Originální název: Dark Places
Počet stran: 448
Rok vydání: 2015
Vydání originálu: 2009
Nakladatelství: Knižní klub
Vazba knihy: Brožovaná
Libby Dayové bylo sedm, když se její matka a dvě sestry staly oběťmi „satanistické vraždy“ v kansaském městečku Kinnakee. Libby přežila – a u soudu se proslavila svědectvím, že je zabil její patnáctiletý bratr Ben. O pětadvacet let později ji vyhledají členové neoficiálního spolku zaměřeného na notoricky známé zločiny. Doufají, že objeví důkazy svědčící o Benově nevině. Libby zase doufá, že na své tragické minulosti něco vydělá… Psychothriller Temné kouty (2009) americké bestselleristky Gillian Flynnové, autorky kultovních kriminálních románů Zmizelá (2012) a Ostré předměty (2006), vyhlásil časopis Publishers Weekly nejlepší knihou roku. Hlavní roli ve filmové adaptaci příběhu ztvárnila Charlize Theron (držitelka Oscara za snímek Zrůda).
Gillian Flynn je jméno, které většina čtenářů thrillerů zná – a často s ním přichází i velká očekávání. Přestože mě na jejím stylu něco fascinovalo, zároveň jsem už tehdy cítila, že její způsob psaní mi není úplně blízký.
I tak jsem sáhla po Temných koutech – s nadějí, že třeba právě tahle kniha mě konečně přesvědčí. A jak to dopadlo? Inu… nebylo to špatné. Ale.
Libby Day přežila jako dítě brutální vyvraždění své rodiny. Na základě její výpovědi byl do vězení poslán její bratr – a Libby od té doby žije v jakémsi zvláštním limbu mezi minulostí, nezájmem o život a nezpracovaným traumatem. Po letech ji kontaktuje skupina „fanoušků“ skutečných zločinů, kteří věří, že její bratr byl nevinný.
Příběh se dělí do dvou linií – současnosti a osudného dne v minulosti – a postupně skládá mozaiku, která má odhalit, co se tehdy vlastně stalo. Flynn tradičně pracuje s pochybnostmi, nejednoznačností a s tím, že pravda nikdy není černobílá.
A tady přichází moje osobní problémové místo. Flynn má specifický styl tvorby postav – často psychicky narušených, cynických, emočně odtažitých. Libby není výjimkou. Ano, má za sebou obrovské trauma, ale jako postava mě bohužel vůbec nechytla. Nedokázala jsem se do ní vcítit, nesoucítila jsem s ní, a i když jsem rozuměla jejímu chování, nepřiblížilo mi ji to.
Ostatní postavy na tom nejsou o moc lépe – jsou funkční v rámci příběhu, ale ani jedna z nich mi nepřipadala skutečně živá. Spíš jako figurky ve velmi temné hře.
Flynn má výborný cit pro napětí, střih děje a schopnost „zatáhnout“ čtenáře do bahna lidské mysli. Ale právě tahle syrovost, cynismus a bezútěšnost ve mně místo napětí spíš vyvolávaly chlad a odstup. Pro někoho napínavé a brilantní – pro mě místy těžkopádné a emočně prázdné.
Objektivně to špatná kniha není. Má napětí, dobře vystavěný děj a zručné řemeslo. Jenže moje čtenářská duše si asi s Gillian Flynn prostě úplně nerozumí. A tak i Temné kouty skončily v kategorii „dobré, ale bez jiskry“.
