Rowan Coleman - Všichni jsme utkáni z hvězd

Spisovatel: Rowan Coleman
Originální název: We Are All Made of Stars
Počet stran: 504
Rok vydání: 2016
Vydání originálu: 2017
Nakladatelství: Domino
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Odejít z tohoto světa je snazší, když vás netrápí nedokonané a nevyřčené... Stella Careyová je provdaná za válečného veterána Vincenta, který po návratu z bojů tráví večery ve společnosti traumatických vzpomínek, úplně uzamčen před vnějším světem. Aby unikla před neútěšnou realitou domova, bere si Stella stále více nočních směn v hospicu.
Rozmluvy s pacienty jí přinášejí zvláštní klid. Seznamuje se s jejich osudy; vnímá, jak odlišně lidé přijímají blízkost smrti. A především stále silněji chápe, jak je pro umírajícího člověka důležité urovnat a uzavřít vztahy s blízkými. A právě tehdy začne Stella psát dopisy, jejichž prostřednictvím se její pacienti loučí se svými milovanými. Některé jsou plné humoru či lásky, jiné obsahují souhrn praktických rad, z dalších čiší litost ...
Všechny dopisy Stella odešle, až jejich faktický pisatel zemře. Tento slib dodržuje až do jedné noci; tehdy sepíše dopis, který je pro pacienta poslední šancí na odčinění dávné viny - pokud ovšem bude doručen včas...

Všichni jsme utkáni z hvězd od Rowan Coleman je nádherný a dojemný román, který vás zasáhne přímo do srdce. Tato kniha citlivě proplétá témata lásky, ztráty, naděje a nových začátků, a přitom si zachovává jemný humor a lidskost. Pokud hledáte příběh, který vás rozesměje, rozpláče a připomene vám, jak cenné je žít naplno, tato kniha je přesně pro vás.

Hlavní hrdinkou je Stella, zdravotní sestra v hospici, která nejenže pečuje o pacienty v jejich posledních dnech, ale také jim pomáhá napsat dopisy pro jejich blízké. Stella sama nese bolestnou zátěž z minulosti, která jí brání jít dál, ale postupně se učí znovu milovat a přijímat krásu života.

Vedle Stelly poznáváme i další postavy, jejichž příběhy jsou úzce provázány. Každý z nich – ať už pacienti hospice, jejich rodiny, nebo sousedé – má své vlastní starosti, naděje a sny. Rowan Coleman mistrně vykresluje jejich charaktery tak, že každá postava působí autenticky a lidsky. Jejich osudy vás vtáhnou a donutí přemýšlet o životě a jeho pomíjivosti.

Kniha sleduje několik příběhových linek, z nichž každá se točí kolem tématu lásky a smíření. Hlavním prvkem jsou dopisy, které Stella píše na žádost svých pacientů. Některé z nich jsou plné lásky, jiné litování, ale všechny jsou nesmírně dojemné. Díky těmto dopisům si Stella uvědomuje, že každý okamžik v životě má svůj smysl.

Příběh je vyprávěn s lehkostí, přestože se dotýká těžkých témat, jako je smrt a ztráta. Rowan Coleman citlivě balancuje mezi smutkem a nadějí, a díky tomu je kniha nejen dojemná, ale také nesmírně povzbuzující.

Všichni jsme utkáni z hvězd je román, který vás zasáhne svou hloubkou a lidskostí. Je to příběh o smíření, naději a síle lásky, který ve vás zanechá dlouhotrvající dojem. Pokud hledáte knihu, která vás zahřeje u srdce a připomene vám, že i v nejtěžších chvílích je možné najít světlo, určitě po ní sáhněte. Je to jedno z těch děl, které vás budou provázet ještě dlouho po dočtení. Zatím nejlepší kniha od autorky.

Rowan Coleman - Matkou ze dne na den | RC review

Spisovatel: Rowan Coleman
Originální název: The Accidental Mother
Počet stran: 416
Rok vydání: 2005
Vydání originálu: 2016
Nakladatelství: Domino
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Bezvýhradná láska existuje. Jen člověk musí mít koho milovat.

Sophie a Carrie byly kamarádky od dětství, ale během posledních let se jedna druhé ztratily. Carrie se rozhodla pro rodinný život v malém městě, zatímco Sophie si buduje skvělou kariéru v Londýně. Nemá sice moc času na muže, zato ji čeká další povýšení, má úžasnou sbírku bot a kočku, která ji nikdy nezklame.

Jenže pak se Sophie dozví, že Carrie zemřela a že se nemá kdo postarat o její dvě malé dcerky. Otec holčiček je nezvěstný a jejich babička je sama odkázaná na ústavní péči. Kdo zbývá? Sophie: dávná přítelkyně z dětství, která Carrii slíbila, že se dětí ujme, pokud by došlo k nejhoršímu. A ten den teď nastal...

Rowan Coleman napsala další chytrý, vtipný a emocemi nabitý román. Za hrdinku tentokrát zvolila ženu, která se stala matkou doslova ze dne na den, naprosto nepřipravená a beze špetky zkušenosti. Ze sebevědomé manažerky se stává bezradná osoba, která si zpočátku absolutně neví rady, ale postupně díky holčičkám začíná chápat, co je pro ni v životě opravdu důležité. A především zjišťuje, že bezvýhradná láska skutečně existuje. Jen člověk musí mít koho milovat.

Něco ke knize

Sophie a Carrie jsou povahově naprosto rozdílné, přesto je v dětství spojovalo silné kamarádské pouto. Přátelství je pojí dodnes, avšak už zdaleka si nejsou blízké jako kdysi. Carrie je vdaná, šťastná a má dvě holčičky. Naopak Sophie dala přednost kariéře. Na muže nemá téměř čas a vlastně ani touhu si něco s někým začínat, poslední vztah ji zklamal. V práci ale usiluje o povýšení a doma má kromě kočky záviděníhodnou sbírku bot.

Jednoho dne se u Sophie v práci objeví sociální pracovnice se zprávou, že její přítelkyně Carrie zemřela před půl rokem při autonehodě. Carriino manželství nebylo zřejmě ani tak dokonalé, jak se předpokládalo a její manžel je neznámo kde. O holčičky se doteď starala jejich babička, ale ta sama už je odkázána na ústavní péči a našla se poslední vůle, kde Carrie, v případě, že se jí něco stane, opatrovníkem shledává Sophie.

Kdysi v alkoholovém opojení Sophie slíbila, že se o holčičky postará. Sliby se dávají, ale nikdo si nepřipouští, že by nakonec k jejich naplnění došlo. Ze Sophie je najednou matka na plný úvazek, nemá s dětmi žádné zkušenosti, mateřský pud nulový. Jedinou možností je, poslat holky do dětského domova, nebo najít jejich ztraceného otce.

Moje hodnocení a dojmy

Od autorky Rowan Coleman jsem četla knihu Není co ztratit a moc se mi líbila. Proto když jsem v edičním plánu Domina uviděla další její dílo, byla jsem nadšená. Navíc anotace zněla opravdu slibně a vypadalo to na další dojemný příběh ze života.

Sophie je sympatická postava. Je chytrá, cílevědomá, ale také typická workoholička, která kvůli práci nemá čas na osobní život. Nemá chlapa, natož rodinu a navazovat vztahy ji také moc nejde. Problém jsem neměla ani s ostatními postavami. Otec holčiček, Louis, byl také moc fajn a děvčata knihu zpestřovala. Ani s ostatními vedlejšími postavami jsem neměla problém.

Kniha se čte dobře, má přes čtyři sta stran, ale měla jsem ji přečtenou během dvou dnů. Děj je jednoduchý, stejně jako kniha Není co ztratit, tak i tahle je v podstatě jednoduchá a nic moc se tam neděje. Stále dokola to samé. Jak zvládnout postarat se o děti, ale zároveň nepřijít o skvělou příležitost v práci. Najít otce holek a zajistit, aby k sobě opět našli cestu. 

Jenže v předchozí knize ten jednoduchý děj fungoval lépe. I tohle je příjemná oddechovka, u které nemusíte přemýšlet. Zároveň je smutná a vlastně i reálná, kdykoliv se něco takového může stát. Jenže něco tomu chybělo. 

Rozhodně neříkám, že kniha je špatná, ale asi jsem čekala více. Sice se tu vyskytlo pár vtipných scén, takže se člověk i malinko pobavil, ale...Kniha Matkou ze dne na den se četla dobře, děj byl jednoduchý, přesto mě to nenudilo, ale zároveň ani nemůžu říct, že bych byla nadšená.

Co se mi ovšem líbilo, tak sledovat vývoj jednotlivých postav. Samozřejmě nejvíce se změnila Sophie, což se dalo čekat už od samého začátku. 

Když knihu porovnám s knihou Není co ztratit, tak Matkou ze dne na den je rozhodně slabší. Když ji porovnám s knihami z nakladatelství Domino, kterým jsem dala čtyři hvězdičky, tak i proti nim je slabší, čili se dostáváme na průměrnou knížku, která neurazí, ale ani nenadchne. Romány pro ženy z Domina mám opravdu velmi ráda, ale rozhodně jsem četla lepší než je tahle.

Moc děkuji nakladatelství Domino za poskytnutí recenzního výtisku. 

Rowan Coleman - Není co ztratit | RC review

Spisovatel: Rowan Coleman
Originální název: Runaway Wife
Počet stran: 400
Rok vydání: 2015
Vydání originálu: 2015
Nakladatelství: Domino
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Některá rozhodnutí jsou těžká jen do té chvíle, kdy je uděláme. Pak už se jen sami sebe ptáme, proč jsme je tak dlouho odkládali. Rose Pritchardová se odhodlávala dlouho, snad až příliš dlouho. Odejít od násilnického manžela není tak snadné, jak by se mohlo nezasvěceným zdát, a tak Rose dlouhá léta setrvávala v nesnesitelném soužití. Z černé díry beznaděje ji vytáhla docela obyčejná pohlednice: pár laskavých slov od člověka, s nímž se setkala před lety, jen na pár chvil. Tak málo stačilo, aby zdeptaná Rose pochopila, že musí odejít. Že nemá co ztratit. Že může jenom získat. Utíká s několika narychlo sbalenými kousky oblečení a se sedmiletou dcerkou Maddie. Když se uprostřed noci ocitá na prahu vesnického penzionu, uvědomí si, že teď už skutečně není cesty zpět. Ve stejné chvíli se začne trápit pochybnostmi: neudělala strašlivou chybu? Nehoní se za nesmyslnou chimérou? Bude si umět vybudovat úplně nový život? Ať už bude odpověď na všechny znepokojivé otázky jakákoli, jisté je jedno: že Rose zkrátka nezbývá nic jiného, než aby se pro sebe a pro svou dceru pokusila vybudovat lepší život. I kdyby ji to mělo stát cokoli.

Něco ke knize

Když byla Rose ještě malá, její otec, který byl v jejích očích hrdina, odešel a celý Rosiin život tím poznamenal. Její matka po pár letech spáchala sebevraždu a Rose zůstala sama. Hned v osmnácti se vdala za prvního chlápka, který jí projevil náklonnost. Tím chlápkem byl Richard, uznávaný doktor, u kterého si Rose myslela, že najde zázemí a bezpečný domov.

Z bezpečného domova se ale postupně začal stávat dům plný strachu. Richard začal Rose zakazovat přátelé, vše muselo být přesně tak, jak chce on a aniž si to Rose uvědomila, stala se z ní žena, která se bojí návratu manžela domu. Nejen, že ji týral psychicky, až si Rose myslela, že vůbec za nic nestojí, ale ani fyzické násilí mu nebylo cizí.

Když v návalu vzteku Richard vztáhne ruku i na jejich sedmiletou dcerku Maddie, Rose obě narychlo sbalí a uteče. Jejím cílem je místo na pohlednici, kterou dostala před sedmi lety od neznámého muže, který se objevil u nich na prahu a na kterého Rose od té doby nemůže přestat myslet. Možná se honí jen za naivní představou, ale poté, co se ocitne před jedním vesnickým pensionem, najde něco, co vlastně ani nehledala. Richard se jich ale určitě jen tak nevzdá a Rose trápí, zda má vůbec právo na nový život.

Moje hodnocení a dojmy
Kniha Není co ztratit je moje premiéra s touto autorkou. Sice jsem ji zaregistrovala již před pár měsíci, kdy ji vyšla Kniha vzpomínek, nad kterou jsem hodně přemýšlela, ale nakonec odolala a teď toho lituji a vím, že si jí musím sehnat.

Hned od první stránky se ocitáme v hlavním ději, kdy Rose balí věci a s Maddie utíká pryč. Žádná dlouhá předehra, ale rovnou do akce. Jestli si ale myslíte, že celých čtyřista stran bude kniha plná akce, nečekaných zvratů a domácího násilí, tak jste na omylu.

I přesto, že je Rose lehce přes třicet, tak působí trošku naivním dojmem. Ono to je ale tím, že v podstatě celý dosavadní život zasvětila Richardovi, který jí mlátil a psychicky deptal. Začala už věřit tomu, že je k ničemu a bez něj je nula. Proto když jí někdo nabídne vřelé slovo, lichotku, tak pro Rose je to něco nového.

Já upřímně nechápu, jak to někdo může nechat zajít tak daleko, sama přiznává, že již na začátku tušila, že je něco špatně a přesto si Richarda vzala, otěhotněla a tolik let to trpěla. Téma domácího násilí je hodně vážné a potýká se s ním jistě spousta žen. Jakmile chlap vztáhne ruku, podle mě se má okamžitě vypakovat a druhé šance tady nefungují, udělal jednou, udělá znovu. Zrovna tady toho je příklad Rosina kamarádka Shona, která se též potýká s násilnickým přítelem.

I když téma je vážné, vlastně dává kniha naději. Přesně jak je psáno v anotaci, některá rozhodnutí jsou těžká, dokud je neučiníme. Rose to trvalo několik let a díky svému rozhodnutí má teď šanci na nový život. Utéct za pohlednicí a mužem, kterého viděla jednou před sedmi lety je trochu bláznovství. Je to trošku naivní děj, na druhou stranu zoufalí lidé dělají zoufalé věci a Rose v tomhle vidí naději a žene ji to dál, právě to setkání jí dalo sílu utéct a to je podstatné.

Možná je nevhodné o knize s domácím násilím říct, že je milá, ale je to tak. Je to odpočinkové čtení, příběh plný naděje a nových začátků. V podstatě je kniha stále o tom samém, Rose přijede do vesnice, kde se s Maddie ubytuje, pozná několik nových lidí, dokonce i pár starých známých a snaží se začít znovu. Zároveň se občas vrátíme zpět v jejích vzpomínkách, ať už do dětství, kde myslí na otce a matku, nebo k Richardovi či setkání s mužem, díky kterému našla sílu odejít.

I když kniha až na pár výjimek není nabitá akcí, neskutečně mě bavila. Bylo to opravdu milé, odpočinkové, dokonce i humorné a romantické. Líbilo se mi sledovat, jak si Rose buduje nový život, při pochybách jsem s ní soucítila a doufala, že se nevzdá. Rose jsem si oblíbila, muže, za kterým se hnala ale moc ne. Fraiser mi přišel zvláštní a nedokázala jsem si ho představit jako prince, který zachrání uvězněnou princeznu. Tahle postava mi bohužel moc nesedla. Nejlepší postavou ale rozhodně byla malá Maddie, která nemá žádné přátelé, protože je to hodně upřímné dítě a je zkrátka jiná než její vrstevníci. Je bystrá, chytrá, zkrátka taková vyspělejší a co na srdci, to na jazyku. Naprosto jsem si ji zamilovala a díky ní se i několikrát hlasitě zasmála.

Knihu rozhodně doporučuji, i když by se mohlo zdát, že bude drastická díky tématu, není to tak. Je úchvatná, je to kniha, která ve Vás něco zanechá a vůbec nemusí být napěchovaná akcí a napětím na každé straně. Doufám, že autorce vyjdou další knihy, protože píše neskutečně čtivě.

Moc děkuji nakladatelství Domino za poskytnutí recenzního výtisku.