Originální název: Who Do You Love
Počet stran: 400
Rok vydání: 2016
Vydání originálu: 2015
Nakladatelství: Domino
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Někdy se bojíme uskutečnit svůj sen ze strachu, že bychom přišli i o to málo, co máme nyní.
Bylo jim osm let, když se setkali v čekárně na pohotovosti. Rachel Blumová je v nemocnici jako doma, má totiž vrozenou srdeční vadu. Andy Landis potřebuje jen zasádrovat zlomenou ruku. On se jí představí. Ona mu povypráví svůj příběh. A pak se rozejdou v domnění, že se vidí naposledy. Mýlí se.
Rachel vyrůstá v honosném domě, rodiče ji zbožňují a udělali by pro ni první poslední. Není divu, že Rachel postupem času zjistí, že vlastně ani neví, co by od života měla chtít. Naproti tomu Andy žije na chudém předměstí se svou osamělou mámou. Jedinou šancí na vymanění z mizérie takového života je jeho neobyčejný sportovní talent. Ano, Andy se má stát jedním z nejlepších běžců své generace.
Rachel a Andy se náhodně setkávají po celá tři desetiletí. Oba v tom čase vystudují střední i vysokou školu, projdou si manželstvím i peklem rozvodu, zažijí chvíle sladkých vítězství i rozčarování z porážek. Celou dobu jeden o druhém vědí, ale přesto se pokaždé rozcházejí s pocitem, že tentokrát se už opravdu vidí naposledy. A pokaždé se znovu mýlí.
Jejich příběh je totiž jedním z nejsilnějších milostných příběhů, jaké jste kdy četli.
Něco ke knize
Rachel pochází z bohaté a milující rodiny. Nikdy nestrádala, rodiče ji vždy dali, co si přála a je jasné, že bude studovat na jedné z nejlepších škol. Naopak Andy vyrůstá na předměstí s matkou, která rozhodně na rozhazování nemá. Nosí šaty z druhé ruky a pokud to chce v životě někam dotáhnout a utéct z tohohle chudého života, nezbývá mu nic jiného, než využít svého talentu a začít na něm pracovat.I když se může zdát, že Rachel má dokonalý život, není tomu tak. Má vrozenou srdeční vadu a půlku svého dětství tráví v nemocnici. A právě v nemocnici na pohotovosti se seznámí s Andym, který čeká na ošetření zlomené ruky. Dají se do řeči a rozloučí s tím, že už se nikdy neuvidí.
O pár let později se náhodně potkají, prožijí spolu první lásku, málokterá první láska ale vydrží. Během další desítky let se neustále znovu potkávání a rozcházejí, ale jejich city trvají stále. Nikdy jejich setkání není poslední.
Moje hodnocení a dojmy
Na novou knihu Jennifer Weiner jsem se hrozně těšila, jelikož její dvě poslední se mi hodně líbily. Koho miluješ vypadala podle anotace naprosto dokonale, čekala jsem pořádný slaďák a jedno velké klišé, ale pouze v tom dobrém slova smyslu.Kniha je rozdělena na tři větší části a poté na kapitoly z pohledu Andyho či Rachel. Začátek knihy pro mě byl docela zdlouhavý a strašně trvalo, než jsem se začetla. Prvních přibližně sto stran mě moc nechytlo. Příběh začíná, když Rachel je osm let a tráví měsíc v nemocnici, kde na pohotovosti potká Andyho. Tohle je takový naivní začátek z pohledu dvou malých dětí, ale číst se to dalo.
Větší problém jsem měla po pár letech, kdy hlavním hrdinům je náct. To jsem měla pocit, že čtu románek pro dívky, který mě zkrátka nebavil. Naštěstí jsem se pak už začetla a stránky ubývaly jedna radost. Na knize je rozhodně nejlepší celkové pojetí příběhu. Sledovat vztah dvou lidí v průběhu desítek let je originální a autorka si za tohle zaslouží palec nahoru.
Z osmiletých dětí se stávají studenti a následně studenti vysokých škol, kteří si hledají svoje místo v životě. Vždy se potkají, ale brzy zjistí, že to úplně nefunguje a znovu se rozejdou. Tentokrát nadobro, jenže nikdy to nevyjde. Opět se shledají, jejich život je zas na jiné úrovni a jim dojde, že se nikdy nepřestali milovat, ale jako kdyby jim to vesmír nepřál a tak vztah znovu krachuje.
Moc mě nebavilo číst o Andyho běhání a nedivím se, že i Rachel to lezlo na nervy. Jelikož to bylo důležitou součástí příběhu, běh se vynechat nemohl a bylo mu věnováno docela dost prostoru, já bych ho ale klidně malinko omezila.
Příběh je originální, hlavní postavy sympatické a bylo zajímavé sledovat, jak se vyvíjejí. Jejich životní pády byly dojemné a vy s nimi soucítíte, což je podle mě v knihách důležité, že Vám není jedno jejich osud. Já ovšem čekala asi malinko víc, takže za mě lepší průměr.
