středa 31. srpna 2016

Movie tip: Tajný život mazlíčků


Anotace: Co dělají vaši čtyřnozí miláčci, když nejste doma? Odpověď na otázku, kterou se trápí každý kočičkář a pejskař, najdete v animované komediální lahůdce Tajný život mazlíčků. Max a Katie jsou spřízněné duše, ti naprosto nejlepší kámoši na světě. Co na tom, že Max je pes a Katie člověk? Kdyby se Katie každý den na dlouhé hodiny neztrácela a nenechávala Maxe samotného v jejich bytě, byl by nejspokojenější hafan pod sluncem. Takhle to aspoň platilo do chvíle, kdy si Katie přivedla z útulku chlupaté psí monstrum jménem Baron a rozhodla se, že od té chvíle budou žít ve třech. Mezi Maxem a Baronem to byla nenávist na první pohled. Od první vteřiny vymýšlejí, jak tomu druhému ztrpčit život, což je přivádí do čím dál komplikovanějších situací. Ve finále skončí ztracení, opuštění a obklíčení skupinkou osiřelých zvířat, která pod vedením šíleného králíka vládnou městskému podzemí. Naštěstí má Max doma pořádnou smečku přátel, kteří se rozhodnou, že ho nenechají na holičkách a vydají se ze svých pelíšků na mimořádně dobrodružnou výpravu, jejímž cílem je nalezení a záchrana Maxe. Musí to navíc zvládnout v šibeničním termínu, než se jejich páníčkové vrátí domů. Jestli by nakonec nebylo lepší nepřemýšlet o tom, co bez nás dělají.

Po dlouhé době jsme s kamarádkou zašly společně do kina. Sice jsme v kině spolu za poslední dobu párkrát byly, ale nikdy ne samy, nýbrž s dětmi na nějaké pohádce. Tentokrát jsme se ale dohodly a vyrazily jen ve dvou, aby jsme si to pořádně užily. A jako dvě dospělé osoby jsme si vybraly samozřejmě pohádku :D

Už jsem to tu několikrát psala, animáky naprosto miluji. Na Tajný život mazlíčků jsem se ale těšila jako na žádný jiný za poslední rok. Trailer vypadal naprosto bezvadně a protože sama chovám několik chlupáčů, film měl být pro mě jako dělaný.

Prvotní nadšení opadlo při zkouknutí hodnocení a následných komentářích. Čekala jsem trošku více, ale nenechala jsem se úplně odradit. I když přiznávám, že jak jsem zpočátku čekala hodně, najednou moje očekávání značně kleslo.

Začátek filmu je nádherný. Animovaný pohled na New York má kouzlo a dává Vám to naději, že film bude opravdu dobrý. Přibližně prvních patnáct minut stojí za to. Začátek filmu je totiž ten geniální trailer, který na film tak nalákal.

Seznámení s mazlíčky, mezi kterými najdete nejen věrné psy či sobecké kočky, ale i roztomilé křečky a ptáčky, je to nejlepší na celém filmu. Charaktery a hlavně pohyby zvířat jsou dokonale výstižné a budou bavit i dospělého diváka.

Pak ale přichází na řadu celý příběh a s ním podívaná spíše pro mladší publikum. Já se pak začala lehce nudit. Ani by mi nevadilo tak, že příběh není moc originální, ale spíše celé to pojetí. Je to roztomilé, o tom žádná, ale chybělo mi více vtipu.

Na celém filmu mě bavila hlavně kočka jménem Koule, která je opravdu typickou kočkou a měla na svědomí nejvíce vtipných hlášek. Samozřejmě kromě Koule film táhne i bílý, despotivní králík. U pár jeho scén jsem ovšem pochybovala, zda film je opravdu určen pro malé děti. Zvlášť jedna scéna mi přišla docela brutální a věkovou hranici posunula výše. Ta hranice ale zase hodně rychle klesla.

Pokud od filmu očekáváte hodně jako já, budete zklamaní. Trailer se maximálně povedl, ale je to opravdu jen začátek toho filmu a příběh už za tolik nestojí. Film ocení spíše mladší publikum. Je to roztomilé, charaktery zvířat dobře propracované. Dokonce film obsahuje i dá se říct ponaučení, co se stane, když se o zvířátko nestaráte, ale taková pecka to bohužel není. Pro mě jedno z největších filmových zklamání.
Hodnotím 3*


Viděli jste film?
Jak se Vám líbil?

pondělí 29. srpna 2016

Sophie Kinsella - Víkend s přáteli

Spisovatel: Sophie Kinsella
Originální název: The Tennis Party
Počet stran: 216
Rok vydání: 2014
Vydání originálu: 2011
Nakladatelství: BB art
Vazba knihy: Brožovaná

Je léto, sobotní dopoledne, nádherné slunečné počasí a čtyři dvojice přátel se sejdou k tenisovému turnaji. Seznamte se s hostiteli: selfmademan Patrick a jeho suverénní až impertinentní a krásná manželka Caroline, kteří se chtějí pochlubit svým novým venkovským sídlem. Seznamte se s hosty: Stephen a Annie, sousedé z předchozího bydliště, kteří mají v současné době poněkud hluboko do kapsy, Charles, kterého jeho nová zazobaná manželka Cressida povytáhla na společenském žebříčku o několik příček výš, a Don a Valerie, otec s dcerou, kteří jsou místy až nelítostně soutěživí. A nečekaně do dramatu vstoupí další postava – Charlesova bývalá žena, kterou kvůli Cressidě opustil. První míček, který přeletí nad sítí, zahájí dva dny prosycené lahodným Pimm’s, výbuchy vzteku, flirtováním, záludnostmi a šokujícími odhaleními. Brzy se ukáže, že tento víkend se tenisu týká jen pramálo.


Něco ke knize
Manželé Patrick a Caroline si před nedávnem pořídili nový dům a samozřejmě se jím chtějí pochlubit svým přátelům. Proto uspořádají na víkend tenisový turnaj, kam pozvou několik starých známých, ale i obchodní partnery.

Stephen s Annie jsou bývalí sousedé hostitelů. Moc milý pár, se kterým se život ale moc nemazlí. Nejen, že momentálně mají hluboko do kapsy, ale jejich dcera Nicola nedávno prodělala těžkou mozkovou příhodu a učí se znovu používat končetiny. Naopak Charles je díky manželství s Cressidou těžce za vodou. Kvůli ní opustil manželku a na Cressidu se ostatní dívají lehce s opovržením.

Don se s hostitelem Patrickem zná pracovně. Společně s dcerou Valerií tvoří poměrně soutěživí pár, který tenisový turnaj bere velmi vážně.  Když se navíc nečekaně ukáže Charlesova bývalá žena, je jasné, že o drama nebude nouze. Jakmile turnaj započne, začnou na povrch vyplouvat všechna tajemství, křivdy a pomluvy.


Moje hodnocení a dojmy
Víkend s přáteli jsem měla doma v knihovně již delší dobu a i přesto, že se jedná poměrně o jednohubku, nebyla jsem schopná po knize sáhnout. Přitom Sophie Kinsella patří mezi moje top spisovatele. Její knihy miluji, ale pouze ty, které píše právě pod tímto pseudonymem.

Vlastním jménem je Madeleine Wickham a i pod tímto jménem píše. Knihy se pod oběma jmény značně liší. Posledně jsem četla Neděli u bazénu, kterou napsala též pod svým pravým jménem a v tom jen těžko poznáte Sophie Kinsellu. Sophie Kinsella je hodně praštěná, zábavná a čtivá. Naopak Madeleine Wickham má knihy vážnější a právě tou je i Víkend s přáteli.

V knize je strašně moc postav. Nejen hostitelů a hlavních hostů, ale i dětí. Zpočátku jsem se obávala, zda si je budu schopná zapamatovat. Jelikož má kniha jen lehce přes dvě stě stran, tak jsem to viděla tak, že ani na konci nebudu vědět, kdo je kdo. Hodně rychle jsem se ale zorientovala a absolutně jsem neměla s přiřazením jmen problém. Každá ta postava je úplně jiná a díky odlišným chrakaterům se lépe pamatují.

Na jednu stranu se jedná o tenoučkou knihu, vhodnou na nedělní odpoledne, k bazénu či na dovolenou. Na tu druhou je to ale přece jen vážnější kniha, která Vás lehce donutí i k zamyšlení nad mezilidskými vztahy a nad vztahy mezi přáteli.

Přesto se určitě sem tam pobavíte, jindy zas budete nadávat nad chováním některých postav. Knihu jsem slupla jako malinu během dvou dnů. Bavilo mě to, četlo se to dobře, ale já dávám přednost Sophie Kinselle. Tohle je příběh, který neurazí, ale ani nenadchne. Možná bych vynechala tolik tenisových pojmů, které mi naprosto nic neříkaly.

sobota 27. srpna 2016

On my wishlist (80)

Meme z tvorby Book Chick City.
Cílem je ukázat každou sobotu pár knih, které bychom chtěly mít ve své knihovně.
Mohou to být knihy nové, staré, nebo knihy, které ještě nevyšly. 
 

Anotace:
Středoškolská léta nás formují pro celý život: v dobrém, ve zlém, ve všem. Pokud bychom chtěli najít ukázkový příklad šťastné holky, našli bychom ho v Camille. Studuje poslední ročník gymnázia na malém městě, je obklopena partou nerozlučných kamarádů, se kterými se zná už od školky, a jako všichni lidé jejího věku si klade spoustu otázek o životě, lásce a přátelství. S blížící se maturitou se dny začínají plnit starostmi s učením, profesory a rodiči. Camille ale brzy přijde na to, že skutečné problémy vypadají docela jinak: nedlouho před maturitou zjistí, že její nejlepší kamarádka Lea trpí nevyléčitelnou nemocí. Je to šok. Co teď? Přijmout krutou pravdu, anebo se držet naděje na zázrak? I přes tíhu situace a vlastní strach se Camille a ostatní spolužáci snaží být Lee oporou, tráví s ní čas a především dělají všechno pro to, aby byla Lea šťastná a spokojená. Před krutou diagnózou se ale jen tak utéct nedá a nikdo vlastně neví, kolik času Lee zbývá. A tak je nutné nepromarnit ani minute, užívat života a vytvářet sin a Leu jen ty nejlepší vzpomínky.

středa 24. srpna 2016

Helen Fielding - Bridget Jonesová: Láskou šílená

Spisovatelka: Helen Fielding
Originální název: Bridget Jones: Mad About the Boy
Série: Bridget Jones
Díl: 3.
Počet stran: 384
Rok vydání: 2014
Vydání originálu: 2013
Nakladatelství: XYZ
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Bridget Jonesová se vrací po téměř šestnácti letech na scénu. Leccos se bezpochyby změnilo, ale hodně toho zůstalo při starém. Pravda, Bridget zestárla, sama vychovává dvě děti, ale na jejím přístupu k životu se nezměnilo zhola nic. Někde pod povrchem té současné dospělé Bridget je pořád ta rozpustilá třicítka, co se po hlavě vrhá do nových dobrodružství, věří v lásku až za hrob, je magnetem na trapasy a neustále řeší svou váhu. A i když do jejího seznamu předsevzetí přibyly nové výzvy („Přestanu před dětmi varovně počítat „Raz… dva…“, aniž jsem rozhodnutá, co vlastně udělám, až řeknu „tři“…“) a některé zůstaly stejné („Nebudu jíst víc než tři Big Macy nebo panini se sýrem a šunkou ze Starbucks týdně…“), je jasné, že Bridget, kterou milují miliony čtenářů po celém světě, je zpátky v plné polní. Bridget je zpět a je prostě skvělá! Budete se smát, budete plakat a hlavně – budete ji milovat!

Něco ke knize
Bridget už překročila hranici padesátky, ale v duši je to stále nejistá třicítka, pro ktertou jsou trapasy každodenní záležitostí. Vychovává sama dvě malé děti, má pár kilo navíc a přátelé ji neustále cpou do hlavy, že by se po tolika letech od smrti manžela měla posunout dál.

A Bridget nakonec souhlasí. Její seznam předsevzetí je nekonečný. Hlavně zhubnout, napsat scénář, ovládnout sociální sítě a začít opět sexuálně žít. Přes twitter se seznámí s mladým kolouškem, daří se jí psát, ale nebyla by to Bridget, kdyby vše bylo tak idylické.


Moje hodnocení a dojmy
Když jsem přemýšlela, kterou knihu si vezmu na dovolenou, bylo jasné, že chci něco nenáročného a oddechového. Nejdéle na mě v knihovně koukala Bridget Jones. Miluji Bridget Jonesovou, ovšem mluvím o té filmové. Filmy jsem viděla snad stokrát, znám je zpaměti a stále mě baví. U knihy je to jiné.

Knihy jsou pro mě nudné a do jejich přečtení jsem se vyloženě nutila. Bohužel jedna z nejhorších sérií. Přesto jsem si třetí díl chtěla přečíst, abych to měla kompletní. Určitě to znáte, problém knihomola. Navíc se teď do kin dostává i třetí díl filmový, z knihou ale nemá nic společného, příběh je naprosto jiný. Kniha je příběhem o pěkných pár let vpředu.

Do čtení jsem se tedy pustila s velkou obavou a byla připravená na nejhorší. Ono to ale tak špatné vůbec nebylo. Třetí díl je za mě rozhodně nejpovedenější. Možná to je i tím, že knihy dělí nějakých patnáct let a autorka zřejmě i dospěla a více se vypsala. Přesto v knize najdete typickou Bridget, kteriu tak všichni milují.

Bridget je přes padesát, vychová dvě malé děti a občas ji to dává pěkně zabrat. Třeba nenadávat a nevyhrožovat jim. Stále se nevypořádala se smrtí manžela, během těch několika let přibrala a vlastně je tak trochu mimo. Proto se nechá od přátel vyhecovat a založí si twitter, kde se pokusí seznámit.

Samozřejmě Bridget je stále samá šlamastyka a trapas na ní číhá na každém rohu. Bylo to vtipné, několikrát jsem se od srdce zasmála. Hodně mě bavila malá Mabel, mladší dítko Bridget. I když je Mabel školková, je rozumná a má takové dospělé smýšlení, které mě baví.

Občas to tedy bylo vulgární, sice to na jednu stranu to do dané situace pasovalo, ale ne až tolik, aby mě to zároveň i nerušilo. Ale jinak to bylo romantické, vtipné a dokonce i dojemné. Za mě určitě nejlepší díl.

pondělí 22. srpna 2016

Lisa Jewell - Dům, ve kterém jsme vyrůstali | RC review

Spisovatel: Lisa Jewell
Originální název: The House We Grew Up In
Počet stran: 352
Rok vydání: 2016
Vydání originálu: 2013
Nakladatelství: Beta
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Birdovi bydlí v malebné anglické vesničce v domě se zahradou. Čtyři děti – pragmatická Meg, zasněná Beth a dvojčata Rory a Rhys – chodí do místní školy a po večerech sedávají u společných večeří s milujícími rodiči – hodným tatínkem Colinem a veselou, trochu praštěnou maminkou Lorelei. Jejich dětství je jako z pohádky, dokud do něj jednoho osudného velikonočního víkendu nezasáhne tragédie. Rodina se začíná rozpadat, děti dospívají, odcházejí a z matčiny nevinné sběratelské vášně se stává patologická posedlost. Po letech se Meg do domu vrací. Jaká tajemství se tady skrývají? Má rodina ještě šanci? A co se vlastně tehdy o Velikonocích stalo?

Něco ke knize
Birdovi jsou šestičlenná rodina, která žije na anglickém venkově. Nejstarší Meg je rozumná a pragmatická a možná i díky tomu občas působí rozepře v rodině. Mladší Beth je spíše tichá a naivní. Nejmladšími dětmi jsou Rhys a Rory. I přesto, že jsou chlapci dvojčata, nemohli by být rozdílnější. Zatímco Rory je oblíbený a velmi živý, Rhys je uzavřený samotář, který žije malinko ve svém světě.

Největším živlem v rodině je ovšem maminka Lorelei, pozitivnějšího člověka by jste těžko našli. Rodina společně sedává u večeří a největším svátkem jsou v rodině Velikonoce. Hledání vajíček a upozornění dětí, aby nevyhazovali pozlátka, jsou pro Lorelei tradicí, která nesmí být porušená. Avšak na jedny Velikonoce zasáhne osud a rodina se začne pomalu rozpadat. Děti dospívají, začínají mít vlastní životy a Loreleinina sběratelská vášeň přestává být pod kontrolou.

Po spoustě letech se Meg vrací do domu, ve kterém vyrůstala. Netuší, co všechno ji zde čeká a zda dostane odpovědi na všechny svoje otázky. Nejvíce na tu, zda se rodina dokáže dát ještě dohromady.


Moje hodnocení a dojmy
Kniha Dům, ve kterém jsme vyrůstali, mě zaujala především svojí krásnou obálkou, která se dokonale hodí k příběhu. Samozřejmě i anotace zněla zajímavě, avšak moc jsem netušila, co od knihy očekávat, takže jsem to riskla a doufala, že příběh bude stát za to.

Jedná se o velmi čtivou knihu, styl Lisy Jewell mi sedl na sto procent  a od prvních stran jsem věděla, že i kdyby nezaujal příběh, alespoň se kniha bude dobře číst a já se u ní nebudu trápit.

I když je kniha napsaná s lehkostí a jistým nadhledem, jedná se o pořádné drama. Tragédie, která se stala, naprosto zničila celou rodinu. Fungující rodinu, která sice menší problémy měla, ale přesto to byla rodina, která žila v harmonii. Jak děti dospívali, většina raději od toho utekla. 

Lorelei vždy byla sběratelka, která nedokázala nic vyhodit, takže v kredenci schovávala přes čtyřicet utěrek. I když Lorelei byla hodný člověk, byla nemocná a její nemoc od ní odháněla zbytek rodiny. A právě i tomhle kniha je. Nejstarší dcera Meg se po letech vrací domu, ale aby prošla domem, musí prolézat mezi krabicemi, které sahají až ke stropu.

V knize najdete dvě časové linky. Současnost, kdy děti jsou dospělé, žijí vlastními životy a vrací se právě domu. Tyto kapitoly jsou ale střídány i minulostí, která postupně odkrývá všechna tajemství. Vůbec se ale nemusíte bát, že by jste se v příběhu ztráceli. Rozdíl mezi současností a minulostí je docela jasný.

Spíše jsem se bála, zda se mi nebudou plést postavy, kterých je v knize opravdu hodně. Ale i tady jsem se velmi brzy zorientovala a neměla jsem žádný větší problém si jména přiřadit.

Postavy jsem si oblíbila a to všechny. Každou jsem si svým způsobem zamilovala a chápala i jejich rozdílné názory a vyrovnávání se s tragédií. 

Kniha je hodně emocionální. Sice občas se budete smát či jen usmívat nad milým momentem, ale v dalším okamžiku Vám naopak bude do breku. Kniha obsahuje vše, co by kniha o životě rodiny měla obsahovat. Spousta radosti, smutku, zklamání a zrady až po lásku a proměnu všech postav.

Na jednu stranu je kniha bohatá ve všech směrech, na druhou budete ale po celou dobu knihy číst o tom samém. Trošku protimluv, já vím, ale je to tak. Mě to ovšem nenudilo, hltala jsem jednu stranu za druhou a vůbec jsem knihu nechtěla odkládat, jak mě příběh dokázal pohltit.

Když jsem přemýšlela, zda ohodnotit čtyřmi, nebo pěti hvězdičkami, nenapadla mě jediná výtka, kterou bych ke knize měla, takže nemůžu jinak, než dát plný počet hvězdiček.

Moc děkuji internetovému knihkupectví knihcentrum.cz za poskytnutí recenzního výtisku.
knihcentrum.cz

sobota 20. srpna 2016

On my wishlist (79)

Meme z tvorby Book Chick City.
Cílem je ukázat každou sobotu pár knih, které bychom chtěly mít ve své knihovně.
Mohou to být knihy nové, staré, nebo knihy, které ještě nevyšly. 
 

Anotace:
Pokračování románu Pátá vlna. Jak zbavíte Zemi sedmi miliard lidí? Připravíte je o jejich lidskost. Cassie Sullivanová a její druhové přežili čtyři vlny ničení způsobené Jinými. Nyní, zatímco byla lidská rasa téměř vyhlazena a Pátá vlna se žene krajinou, stojí mladí lidé před volbou: připravit se na zimu a doufat v návrat Evana Walkera, nebo se vydat hledat další přeživší, než je nepřítel obklíčí. Protože další útok je velice pravděpodobný – je neodvratný. Nikdo však nemůže očekávat, jak hluboko Jiní klesnou, ani jak vysoko se lidskost dokáže vzepnout.

pondělí 15. srpna 2016

Kendare Blake - Dívka z nočních můr

Spisovatel: Kendare Blake
Originální název: Girl of Nightmares
Série: Anna
Díl: 2.
Počet stran: 288
Rok vydání: 2013
Vydání originálu: 2012
Nakladatelství: Baronet
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Uběhly už celé měsíce od chvíle, kdy přízračná Anna Korlovová otevřela dveře do pekla ve svém sklepě a zmizela v něm, ale lovec duchů Cas Lowood to nemůže překonat.
Přátelé Casovi připomínají, že se Anna obětovala, aby on mohl žít — a netoulal se jen světem jako polomrtvý. Cas ví, že mají pravdu, ale v jeho očích se žádná živá dívka, kterou může potkat, nevyrovná mrtvé dívce, do níž se zamiloval.
Vidí teď Annu všude, někdy ve vidinách a někdy v nočních můrách. Ale je tu něco zneklidňujícího — nejsou to jenom sny. Zdá se, že Anna prožívá muka. Kdykoliv se objeví, je trýzněna stále novými a pokaždé hrůznějšími způsoby.
Cas neví, co se s ní stalo, když zmizela v pekle, ale ví, že ať už se jí děje cokoliv, nezaslouží si to. Anna nejednou zachránila Case a je na čase, aby jí oplatil laskavost.

Něco ke knize
Je to již pár měsíců od doby, na kterou lovec duchů Cas Lowood nezapomene. Cas Lowood vždy zabil ducha, aby mohl v klidu odejít a pokračoval dále. Tak tomu bylo až do setkání s Annou Korlovovou. Ta byla pouhým vraždícím duchem, ale Casovi změnila život. Projevila se u ní lidkost a Cas se zamiloval.

Jenže Anna se obětovala, otevřela bránu do pekla a stáhla tam démona, který hrozil, že zabije nejen Case, ale i všechny jeho přátelé. I když všichni Casovi připomínají, že Anna to udělala pro něj, aby mohl žít, Cas na ní nemůže přestat myslet. Navíc Anna se mu teď všude zjevuje.

Vídá ji ve snech, ale i během dne ve vidinách. A pokaždé ji někdo mučí. Cas je rozhodnout, že ji z pekla dostane, ať to stojí cokoliv.


Moje hodnocení a dojmy
První díl Anna krví oděná pro mě byl jedním z největších knižních zklamání. Do druhé dílu jsem se sice pustila okamžitě po přečtení prvního, ale spíše jen proto, abych to měla co nejdříve za sebou.  A jsem ráda, že jsem tak učinila, alespoň to mám za sebou.

Příběh je opět vyprávěn z pohledu hlavního hrdiny Case. Autorka si dala docela záležet na tom, aby jasně vystihla jeho pocity. Z Case, schopného lovce duchů, se stává ufňukánek, který nedokáže myslet na nic jiného než na Annu.

Celý děj se šíleně táhne, v podstatě po celou dobu se tam nic neděje. Vše se Kendare Blake snaží dohnat až ke konci, kde se konečně nějaká akce objeví, ale ani ta nezachrání tak nudný děj jako byl tento. Celkově mi styl série nesedl. Nejen, že je to nudné, ale ještě se to špatně čte.

Malinko jsem doufala, že druhý díl si mě získá více a to i přesto, že hodnocení nemá kdovíjaké. Ale téma pekla mám hrozně ráda, ani nevím proč, zkrátka mě fascinuje. Ovšem tohle bylo vůbec to nejhorší a nejnezajímavější podání, jaké jsem kdy četla. Absolutně mě to nechytlo.

Anna mi vůbec nesedla, celé to bylo nudné, styl psaní mi nevyhovoval a potenciál celého příběhu a hlavně postavy Anny byl podle mě nevyužit. Doma na mě čeká ještě jedna kniha od Kendare a to Antibohyně, avšak po tomto zklamání z ní mám lehce obavy.