Gilles Legardinier - Srdeční záležitost

Spisovatel: Gilles Legardinier
Originální název: Et soudain tout change
Počet stran: 392
Rok vydání: 2016
Vydání originálu: 2013
Nakladatelství: Domino
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Středoškolská léta nás formují pro celý život: v dobrém, ve zlém, ve všem.

Pokud bychom chtěli najít ukázkový příklad šťastné holky, našli bychom ho v Camille. Studuje poslední ročník gymnázia na malém městě, je obklopena partou nerozlučných kamarádů, se kterými se zná už od školky, a jako všichni lidé jejího věku si klade spoustu otázek o životě, lásce a přátelství.
S blížící se maturitou se dny začínají plnit starostmi s učením, profesory a rodiči. Camille ale brzy přijde na to, že skutečné problémy vypadají docela jinak: nedlouho před maturitou zjistí, že její nejlepší kamarádka Lea trpí nevyléčitelnou nemocí. Je to šok. Co teď? Přijmout krutou pravdu, anebo se držet naděje na zázrak?
I přes tíhu situace a vlastní strach se Camille a ostatní spolužáci snaží být Lee oporou, tráví s ní čas a především dělají všechno pro to, aby byla Lea šťastná a spokojená. Před krutou diagnózou se ale jen tak utéct nedá a nikdo vlastně neví, kolik času Lee zbývá. A tak je nutné nepromarnit ani minutu, užívat života a vytvářet si na Leu jen ty nejlepší vzpomínky...

Gilles Legardinier je francouzský spisovatel, což už samo o sobě je zajímavé, protože obecně mužské autory čtu méně a francouzské knihy snad ještě míň. Před lety jsem ale už jednu jeho knihu četla a byla skvělá, takže jsem se s nadšením vrhla na Srdeční záležitost a určitě do budoucna chci přečíst i zbytek, co u nás vyšel.

Jedná se o young adult knihu, kde hlavním hrdinům je kolem osmnácti let a mají před sebou maturitu. Rozhodně se ale nejedná o hloupoučký příběh s bandou puberťáků, která vlastně ještě neví, co se sebou.

Neví, zažívají první lásky, trápí se svým vzhledem a hádky s rodiči, bojí se zkoušky dospělosti. A pak se dozví, že spolužačka je vážně nemocná a šance na uzdravení jsou téměř nulové.

Camille je vzorná studentka a dobře vychovaná dívka. Lea je její nejlepší kamarádka a mají před maturitou. Právě Lea je těžce nemocná a poté, co se to Camile dozví, hroutí se jí svět.

Hrdinové žijí na malém městě, většina se dobře zná a studenti mají mezi sebou blízký vztah, tak nemoc spolužačky zasáhne úplně všechny. Nikdo neví, jak se před Leou tvářit, zda ji litovat, dělat, že se nic neděje a jak se vlastně učit, když kamarádka umírá. Něco jako škola se nyní zdá jako malichernost.

Vztahy mezi všemi byly úžasné, stáli při sobě, všichni se trápili a Lee se snažili pomoci. Myslím, že až tak blízké vztahy mezi tolika lidmi ve tříde běžně nefungují a celkově v knihách nebývají studentni takhle empatičtí a rozumní. To samé učitelé, i tady se našel jeden, který byl studentům velkou oporou a spíše působil jako kamarád, než příšný kantor.

Několikrát mi během čtení bylo úzko, chtělo se mi plakat a do postav jsem se vcítila. Autor s emocemi zvládl pracovat výborně, opravdu nádherně napsaná kniha, která chytne za srdce a ukrojí trošku z duše.

Aby to ale nebylo jen o smutku a slzách, Lea poslední dny trávila tak, aby si je užila se svými nejbližšími, nevzdala se, i když věděla, že umírá. Užívala si, smála se, postavy sršely vtipem a nadhledem, i když to bylo těžké.

Tohle je za mě jedna z nejlepších knih, co jsem letos četla a těším se, až se k autorovi opět dostanu.

 

John Green - Hvězdy nám nepřály

Spisovatel: John Green
Originální název: The Fault in Our Stars
Počet stran: 240
Rok vydání: 2013
Vydání originálu: 2012
Nakladatelství: Knižní klub
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Zajímavá a citlivá knížka o šestnáctileté Hazel, která trpí rakovinou a sblíží se s Augustem, jemuž se podařilo tuto nemoc překonat. Ti dva mladí lidé se výborně doplňují, a navíc je spojuje originální pohled na život i na chorobu, která je postihla. „Nejvtipnější smutný příběh“ je napsán s mimořádným smyslem pro humor a sarkasmus a díky autorovu vypravěčskému talentu vyznívá velmi působivě.

"A já jsem se zamilovala tak, jak člověk usíná: pomalu a pak najednou docela."

Něco ke knize

Hlavní hrdinkou knihy je šestnáctiletá Hazel Grace Lancasterová, kterou ve třinácti letech postihla rakovina

štítné žlázy. Nad rakovinou zvítězila, ale po čase se rakovinové buňky přesunuly na plíce. Dělá jí problémy delší dobu stát, všude nosí kyslíkovou bombu a ví, že zemře. Do školy už nechodí, většinou času tráví nad knížkou Císařský neduh a její přání je, aby se dozvěděla, co se stalo po konci knihy s postavami. Její rodiče ale chtějí, aby navštěvovala podpůrnou skupinu, kde se scházejí lidé s rakovinou, vypráví si své příběhy a říkají, jak se cítí. Hazel je ze skupiny znuděná, do doby, než se v ní objeví nový člen, který doprovází svého kamaráda. Novým mladíkem je Augustus Waters, který překonal rakovinu, ale přišel o nohu.

Oba si jsou až nečekaně podobný, mají stejné názory, smysl pro humor a podobný pohled na svět a svoji nemoc. Jenže má jejich láska vůbec nějakou budoucnost a naději na přežití?

"Jsem granát a jednou vybuchnu a ráda bych, aby bylo co nejmíň obětí, chápeš?"

Moje hodnocení a dojmy

Knihu je velmi těžké hodnotit a napsat svoje pocity. Je to kniha, kterou si musíte přečíst samy, aby jste pochopily...

"Svět není továrna na splněná přání." 

Vůbec to není dějové složitý příběh, kniha popisuje běžné dny nemocné Hazel, ale styl, jakým je to podaný je úžasný. Kniha je opravdu velmi emotivní, smutná. Na druhou stranu je to ale podáno tak, že se usmíváte. Chvilku je Vám do smíchu, na další straně se Vám už chce plakat. Rakovina je podle mě hodně silný téma. Avšak kniha není založená na tom, že hraje hlavně na city a díky tomu je tak úspěšná. Ne, já jsem žádnou slzu neuronila, ale chvilkami mi bylo úzko a bála jsem se konce knihy a co se dočtu na další straně.

Možná Hazel působí optimisticky, že bere svou nemoc s nadhledem. Neustále žertuje, příběh je plný sarkastických poznámek jak od Hazel, tak od Guse. Svou nemoc berou statečně a úplně nerezignují. Ale ani mi nepřijde, že by Hazel byla tolik pozitivní. Ona je totiž realistická, nemaluje si svou nemoc růžové, ví, že umře a naučila se s tím žít.

Jak už jsem psala, kniha je plná silných, emotivních momentů a rozhodně by jste si ji měli přečíst. A i když John Green upozorňuje, že kniha je fiktivní, dokonce i některé léky si vymyslel, stále je to možný a reálný příběh, možná právě proto je kniha tak silná.