creekwood
Díl: 1.
Počet stran: 296
Rok vydání: 2017
Vydání originálu: 2015
Nakladatelství: Yoli
Vazba knihy: Brožovaná

Šestnáctiletý Simon už nějakou dobu ví, že je gay, ale ještě není připravený sdělit to okolnímu světu. Jedinou výjimkou je tajemný Blue, se kterým si Simon už několik měsíců vyměňuje e-maily a jejich vzájemné pouto sílí. Jenže pak citlivá korespondence padne do nesprávných rukou a Simon se stane obětí vydírání: buď udělá, co se po něm chce, i když se mu to příčí, nebo riskuje, že si tajné e-maily přečte celá škola. V sázce je však ještě mnohem víc – plachého Bluea by nechtěná publicita mohla vyděsit a Simon už by nikdy nezjistil, kdo Blue ve skutečnosti je…

Nakladatelství Yoli mám moc ráda a na každou knihu od nich se vážně těším, nebo každou, zajímá mě, ale ne vždy jsem si jistá, zda jsem vyloženě cílovka, i když young adult miluji a čtu pořád.

U Simona jsem dost váhala, zda se vůbec do knihy pouštět, zpočátku mě nechávala naprosto chladnou, ale má fakt super hodnocení, navíc kniha byla i zfilmována, což mě utvrdilo v tom, že si ji přečtu, ať pak můžu mrknout na film.

Simonovi je šestnáct, je to typický středoškolák, který ovšem již nějakou dobu ví, že je gay. Není ale připraven s tím jít ven, neví o tom ani jeho praštěná rodina, pouze Blue, internetový přítel, se kterým si pravidelně dopisuje a který ho chápe.

Jenže emaily se nešťastnou náhodou dostanou do rukou spolužákovi, který začne Simona vydírat. Simonovi vydírání vadí, ale svůj coming out si představuje jinak, navíc i hrozí, že by nikdy nepřišel na to, kdo Blue vlastně je.

Vím, že knihy s LGBT tématikou jsou teď velmi populární, ale...Narovinu říkám, že pro mě to moc není, nemám vůbec nic proti tomu, naopak jsem za větší práva gayů, ale...Mě to zkrátka v knihách nebaví, navíc je to většinou v podobě právě YA v prostředí střední školy a u toho si říkám, že jsem fakt už stará a mám jiné starosti.

Myslela jsem, že mě Simon chytne více, ale hodně jsem se do čtení nutila, byla to obrovská nuda. Kniha neměla pořádně začátek ani konec, postavy nepůsobily reálně, bylo to celé takové přitažené za vlasy a chválím asi jen emaily, které knihu obzvláštnily.

Judy I. Lin - Sladká chuť temnoty | RC review

Spisovatelka: Judy I. Lyn 
Originální název: A Venom Dark and Sweet
Série: Kniha čaje
Díl: 2.
Počet stran: 290
Rok vydání: 2024
Vydání originálu: 2022
Nakladatelství: Ocelot
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Do království Velké Si přišlo velké zlo. Vyhnaný princ se vrátil, aby se chopil moci, a jeho nástupu na dračí trůn napomohly hromadné otravy, které drží lid ve strachu a nedůvěře. Ning, mladá, ale mocná šen-nung-š, vládkyně magie využívající starobylé a jemné umění výroby čaje, doprovodila princeznu Čen do vyhnanství. Přidává se k nim čerstvě uzdravená sestra Šu i princeznina věrná osobní strážkyně. Čtyři mladé ženy společně cestují po celém království a hledají spojence, kteří by jim pomohli vyhnat útočníky a získat zpět Čenin právoplatný trůn.
Zlatý had však stále pronásleduje Ning v nočních můrách vizemi války a krveprolití. Probudilo se zlo, které je mnohem starší než malicherné lidské konflikty, a všechna magie v zemi možná nestačí na to, aby ho zastavila před pohlcením světa...

Po přečtení prvního dílu jsem se docela těšila na pokračování, ač jsem knihu hodnotila jako průměrnou, ale originální, o tom žádná, říkala jsem si, že druhý a zároveň závěrečný díl třeba bude mít větší grády a vlastně byla zvědavá, jak se příběh vyvine.

V království Velké Si nyní vládne vyhnaný princ, lid se drží na uzdě díky strachu, mučení a otravám. Princezna Čen je ve vyhnanství společně s Ning, která ovládá mocnou magii čaje, její sestrou a princezninou strážkyní. Společně se snaží dát dohromady spojence proti krutovládě a získat zpět Čenin trůn.

Kde začít, s knihou jsem strávila snad celý měsíc, měla jsem pocit, že ji snad nikdy nedočtu, absolutně jsem se nebyla schopná začíst a bohužel musím napsat, že jsem se opravdu nutila, protože ten příběh Vás nijak nenutí k tomu, zasednout a zjistit, co se bude dít.

Sice během putování hlavních hrdinek občas přijde nějaké to nebezpečí, ale je to tak špatně napsané, nezáživně, v podstatě bez emocí, že Vás to nechává chladnými. Ono to pokračování totiž působí, jako kdyby autorka nevěděla, jak pokračovat a jak to dotáhnout do konce.

Za mě vůbec nemělo jít o duologii, ale celé bych to nacpala do jedné knihy, protože Sladká chuť temnoty by úplně v klidu šla zkrátit, takhle to byla kniha plná vaty, která se táhla.

Bohužel ani milostný příběh mezi Ning a Kangem tu neměl prostor a to málo nemělo jiskru.

Za něco stálo až posledních pár stran, konečně lepší atmosféra, pořádné intriky a magie a žádný prostor pro nudu.

Moc děkuji internetovému knihkupectví megaknihy.cz za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu si můžete zakoupit zde. 

Irma Krauss - Otrávené štěstí

Spisovatel: Irma Krauss
Originální název: Glücksgift
Počet stran: 320
Rok vydání: 2015
Vydání originálu: 2010
Nakladatelství: Yoli
Vazba knihy: Brožovaná

Láska dvou mladých lidí, která přichází jak blesk z čistého nebe, je prudká, divoká, krásná a radikální. Ale štěstí se plíživě mění v jed. Amanda je perfekcionistka posedlá dokonalostí. Pro ni existuje jen všechno, nebo nic, nezná střední cestu. Od Brava očekává nemožné, a tak se jejich vztah brzy mění v prokletí. Když se k tomu přidá zlomyslná zrada, Amanda už najednou nemůže couvnout. Stejně pečlivě jako předtím lásku nyní inscenuje smrt.
Psychothriller Otrávené štěstí je víc než jen napínavá kniha. Je to četba pro každého, kdo má zkušenosti s láskou.

Amanda to nemá v životě vůbec lehké, otec je perfekcionista, který na dceru klade vysoké nároky a matka na tom vlastně není o moc lépe. Navíc je Amanda diabetik a celý její život je o hlídání si hladiny cukru v krvi a injekcích.

Pak se ale na první pohled zamiluje do Brava, láska je to tak obrovská, že se k sobě ihned nastěhují. Jejich povahy ale nemohou být odlišnější, Bravo je flegmatik s bordelem v bytě, chorvatským původem a ač si to Amanda neuvědomuje, sama má povahu jako její otec a na Brava klade nesmyslné nároky.

Láska hraničící s posedlostí se neustále mění za nenávist. A pak je v hotelu nalezeno mrtvé tělo a kolem něj několik divných věcí...

Příběh vlastně začíná na konci a to právě mrtvolou v hotelu. Vyšetřování je to zvláštní, čí je mrtvé tělo a co znamenají všechny ty věci kolem? Tyhle věci ale postupně odhalují celý příběh a motiv, s každým jednotlivým předmětem se vrátíte zpátky do minulosti a nahlédnete do hlavy nejen Amandě, ale i Bravovi.

Knížky z Yoli mám moc ráda a vyhledávám je, samozřejmě ale ne každá sedne a zrovna u této jsem měla pocit, že ji snad ani nedočtu. Příběh by mohl být zajímavý, i originálně a nápaditě podaný, ale...Kniha je označena jako psychothriller, ale za mě to bylo spíše psycho.

Amanda je totální magor, takhle šílenou postavu jsem snad ještě nezažila. Celé to bylo hnáno do naprostého extrému a působilo to tak přehnaně, že mě to vůbec nechytlo a nedokázala jsem se do příběhu začíst.

Anna Todd - Sestry Springovy

Spisovatel: Anna Todd 
Originální název: The Spring Girls
Počet stran: 368
Rok vydání: 2019
Vydání originálu: 2018
Nakladatelství: Yoli
Vazba knihy: Brožovaná

Děvčata Springova vyrůstají na vojenské základně v New Orleans. Každá ze sester je úplně jiná a všechny dohromady představují živelnou pohromu. Nejstarší Meg se touží vdát za důstojníka a žít jako tolik dalších žen, které obdivuje. Beth je největší dříč z rodiny a jejím posláním je o všechny pečovat. Jo by nejraději rovnou odmaturovala. Sní o životě v New Yorku a novinářské kariéře. A nejmladší Amy pozoruje své sestry a učí se od nich. V dobrém i ve zlém. Když jejich tátu nasadí do války v Iráku, i přes všechny rozdíly zažívají dívky ty samé obavy. Následující rok bude náročný a v mnohém zcela zásadní…
Příběh plný romantiky a dramat, inspirovaný klasickým románem Malé ženy Louisy May Alcottové, převádí témata lásky, války, dospívání a rodiny do jazyka jednadvacátého století.

Určitě většina z nás četla sérii After od Anny Todd. I já si ji poměrně oblíbila a byla jsem tím pádem zvědavá na její samostatný román Sestry Springovy, který je inspirován slavnou knihou Malé ženy, jen zasazen do současnosti.

Příběh se odehrává na vojenské zákadně a zavede nás do rodiny, kterou tvoří matka, čtyři dcery a otec, který je odvelen na misi do Íráku. Ač čtyři sestry, každá je úplně jiná a čtenář sleduje rok jejich života.

Beth je starostlivá a v podstatě dělá v rodině druhou matku, což vede k otázce, co vlastně neustále dělá maminka, protože tolik na starost toho v domácnosti nemá, padá to spíše na holky. Meg je prostřední a trochu se vymyká moderní době, touží jen po bohatém manželovi a být ženou v domácnosti. Amy je nejmladší a je to samozřejmě rozmazlený a nezvladatelný spratek. A jako poslední tu máme Jo, která je nejvíce sympatickou postavou, která Vám bude nejblíže. Má ambice, sny, touhy...

Bohužel kniha byla příběhově ale naprosto o ničem. Hlavní postavy jsou puberťačky, čemuž i odpovídá chování a děj, někdy byly holky prostě na facku. Četli jste o roce v jedné rodině, ale nic Vám to nedalo, příběh byl velká nuda a vůbec nechápu, co tím autorka chtěla říci.

Kapitoly jsou vyprávěny z pohledů všech postav, nestřídají se nijak pravidelně, ale ke slovu se dostane každý. Bavila mě vlastně nejvíce jen Jo a soused Laurie, což byla příjemná romantická linka, taková jemná a nenásilná.

John Green - Příliš mnoho Kateřin

Spisovatel: John Green
Originální název: An Abundance of Katherines
Počet stran: 240
Rok vydání: 2015
Vydání originálu: 2006
Nakladatelství: Yoli
Vazba knihy: Brožovaná

Colin byl odjakživa mimořádně chytrý. Jenže pomůže mu genialita k tomu, aby se dočkal štěstí v lásce? Zatím všechny Kateřiny se s ním rozešly. Snad by měl na Shakespeara radši zapomenout?! Je léto a Collinovi skončila škola. Už zase je sám a bolí to. Ale třeba je to taky úžasná příležitost. Možná by měl vzít život do svých rukou a vyrazit na prázdninovou cestu...

John Green, brilantní, vtipný a palčivě upřímný autor bestsellerů, inspiroval svými díly novou generaci čtenářů.

Johna Greena mám ráda, jeho knihy vyhledávám, avšak musela jsem si k němu najít cestu. Prvně mi muselo dojít, že píše vlastně young adult příběhy, což pro mě bylo překvapení, avšak i tyto příběhy mají silnější témata, přesto stále hlavní hrdinové bývají puberťáci.

Hlavní hrdina Colin je mimořádně chytrý a výjimečný, ovšem pro většinu ostatních lidí je až otravný a podivínský. Vlastně připomíná Sheldona Coopera z Teorie velkého třesku, případně by se možná dalo bavit i o aspergerovi. Colin má velký talent na čísla a matematiku a také menší úchylku na jméno Kateřina.

Příběh začíná v době, kdy se s ním Kateřina číslo devatenáct, ano, opravdu devatenáctá Kateřina, pokud se vrátíme až do školky a počítáme i denní záležitosti, rozejde. Colin se utápí v sebelístosti, což nedopustí nejlepší kamarád Hassan. Nasednou do auta a vyrazí zkrátka tam, kam je kola zavezou a skončí v jednom malém městečku.

Tak s touto knihou jsem měla hodně velký problém. Nejen, že nemá pořádnou zápletku, vlastně je to takový road trip naprosto o ničem. Jasně, můžeme říct, že autor se zaměřil na přátelství a kniha v sobě určitou hodnotu nese, ale ty mínusy zkrátka převažují.

Kniha je navíc doplněná o spoustu grafů a matematických výpočtů. Ehm, kolikrát mi dělá problém i malá násobilka, s čísly si nerozumím a tohle bylo něco, co jsem v podstatě přeskakovala, protože tomu vůbec nerozumím.

Bohužel Kateřiny za mě ne, chyběl tomu nějaký wow efekt a zápletka.

Chet Williamson - Psycho: Sanatorium

Spisovatel: Chet Williamson
Originální název: Psycho: Sanitarium
Série: Psycho
Díl: 
Počet stran: 224
Rok vydání: 2016
Vydání originálu: 2016
Nakladatelství: Omega
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Román Psycho Roberta Blocha byl poprvé vydán v roce 1959 a okamžitě se stal hitem, což jen o rok později vedlo k natočení filmu, který přinesl děsivý příběh Normana Batese do povědomí veřejnosti, který ještě umocnila TV série Motel. Trvalo dalších 23 let, než Bloch napsal další román Psycho. V tomto pokračování Norman uprchne ze sanatoria pro duševně choré a v Hollywoodu rozjede smrtící mejdan..

Ale co se v onom sanatoriu přihodilo během těch dvou desetiletí? To ještě nikdo nezažil...

Píše se rok 1960 a Norman Bates je ve státní nemocnici pro duševně nemocné zločince v péči doktora Felixe Reeda, který se ho snaží dostat z jeho katatonických stavů.

Ale Norman a Dr. Reed jsou neustále obtěžováni ostatními pacienty i zaměstnanci, kteří si myslí, že toto sanatorium je daleko spíše vězení než místo určené k uzdravování nemocných, Přispívá k tomu i samotná budova, kdysi soukromá léčebna, o které se tvrdí, že je strašidelná. Na scéně se objevuje Normanovo dvojče Robert Newman, jehož mozek byl ihned po narození jeho ošetřujícím lékařem prohlášen za poškozený. Jak Robert a Norman vyrůstali, Norman zjišťuje, že temno Robertovo je ještě hlubší než to, které na Normana číhá venku ve městě.

Vraždy na sebe nenechají dlouho čekat a šokující řetěz událostí nás vtáhne ještě hlouběji do vyšinutého šílenství uvnitř Psycho-Sanatoria...

Do Sanatoria jsem se pouštěla s velkým sebepřemlouváním a skepsí. Už třetí díl Psycha, který napsal samotný autor prvního a druhého dílu, se hodně lišil. Bylo znát, že to píše jen z finanční nouze. Sanatorium má na svědomí naprosto jiný spisovatel a těžko věřit, že se nesnaží jen těžit z úspěchu jedničky.

Příběh se odehrává v psychiatrické léčebně, kde Norman tráví už pěkných pár let. Od ostatních pacientů se drží v ústraní, dostat ho z katatonických stavu se snaží doktor Reed, ale spíše marně. Norman v duchu promlouvá pouze s matkou, kterou viní z vražd, které spáchal.

Co by to ale bylo za léčebnu, bez strašidelných historek. Začínají se tu ztrácet lidé, jak pacienti, tak i lékaři. Navíc se šíří zvěsti, že se tu stále provádí elektrošoky a další praktiky, které již nejsou oficiální a zákonné.

Ono to překvapivě ve výsledku nebylo až tak špatné, jak jsem se obávala. Dokonce se autorovi povedlo kolikrát fakt dobře vygradovat napětí. Na druhou stranu tomu stejně něco chybělo a něco přebývalo. Velkým plusem knihy je určitě prostředí, zkrátka léčebna je děsivá sama o sobě.

V dnešní době, kdy je na trhu spoustra thrillerů, je Psycho bohužel už málo a myslím, že Norman Bates by se už měl nechat v klidu odpočívat.

Robert Bloch - Psycho III

Spisovatel: Robert Bloch
Originální název: Psycho House
Série: Psycho
Díl: 3.
Počet stran: 264
Rok vydání: 2014
Vydání originálu: 1990
Nakladatelství: Baronet
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Plně rekonstruovaný Batesův motel – dokonalá replika neslavně proslulého místa spojeného s vraždami, nyní zabydlená robotickými dvojníky Normana Batese a jeho milované matky – se má stát největší turistickou atrakcí celého Texasu. Těsně před otevřením zde ale přibývá jeden neplánovaný exponát navíc. Zkrvavená mrtvola mladé dívky. Reportérka Amy Hainesová, kterou sem původně přivedl zájem o činy skutečného Normana Batese, se pouští do riskantního pátrání.

Několik dekád uběhlo od napsání prvního dílu. Psycho III, v originále Psycho House, napsal autor jen pár let před svou smrtí a s původním příběhem už má bohužel jen málo společného.

Norman Bates je již definitivně po smrti, avšak jeho řádění se stává inspirací na dobrý podnik. Muzeum Normana Batese, přesná replika nejen motelu, ale i samotného Normana a jeho matky. Jenže před otevřením se najde v rekvizitách mrtvola mladé dívky.

Příběh je sledován z pohledu novinářky Amy, která do města přijiždí, aby napsala pravdivý příběh o Batesovi, avšak když mrtvol začne přibývat, sama se pouští do pátrání. Že by Norman vstal z mrtvých? Nebo jen někdo nechce, aby se muzeum otevřelo?

Mě osobně moc nechytl ani první díl, nebo spíše jsem ho označila za takový fajn čtivý průměr, u kterého je potřeba brát v podaz rok vydání. Dvojka měla super začátek a rozuzlení, ale už přece jen byla slabší. A trojka? Ta už se hodně liší, nejzajímavější postava, na které příběh stál, tu vlastně hraje jen vzpomínku a inspiraci a z psycha se stala jasná detektivka.

Nic proti detektivce, ale celé to působilo plytce, dialogy byly nudné a zbytečné, ale zas aspoň opět chválím čtivost a to, že knihu do dvou dnů v klidu přečtete a můžete odložit.

Marc Elsberg - Blackout - Zítra bude pozdě

Spisovatel: Marc Elsberg
Originální název: Blackout – Morgen ist es zu spät
Počet stran: 376
Rok vydání: 2017
Vydání originálu: 2012
Nakladatelství: Omega
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Jednoho chladného únorového dne zhasnou světla v Itálii. A nejen tady. Chvíli nato ve Švédsku, pak v Německu, Francii, Rakousku, Belgii a Holandsku. Všude v Evropě se hroutí elektrická síť, přestanou fungovat výtahy, metra uváznou v tunelech...

Italský bývalý hacker a programátor Piero Manzano věří, že ví, kdo je za to zodpovědný, a tak se to snaží sdělit odpovědným orgánům. Ale nikdo mu nevěří. Až francouzský komisař Europolu François Bollard je ochoten ho poslouchat.

Ale když mladá a atraktivní novinářka Lauren Shannon objeví, že z Pierova počítače byly odeslány podezřelé emaily, začne klást nepříjemné otázky, a Bollard jej začne podezřívat. Manzano má proti sobě mazaného a neviditelného soupeře a je z něj lovná zvěř.

Mezitím se situace v ulicích stává stále více dramatičtější. Zdá se, že v Evropě nic nefunguje. Několik evropských jaderných elektráren je v kritickém stavu a ohrožují životy milionů lidí. Závod s časem začíná. Závod, který lze jen stěží vyhrát.

Na tuhle knihu jsem se hodně těšila, i když nemá kdovíjaké hodnocení, je v modrých číslech, tak jsem byla dost zvědavá. Miluji katastrofické filmy a podobná témata samozřejmě mám ráda i na stránkách knih. Evropa, ve které najednou přestane jít elektřina? To zní skvěle.

Být pár hodin bez elektřiny není nic tak dramatického, občas se to stává, obzvlášť za špatného počasí, ale co když výpadek je masivnější, po celé Evropě a několikadenní...

Kapitoly jsou poměrně krátké a rozdělené na dny a také postižená města. Příběh sledujeme z pohledu několika postav, těmi hlavními jsou komisař Bollard, bývalý hacker a programátor Piero Manzano a cílevědomá novinářka Lauren Shannonová. Právě Manzano má důležité informace o tom, kdo může být viníkem, avšak vůči hackerovi je vláda skeptická.

Příběh sám o sobě by byl super. Vlastně Vás ani nenapadne, co všechno je závislé na elektřině. Nejen Vaše lednice, topení, výtah či operační sál v nemocnici, ale co když přestane jít chlazení v jaderné elekrárně?!

Jenže mě kniha vůbec nesedla. Bylo v ní šíleně moc technických a odborných termínů a vysvětlování, ale také velké množství postav, které mi přišly až zbytečné. Až do konce jsem nevěděla, která bije. Navíc jsem očekávala více napětí a akce a to se mi nedostalo.

Karen Rivers - Něco si přej

Spisovatel: Karen Rivers
Originální název: You Are The Everything
Počet stran: 272
Rok vydání: 2019
Vydání originálu: 2018
Nakladatelství: Yoli
Vazba knihy: Brožovaná

Elyse Schmidtová je malá, obrýlená a trpí juvenilní idiopatickou artritidou. Oproti své nejlepší kamarádce Kath, která je oblíbená a daří se jí, na co sáhne, si přijde jako šedá myš. Navíc je platonicky zamilovaná do spolužáka Joshe. Elyse, Kath i Josh letí se školní kapelou do Paříže, když v letadle propukne panika a stroj se začne řítit k zemi. Elyse nechce zemřít nepolíbená, a tak dá Joshovi pusu. O necelé dva roky později jsou Elyse a Josh šťastně zamilovaní. Jako jediní přežili leteckou katastrofu a dlouhý pobyt v nemocnici je sblížil. Skoro jako by je dohromady svedl osud. Všechno je dokonalé, dokud střípky Elysina života nezačnou ztrácet smysl. Elyse se snaží být šťastná a nic si nepřipouštět, ale má čím dál častější výpadky paměti. Cítí, že se děje něco divného, že na něco hrozného zapomněla…

Knížky z Yoli mám moc ráda, lákají mě zajímavé tituly, nádherné obálky a ani ve svých třiceti mi nevadí číst young adult či jiné čtivo pro mladší čtenáře, jsou to za mě prima oddechovky, u kterých můžu vypnout.

Pohodový a milý příběh jsem čekala i od knihy Něco si přej. Opět hezká obálka a takový romantický název. Jenže už po pár stránkách mi bylo jasné, že tohle nebude ono. Kniha má necelých tři sta stránek, přesto mi dalo docela zabrat ji přečíst.

Elyse je zamilovaná do svého spolužák Joshe, hezouna, na kterého nemá. Sama je mrňavá, nosí brýle a ve svém mladém věku ji trápí klouby, prostě na Joshe může jen myslet. Jenže při školním výletu do Paříže, začne mít letadlo problémy a Elyse nechce umřít nepolíbená a tak Joshe v panice políbí.

Jako jediní dva letadlovou havárii přežijí a sblíží je to. Nyní spolu chodí, jsou zamilovaní a Elyse je šťastná, splnilo se jí přání. Jenže stále častěji začíná trpět výpadky paměti a pocitem, že její nynější život není skutečný.

Jak jsem hned na začátku měla dojem, že to nebude to pravé ořechové, tak ten pocit s každou další kapitolou prohluboval. Kniha je psána ve druhé osobě, věřím, že pro někoho už jen tohle může být problém, je to poměrně nezvyklé vyprávění. Osobně jsem s tím problém neměla, i když jsem si chvilku zvykala.

Rozhodně se jedná o orginální příběh a autorka měla dobrý nápad, jenže to krapet celé přepálila, ne krapet, hodně. Celé je to neskutečně moc překombinované, dost se skáče v čase a je to matoucí. Sami vůbec netušíte, co je skutečnost a co ne, kde se v čase zrovna nacházíte a co si myslet. Nesedli mi ani postavy, nezajímavé, Elyse byla otravná a nesmypatická. Bohužel bylo špatně úplně všechno. Čekala jsem alespoň nějaký wow epický konec a ani ten se nekonal.