Jane Austen - Pýcha a přemlouvání

Spisovatel: Jane Austen
Originální název: Persuasion
Počet stran: 261
Rok vydání: 2018
Vydání originálu: 1817
Nakladatelství: Leda
Vazba knihy: Brožovaná

„První moderní anglická autorka“, „mladší sestra Shakespearova“ to jsou jen dva z mnoha lichotivých atributů, jimiž obdivovatelé vzdávají hold autorce, která už víc jak dvě století poutá neutuchající lásku vděčných čtenářů. Austenová žila v době, kdy v literatuře vládl romantismus, bouřlivé city, temné tragično, přemíra sentimentu, jí však bylo dáno hravé, ironicky laděné, komické vidění okolního světa, smysl pro mravní hodnoty, schopnost vidět lidem až na dno duše, a k tomu suverénní vypravěčský talent. „Píšu o lásce a penězích, o čem jiném lze taky vůbec psát?“ podotkla kdysi.
A láska ve svých proměnlivých podobách, věrná i zrazující, ztracená i znovunalezená, sebestředná i obětavá, provází jemnou Annu, popelku v rodině pošetilého, ješitného baroneta, a nejedné zkoušce je její citlivá duše vystavena, než ona i všichni kolem ní dohrají svou lidskou komedii.
Román, který jsme nazvali Pýcha a přemlouvání, vyšel posmrtně v roce 1818 pod názvem Persuasion.

 K Jane Austen jsem si bohužel zatím moc kladný vztah nevybudovala. Pan Darcy, o kterém mnohé romantické duše sní, pro mě vůbec není romantický hrdina, ale arogantní blbec a celá kniha Pýcha a předsunek ve mně melancholickou náladu také neprobudila, vůbec mi romantická nepřišla. Snad více mě bavila Lady Susan, která naopak tak populární není.

Další šance, tentokrát s Pýchou a přemlouvání. Nenechte se ale zmást názvem, s Pýchou a předsudkem nemá kniha nic společného, nejedná se o žádné pokračování. Kniha v jiném vydání vyšla ale pod názvem Anna Elliotová, což už matoucí není.

Anna je nejmladší ze tří sester zámožného a povrchního sira Waltera Elliota. Nejen že Anna je jeho pravý opak, ale liší se i od svch sester. Zatímco všechny dívky touží po dobrém postavení, bohatém manželovi, který se o ně postará, Anna je více samostatná a nehledí jen na peníze. Zamiluje se do námořníka Fredericka Wentwortha, kterého sir Walter odmítá a Anna nakonec pod nátlakem okolí podléhá.

Uplynulo několik dlouhých let a oba hlavní hrdinové se opět potkávají, Anna na svou první lásku nezapomněla a z Frederika je zámožný a uznávaný muž, který hledá manželku. Jenže to by to nesměla Anna před lety tak zkazit a zlomit mu srdce.

Kniha se nezaměřuje pouze na romantickou linku mezi hlavními hrdiny, ale spoustu prostoru mají i postavy vedlejší. Anna většinu času tráví u své sestry Mary, která je hypochondr a spoustu scén si uzurpuje pro sebe. Mary je příšerná postava, panovačná, ufňukaná a naprosto nesamostatná.

Naopak Anna mi sedla velmi, na svou dobu je to vyspělá žena s vlastní hlavou, která jde proti proudu, i když to může znamenat, že z ní bude stará panna bez manžela.

Anna Elliotová neboli Pýcha a přemlouvání je první knihou od Jane Aausten, o které i můžu říct, že mě bavila a čtení jsem si docela užívala. Samozřejmě za to nejvíce může sympatická hlavní hrdinka, ale kniha celkově měla děj, ve kterém se pořád něco dělo a líbila se mi tu ta láska mezi Annou a Frederikem.

Jane Austen - Pýcha a předsudek

Spisovatel: Jane Austen
Originální název: Pride & Prejudice
Počet stran: 400
Rok vydání: 2015
Vydání originálu: 1813
Nakladatelství: Leda
Vazba knihy: Brožovaná

Klasický román z prostředí zámožných středních vrstev na anglickém venkově na konci 18. a počátku 19. století.

Autorka líčí klidný a ničím nerušený život, všední radosti, zábavy a starosti. Rodinný klid bývá narušen zejména tehdy, když jsou v rodině dcery a na obzoru se objeví možný ženich. Vdavky jsou pro ženu v této době jedinou možností zaopatření a proto je nutné důmyslné splétání sítí kolem kandidáta ženitby. Autorka dává svému románu ironický podtext. Všechny postavy románu - stoický pan Bennet, jeho energická manželka a pět dcer vstoupily již dávno do podvědomí čtenářské veřejnosti...

Jaký vztah máte ke klasice? Já se přiznám, že na škole jsem ji nečetla, sice jsem byla velký čtenář a knihu jsem měla neustále u sebe, ale tím, že to byla povinná četba, tak mě svým způsobem tyhle knihy odrazovaly a věřím, že to tak má spousta z Vás. K maturitě jsem z asi dvaceti knih přečetla možná tři a na klasiku se vrhla až po maturitě, v době, kdy to již nebylo povinné a z knihy se stala pouze radost.

Sice už jsem něco přečetla, stále ale mám obrovské mezery v klasice, které ale hodlám určitě doplnit. Našla jsem si své oblíbence, ale také se našly bohužel knihy, které nejsem schopná docenit. 

Konečně jsem se dostala ke knihám Jane Austen, což jsem si říkala, že musím přečíst už jen z toho důvodu, že odkazy na její knihy jsou snad v každé druhé knize a já jako romantická duše bych je měla znát.

 

Už kdysi jsem četla méně známou Lady Susan a nebyla špatná, takže do Pýchy a předsudku jsem vkládala největší naděje a bohužel musím říct, že to je jeden z těch případů, které vůbec nedocením a docela jsem se u knihy natrápila.

Příběh se odehrává v 18. století na anglickém venkově, kde sledujeme osudy střední vrstvy, převážně rodiny Bennetové, která vychovává pět dcer a právě život s dcerami není jen tak, nechcete, aby dcerušky zůstaly na ocet, chce to najít manžela hodného a zámožného.

Právě v této době bylo pro ženy nejpodstatnější, aby se dobře vdaly. Avšak jedna z dcer Bennetových, Elizabeth, se od ostatních dívek liší. Je sečtělá, inteligentní, svéhlavá, oplývá sarkasmem a jejím snem není za každou cenu se vdát a už vůbec ne bez lásky. 

Pan Darcy, muž, o kterém spousta žen sní a je symbolem romantického hrdiny. Na první pohled pochmurný, arogantní a povýšený, v jádru ale spravedlivý a neodsuzující.

Mohla bych napsat, jak kniha krásně zobrazuje život v 18. století, ale předsudky, intriky, láska a nenávist, to vše funguje i v dnešní době.

Narovinu říkám, že jsem čekala mnohem, ale opravdu mnohem více. V knize je šíleně moc postav, byla jsem ztracená vlastně až do konce a hrozně špatně se v nich orientovala. Co mě ale nejvíce zklamalo, já jsem čekala vážně krásný a dojemný romantický příběh, ale mně přišlo, že romantická linka mezi Elizabeth a Darcym byla vlastně jen linkou vedlejší, které bylo věnováno tak málo prostoru....

Francis Scott Fitzgerald - Velký Gatsby

Spisovatel: Francis Scott Fitzgerald
Originální název: The Great Gatsby
Počet stran: 208
Rok vydání: 2011
Vydání originálu: 1925
Nakladatelství: Leda
Vazba knihy: Brožovaná

Vrcholné dílo z dob největšího flámu v dějinách USA, který Francis Scott Fitzgerald označil za „jazzový věk“ a sám do něj vydatně přispěl mnoha soukromými improvizacemi a pocity „ztracené generace“, přináší milostný příběh z lepší společnosti. Selfmademan Jay Gatz řečený Velký Gatsby i krasavice Daisy Buchananová pronikli v éře prohibice do těchto sfér každý po svém a tak se vyrovnávají i s novým životním stylem a břemenem americké „nevinnosti“. Nesoulad v jejich představách je leitmotivem románu, jenž přezkoumává romantický ideál mámivého „zeleného světla“ – oné „šílené, vzrušující budoucnosti, která před námi rok za rokem ustupuje“ – a posléze ho nemilosrdně obětuje na oltář mýtu o věčné lásce. Fitzgeraldovo působivé zpracování meziválečné podoby amerického snu přinášíme v novém, moderním překladu.

Něco ke knize

New York v době dvacátých let. Nick Carraway přijíždí na Long Island s úmyslem vydělat si nějaké peníze

na burze. Na tak zvaném Východním vejci žije Nickova sestřenice Daisy se záletným a bohatým manželem Tomem. Nick se zabydluje na Západním vejci, které je na druhé straně zátoky. Vedle jeho malého a skromného domečku stojí luxusní, téměř až bizarní vila, kterou obývá Jay Gatsby. O Gatsbym toho už spoustu slyšel, ale nikdy ho ještě neviděl.

V domě Gatsbyho se pořádají téměř neustále večírky plné jazzové hudby, tance, alkoholu. Pozvánku nikdo nedostává, ale téměř celá New Yorská smetánka se zde schází a tancuje do rána. Nikdo pořádně neví, kdo Gatsby je, nikdo ho nezná. Někdo tvrdí, že je bohatý dědic a vystudoval Oxford, někdo zas tvrdí, že je vrah a zloděj. A proč vlastně hostí desítky neznámých lidí?

Nick se stává jediným přítelem Jaye Gatsbyho a je vtáhnut do světa americké smetánky, kde faleš a povrchnost jsou na denním pořádku.

Moje hodnocení a dojmy

Určitě už jste v životě slyšeli název Velký Gatsby. Dílo Francise Scott Fitzgeralda je velmi známé a pokud jste nečetli knihu, možná jste viděli nejnovější filmové zpracování. O přečtení knihy jsem uvažovala už dlouho, ale teprve po shlédnutí filmu z roku 2013 jsem věděla, že knihu určitě musím také přečíst.

Kniha je velmi tenoučká, má pouze 208 stran, navíc má docela velký font, takže ji přečtete během jednoho odpoledne. Hodně klasik se čte poměrně špatně, to ale není případ Gatsbyho, naprosto super překlad, alespoň ho to moje vydání z roku 2008 od nakladatelství Leda.

Velký Gatsby je celý psán z pohledu Nicka. Popisuje, jak se s Jayem Gatsbym seznámil, jak se stal součástí smetánky, kde se konal jeden večírek za druhým, alkohol se pil do bezvědomí a celková morálka měla velké tržné rány. Nick všechno popisuje, ale žádným zdlouhavým a zbytečným stylem. Naopak vyzdvihává to nejdůležitější.

Ale přesto je to hlavně příběh o pravé lásce, o americkém snu a naději. Ať už je Gatsby kdokoliv, dědic s vysokým vzděláním, nebo zloděj a podvodník, vy si ho zkrátka oblíbíte. Je to snílek, který věří, že se mu splní to, po čem touží a i když naděje je v podstatě nulová, on věří.

Film jsem viděla již několikrát, jelikož ho přítel miluje a čím častěji jsem ho viděla, tím více jsem se do filmu zamilovala také. Až na výjimky to bývá tak, že kniha je mnohokrát lepší než její filmové zpracování. Zde se kniha naprosto shoduje s filmem, avšak film mi přišel lepší. On je prostě tak skvěle natočen, DiCaprio je naprosto bravurní.

Sice kniha se čte velmi dobře, ale mám pocit, že kdybych neviděla film, přišla by mi nudná. Sice bych mohla zapojit svojí fantazii, takhle jsem si přehrávala scény z filmu, ale přesto myslím, že pouze se svojí fantazií by kniha zkrátka byla nudnější. Například večírek u Gatsbyho, který naprosto zbožňuji z filmu, je velkolepý a naprosto luxusní, nebyl v knize tak skvěle popsán, aby jste si ho mohli živě představit. Zkrátka film udělal z knihy  trošku víc a nebýt něj, tak je Velký Gatsby průměrná kniha s tendencí nudit v některých kapitolách.

Je to silný příběh, ale citově na Vás zapůsobí více film a i k postavám si lépe vytvoříte určitý vztah, ať už pozitivní, nebo Vám naopak budou pít krev. Přesto přečtení knihy nelituji, a myslím, že tuto klasiku by si měl přečíst každý.