M. C. Carey - Chlapec na mostě

Spisovatel: M. C. Carey

Originální název: The Boy on the Bridge
Série: Všemi dary obdarovaná
Díl: 2.
Počet stran: 456
Rok vydání: 2018
Vydání originálu: 2017
Nakladatelství: Host
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Návrat do krvelačného světa románu Všemi dary obdarovaná. Svět napadla epidemie, jež proměnila většinu populace v nemrtvé hladovce, kteří požírají všechno, co jim přijde do cesty, a dál šíří nákazu. Z posledního lidského sídla v jižní Anglii vyráží na cestu do Skotska napůl vědecká a napůl vojenská výprava. Jejím cílem je nasbírat vzorky plísňových kultur, které po sobě v terénu zanechala předchozí expedice, a získat tak o patogenu informace, jež by později mohly vést k objevení léku.

Jedinou nadějí na přežití lidstva jsou doktorka Samrina Khanová a výjimečně inteligentní chlapec s poruchou autistického spektra Stephen Greaves, kterého Khanová zachránila před hladovci.
A nepřítel venku má hlad.

Chlapec na mostě je prequel k úspěšnému postapokalyptickému románu Všemi dary obdarovaná. Autor známý svými temnými a psychologicky hlubokými příběhy, se v této knize vrací do světa zpustošeného pandemií parazitických hub, které proměňují lidi v nebezpečné „Hladovce“. Tento román rozvíjí univerzum svého předchůdce, ale stojí jako samostatné dílo, přístupné i čtenářům, kteří první knihu nečetli.

Děj se odehrává přibližně deset let před událostmi „Všemi dary obdarovaná“. Hlavním dějištěm je obrněné vozidlo Rosalind Franklin, známé jako „Rosie“, které slouží jako mobilní laboratoř pro skupinu vědců a vojáků na misi za záchranu lidstva. Jejich cílem je studovat virus a hledat lék na pandemii.

V centru příběhu stojí Stephen Greaves, výjimečně inteligentní, ale sociálně izolovaný chlapec, který trpí autismem. Stephen objeví způsob, jak se pohybovat mezi Hladovci, aniž by ho zaregistrovali, díky svému vynálezu nazvanému „E-blocker“. Zároveň však musí čelit nepřátelství a nedůvěře členů expedice.

Jak se mise vyvíjí, skupina naráží na znepokojivé otázky ohledně lidské morálky, obětování jednotlivců pro větší dobro a hranice mezi lidskostí a monstrem.

Chlapec na mostě je nejen důstojným doplňkem ke knize Všemi dary obdarovaná, za mě osobně je dokonce mnohem lepší. Román je krvavější, syrovější a mnohem klaustrofobičtější, což podtrhuje dusivou atmosféru v uzavřeném prostředí Rosie. Carey brilantně balancuje mezi akcí, psychologií postav a filozofickými otázkami.

Děj je temný a krvavý, s mnoha nečekanými zvraty, které drží čtenáře v napětí. Příběh nutí čtenáře přemýšlet nad otázkami oběti, naděje a toho, co nás dělá lidskými.

Fredrik Backman - Babička pozdravuje a omlouvá se

Spisovatelka: Fredrik Backman
Originální název: Min mormor hälsar och säger förlåt
Počet stran: 419
Rok vydání: 2015
Vydání originálu: 2013
Nakladatelství: Host
Vazba knihy: Brožovaná

Zábavný a napínavý příběh plný nečekaných setkání, nepravděpodobných přátelství a obrovské síly pohádek a fantazie. Else je sedm, vlastně skoro osm. Její babičce je sedmdesát sedm, vlastně skoro sedmdesát osm. O Else dospělí říkají, že je na svůj věk vyzrálá, ale ve skutečnosti jim připadá otravná. O babičce tvrdí, že je ohromně čilá, i když tím myslí, že jim přijde bláznivá. Elsa je jiná než ostatní. Kromě babičky nemá žádné další kamarády, ale to jí nevadí. Babička jí totiž vypráví úžasné příběhy o kouzelné říši, kde není normální nikdo a nic a být jiný je tam největší výhodou. Jenže i v nejkrásnějších pohádkách se občas objeví zlý drak a do boje proti nepříteli se Elsa musí vydat úplně sama. Má doručit tajemný dopis a adresátovi vyřídit, že babička pozdravuje a omlouvá se. Netuší, že přitom drží v rukou klíč k největšímu a nejdůležitějšímu dobrodružství, které se kdy v babiččině pohádkové říši odehrálo. Román Babička pozdravuje a omlouvá se je psaný se stejnou lehkostí jako Backmanův Muž jménem Ove, dokáže čtenáře vtáhnout do děje a zároveň ho pobavit i dojmout.

Švédský autor Fredrik Backman je jeden z nejoblíbenějších autorů současnosti. Všude na něj čtu pochvalné recenze, obrovské těšení na každou jeho novou knihu a když se mi konečně do rukou dostala jeho kniha, měla jsem obrovskou radost a strašně se těšila.

Do knihy jsem šla s vážněm velkým očekáváním, vůbec mě nenapadlo, že by se mi vlastně kniha nemusela líbit. A ejhle, hned po prvních stránkách se dostavila ne zrovna malá rozpačitost a mně začalo být jasné, že to nebylo takové, jak jsem si myslela.

Elsa je téměř osmiletá holčička s obrovskou fantazií a vyspělejším pohledem na svět. Pro mnoho dospělých je přechytralá a její babička zas bláznivá. Umí ale vyprávět ty nejhezčí a nejkouzelnější příběhy. O magické říši, kde se ale objevil zlý drak a Elsa musí od babičky doručit dopis a vyřídit, že se omlouvá.

Ráda bych napsala, jak je kniha miloučká a pohled dítěte dodává knize kouzlo a citlivost...

Elsa je sympatická dětská hrdinka, miluje Marvel a Harryho Pottera, zajímá se o knihy a velkým plusem jsou i vedlejší postavy, sousedé babičky, kteří ač jsou vedlejší, tak každý z nich má dokonale propracovaný charakter a svoje místo v příběhu.

Bohužel ale musím říct, že jsem vůbec nebyla schopná se začíst a ani po přečtení se to ve mně hrozně pere, protože mě to vlastně vůbec nechytlo a dočítala jsem s hodně velkým sebezapřením.

Uznávám, asi jsem tu knihu vůbec nepochopila. Jako jo, bylo to milé, ale vlastně vůbec nevím, o co šlo. Za mě bohužel ne a velmi doufám, že mě ostatní knihy chytnou více.

M. C. Carey - Všemi dary obdarovaná

Spisovatel: M. C. Carey

Originální název: The Girl With All the Gifts
Série: Všemi dary obdarovaná
Díl: 1.
Počet stran: 412
Rok vydání: 2016
Vydání originálu: 2014
Nakladatelství: Host
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Schovejte si svá tajemství tam, kde je příšery nenajdou...

Desetiletá Melanie žije spolu s dalšími dětmi na vojenské základně, kde se pod přísným dohledem vzdělává. Nadprůměrně inteligentní dívka miluje staré řecké báje a její spřízněnou duší je učitelka slečna Justineauová. Zato seržanta Parkse, který hlídá děti jako dráb, nesnáší. Stejně jako doktorku Caldwellovou. Ale bez nich to asi nejde, když je základna obklopena zpustošenou krajinou, kde stejně jako ve zbytku země vládnou hladovci — kanibalistická monstra, jež při honu za lidským masem nic nezastaví. Základna je však napadena a Melanii, slečně Justineauové, seržantu Parksovi, doktorce Caldwellové a vojínu Gallagherovi se podaří utéct. Společně se vydávají na cestu do Majáku, posledního místa v Británii, které se podařilo od nákazy zachránit. Jenže budou Melanii v Majáku chtít, když ji v blízkosti lidí popadá zoufalý hlad, jaký ještě nezažila?

Miluji zombie téma a to jak na filmovém plátně, tak v knižní podobě. Na knihu Všemi dary obdarovaná jsem se moc těšila, skvělé hodnocení, spousta doporučení a zombie, co více si přát.

Svět napadla cizokrajná houba, která infikuje lidský mozek a zůstává jedný instinkt, jíst. Vznikly vojenské základny, které jsou bezpečné a chrání lidi před hladovci a zpustošenou zemí. Děti jsou ovšem anomálie, u kterých se nákaza projevuje jinak.

Na vojenské základně kromě několika dalších dětí žije i malá Melanie, velmi inteligentní dívka, která miluje knihy a ráda se vzdělává. Přísné podmínky a nutnost připoutání bere jako samozřejmost a způsob ochrany před světem. Má ráda svou učitelku, avšak ze seržanta Sparkse má strach, jakmile vezme nějaké dítě z vyučování, již se nevrátí.

Jednoho dne je základna napadena a pouze pár přeživším se povede utéci a vydat se k Majáku, poslednímu místu, které neovládli hladovci. Jenže brát s sebou Melanii se ne všem líbí, Melanii totiž popadá hlad.

Přijít s něčím originálním v tomto žánru je dost těžké, ale autorovi se to povedlo. Nákaza, která děti postihuje, ale díky různým opatřením lze hlad po lidském masu tlumit, to zní nápaditě.

Asi si to se zombie tématem protiřečí, ale kniha je miloučká, kapitoly vyprávěné z pohledé desetileté Melanie jsou nevinné, navíc děvčátko je hodně vnímavé, chytré a citlivé a bohužel za mě je to asi jedné plus knihy, teda ještě originální námět.

Já čekala více, mnohem více. Obtížně jsem se knihou prokousávala, do čtení jsem se nutila, protože mě to zkrátka nebavilo. Na mě málo akce, málo vypjatých situací a chyběl mi vyloženě nějaký ten wow efekt.

Strašně mě to mrzí, protože kniha má výborné ohlasy, ale mě to nijak nezasáhlo.

Rónán Hession - Leonard a Hladový Paul | RC review

Spisovatel: Rónán Hession

Originální název: Leonard and Hungry Paul
Počet stran: 270
Rok vydání: 2021
Vydání originálu: 2019
Nakladatelství: Host
Vazba knihy: Brožovaná

Odzbrojující román kladoucí prostou otázku: Mohou dobří lidé změnit svět?
Leonard a Hladový Paul je okouzlující příběh dvou milých svobodných třicátníků, kterých byste si na ulici ani nevšimli, natož aby se z nich stávali hrdinové románů. V jejich obyčejnosti se však skrývá neobyčejná síla.
Leonard se živí psaním encyklopedií pro děti a touží po někom, s kým by mohl společně žasnout nad krásou všehomíra. Hladový Paul je naopak se svým životem spokojený beze zbytku — je chodícím ztělesněním bytí v přítomném okamžiku. Oba přátelé se pomocí humoru, deskových her a ticha snaží proplout bouří života v jednadvacátém století a uchránit si to nejcennější — radost z každé, i té nejobyčejnější chvíle.

Tahle novinka z nakladatelství Host mě na první pohled upoutala snad vším. Počínaje jednoduchou, přesto líbivou obálkou, názvem a i anotací. Hned jsem si knihu dala na wishlist a jsem ráda, že neskončila někde v zapomnění a docela brzy jsem se k ní dostala.

Kniha je velmi zvláštní a vlastně ani několik dní po dočtení nevím, co si myslet a vlastně ani jak hodnotit, protože kniha je svým způsobem naprosto o ničem a ani ne příliš čtivá, ale na druhou stranu v sobě skrývá cosi víc.

Leonard a Hladový Paul jsou dva nejlepší přátelé, tak trochu podivní třicátníci žijící se svou rodinou. Leonard s matkou a Paul s oběma rodiči. Leonard píše encyklopedie pro děti, do kterých se ale snaží vkládat něco ze sebe, ne jen nudné informace o dějinách, které už většinu děti nezajímají. Paul zas vypomáhá na poště a s Leonardem ho spojuje láska k deskovkám.

Jeden je větší introvert, než ten druhý, dá se říct, že nemají žádné větší starosti, žijí přítomným okamžikem, neřeší, co bude zítra a svůj život žijí opravdu spokojeně.

Autor postavy krásně vykreslil a vytvořil z nich opravdu zajímavé a netypické osobnosti. Vlastnosti dvou hlavních hrdinů vykreslil velmi podrobně, avšak třeba popis vzhledu mi chyběl a na co jsem nejvíc byla zvědavá, proč se Paul jmenuje Hladový. Na tuhle největší a nejdůležitější otázku spisovatel vůbec neodpověděl. Jakože vážně?!

Příběh není vůbec akční, nikam nespěchá a téměř nic se tam neděje, až teda na milostnou linku u Leonarda. Oba hrdinové při svých dialozích skáčou od tématu k tématu, což nemá hlavu, ani patu, ale ve většině případů toho moc nenamluví.

Ovšem když už z nich vypadne něco víc, tak je to obrovská myšlenka, která Vás nenechá chladnými a sami se začnete zamýšlet nad tím, že ten podivný chlápek má vlastně pravdu a že není vůbec tak prostoduchý, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Stále nevím, co si myslet o knize. Ona je ta kniha opravdu ve větší míře o ničem, ale přesto je neskutečně laskavá, naivní a humorná takovým tím milým způsobem.

Moc děkuji internetovému knihkupectví knihcentrum.cz za poskytnutí recenzního výtisku.  

Knihu si můžete zakoupit zde.

Mats Strandberg - Konec | RC review

Spisovatel: Mats Strandberg 
Originální název: Slutet
Počet stran: 480
Rok vydání: 2019
Vydání originálu: 2018
Nakladatelství: Host
Vazba knihy: Brožovaná

Mrazivý young adult román odehrávající se v posledních dnech světa.

Je ti sedmnáct let. Je léto a svět vypadá úplně normálně. Jenže ty víš, k čemu se schyluje. K Zemi se řítí kometa Foxworth a zhruba za měsíc, přesně 16. září ve 4.12 ráno, bude po nás. Čtyři miliony let evoluce přijdou nazmar.

Co uděláš s časem, který ti zbývá? Koho chceš mít vedle sebe, až nastane konec? Jaké to je přesně vědět, který den a v kolik hodin umřeš?

Konec je preapokalyptický román o dvou osamělých mladých lidech ve světě, jemuž brzy odzvoní. Jsou spojeni tragédií, která přerůstá v posedlost. Podaří se jim nalézt odpovědi, ještě než nebe zbělá a oceány se vypaří?

Je to rok, co jsem se prvně seznámila se švédským autorem Matsem Strandbergem, který je přirovnávám ke Stephenovi Kingovi. První seznámení nebylo vůbec růžové, právě naopak, kniha Domov mi nesedla a srovnávat ho s králem hororů mi přišlo vyloženě zcestné.

Kniha Konec mě ale okamžitě upoutala a proč nedat druhou šanci. Musím přiznat, že dám hodně na obálky a právě obálka je opravdu zajímavá. Navíc apokalyptické -  tedy tady preapokalyptické -  knihy mám ráda, takže jsem moc dlouho neváhala.

Co byste dělali, kdyby jste se dozvěděli, že se na naši Zemi řítí kometa a za pár měsíců všichni umřeme? Snažili byste se dohnat zbývající čas, totálně rezignovali, nebo pokračovali zcela běžně ve svém životě a třeba i doufali, že konec nenastane?

Přesně tyhle otázky řeší všechny postavy v příběhu. Zbývá pár měsíců, než Zemi zasáhne kometa, která ukončí veškerý život.

Hlavním hrdinou je Simon, sedmnáctiletý student, kterého vychovávaly dvě matky a který až do oznámení komety měl přítelkyni a partu přátel. Lucinda se naopak kvůli rakovině už kdysi stáhla do ústraní a s přáteli omezila kontakt.

V knize se čtenář dostane do hlavy právě obou zmíněných postav, které svede dohromady smrt Simonovi bývalé přítelkyně a Lucindy bývalé nejlepší kamarádky. Jejich vnitřní monology jsou plné vzpomínek, pocitů, nejistot a samozřejmě strachu. 

Kniha má necelých pět set stránek, takže docela bichlička, ale čte se rychle, spousta stránek je prázných a kapitola v podstatě začíná počtem dnů do konce, kterému je věnována celá stránka, takže ve výsledku stránek je mnohem méně.

Jak mi Domov přišel emočně odfláknutý a plochý, tak tady už autor s emocemi pracuje dobře. Kor u Lucindy mi občas bylo až úzko, kdy mluvila o rakovině. Předtím byla ta holka s rakovinou, která umírala a najednou je to celá planeta, která je před smrtí.

Zpočátku mi moc nesedla detektivní zápletka a říkala jsem si, zda je nutné jednu z postav zabíjet a nechat puberťáky vyšetřovat vraždu, jestli prostě nestačí samotná hlavní zápletka. Nakonec to ale smysl mělo, už jen kvůli otázkám, zda má smysl odhalit vraha a ničit další rodině těch pár dnů. Možná lepší nechat kostlivce ve skříni.

Tohle mě bavilo, sice se jedná o young adult a kniha není přehnaně složitá, přesto má něco do sebe a s emocemi čtenáře pracuje dobře a sami si určitě řeknete, co byste asi tak dělali a do postav se vcítíte. Užívali si a doháněli ztracený čas, nebo jako Simonova sestra si konec vůbec nepřipouštěli a plánovali výbavičku pro miminko? Konec Konce se možná zdá odfláknutý, ale za mě naprosto perfektní.

 

Moc děkuji internetovému knihkupectví knihcentrum.cz za poskytnutí recenzního výtisku.  

Knihu si můžete zakoupit zde.

Mats Strandberg - Domov | RC review

Spisovatel: Mats Strandberg 
Originální název: Hemmet
Počet stran: 342
Rok vydání: 2019
Vydání originálu: 2017
Nakladatelství: Host
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Syrové vyprávění o lásce, přátelství a nejhorší noční můře: ztrátě kontroly nad sebou samým.

Joel se vrací na maloměsto, kde vyrostl. Okolnosti ho donutily začít se starat o svou matku Moniku, kterou se rozhodne umístit do domova Tallskuggan, určeného pro pacienty trpící stařeckou demencí. V domově pracuje Nina, Joelova kamarádka z dětství. Od chvíle bolestného rozloučení však spolu nepromluvili jediné slovo.

Po přemístění na oddělení D se Moničin stav dramaticky zhorší. Prodělává čím dál těžší záchvaty. A zdá se, že ví o věcech, o kterých by neměla mít ani tušení. Jako by ji měl v moci někdo cizí. Joel a Nina se musí opět semknout, aby ochránili Moniku i sami sebe.

Miluji horory již od dětství a to i přesto, že jsem hrozný strašpytel a kolikrát nadskočím u sebemenšího zavrzání podlahy, neusnu v naprosté tmě a nesnáším ticho.

Domov mě upoutal na první pohled svou obálkou, která vypadá tajemně a hned jsem šla zjišťovat, zda se opravdu jedná o horor, jedná. Anotace také nevypadala vůbec zle, zas něco trošku jiného, což je plus.

Nejvíce mě ale upoutalo přirovnání ke Stephenu Kingovi, prý švédský Stephen King. I když přiznávám, že k tomu bývám hodně skeptická, protože co si budeme nalhávat, Stephen King je jen jeden a jediný, kdo se mu dokázal alespoň trochu přiblížit, je jeho syn Joe Hill.

Příběh se odehrává v Tallskugganu, což je domov pro starší lidi, kteří již nejsou schopni se o sebe postarat, převážně vinou stařecké demence a dalších podobných diagnoz. Do domova se dostane Joelova matka Monika a alespoň malou útěchou pro ní může být, že v domově pracuje Nina, Joelova bývalá kamarádka, pro kterou byla Monika více než vlastní matka.

Joel se s Ninou ale již dávno nestýká a neudržuje sebemenší kontakt, proto je setkání po tolika letech pro oba velmi bolestivé a jejich dávné křivdy nevyřešené. 

Nenazývat autora Stephenem Kingem, tak to možná bude lepší, protože Stephena Kinga neviděl ani z rychlíku. Nepochopím, že tyhle dva autory mohl vůbec někdo porovnat.

Ta kniha vůbec neumí pracovat s emocemi čtenáře. Já se těšila už na samotný domov, jelikož jsem očekávala, že budu z nemocných seniorů, kteří již neovládají svoji mysl, psychicky na dně a kniha mě hodně zasáhne a vlastně mě nezasáhla skoro vůbec. 

Vlastně ani pořádné napětí tu nefunguje, celkově to působí docela ploše a odflákle. Myslím, že se z příběhu dalo vytřískat mnohem, ale opravdu mnohem více.

Kniha se ale čte dobře, jen Vás bohužel nenutí zjistit, co bude dál, takže jsem s knihou strávila strašně moc času. Více napětí se dočkáme ke konci, ale musím konstaovat, že ani ten mě tolik neuchvátil

Moc děkuji internetovému knihkupectví knihcentrum.cz za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si můžete zakoupit zde.

Christine Mangan - Marokánka | RC review

Spisovatel: Christine Mangan 
Originální název: Tangerine
Počet stran: 320
Rok vydání: 2019
Vydání originálu: 2018
Nakladatelství: Host
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Jeden rok a celý oceán dělí Alici Shipleyovou od jejího bývalého studentského života — a od strašlivé nehody, při níž zahynul muž, za něhož se chtěla vdát.

Nyní se píše rok 1956, Alice Shipleyová žije v Tangeru se svým manželem a rozhodně nečeká, že se tam setká s Lucy Masonovou. Od nehody totiž spolu tyto dvě kdysi nerozlučné přítelkyně nepromluvily. Vypadá to, že Lucy chce vše napravit, a proto pomáhá Alici, která si na život v Maroku, přeplněné tangerské ulice a nesnesitelné horko nedokáže zvyknout.

Jenže záhy začnou Alici sužovat staré známé pochybnosti. Zdá se jí, že ji Lucy neustále ovládá a dusí svou přítomností. Pak se zničehonic ztratí Alicin manžel John. Alice má podezření, že s tím má Lucy něco společného, a rozhodne se to dokázat.
Je však Lucy skutečně tak nebezpečná, nebo si to Alice jen namlouvá? Postupně se začíná rozplétat jejich společná komplikovaná minulost — nesrovnalosti v tom, co Lucy tvrdí a co si Alice pamatuje, jsou stále patrnější…

Něco ke knize

Alice a Lucy by nemohly už být odlišnější, společné mají snad jen to, že oběma zemřeli rodiče. Alice pochází z lepší společenské vrstvy, zato Lucy nikdy nic nedostala zadarmo. Lucy je nad věcí, Alice se již od smrti rodičů potýká s úzkostmi.

Právě smrt rodičů a společný pokoj na univerzitě dívky sblíží, stávají se dobrými přítelkyněmi a plánuji procestovat svět. Pak se ale něco zvrtne, Alice se poté seznámí s Johnem, vdá se a odstěhuje se do Maroka. Zpřetrhá veškeré vazby s Lucy, avšak ta má úplně jiné plány a po roce nečekaně Alici navštíví a Alice začíná mít pocit, že ji opět stará kamarádka ovládá a dusí.

Moje hodnocení a dojmy

Měla bych přestat soudit knihy podle obalu, určitě tím o spoustu dobrých kousků přicházím. Marokánka mě prvně vůbec nezaujala, musím přiznat, že se mi obálka vůbec nelíbí a prostě bych ji přešla. Pak jsem ji ale párkrát spatřila na instagramu, mrkla na anotaci a zjistila, že si ji vlastně chci přečíst.

Thrillery mě v poslední době hodně baví a co mě nalákalo vůbec nejvíce, tak děj odehrávající se v Maroku. V Maroku jsem byla před pár lety a vrátit se do této horké země alespoň díky knize, moc ráda. Zajímavé také je, že děj se odehrává v 50. letech minulého století.

Příběh je vyprávěn jak z pohledu Alice, tak i Lucy a to rok po událostech na univerzitě, takže se v knize prolíná současnost s minulostí, do které se obě hrdinky vrací ve vzpomínkách. Zpočátku to bylo lehce matoucí, jelikož čtete o přítomnosti a najednou jste v dalším odstavci o rok pozadu, ale brzy jsem si na tenhle styl zvykla a rychle se orientovala.

Vše se odkrývá postupně a autorka si dává docela na čas. Určitě nečekejte knihu plnou akce a jednoho zvratu za druhým, to vůbec ne. Děj plyne tak nějak sám, nenásilně a vlastně to i tady funguje. Kniha nepotřebuje hromady mrtvol a akce, aby Vás dokázala zaujmout.

Možná lehce tušit můžete, o co půjde a jak se vlastně všechno vyvrbí, to ale nic nemění na tom, že knihu čtete s napětím a očekáváním. Podle Alice je Lucy psychopatka, která ji ovládá a lže. Lucy naopak působí dojmem, že ji jde pouze o Alicino dobro a je stále psychicky labilní kvůli smrti rodičů.

Na čí straně je tedy pravda? Jsou Aliciny myšlenky ovlivněné psychickým stavem, nebo je opravdu Lucy schopná naprosto čehokoliv? Ten pocit bezmoci, který ke konci už Alice má, ze stránek úplně sálá.

Kniha mě vážně moc zaujala, je zajímavá, napínavá a originální. Ocenila bych tedy více té marocké atmosféry, tady jsem fakt čekala více, ale jinak si nestěžuji a doporučuji.

Moc děkuji internetovému knihkupectví knihcentrum.cz za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si můžete zakoupit zde.

Robert Jackson Bennett - Město zázraků | RC review

Spisovatel: Robert Jackson Bennett
Originální název: City of Miracles
Série: The Divine Cities
Díl: 3.
Počet stran: 470
Rok vydání: 2018
Vydání originálu: 2017
Nakladatelství: Host
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Pomsta je něco, v čem Sigrud Harkvaldsson skutečně vyniká. Možná je to jediné, co mu kdy šlo.
Když se tedy dozví, že byla zavražděna jeho nejvěrnější přítelkyně a spojenkyně, někdejší premiérka Shara Komaydová, je mu úplně jasné, co musí udělat. Žádná síla ze světa smrtelníků mu nemůže zabránit v tom, aby se vrahům po zásluze pomstil.
Sigrud se svou obvyklou strašlivou výkonností pronásleduje kořist, začíná se ovšem obávat, že v této bitvě nedokáže zvítězit. Má-li vypátrat pravdu o Shařině smrti, musí se chopit zbraní v tajné, desítky let trvající válce, utkat se s rozhněvaným mladým bohem a odkrýt poslední tajemství Bulikova, samotného města zázraků. A co je možná ze všeho nejděsivější, konečně musí pohlédnout do tváře pravdě o své vlastní prokleté existenci.

Něco ke knize

Shara Komadyová, bývalá premiérka, je zavražděna. Když se tuto smutnou zprávu dozví Sigrud Harkvaldsson, je jasné, co musí udělat. Uplynulo již několik let, kdy Sharu viděl naposled a kdy vůbec byl v nějaké akci, ale pomsta je to jediné, co nyní vidí jako smysl života.

Jeho úkolem je najít vraha a pořádně si vychutnat jeho smrt. Ukáže se ale, že úkol to nebude zdaleka tak jednoduchý. Na čem Shara aktuálně pracovala? Souvisí její smrt s božstvy? Neposlední otázkou je, jak Shařinu smrt zvládá její dcera Táňa a co s ní bude.

Moje hodnocení a dojmy

Na závěrečný díl série, kde božstva nejsou zdaleka tak mrtvá, jak se zpočátku každý domníval, jsem se hodně těšila a to i přesto, že s prvním dílem jsem měla maličko problém. Co si budeme nalhávat, zkrátka mě dost zklamal. Ne že by byl špatný, ale očekávala jsem spíše něco jiného a trochu jsem s příběhem bojovala. Druhý díl s názvem Město mečů mě ovšem upoutal více a já byla neskutečně zvědavá, jak se celá série uzavře.

Ač je to pouze rok a půl od přečtení druhého dílu a tři od prvního, tak přiznávám, že jsem měla při začátku trochu problém se zorientovat nejen v příběhu, ale hlavně v postavách. Musela jsem dokonce hledat v recenzích, kdo je která postava zač. Ostudné, ale nakonec se povedlo chytit nit a já si mohla knihu plně vychutnat.

Hlavním hrdinou je tentokrát muž, tajemný Sigrud Harkvaldsson, kterého čtenáři již znají od počátku série. Teprve ve Městě zázraků více odhalíme jeho život a všemožná tajemství. Uplynulo strašně moc let a Sigrud již není v té nejlepší formě, avšak zabijácké vlohy rozhodně neztratil. Tento velký časový skok mě hodně dostal, i ze Shary se stala v podstatě starší dáma.

Spoustu prostoru má v knize mladá Táňa, dcera Shary, která mi byla hodně sympatická. Žádné vyplašené a truchlící dítě, ale po akci a pomstě toužící slečna. Postav je v příběhu více, v neposlední řadě samozřejmě záporák, který byl za mě naprosto výborný a od začátku jsem čekala, co se z něj vlastně vyklube.

Za mě je tento díl rozhodně tím nejlepším. Od začátku mě nedokázala kniha pustit. Uznávám, že se poměrně liší od dvou předchozích dílů. Dějově je to opravdu úplně jinde, kniha si sice ponechává určitou detektivní část, ale spíše převládají fantasy prvky a i prostředí je pojato jinak, postavy se neustále přesouvají.

Příběh je nabitý akcí, obrovským množstvím napětí a též dojemných momentů. Co nechybí, tak otázky týkající se božstev a odpovědi na ně. Velmi čtivé, působivé a po přečtení závěru musím říct, že mi tenhle svět bude vlastně chybět.

Moc děkuji internetovému knihkupectví knihcentrum.cz za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si můžete zakoupit zde.

Robert Jackson Bennett - Město mečů | RC review

Spisovatel: Robert Jackson Bennett
Originální název: The City of Blades
Série: Město Bulikov
Díl: 2.
Počet stran: 550
Rok vydání: 2017
Vydání originálu: 2016
Nakladatelství: Host
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Před několika generacemi bylo město Voortyaštan baštou bohyně války a smrti, rodištěm hrůzostrašných nadpřirozených bojovníků, kteří zabíjeli a podrobili si miliony. Dnes je bohyně mrtvá a město leží v troskách.
Dává dokonalý smysl, že je tam generálka Turyin Mulagheshová - prostořeká hrdinka bitvy v Bulikově, údajná válečná zločinka - vyhoštěna, aby počítala dny do důchodu a byla zapomenuta. Přinejmenším je to dokonalá krycí historka.
Pravda je taková, že generálka byla naposled povolána do služby a poslána prošetřit objev, který má potenciál změnit svět - nebo ho zničit.
Problém je v tom, že tahle stará vojačka si není jistá, jestli ještě má na to být hrdinkou.

Něco ke knize

Před dávnou dobou bylo město Voortyaštan městem bohyně války a smrti Voortyi. Hromady jejích vojáků zabíjelo a podrobovalo si lidstvo. Po její smrti je ovšem město zpustošené a jedinou jeho nadějí je vybudování přístavu, na které dohlíží Signa, dcera Sigruda Harkvaldssona.

A právě do Voortyaštanu je poslána bývalá vojačka Turyin Mulagheshová, která doufala, že si již bude užívat jen zasloužený důchod kdesi na samotě. Oficiálně je zde pouze na inspekci, avšak jejím hlavním úkolem je něco mnohem důležitějšího.

Během stavby přístavu byl nalezen kov s podivnými vlastnostmi, který by mohl být božského původu. Agentka, která k tomuto případu byla vyslána před Turyin, beze stopy zmizela a Turyin tak má další úkol na krku.

Moje hodnocení a dojmy

Před rokem vyšel první díl této série, Město schodů. Knihu jsem samozřejmě četla, bohužel mě spíše zklamala. Očekávala jsem něco maličko jiného, navíc to bylo celkem složité, matoucí a detailně popsána snad všechna politika.

Přesto jsem sérii nezavrhla a na druhý díl byla zvědavá. Když jsem četla prvních pár kladných hodnocení a komentářů, můžu říct, že jsem se vlastně i na jeho přečtení těšila. Trošku jsem se obávala, zda se po roce chytnu a překapivě nebyl problém.

Robert Jackson Bennett změnil naprosto vše, od prostředí až po hlavní postavy. Příběh se odehrává pět let po bitvě v Bulikově. Hlavní hrdinka z Bulikova, Shara, sídlí v hlavním městě Saypuru, kde vykonává politickou funkci. Právě ona povolá opět do služby Turyin Mulagheshovou, kterou čtenáři znají též z prvního dílu, ovšem tam měla jen roli vedlejší postavy.

Změna hlavních hrdinek je podle mě dobrou volbou. Shara byla spíše šedou, nezajímavou myškou. Naopak Turyin je ostřílená vojačka s několika kostlivci ve skříni a spoustou krve na svých rukou, tedy jedné ruce. Je pořádně cynická a bez naivních snů. Turyin mi opravdu sedla a bavila mě, možná i díky své temné a zajímavé minulosti.

Ani město Voortyaštan nezůstává pozadu. Dříve kruté město bohyně války, nyní město pod troskami, avšak stále s politickými rozepřemi. Naštěstí zde není ta politika popisována až tak do detailu, takže se čtenář neztrácí a hlavně nenudí. Přesto je třeba ději věnovat pozornost, jinak se ztratíte.

Charaktery všech postav jsou nápadité a ke každé si vytvoříte určitý vztah či názor na ni. Celý příběh je dokonale propracován a rozhodně mě zaujal více než ten z Bulikova. Čtivé, zajímavé, celkem i akční a nepředvídatelné. Alespoň pro mě, opravdu jsem spoustu z toho nečekala a za to dávám velké plus.

Začátek příběhu působí spíše jako detektivka a vlastně určité prvky detektivky si udržuje až do konce. I když má kniha přes pět set stran, čte se velmi dobře. Od první stránky mě dokázala vtáhnout do děje a nepustila až do konce. Oproti prvnímu dílu opravdu zlepšení a já se velmi těším na závěr této trilogie.

Moc děkuji internetovému knihkupectví knihcentrum.cz za poskytnutí recenzního výtisku.

Robert Jackson Bennett - Město schodů | RC review

Spisovatel: Robert Jackson Bennett
Originální název: City of Stairs
Série: Město Bulikov
Díl: 1.
Počet stran: 507
Rok vydání: 2014
Vydání originálu: 2015
Nakladatelství: Host
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Atmosférický fantasy román o živých špionech, mrtvých bozích, pohřbené historii a tajemném, stále se měnícím městě.
Před mnoha lety mělo město Bulikov díky Božstvům moc dobýt svět. Ale poté, co byli jeho ochránci za podivných okolností zavražděni, se z dobyvatele stal dobývaný; pyšná historie Buliková byla vymazána a zcenzurována, pokrok se zastavil a z Bulikova se stala jen další koloniální výspa nové světové geopolitické mocnosti.
Do tohoto zatuchlého, zpátečnického města přichází Shara Thivaniová.
Oficiálně je tato tichá nenápadná žena jen další obyčejnou diplomatkou vyslanou utlačovateli Bulikova. Neoficiálně je Shara jednou z nejlepších špionek ve své zemi, která má za úkol vyšetřit brutální vraždu zdánlivě neškodného historika. Jak se Shara ponořuje do tajemství neustále se fyzicky i politicky měnícího města, začíná tušit, že bytosti, které kdysi Bulikov ochraňovaly, nemusejí být tak mrtvé, jak se zdají být, a že její vlastní schopnosti možná také nesou dotek bohů.

Něco ke knize

Bulikov bývalo kdysi nejúžasnější město na světě. Bylo to město Bohů. Jenže Bohové byli zavražděni či zmizeli a tím pádem považováni za mrtvé. Z mocného města se stalo město zpustlé. Přesto se zde většina obyvatel i nadále zdržuje. Spousta témat je zakázána, Bohové cenzurováni, jedno špatné slovo a stihne Vás trest.

Do tohohle zchátralého městečka přijíždí Shara Trivaniová jako diplomatka, která má za úkol vyšetřit vraždu profesora historie Efrema Pangyuiho. Ve skutečnosti je tu Shara pod falešným jménem, její skutečná totožnost by mohla být problém. A co hlavně, je odbornicí na Bohy a o historii ví snad vše.

Během vyšetřování Shara ale stále více objevuje tajemství Bulikova, města, které se i fyzicky mění a zjišťuje, že Božstva možná nejsou tak úplně mrtvá, jak se všichni domnívali. Odhalení tajemství ale může být velmi nebezpečné a Shara netuší, komu může vůbec věřit.

Moje hodnocení a dojmy

Kniha Město schodů mě zaujala ihned po jejím vydáním. Prvně mě upoutal samozřejmě zajímavý název, hezká obálka a anotace také zněla velmi dobře. Když mi knížka dorazila domů, docela jsem se lekla její tloušťky, má přes pět set stran. Jelikož jsem ale doufala v parádní příběh, říkala jsem si, že jí přelouskám jako jednohubku.

Já jsem z knihy na velkých rozpacích. Ani nějakou dobu po přečtení nedokážu říct, zda se mi líbila, nebo naopak to byla blbost nejvyššího stupně. Kniha je hodně složitá, spousta politiky, jmen a různých detailů. Na čtení je třeba se maximálně soustředit. Stačí chvilka nepozornosti a jste naprosto ztracení. Já jsem byla mimo většinu příběhu.

Rozhodně má zajímavý děj, nápad je originální, to se knize vůbec upřít nedá. Ale je tam vše tak detailně popisováno, kolikrát i zbytečně zdlouhavě. Kniha nedokázala udržet moji pozornost moc dlouho a jak jsem psala, stačila chvilka nepozornosti a už nevíte, o čem čtete.

Já tedy čekala více toho měnícího se města. Očekávala jsem, že postavy se budou ve městě ztrácet, jelikož město se bude každou chvilku měnit. Rozhodně to není jako Harry Potter, kde se schodiště dávají do pohybu. Škoda, tohle bylo malinko zklamání.

Mě osobně se nejvíce kniha začala líbit ke konci, kde jsem se více chytla a celkové rozuzlení bylo čtivé, napínavé a kniha mě konečně upoutala na sto procent moji pozornost. Jak jsem psala výše, nedokáži říct, zda se mi kniha líbila,nebo naopak ne. Rozhodnutí zda dát dvě hvězdičky, nebo čtyři bylo těžké a vlastně poměrně rozdílné. Nakonec bude kompromis a dám tři.

Knihu nemůžu doporučit, ale ani ji odsoudit. Děj je zajímavý, za nápad dávám plus, ale mě to moc nechytlo.

Moc děkuji internetovému knihkupectví knihcentrum.cz za poskytnutí recenzního výtisku.