Hana Repová - Pravda o nás dvou | RC review

Spisovatel: Hana Repová
Originální název: Pravda o nás dvoch
Počet stran: 296
Rok vydání: 2026
Vydání originálu: 2019
Nakladatelství: Noxi
Vazba knihy: Vázaná 

Ve svých vzpomínkách na dětství se Matthias Hoffman často vrací k bolestivé události z minulosti. Ani po všech těch letech si nedokáže odpustit to, co udělal malé Nil. Tajně ji obdivoval, ale navždy ji ztratil. Ani jako dospělý není Matthiasův život procházkou růžovým sadem. Čelí vážnému obvinění ze smrti pacientky, i když ve skutečnosti za její smrt nenese odpovědnost. Když jednoho večera při jízdě městem zahlédne ženu v šedém kabátě, je přesvědčen, že je to „jeho“ Nil. Ale ta je už léta mrtvá... Řetězec událostí, který spustilo jeho upřímné přiznání a posedlost najít ženu, kterou viděl na ulici, obrátí jeho život vzhůru nohama.
Matthias se však nevzdává. Nemá co ztratit.

Jsou knihy, které vás pohltí napětím, jiné romantikou. A pak jsou takové, které si vás získají především svými postavami a atmosférou. Pravda o nás dvou je přesně tím druhým případem.

Hana Repová napsala citlivý příběh o vztazích, rodinných tajemstvích, odpuštění i hledání vlastní cesty. Nečekejte dramatické zvraty na každé stránce. Místo toho dostanete životní příběh, který plyne klidným tempem, ale o to víc dává prostor emocím a postupnému poznávání jednotlivých postav. Právě jejich prožívání působí uvěřitelně a člověk si k nim snadno najde cestu.

Přestože je hlavní děj velmi povedený, musím přiznat, že mě ještě o něco více zaujal příběh vedlejší postavy Jense. Jeho životní linka pro mě byla nejsilnější částí celé knihy. Byla plná bolesti, naděje i vnitřního boje a často jsem se přistihla, že se na kapitoly s ním těším víc než na samotnou hlavní dějovou linii. Klidně bych si dokázala představit samostatný román věnovaný právě jemu.

Autorka navíc umí psát velmi přirozeně. Nepotřebuje zbytečně tlačit na emoce, přesto dokáže čtenáře zasáhnout. Některé okamžiky donutí k zamyšlení, jiné pohladí po duši a připomenou, jak složité mohou být rodinné vztahy i jak důležité je někdy najít odvahu říct pravdu, sobě i druhým.

Pravda o nás dvou je krásný, lidský román, který stojí především na silných postavách a emocích. Pokud máte rádi příběhy ze života, které se nesnaží šokovat, ale vyprávět o obyčejných lidech a jejich osudech, rozhodně stojí za přečtení. A pokud budete mít stejně jako já slabost pro Jense, možná budete po dočtení litovat, že jeho příběh nebyl ještě o něco delší.

Moc děkuji nakladatelství Noxi za poskytnutí recenzního výtisku.

Václav Neuer - Vražda s přidanou hodnotou | RC review

Spisovatel: Václav Neuer
Originální název: Vražda s pridanou hodnotou
Série: Inspektor Ledecký
Díl: 2.
Počet stran: 368
Rok vydání: 2026
Vydání originálu: 2016
Nakladatelství: Noxi
Vazba knihy: Vázaná 

Inspektor Ledecký se vrhá do vyšetřování záhadného zmizení muže, který se pravděpodobně stal obětí trestného činu. Než stihne vydechnout, objeví se ve vyhořelém vraku tělo neznámého muže. Spojuje tyto případy něco víc než pouhá náhoda? Zatímco se Ledecký a jeho tým potýkají s nebezpečným podsvětím, kde se pravda skrývá za zdmi lží, musí si dávat pozor na každého. Každý může být lhářem, každý může být vrahem. Čeká je honba za časem, než další nevinný člověk přijde o život. Autor, čerpající ze svých zkušeností z policejní práce, vytvořil strhující thriller, který vás nenechá vydechnout.

Kniha Vražda s přidanou hodnotou od Václava Neuera mě bavila výrazně víc než první díl. Nejsem úplně člověk na detektivky a u předchozí knihy jsem měla pocit, že se děj docela vleče. Tady mi ale příběh sedl mnohem víc a hlavně mě opravdu zajímalo, jak celé vyšetřování dopadne.

Inspektor Ledecký tentokrát řeší zmizení muže, které rychle začne vypadat jako něco mnohem horšího. Krátce nato se objeví tělo ve vyhořelém vraku auta a postupně začíná být jasné, že jednotlivé případy spolu souvisí víc, než se na začátku zdálo.

Líbilo se mi, že kniha nebyla jen o samotném pátrání, ale i o atmosféře nedůvěry. Prakticky každý něco skrývá a člověk si během čtení není jistý vůbec nikým. Autor navíc píše dost přirozeně a bez zbytečně překombinovaných scén, takže se to četlo opravdu dobře.

Pořád ze mě asi nebude velký fanoušek detektivek, ale tohle bylo překvapivě čtivé a napínavé. Nešlo jen o to kdo to udělal, ale hlavně o celý příběh kolem.

Moc děkuji nakladatelství Noxi za poskytnutí recenzního výtisku.

Táňa Keleová-Vasilková - Zkoušky | RC review

Spisovatel: Táňa Keleová-Vasilková
Originální název: Skúšky
Počet stran: 432
Rok vydání: 2025
Vydání originálu: 2025
Nakladatelství: Noxi
Vazba knihy: Vázaná 

Pět rodin, pět osudů, pět příběhů. V době, kdy se svět mění a vše je těžší, než dřív, musí hrdinové tohoto románu čelit nečekaným zkouškám. Jak se s nimi popasují a co to udělá s jejich vztahy? Román oblíbené slovenské autorky vás donutí zamyslet se nad silou osudu a životních náhod.

Zkoušky od Táni Keleové-Vasilkové patří mezi romány, které se snaží zachytit obyčejný život v neobyčejné době. Autorka se tentokrát zaměřuje na období pandemie, které zasáhlo každého z nás jinak, ale nikoho nenechalo beze změny. Příběh není o jedné hlavní hrdince, ale o několika rodinách, jejichž osudy se prolínají a postupně odhalují, jak křehké mohou být mezilidské vztahy ve chvílích krize.

Román sleduje několik rodin, které na první pohled žijí běžné, klidné životy. Pandemie však funguje jako spouštěč – odhaluje skryté problémy, napětí ve vztazích, nevyřešené křivdy i osobní slabosti. Každá postava je postavena před vlastní zkoušku: někdo bojuje se strachem, jiný s osamělostí, další s rozpadem vztahu nebo s pocitem bezmoci.

Děj plyne spíše pozvolna a zaměřuje se hlavně na vnitřní prožívání postav. Nejde o dramatické zvraty, ale o realistické situace, které mohou být čtenáři velmi blízké. Právě v tom spočívá síla knihy – v obyčejnosti, která je až nepříjemně pravdivá.

Postavy nejsou idealizované. Dělají chyby, pochybují, někdy jednají sobecky nebo nelogicky. Čtenář se s nimi nemusí vždy ztotožnit, ale může je pochopit. Díky většímu množství postav kniha působí jako mozaika lidských osudů, i když to může být místy náročné na orientaci.

Autorka ukazuje, že každý člověk zvládá krizi jinak a že neexistuje univerzální správná reakce. Právě tato rozmanitost dává příběhu hloubku, ale zároveň může zpomalovat tempo vyprávění.

Styl psaní je klidný, spíše popisný a emočně laděný. Autorka se soustředí na pocity, myšlenky a vztahy, méně na dynamiku děje. Pro čtenáře, kteří mají rádi psychologické romány a realistické příběhy, může být kniha silným zážitkem. Naopak ti, kteří očekávají napětí nebo rychlý spád, mohou mít pocit, že se děj místy vleče.

Zkoušky jsou knihou o tom, že život nás občas zastaví a donutí přehodnotit priority. Nejde o lehké čtení, ale o upřímnou sondu do lidských vztahů v náročné době. Kniha osloví především čtenáře, kteří mají rádi příběhy ze života a nevadí jim pomalejší tempo.

Moc děkuji nakladatelství Noxi za poskytnutí recenzního výtisku.

Táňa Keleová-Vasilková - Modrý dům | RC review

Spisovatel: Táňa Keleová-Vasilková
Originální název: Modrý dom
Počet stran: 272
Rok vydání: 2025
Vydání originálu: 2006
Nakladatelství: Noxi
Vazba knihy: Vázaná 

Příběh se odehrává na samotě, v modrém domě, kde se na Vánoce setkává velká rodina. Postupně se před námi odvíjejí nejen osudy, ale i charaktery lidí, které spojuje osobitá a silná osobnost – jejich matka. Staré paní je sedmasedmdesát let, její osobnost je protknutá moudrostí a láskou, ale navzdory tomu, že svoje děti miluje, vidí i jejich nedostatky a slabosti. Osudy členů jedné rodiny se odkrývají v průběhu tří svátků. Někdy stačí i tak málo času, aby se toho v životě hodně změnilo...

Táňa Keleová Vasilková patří mezi autorky, které píšou především o vztazích – rodinných, partnerských i těch, které si v sobě neseme celý život. Modrý dům je román, který staví na vzpomínkách, rodinných vazbách a tichých bolestech, jež se často dědí z generace na generaci.

Nečekejte rychlé tempo ani dramatické zvraty. Tohle je kniha, která si žádá čas, klid a trochu soustředění. Odměnou je ale silný, lidský příběh, ve kterém se dá najít kus vlastního života.

Středobodem románu je starý dům – modrý dům – který není jen obyčejnou stavbou, ale symbolem domova, minulosti a rodinné paměti. Právě tady se odehrávaly důležité okamžiky několika generací a právě sem se neustále vracejí vzpomínky, které nelze jednoduše vymazat.

Autorka postupně rozkrývá osudy jednotlivých členů rodiny a skládá mozaiku jejich životů. Minulost se prolíná se současností a ukazuje, jak silně dokážou dávná rozhodnutí ovlivnit další životní cesty. Nejde o jeden hlavní dramatický konflikt, ale spíš o řadu menších, často nevyřčených křivd, nedorozumění a pocitů, které v rodinách zůstávají celé roky.

Děj plyne pomalu a klidně, což dává prostor emocím a detailům. Čtenář má čas se zastavit, zamyslet a vnímat atmosféru, kterou autorka vytváří velmi citlivě.

Jednou z nejsilnějších stránek knihy jsou postavy. Nejsou idealizované ani jednoznačně kladné či záporné. Každá z nich má své slabosti, strachy i chyby, což je činí velmi uvěřitelnými.

Výraznou roli hrají především ženské postavy a vztahy mezi nimi, matky, dcery, babičky. Autorka ukazuje, jak snadno může vzniknout nepochopení, jak hluboko se dokážou zakořenit staré křivdy, ale také jak silné je pouto, které mezi ženami přetrvává i přes bolest a ticho.

Postavy často neříkají nahlas to, co cítí, a právě to vytváří v knize napětí. Čtenář má pocit, že mnohé zná ze svého okolí, nebo dokonce ze svého vlastního života.

Styl psaní Táni Keleové Vasilkové je jemný, srozumitelný a velmi čtivý. Nezahlcuje popisy, ale soustředí se na emoce a vnitřní svět postav. Atmosféra knihy je klidná, místy melancholická, ale ne depresivní. Spíš nutí k zamyšlení a zpomalení.

Modrý dům působí skoro jako další postava příběhu, tichý svědek všeho, co se v rodině odehrálo.

Modrý dům je román pro čtenáře, kteří mají rádi příběhy ze života, rodinné ságy a psychologii postav. Není to kniha, která by překvapila nečekanými zvraty, ale o to víc zaujme svou opravdovostí a lidskostí.

Velkým plusem je atmosféra, práce s postavami a emocionální hloubka. Jedna hvězda dolů patří pomalejšímu tempu, které nemusí sednout každému, ale pokud máte rádi klidné, vztahové romány, Modrý dům vás pravděpodobně osloví.

Moc děkuji nakladatelství Noxi za poskytnutí recenzního výtisku.

Václav Neuer - Krkavčí soud | RC review

Spisovatel: Václav Neuer
Originální název: Krkavčí súd
Série: Inspektor Ledecký
Díl: 1.
Počet stran: 413
Rok vydání: 2025
Vydání originálu: 2015
Nakladatelství: Noxi
Vazba knihy: Vázaná 

Je vrchol podzimu a zoufalý bezdomovec se vloupá do opuštěného zahradního domku, aby našel přístřeší. To, co tam najde, mu vyrazí dech. Jeho objev spustí typickou policejní mašinérii. Kdo jsou dva svázaní mrtví muži ve sklepě? Kdo je před smrtí tak nelidsky mučil a proč? Na tyto otázky hledá odpovědi Peter Ledecký, vrchní inspektor oddělení vražd bratislavského policejního ředitelství. On sám se potýká s vážnými problémy v osobním životě.
Několik dní po nálezu v chatě dojde v jednom nočním klubu ke střelbě na bosse zločineckého podsvětí. Boss vyvázne bez zranění, ale jeho osobní strážce zemře. Hrozí městu po letech další válka gangů? Budou přibývat mrtví?
Detektivové z oddělení vražd mají v tomto ročním období plné ruce práce. Případy se množí, statistiky objasněnosti znepokojivě klesají. Vyšší úředníci jsou nervózní. Do hry vstupuje Jakub Koreis, ambiciózní mladý policista ze třetího okrsku. Přinese změnu a pomůže vyšetřit brutální zločin?

Krkavčí soud je jednoduchý kriminální příběh. Jeho hlavní hrdina, vrchní inspektor Ledecký, se v rámci vyšetřování zamýšlí i nad některými společenskými problémy, které přináší současnost. Stejně jako v životě však na většinu svých otázek nenachází odpověď.
Autor díky svým dlouholetým zkušenostem realisticky vykresluje nejen atmosféru kriminálního podsvětí hlavního města, ale i prostředí policejních pracovišť. Ukazuje každodenní činnost kriminalistů při řešení nejzávažnějších trestných činů. Zároveň nechává čtenáře nahlédnout do jejich soukromí a odhaluje, jak se obě stránky života vzájemně ovlivňují.

Václav Neuer, slovenský spisovatel narozený v roce 1970, není žádný „papírový teoretik“. Dlouhá léta pracoval jako člen kriminální policie, a tak není divu, že do svých knih promítá zkušenosti přímo z praxe. „Krkavčí soud“ je jedním z jeho kriminálních románů, v němž se odráží drsnost i realismus policejní práce, jak ji známe spíše z vyprávění než z beletrie.

Příběh začíná nálezem dvou mrtvých mužů, kteří byli zavření ve sklepě, svázaní a brutálně mučení. Vyšetřování se ujímá vrchní inspektor Peter Ledecký a spolu s kolegy postupně rozplétá, kdo za tímto zločinem stojí. Jenže ani se pořádně nerozjede pátrání, a už se objevuje další případ – střelba v nočním klubu, která naznačuje, že se něco děje v podsvětí a že to rozhodně nebude žádná náhoda. Děj se tak odvíjí ve více liniích, střídají se pohledy na lidi z okraje společnosti, bezdomovce i na mocenské hry ve světě, kde lidský život nemá velkou cenu.

Postavy působí realisticky, což je velká přednost knihy. Neuer je neidealizuje – policisté nejsou žádní superhrdinové, ale lidé se slabostmi a problémy v osobním životě. Objevují se i postavy z nižších pater společnosti, jejichž osudy nejsou jen kulisou, ale nesou v sobě určitou výpověď o současném světě. Je znát, že autor má zkušenost s tímto prostředím a dokáže čtenáře vtáhnout do atmosféry vyšetřování, tlaku nadřízených i nekonečné byrokracie, která k policejní práci neodmyslitelně patří.

A teď moje dojmy: já přicházím na to, že detektivky pro mě prostě nejsou. Miluju thrillery, ty hltám jedním dechem, ale klasické detektivky mě většinou spíš zklamou. A i tady jsem cítila, že se příběh táhne, že je kolem případu hodně „omáčky“ a popisů, které zpomalují tempo. 

Na jednu stranu oceňuji realismus a propracovanost, na druhou stranu mě to místy nudilo. Přesto musím uznat, že autor ví, o čem píše, a kdo má rád klasickou detektivku se vším všudy – tedy s postupným odhalováním, popisem prostředí a důrazem na atmosféru – ten si Krkavčí soud užije.

Pro mě osobně to byla spíš náročnější četba, ale pokud hledáte detektivku, která stojí nohama pevně na zemi a ukazuje policejní práci tak, jak skutečně může vypadat, je tahle kniha dobrá volba.

Moc děkuji nakladatelství Noxi za poskytnutí recenzního výtisku.

Tom Michell - Co mě naučil tučňák

Spisovatel: Tom Michell
Originální název: The Penguin Lessons
Počet stran: 203
Rok vydání: 2016
Vydání originálu: 2015
Nakladatelství: Noxi
Vazba knihy: Vázaná

Jedinečný, silný životní příběh o nevídaném vztahu mezi mladým učitelem a tučňákem. Pro všechny, kteří kdy snili o tom rozumět řeči zvířat.

Dvacetiletý Tom Michell, toužící po dobrodružství, přijme místo učitele na prestižní argentinské internátní škole. Během svého výletu do Uruguaye zachrání tučňáka uvězněného v ropné skvrně. Ten den se jeho život navždy změní. Pták, který dostane jméno Juan Salvador, odmítá mladého učitele opustit a jemu tak nezbývá nic jiného, než svého nového „domácího mazlíčka“ propašovat přes hranice a vrátit se s ním zpět do školy. Tučňák se samozřejmě brzy dostává do centra pozornosti. Stane se z něj nejen maskot ragbyového týmu, důvěrník paní domácí, spoluhostitel Tomových party, ale také nejokázalejší plavecký trenér ve světových dějinách. Navzdory těžkým časům peronistické vlády, hrozivé ekonomice a politickým bojům Juan Salvador všechny kolem sebe rozveseluje.

Něco ke knize 

Příběh se odehrává v 70. letech 20. století. Mladý Tom Michell touží po dobrodružství a i když tato doba není žádný med, vydává se na cestu do Argentiny, kde dostane místo učitele v internátní škole, kde mu prázdniny umožňují plnit si své sny, cestovat.


Při výletu do Uruguaye objeví v ropném pohřebišti mezi hromadou mrtvých tučňáků jednoho, který stále žije. Ptáka se mu podaří i přes tučňákův boj odnést až domu a očistit ho. Jakmile tučňák pochopí, že mu člověk chce pomoci, přestane se bránit a začíná spolupracovat. Tom ho chce poté vypustit zpět, ale tučňák ho odmítá opustit a tak vymýšlí plán, jak propašovat tučňáka zpátky do Argentiny.

Moje hodnocení a dojmy

Na knížku jsem se strašně moc těšila, od doby jejího vydání se jí nedalo uniknout. Byla všude, všude jste četli nadšené ohlasy a pokud milujete zvířata, musela Vás také nalákat. O to více, že se jedná o autobiografický příběh.

Očekávala jsem opravdu dost, hlavně spoustu zážitků s tučňákem, který dostal jméno Juan Salvador. Začátek je opravdu hodně miloučký a zábavný. Navíc se čtenář toho docela dost o tučňácích dozví, jelikož autor popisuje vše, co se o nich dočetl.

Kniha je hodně tenoučká a postupně se tučňák dostává více do pozadí, což mě mrzelo a kniha tím u mě klesla. Naopak byla hodně popisována tehdejší ekonomická situace či vojenské převraty a politika. Těchto faktů bylo v příběhu bohužel až moc. Sice se pokaždé autor vrátil k tučňákovi a jeho zážitkům, ale ty pak opět proložil něčím jiným.

Co mě naučil tučňák v sobě nese určité poselství a nutí k zamyšlení. Je neskutečně dojemná, ale zároveň velmi milá. Hodně jsem četla, že ji rodiče čtou dětem. S tímhle se ale neztotožňuji, podle mě to v žádném případě není kniha pro děti.

Zábavné, příjemné, smutné, ale čekala jsem od všeho více.