Vydání originálu: 2016
Nakladatelství: Ikar
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Svižná romantická komedie britského střihu. Emma nemá zrovna šťastné období. Zjistí, že neplánovaně otěhotněla s přítelem, který není právě ideální materiál na otce roku, z práce ji vyhodí, když je drzá na šéfa, a ještě přijde o všechny úspory. Naštěstí zdědí starý dům na venkově, takže má aspoň střechu nad hlavou. To ale netuší, že s novým domovem přijde velká spousta změn, z nichž nejpřekvapivější (a nejvíc sexy) je nový nájemník, který se jedné noci neplánovaně octne na jejím gauči. Emmě se daří postupně se postavit zpět na nohy, jen jednu věc si zásadně zakázala: Zamilovat se…
Když jsem sáhla po Nechci lásku nebeskou, byla to právě obálka, která mě nalákala. Jemná, stylová, přesně ten typ obálky, která slibuje pohodový příběh se špetkou ironie, trochou romantiky a možná i seberozvojovou linkou. A upřímně – doufala jsem v něco na styl Bridget Jones nebo Marian Keyes. Jenže z očekávané kombinace smíchu, nadhledu a upřímnosti nakonec zbylo hlavně rozčarování. Příběh, který nemá pořádný tah na branku, hlavní hrdinka, ke které si člověk hledá vztah jen těžko, a humor, který kolem mě spíš proklouzl, než že by mě rozesmál.
Hlavní hrdinka (jejíž jméno ti v paměti asi neutkví dlouho) zůstává na prahu dospělosti – těhotná, bez partnera, bez práce, bez plánu. To by samo o sobě mohl být základ pro silný, syrově upřímný příběh o tom, jak se žena zvedá z popela a hledá nový směr. Jenže právě tady přichází problém – tenhle příběh nikdy pořádně nezačne.
Místo jasné dějové linky se dočkáme spíš sledování hlavní hrdinky, jak bloumá životem, dělá drobná rozhodnutí (většinou nelogická) a přešlapuje z místa na místo. Je tu náznak vztahu, přátelství, nějaké osobní změny – ale všechno tak trochu mimochodem. Chybí dramatické zvraty, emoce, nebo aspoň momenty, které by si člověk zapamatoval. Zkrátka spíš „plácání se životem“ než vývoj.
Nejslabší článek knihy. Hlavní hrdinka není nesympatická – ale taky ničím zajímavá. Její pasivita, nerozhodnost a vnitřní neangažovanost mě po pár kapitolách začaly trochu unavovat. A to je škoda – měla za sebou těžký start, potenciál tam byl.
Vedlejší postavy působí jako kulisy – občas se mihnou, pronášejí vtipné hlášky (nebo se o ně aspoň pokoušejí), ale málokdo z nich má hloubku. A co je zásadní – žádný vztah, který by v knize fungoval jako motor příběhu.
Pokus o ironii, nadsázku a sarkasmus tu je – ale nefungoval na mě. Místo toho mi většina hlášek přišla buď křečovitá, nebo mimo. A co je možná ještě podstatnější – chyběla mi emoce. Ať už radost, smutek, naštvání... cokoli, co by mě s hrdinkou spojilo. Místo toho jsem knihu četla jaksi zvenčí.
Co se týče stylu, je svižný a přístupný. Věty se čtou lehce, text plyne – takže čtení samotné není náročné, jen se dost rychle začne dostavovat nuda. A pokud si čtenář nesedne s humorem, je to těžké udržet si zájem.
Na papíře to zní dobře: mladá žena, těhotná, sama, ztracená. Téma samo o sobě silné, a kdyby se chopilo vážněji (nebo naopak s opravdu trefným humorem), mohla z toho být výborná kniha. Jenže tady se témata jen načrtávají, zůstávají na povrchu, a často se překrývají balastem zbytečných scén nebo zdlouhavých monologů.
Mrzí mě to, ale Nechci lásku nebeskou pro mě nebyla ta pravá. Přestože jsem chtěla dát šanci lehké čtenářské jednohubce s nadhledem, dočkala jsem se jen slabého příběhu, který se topí v omáčce. Humor mi nesedl, postavy mě nezaujaly a hlavní hrdinka byla až příliš pasivní na to, abych jí držela palce. Na letní čtení do vlaku možná, ale jinak – bohužel – rychle zapomenutelná záležitost.
Žádné komentáře:
Okomentovat