Mona Kasten - Věřit znovu

Spisovatel: Mona Kasten
Originální název: Trust Again
Série: Začít znovu
Díl: 2.
Počet stran: 432
Rok vydání: 2019
Vydání originálu: 2017
Nakladatelství: Omega
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Ona se vzdala lásky. On se ale nikdy nevzdá jí. Ve chvíli, kdy Dawn potká Spencera, ví, že je ztracená. Spencer je sexy, vtipný a okouzlující – zkrátka její typ. Přesněji, byl by její typ, kdyby se Dawn nerozhodla držet se dál od všech kluků a pochybných vztahů.

Mona Kasten se svými knihami série Again boduje u čtenářek po celém světě. Po úspěšném prvním dílu Začít znovu, který nabídl čtivou směs romantiky, humoru a emočně silného vývoje postav, přichází pokračování s názvem Věřit znovu. Tentokrát opouštíme Allie a Kadena a sledujeme příběh Dawn, Allieiny nejlepší kamarádky.

Změna hlavní postavy je příjemným osvěžením – Dawn už známe, ale teprve teď dostává prostor ukázat, co v ní skutečně je. A že toho není málo. Přestože jsem měla první díl o něco raději – především kvůli svižnějšímu tempu a větší dávce humoru – Věřit znovu si mě získalo svou citlivostí, atmosférou a neuspěchaným vývojem vztahů. Kniha dává prostor zranitelnosti a ukazuje, že i když se nechceme znovu otevřít, naděje si stejně najde cestu zpět.

Dawn Evansová se po bolestivém rozchodu rozhodla uzavřít. Nový život na univerzitě pro ni znamená především možnost začít znovu – ale bez mužů. Své city raději vkládá do psaní fanfikcí a sní o kariéře spisovatelky. Vše se zdá být pod kontrolou… dokud se v jejím životě nezačne čím dál častěji objevovat Spencer Cosgrove.

Spencer je přesný opak toho, co Dawn hledá. A právě proto se mu snaží za každou cenu vyhýbat. Jenže tenhle herecký student má odzbrojující charisma, smysl pro humor a pod povrchem i něco víc, než se na první pohled zdá. Když se mezi nimi začne rodit přátelství (s jiskřením, které nejde přehlédnout), je jasné, že Dawn čeká nelehká cesta – nejen ve vztahu k Spencerovi, ale především k sobě samé.

Na rozdíl od prvního dílu, kde se romantika rozvíjela rychleji, je Věřit znovu mnohem pomalejší, klidnější a introspektivnější. Vztah mezi hlavními hrdiny roste nenápadně a s respektem – jako by si autorka dala za cíl ukázat, že ne každá láska musí být bouřlivá, aby byla silná. A i když romantická linka hraje prim, v příběhu dostávají prostor i témata jako selhání, pocit viny, kreativita a osobní růst.

Dawn působí od začátku jako postava, se kterou se dá snadno ztotožnit. Je inteligentní, vtipná, ale zároveň plná pochybností. Přes svou vnější sílu je uvnitř velmi křehká – a právě to z ní dělá zajímavou hlavní hrdinku. Místy působí uzavřeně až tvrdohlavě, ale to je pochopitelné vzhledem k její minulosti. Největší síla jejího charakteru je v tom, že se nevyvíjí jen ve vztahu k Spencerovi, ale hlavně sama pro sebe.

Spencer je přesně ten typ postavy, kterou si buď zamilujete hned, nebo vás bude chvíli „zkoušet“. Má charisma, ale nepůsobí lacině. Za jeho úsměvy se skrývá něco hlubšího – rodinné problémy, pocit nedostatečnosti a snaha být pořád „ten silný“. Ačkoliv má ke klasickému romantickému hrdinovi blízko, není bezchybný, což jeho charakteru dodává uvěřitelnost. Jeho trpělivost vůči Dawn, respekt k jejím hranicím a způsob, jakým ji podporuje, jsou příkladem zdravě vystavěného romantického vztahu.

Vedlejší postavy – ať už z předchozího dílu (Allie, Kaden) nebo nové (Sawyer, Nolan) – vytvářejí kolem hlavních hrdinů živé prostředí. I když hrají spíš doplňkovou roli, jejich přítomnost má v příběhu smysl. Obzvlášť Sawyer naznačuje, že se máme v dalším díle na co těšit.

Mona Kasten umí psát s lehkostí. Její styl je přístupný, svižný, a přesto dokáže zabrousit do hloubky emocí. Dialogy nepůsobí křečovitě, naopak – často překvapí humorem nebo nenápadnou opravdovostí. Autorka umí vystihnout okamžiky, kdy slova bolí, i ty, kdy jich není třeba.

Co musím vyzdvihnout, je práce s tempem. I když se některým čtenářům může kniha zdát pomalejší než Začít znovu, právě tahle pozvolnost dává vztahu Dawn a Spencera váhu. Nic není uspěchané. Všechno má svůj čas – a právě v tom je kouzlo.

Věřit znovu je tišší, vnitřně intenzivní pokračování, které sází víc na emocionální hloubku než na dramatické zvraty. Neoslní tak výrazným humorem jako první díl, ale nabídne vyzrálejší pohled na lásku a uzdravování duše.

Kniha krásně ukazuje, že zklamání neznamená konec. A že naděje – i když zasutá hluboko – může znovu vyrůst, když jí dáme prostor. Dawn a Spencer nejsou dokonalý pár, ale právě proto působí reálně a sympaticky.

Citlivá, jemná romance s postavami, které působí jako někdo, koho můžete potkat ve skutečném životě. Doporučuji každému, kdo má rád romantiku bez patosu a s přesahem.

Lauren Oliver - Replika

Spisovatel: Lauren Oliver
Originální název: Replica
Série: Replika
Díl: 1.
Počet stran: 456
Rok vydání: 2018
Vydání originálu: 2016
Nakladatelství: CooBoo
Vazba knihy: Vázaná

Lyra: Z dálky vypadá institut na soukromém ostrově poblíž Floridy poklidně a skoro krásně. Při bližším pohledu byste však narazili na zavřené dveře a značky upozorňující na biologické nebezpečí. Ve skutečnosti se tam nachází utajované vědecké středisko, v němž žijí tisíce replik, které zde tráví pod vědeckým dohledem celý život. Institut je však nečekaně napaden a dvěma zkoumaným objektům, dívce Lyře - neboli číslu 24 - a chlapci číslo 72, se podaří uniknout. Společně se vydávají do neznámého prostředí venku, kde potkají Gemmu, jež se sama vydala na nebezpečnou cestu. Když se Lyra snaží pochopit, k čemu vlastně Institut sloužil, odkrývá tajemství, která změní život oběma dívkám.
Gemma: Gemma doposud strávila velkou část svého života po nemocnicích. Dřív bývala malou, věčně nemocnou holčičkou. Teď je z ní osamělá dívka, jejíž život ohraničuje domov, škola a její nejlepší kamarádka April. Poté, co ji téměř unese cizí člověk, začne Gemma zkoumat minulost své rodiny. Zjistí, že její otec byl zapojen do výzkumu v záhadném institutu. Aby nalezla odpovědi na své otázky, vydá se na Floridu, kde narazí na dvě repliky, čísla 24 a 72. Když se snaží pochopit, co se dělo v institutu, dozví se o sobě i o své rodině děsivé tajemství, které může zničit vše, co je jí drahé.

 

Nejsem typický čtenář sci-fi – a přiznám se, že jsem k Replice přistupovala s lehkou obavou. Klonování, utajené laboratoře a genetické experimenty nejsou úplně moje čtenářská komfortní zóna. Ale nakonec mě kniha velmi příjemně překvapila. Nejen obsahem, ale i formou – Lauren Oliver tady vsadila na netradiční způsob vyprávění a ten zafungoval výborně. Dvě hlavní postavy, dva oddělené příběhy – a dvě záložky, které mi při čtení opravdu udělaly radost.

Kniha se skládá ze dvou samostatných, paralelně běžících příběhů – Lyry a Gemmy. Oba lze číst zvlášť, každý z jedné strany knihy. Můžeš se rozhodnout číst jeden celý a pak druhý, nebo střídat kapitoly – každá volba nabízí jiný čtenářský zážitek. A právě tahle hravost a možnost volby mě opravdu bavila.

Lyra je replika – klon vyrobený v tajném zařízení Haven. Nikdy nepoznala nic jiného než sterilní prostředí laboratoře, pozorování, testování a přísnou kontrolu. Spolu s dalšími „replikami“ žije bez skutečné identity, bez svobody, bez příběhu. Když se jí naskytne příležitost utéct, začne objevovat nejen svět venku, ale i sama sebe.

Gemma žije „venku“, ve světě běžných lidí, ale i ona je nějakým způsobem propojena s Havenem – i když o tom dlouho nemá tušení. Je to outsiderka, nemocná, často chráněná přehnanou rodičovskou péčí. Když začne pátrat po pravdě o své rodině a tajemstvích z minulosti, dostane se k děsivým zjištěním, která ji spojí s Lyrou víc, než by čekala.

Obě dějové linky se nakonec protínají a tvoří jeden silný příběh – o identitě, o lidskosti, o tom, co vlastně znamená být „skutečný“.

Tohle je rozhodně nejsilnější prvek celé knihy. Dvě paralelní vyprávění nejsou jen trik – opravdu obohacují příběh. Každá hrdinka vidí svět jinak, každá má jiné informace, jiný úhel pohledu. A teprve když čtenář projde oběma stranami, začne chápat celou pravdu. Je to trochu jako puzzle, které se skládá až napodruhé.

Text je čtivý, styl Lauren Oliver je svižný a srozumitelný. Přestože jde o sci-fi, kniha se zaměřuje spíš na osobní rovinu – není zahlcená odbornými termíny nebo technickými detaily. Což pro mě jako „nesci-fi čtenáře“ bylo příjemné.

Gemma i Lyra jsou obě propracované, zajímavé a odlišné. Gemma je realistická dívka s pochybnostmi, tělem, které jí vždy nesloužilo, a touhou po odpovědích. Lyra je naproti tomu „vytvořená“, ale paradoxně často působí lidštěji než lidé kolem ní. Jejich kontrast je výborně napsaný – a přestože mají různé příběhy, sdílejí stejnou otázku: Kdo jsem a kam patřím?

Vedlejší postavy zůstávají trochu méně výrazné, ale v kontextu příběhu to nevadí – hlavní těžiště stojí na obou dívkách a jejich vývoji.

Replika je kniha o identitě. O tom, co z nás dělá lidské bytosti. Je to krev? Paměť? Vztahy? Volby? Příběh? Lauren Oliver zkoumá tyto otázky bez moralizování, spíš formou pozorování a konfrontace. Nechává čtenáře, aby si sám určil hranici mezi „vytvořeným“ a „skutečným“.

Zároveň kniha tematizuje manipulaci, strach z odlišnosti a potřebu někam patřit. A i když pracuje s dystopickými prvky, zůstává především příběhem dvou dívek, které se snaží pochopit, kdo vlastně jsou.

Replika mě překvapila. Nečekala jsem, že mě zaujme, ale velmi rychle mě vtáhla a zanechala ve mně víc, než jsem čekala. Není to jen sci-fi – je to velmi lidský příběh o hledání vlastní identity, vyprávěný chytře a čtivě. Forma „dvou knih v jedné“ není samoúčelná – je to promyšlené a dobře zpracované.

Pro mě to byla výjimečná čtenářská zkušenost, především tím, jak nenápadně, ale důsledně kniha rozkrývá morální a etické otázky – a nechává čtenáře přemýšlet ještě dlouho po dočtení.

Victoria Schwab - Divoká píseň

Spisovatel: Victoria Schwab
Originální název: The Savage Song
Série: Monstra z Verity
Díl: 1.
Počet stran: 336
Rok vydání: 2017
Vydání originálu: 2016
Nakladatelství: CooBoo
Vazba knihy: Vázaná

Napínavé převyprávění příběhu Romea a Julie v temném městě Verity, kde najdete všechno, jen ne bezpečí… protože tohle místo ohrožují monstra, která se zrodila z násilí. Kate touží být tak nemilosrdná jako její otec, který vládne Severní části Verity, nechává nestvůry potulovat po městě a vybírá od lidí peníze za jejich bezpečí. Po pěti letech na internátních školách se Kate konečně vrací domů a chce ukázat otci, že je stejně nelítostná jako on.

August chce být člověk. Ale není. Je nestvůrou, která dokáže krást duše pomocí hudby. Jeho otec řídí Jižní část města a snaží se chránit nevinné. August je jeho tajná zbraň.

Jejich město je rozdělené.

Jejich město se rozpadá.

A Kate a August jsou jediní, kdo chápou obě strany, jediní, kdo jsou schopní něco udělat. A přitom tak rozdílní… Ale jak se může člověk rozhodnout, jestli bude hrdina nebo zloduch, když je tak těžké rozlišit, co je co?

 

Miluju Victorii Schwab. Její styl, světotvorbu, schopnost spojit temnotu s emocemi a dát i nepříliš lidským postavám duši. Proto jsem se na Divokou píseň těšila opravdu hodně – a možná právě proto přišlo mírné zklamání. Ne, že by kniha byla vyloženě špatná – ale v porovnání s ostatními jejími díly mi přišla slabší, méně uchopitelná a trochu chaotická.

Divoká píseň je první díl duologie Monstra z Verity. Děj se odehrává ve světě, kde každé násilí zanechává svou ozvěnu – doslova. Z krutosti a zločinů se rodí monstra. Město Verity je rozdělené mezi dvě frakce: jedna se s monstry spojila, druhá s nimi bojuje. A právě do tohoto rozervaného světa vstupují dva hlavní hrdinové – Kate Harkerová, dcera vůdce severní části města, a August Flynn, tak trochu netypické monstrum, které touží být člověkem.

Zní to skvěle, že? Na papíře určitě. Jenže během čtení jsem se víc než jednou ztrácela. Rozdělení města a jednotlivé druhy monster (Corsai, Malchai a Sunai) byly zajímavé, ale pro mě málo vysvětlené nebo málo intuitivní. Místo plynulého vtažení do příběhu jsem se často zastavovala a snažila si vzpomenout, co je kdo zač.

Kate je tvrdohlavá, odhodlaná a rozhodně zajímavá. August je citlivý, rozpolcený a... taky zajímavý. Ale upřímně? Ani jeden mi k srdci úplně nepřirostl. Možná za to může ta lehká odtažitost, se kterou Schwab postavy psala, možná moje zmatenost z celého světa. Přesto oceňuji jejich dynamiku a snahu nebýt černobílými figurkami.

Divoká píseň má nápad. Má atmosféru. Má i typickou Schwabovu temnou poetiku. Ale něco mi chybělo. Jako kdybych stála před krásným obrazem za lehce zamlženým sklem. Vím, že se to mnoha čtenářům líbilo – a věřím, že druhý díl to celé posune dál. Ale zatím za mě bohužel nejslabší kniha, co jsem od autorky četla.

Veronica Roth - Cesty se rozcházejí

Spisovatel: Veronica Roth
Originální název: The Fates Divide
Série: Čáry života
Díl: 2.
Počet stran: 392
Rok vydání: 2018
Vydání originálu: 2018
Nakladatelství: CooBoo
Vazba knihy: Vázaná

Osud je spojil, teď je chce rozdělit. Druhý díl fantasy série Čáry života od autorky bestselleru Divergence. Životy Cyry a Akose ovládají jejich osudy, které věštba pronesla už při jejich narození. A zdá se, že osud se nedá změnit, ať se snaží sebevíc. Akos je zamilovaný do Cyry, i když dávné proroctví určilo, že zemře ve službách její rodiny. Nebezpečí se ještě více vystupňuje, když se mezi jejich národy rozpoutá válka, kterou se oba snaží zastavit.

 

Přiznám se rovnou – sci-fi není můj šálek čaje. Vesmírné lodě, planetární konflikty a technologické detaily mě obvykle spíš míjejí než vtahují. První díl této duologie mě sice zaujal nápadem, ale příběh mi přišel zdlouhavý, postavy vzdálené a celkově jsem se do něj nedokázala naplno ponořit.

Ale protože nerada něco vzdávám hned, rozhodla jsem se dát druhému dílu šanci. A dobře jsem udělala. Cesty se rozcházejí mě překvapily – v tom nejlepším smyslu.

Příběh navazuje tam, kde skončil první díl. Akos a Cyra, každý z opačné strany konfliktu, se znovu ocitají uprostřed bojů o moc, rodinných intrik a osobních dilemat. Tentokrát je ale děj mnohem sevřenější, přehlednější a zaměřený víc na vztahy a morální volby než na politiku a vesmírnou geopolitiku (pokud to tak můžeme nazvat). To mi jako čtenářce „ne-sci-fi“ světa sedlo o poznání víc.

Co mě překvapilo nejvíc – postavy konečně ožily. Cyra není jen silná a neohrožená, ale ukazuje i zranitelnost a vnitřní boj. Akos působí mnohem jistěji, má jasnější směr a přestal být tak trochu „do počtu“. Vedlejší postavy jsou lépe vykreslené, a i vztahy mezi nimi působí uvěřitelněji. Veronica Roth tady podle mě našla lepší vyvážení mezi akcí a emocemi.

Kdybych měla hodnotit jen první díl, asi bych sérii nedočetla. Ale druhý díl mě opravdu překvapil – stylem, vývojem postav i tempem vyprávění. Pro někoho, kdo neholduje vesmíru a sci-fi světům, to byl nečekaně čtivý a místy i napínavý zážitek.

Můj první polibek - Antologie

Spisovatel: Antologie
Originální název: Můj první polibek
Série: Velká povídková soutěž
Díl: 1.
Počet stran: 248
Rok vydání: 2021
Vydání originálu: 2021
Nakladatelství: Kontrast
Vazba knihy: Brožovaná

20 povídek vítězů české literární soutěže na téma Můj první polibek Co si představíte pod pojmem prvního polibku vy? Romantický zážitek? Hrůzostrašnou noční můru? Výjev z budoucnosti, ve které už lidské doteky nehrají roli? Usmějete se při něžné vzpomínce, nebo se vám spíš rty sevřou v cynickém úšklebku? Každý z autorů, jejichž povídka se z více než stovky přihlášených probojovala do finálové dvacítky, přináší své specifické pojetí toho, co může znamenat první polibek…

Do naší velké povídkové soutěže se přihlásilo více než pět set povídek, do úzkého výběru postoupila stovka a vítězů bylo vybráno dvacet. Odborná porota musela přečíst a posoudit opět několik milionů znaků, což byl úkol krásný, ale nelehký.

První polibek je nezapomenutelným momentem v životě každého z nás. Přesně tento křehký, intimní a často romantický okamžik zkoumá antologie Můj první polibek. Pod vedením českých autorů a autorek vznikla sbírka povídek, které se dívají na toto téma z různých úhlů – od humorných přes melancholické až po hluboce emotivní.

Antologie Můj první polibek přináší pestrou paletu povídek, které si hrají s tématem prvního polibku a odhalují různé lidské příběhy a emoce. Některé povídky jsou klenoty, které vás pohltí a donutí se zamyslet, zatímco jiné zůstávají na povrchu a nepřinášejí tolik originality.

Mezi nejlepší povídky knihy bezpochyby patří:

• Andělský polibek: Povídka vás doslova obejme svou jemností a poetikou. Příběh je plný něhy a hlubokých emocí.
• Až na kraj světa: Velmi dobře propracovaný příběh, který zaujme svou atmosférou a dojmem, že se čtenář ocitá na cestě s hlavními postavami.
• Navždy tvůj, napsal Roy Butterfield: Originální a překvapivá povídka, která skvěle využívá nečekané zvraty.
• Při líbání jsou prý oči zavřené: Příběh s nádhernou nostalgií a krásně vykreslenými postavami.
• Z deníčku smrtky: Zajímavý pohled na polibek z velmi neobvyklé perspektivy, který vás možná i rozesměje.
• Zapomenutý polibek: Povídka plná emocí, která dokáže chytnout za srdce.
  
  

Na druhou stranu, některé povídky nedosáhly takového dojmu:

• Možnost kardamonu: I když myšlenka měla potenciál, zpracování působí zbytečně komplikovaně a postavy nedokáží zaujmout.
• Muž na útesu: Téma působí příliš odtažitě a neosobně. Postrádá emocionální hloubku, která by čtenáře vtáhla.
• Polibek pod zámkem: Romantický nápad, ale příběh působí klišovitě a neoriginálně.
• Průměrný děti historie: Povídka, která se zbytečně ztrácí v chaosu. Hlavní myšlenka je nevýrazná a postavy příliš neoslovují.
• Rum, holky a trnitý růže: Ačkoli styl psaní je zajímavý, povídka jako celek působí roztříštěně a bez jasného poselství.
  

Mezi autory antologie vyniká i Jaroslav Totušek, který je nejen talentovaným spisovatelem, ale také mým dobrým kamarádem. Jeho povídka Větší než my dva je jedním z těch příběhů, které si okamžitě získají vaše srdce. Jaroslav se v ní dotýká hlubokých emocí a zobrazuje lásku jako sílu, která dokáže překonat i ty nejtěžší překážky.

Povídka se soustředí na dva lidi, kteří si navzdory všem komplikacím uvědomí, že jejich spojení přesahuje jejich individuální světy. Je napsaná s obrovskou citlivostí a propracovanými dialogy, které působí přirozeně a pravdivě. Jaroslavovi se daří v každé větě vystihnout jedinečnost a hloubku okamžiku.

Jako jeho kamarádka musím dodat, že Je to člověk, který dokáže vnímat krásu všedních okamžiků a přetvořit je do něčeho výjimečného. Povídka Větší než my dva není výjimkou – zanechá ve vás příjemný pocit a možná i trochu dojetí.

Můj první polibek je sbírka, která rozhodně stojí za přečtení. Ne každá povídka vás možná osloví, ale ty nejlepší přinášejí nezapomenutelné zážitky, jež vás budou provázet ještě dlouho po dočtení. Antologie je důkazem, že i malé okamžiky mohou nést velké příběhy, a je vhodná pro všechny, kdo hledají jemnou romantiku, dojemné osudy i trochu humoru. 

Gayle Forman - Nevím kudy kam

Spisovatel: Gayle Forman
Originální název: I Have Lost My Way
Počet stran: 248
Rok vydání: 2018
Vydání originálu: 2019
Nakladatelství: Yoli
Vazba knihy: Brožovaná

Freia, Harun a Nathaniel. Tři osamělí teenageři, jejichž životy se osudově protnou během jediného dne v New York City. Freia přišla o hlas při natáčení debutového alba a teď má strach, že přijde i o své fanoušky. Úzkostlivě sleduje sociální sítě, pročítá se nekončícím množstvím komentářů a doufá, že na ni nezanevřou. Jsou totiž to poslední, co jí v životě zbylo…
Harun plánuje útěk z domova. Chce být s tím, koho skutečně miluje a jeho rodina mu v tom brání. Čas se ale krátí a on musí jednat rychle. Zítra už by totiž mohlo být pozdě…
Nathaniel přijíždí do New Yorku, aby se vyrovnal s rodinnou tragédií, která ho uvrhla do těžké deprese. Celý jeho život se ze dne na den obrátil vzhůru nohama a přestal dávat smysl…

Když na sebe tahle trojice náhodou narazí v Central Parku, žádný z nich nemá tušení, že společně stráví den, na který nikdy nezapomenou.

Gayle Forman, autorka úspěšných románů jako Jestli zůstanu, přináší v tomto díle příběh tří mladých lidí, kteří se ztratili – nejen v životě, ale i sami v sobě. I Have Lost My Way je emotivní vyprávění o ztrátě, nalezení a přátelství, které může zachránit i ty nejrozbitější duše.

Kniha se zaměřuje na tři hlavní postavy: Freiu, Haruna a Nathanaiela, které osud svede dohromady během jediného dne v New Yorku. Každý z nich čelí svým vlastním problémům, ale jejich setkání je začátkem společné cesty k uzdravení. Forman opět mistrně zkoumá témata jako osamělost, ztráta a lidské spojení, které může být východiskem z temnoty.

Freia je zpěvačka na vzestupu, která náhle ztratí hlas, což ohrožuje její kariéru a identitu. Harun, mladík z konzervativní muslimské rodiny, bojuje s tím, jak přiznat svou sexualitu a zároveň zůstat věrný rodině. Nathaniel je osamělý mladík, který po tragické ztrátě svého otce přichází do New Yorku bez jasného cíle.

Osudy těchto tří postav se zkříží, když se Freia zřítí z mostu v Central Parku, což je okamžik, který nastartuje jejich nečekané přátelství. Děj sleduje průběh jednoho jediného dne, ale retrospektivy odhalují, co je přivedlo do tohoto bodu. Společně se postavy vydávají na cestu sebepoznání a smíření s minulostí.

Gayle Forman dokáže mistrovsky zachytit emoce a vykreslit postavy, které čtenáři snadno porozumí. Téma přátelství a lidského spojení je ústředním motivem knihy, což ji činí silně empatickou. Krátké časové rozpětí příběhu (jediný den) dodává intenzitu. Některé linky (zejména Nathanielova) by si zasloužily více prostoru. Přesto kniha nabízí zajímavou perspektivu na to, jak může setkání s cizími lidmi změnit naše životy.

I když kniha není dokonalá a některé části působí uspěchaně, čtenáře osloví svou upřímností a schopností vykreslit mezilidské vztahy.

Carola Lovering - Jen mi dál lži | RC review

Spisovatel: Carola Lovering
Originální název: Tell Me Lies

Počet stran: 408
Rok vydání: 2024
Vydání originálu: 2018
Nakladatelství: Bourdon
Vazba knihy: Brožovaná

Když Lucy Albright přijíždí na malou kalifornskou vysokou školu, touží po novém začátku a ihned přijme vše, co vysokoškolský život nabízí – nové přátele, divoké večírky, podnětné přednášky. A pak potká Stephena DeMarca. Okouzlujícího. Přitažlivého. Komplikovaného. Zničujícího.

Sebevědomý a suverénní Stephen v Lucy vidí něco, co nikdo jiný neviděl, a ona se rychle nechá svést představou, jaké možnosti jí jeho pozornost přináší. Současně je Stephen odhodlán zapomenout na událost pohřbenou v jeho minulosti, která by ho v případě odhalení mohla zničit. Stephen se ve své snaze o úspěch neohlíží napravo ani nalevo, a to platí i pro jeho snahu získat a udržet si Lucyino srdce.

Lucy ví, že na Stephenovi je něco, čemu se nedá věřit. Stephen ví, že se od něj Lucy nedokáže odtrhnout. Jsou na sobě závislí a jejich propojení bude mít následky, které si nedokázali představit.

Kniha Jen mi dál lži s psychologickým náhledem i kousavým humorem zachycuje toužebná přání, silné ambice i dilemata mladé dospělosti a popisuje, jak těžké může být nechat někoho jít, i když víte, že byste to měli udělat.

Na knihu Jen mi dál lži jsem se hodně těšila. Zaujal mě název, skvělá obálka a láká mě i seriál na Disney+, který ovšem teprve plánuji, proto jsem prvně chtěla přečíst knižní verzi.

Kniha sleduje příběh Lucy Albrightové, mladé dívky/ženy, která se během vysokoškolských let zaplétá s charismatickým, ale manipulativním Stephenem DeMarcusem. Děj se odehrává na pozadí Lucyina přerodu z dospívající dívky v mladou ženu, která čelí vlastním nejistotám a traumatu z minulosti. Vztah Lucy a Stephena je centrem vyprávění a ukazuje cyklus přitažlivosti, klamu a emocionální destrukce.

Zároveň se kniha vrací k Lucyině dětství a problematickému vztahu s matkou, což slouží jako pozadí pro pochopení jejích rozhodnutí a slabostí. Vyprávění střídá pohledy Lucy a Stephena, což poskytuje vhled do jejich myšlení, ale zároveň odhaluje, jak nevyrovnaný jejich vztah je.

Lucy není úplně hrdinkou, kterou si oblíbíte, je nesebevědomá, neváží si sama sebe a ač se svým způsobem posouvá a vyvíjí, je to pomalý cyklus, během kterého několikrát padne na dno. Spousta mužských postav, ač manipulativních bývá vyobrazena jako fascinující muži, u Stephena to tak není, možná jen zpočátku. Stephen je totiž jednoznačně narcistní, manipulativní a povrchní. Přátelé Lucy a jiné vedlejší postavy jsou opravdu okrajové figurky, některé jsem si dokonce ani ke konci nepamatovala.

Jen mi dál lži je kniha, která zaujme čtenáře zajímající se o psychologii vztahů a toxickou dynamiku. Přestože má své silné momenty, trpí nedostatkem originality a dynamiky. Pro ty, kdo hledají lehčí čtení s dramatickým nádechem, může být příjemnou volbou.

Osobně bych knihu doporučila spíše mladším čtenářům, já měla obrovský problém se začíst a životní styl mi vůbec neseděl, drogy na každé party a nikdo se nezdráhá, to fakt není pro mě. Na druhou stranu kniha výborně vykresluje psychologickou stránku o toxických vztazích, lásce a manipulaci. Je to realistické a velmi snadné do toho spadnout.

Moc děkuji nakladatelství Bourdon za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu si můžete zakoupit zde. 

Becky Albertalli - Já, Simon

Spisovatel: Becky Albertalli
Originální název: Simon vs. the Homo Sapiens Agenda
Série: Creekwood
Díl: 1.
Počet stran: 296
Rok vydání: 2017
Vydání originálu: 2015
Nakladatelství: Yoli
Vazba knihy: Brožovaná

Šestnáctiletý Simon už nějakou dobu ví, že je gay, ale ještě není připravený sdělit to okolnímu světu. Jedinou výjimkou je tajemný Blue, se kterým si Simon už několik měsíců vyměňuje e-maily a jejich vzájemné pouto sílí. Jenže pak citlivá korespondence padne do nesprávných rukou a Simon se stane obětí vydírání: buď udělá, co se po něm chce, i když se mu to příčí, nebo riskuje, že si tajné e-maily přečte celá škola. V sázce je však ještě mnohem víc – plachého Bluea by nechtěná publicita mohla vyděsit a Simon už by nikdy nezjistil, kdo Blue ve skutečnosti je…

Nakladatelství Yoli mám moc ráda a na každou knihu od nich se vážně těším, nebo každou, zajímá mě, ale ne vždy jsem si jistá, zda jsem vyloženě cílovka, i když young adult miluji a čtu pořád.

U Simona jsem dost váhala, zda se vůbec do knihy pouštět, zpočátku mě nechávala naprosto chladnou, ale má fakt super hodnocení, navíc kniha byla i zfilmována, což mě utvrdilo v tom, že si ji přečtu, ať pak můžu mrknout na film.

Simonovi je šestnáct, je to typický středoškolák, který ovšem již nějakou dobu ví, že je gay. Není ale připraven s tím jít ven, neví o tom ani jeho praštěná rodina, pouze Blue, internetový přítel, se kterým si pravidelně dopisuje a který ho chápe.

Jenže emaily se nešťastnou náhodou dostanou do rukou spolužákovi, který začne Simona vydírat. Simonovi vydírání vadí, ale svůj coming out si představuje jinak, navíc i hrozí, že by nikdy nepřišel na to, kdo Blue vlastně je.

Vím, že knihy s LGBT tématikou jsou teď velmi populární, ale...Narovinu říkám, že pro mě to moc není, nemám vůbec nic proti tomu, naopak jsem za větší práva gayů, ale...Mě to zkrátka v knihách nebaví, navíc je to většinou v podobě právě YA v prostředí střední školy a u toho si říkám, že jsem fakt už stará a mám jiné starosti.

Myslela jsem, že mě Simon chytne více, ale hodně jsem se do čtení nutila, byla to obrovská nuda. Kniha neměla pořádně začátek ani konec, postavy nepůsobily reálně, bylo to celé takové přitažené za vlasy a chválím asi jen emaily, které knihu obzvláštnily.

L. J. Smith - Inferno

Spisovatel: L. J. Smith 
Originální název: The Kill
Série: Zakázaná hra
Díl: 3.
Počet stran: 224
Rok vydání: 2016
Vydání originálu: 1994
Nakladatelství: Fragment
Vazba knihy: Brožovaná
 

"Jestli je chceš zpátky, vydej se na hon za pokladem. Ale nezapomeň: Jestli prohraješ, cena bude vysoká!" To byla poslední slova, která Julian pronesl předtím, než zmizel s Tomem a Zachem ve Světě stínů. Jenny a její přátelé musí vstoupit na území nepřítele a tam ho zničit. Vybaveni kouzelnými runami míří k bráně, za kterou je může čekat utrpení, nebo dokonce smrt.
Zakázaná Hra se chýlí ke konci, cesta do pekel se otevírá...

Z této série jsem byla naprosto nadšená, první díl mě neskutečně chytl a ač pokračování bylo maliličko slabší, furt se jednalo o super příběh, obzvlášť, když si vezmeme, že to napsala L. J. Smith, autorka Upířích deníků. Ty bohužel taková hitparáda nejsou. K poslednímu dílu jsem se teda dostala s velkým zpožděním, ale lepší pozdě, než vůbec.

Příběh navazuje přesně tak, kde skončil díl předchozí. Ač jsem měla mezi díly velkou prodlevu, překvapivě jsem neměla vůbec problém se začíst, zorientovat se v postavách a v předchozích událostech.

Příběh se tentokrát odehrává v zábávním parku Joyland, je to obrovské klišé a vlastně nic originálního, ale ty strašidelné parky prostě fungují pořád a u mě hned stouplo nadšení, já to mám ráda, takže za mě plus za prostředí.

Julian, vládce pekel, unese do stínů Toma se Zachem a je na Jenny a ostatních přátelích, aby je oba vysvobodili. Stačí jen vyhrát další hru.

Zábavní park je vážně wow, díky němu je tu spousta prostoru pro strašidelnější momenty, lekačky a nečekaná nebezpečí. Rozhodně se jedná o nejstrašidelnější díl. Na druhou stranu mi přijde, že postavy trošku zhlouply, je to velmi jednoduché čtení a postavy opravdu mladé a naivní.

Jenny se snaží přesvědčit hlavně sebe, že ji na Tomovi tolik záleží, ale láska se jí nedá vůbec věřit. Ostatní postavy jsou popsány spíše tak povrchně a nemají moc prostoru. Naopak Julian ho dostal hodně, svým způsobem s ním začnete soucítit a budete ho litovat, protože ztrácí tu velkou masku záporáka.

V rámci young adult moc povedená série, má své chyby, je hodně jednoduchá, ale jedná se o příjemné jednohubky s fajn příběhem, který chytne.

Judy I. Lin - Sladká chuť temnoty | RC review

Spisovatelka: Judy I. Lyn 
Originální název: A Venom Dark and Sweet
Série: Kniha čaje
Díl: 2.
Počet stran: 290
Rok vydání: 2024
Vydání originálu: 2022
Nakladatelství: Ocelot
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Do království Velké Si přišlo velké zlo. Vyhnaný princ se vrátil, aby se chopil moci, a jeho nástupu na dračí trůn napomohly hromadné otravy, které drží lid ve strachu a nedůvěře. Ning, mladá, ale mocná šen-nung-š, vládkyně magie využívající starobylé a jemné umění výroby čaje, doprovodila princeznu Čen do vyhnanství. Přidává se k nim čerstvě uzdravená sestra Šu i princeznina věrná osobní strážkyně. Čtyři mladé ženy společně cestují po celém království a hledají spojence, kteří by jim pomohli vyhnat útočníky a získat zpět Čenin právoplatný trůn.
Zlatý had však stále pronásleduje Ning v nočních můrách vizemi války a krveprolití. Probudilo se zlo, které je mnohem starší než malicherné lidské konflikty, a všechna magie v zemi možná nestačí na to, aby ho zastavila před pohlcením světa...

Po přečtení prvního dílu jsem se docela těšila na pokračování, ač jsem knihu hodnotila jako průměrnou, ale originální, o tom žádná, říkala jsem si, že druhý a zároveň závěrečný díl třeba bude mít větší grády a vlastně byla zvědavá, jak se příběh vyvine.

V království Velké Si nyní vládne vyhnaný princ, lid se drží na uzdě díky strachu, mučení a otravám. Princezna Čen je ve vyhnanství společně s Ning, která ovládá mocnou magii čaje, její sestrou a princezninou strážkyní. Společně se snaží dát dohromady spojence proti krutovládě a získat zpět Čenin trůn.

Kde začít, s knihou jsem strávila snad celý měsíc, měla jsem pocit, že ji snad nikdy nedočtu, absolutně jsem se nebyla schopná začíst a bohužel musím napsat, že jsem se opravdu nutila, protože ten příběh Vás nijak nenutí k tomu, zasednout a zjistit, co se bude dít.

Sice během putování hlavních hrdinek občas přijde nějaké to nebezpečí, ale je to tak špatně napsané, nezáživně, v podstatě bez emocí, že Vás to nechává chladnými. Ono to pokračování totiž působí, jako kdyby autorka nevěděla, jak pokračovat a jak to dotáhnout do konce.

Za mě vůbec nemělo jít o duologii, ale celé bych to nacpala do jedné knihy, protože Sladká chuť temnoty by úplně v klidu šla zkrátit, takhle to byla kniha plná vaty, která se táhla.

Bohužel ani milostný příběh mezi Ning a Kangem tu neměl prostor a to málo nemělo jiskru.

Za něco stálo až posledních pár stran, konečně lepší atmosféra, pořádné intriky a magie a žádný prostor pro nudu.

Moc děkuji internetovému knihkupectví megaknihy.cz za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu si můžete zakoupit zde. 

Rebecca Hanover - Dvojníci

Spisovatel: Rebecca Hanover
Originální název: Similars
Série: Dvojníci
Díl: 1.
Počet stran: 379
Rok vydání: 2020
Vydání originálu: 2019
Nakladatelství: King Cool
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Letos na podzim přichází do třetího ročníku prestižní Černohvozdské akademie šest nových studentů. Ale nejsou to jen tak obyčejní ambiciózní teenageři. Jsou to klony. A do školy chodí spolu se svými originály. Dvojníci jsou předmětem každé konverzace. Co jsou tyto klony zač? Proč všichni chodí na Černohvozd? A kdo je ten šílenec, který porušil zákon, aby je stvořil?
Emmaline Chanceové je to ukradené. Její nejlepší kamarád Oliver v létě zemřel a ona se musí ze všech sil snažit, aby bez něj den za dnem přežila. Poté se však ocitne tváří v tvář Levimu – jednomu z Dvojníků a přesné kopii Oliverova DNA.
Emma je záhy vtažena do party Dvojníků. Nemůže uniknout znepokojivým pravdám o klonech a svém prestižním internátu. Nikomu se nedá důvěřovat… Dokonce ani chlapci s Oliverovým obličejem, který se jí zamlouvá čím dál víc…

Nemám ráda sci-fi a vlastně ani menší sci-fi prvky, navíc Dvojníci nemají kdovíjaké hodnocení, takže jsem se musela hodně hecnout, abych po knize konečně sáhla. Ovšem mám ráda young adult, nakladatelství King Cool má zajímavé tituly, tak jsem se do knihy pustila.

Černohvozdská akademie je ta nejelitnější škola, jakou si jen dovedete představit, právě odsud vyšli ti nevýznamější studenti, kteří se podíleli na vývoji dějin. Není proto divu, že právě tato akdemie do svých řad příjme šest nových studentů, kteří jsou klony a do školy budou chodit společně se svými dvojníky.

Emma se tenhle školní rok do školy netěší, v létě zemřel její nejlepší kamarád Oliver a Emma se z toho sále nevzpamatovala. A pak mu ve škole najednou kouká do očí, teda do očí Levimu, klonu Olivera.

Jak sci-fi nemusím, tak tady jsem se okamžitě začetla. Moc jsem nečekala, vlastně nic jsem nečekala a ihned jsem byla překvapená, jak je kniha příjemně a čtivě napsaná. Děj plynul, zbytečně se netáhl, vlastně neměl ani hluchá místa a já byla dost zvědavá na to, co se za klony skrývá.

Klony tu budí velký rozruch, někdo je pro, někdo naopak klony považuje za něco, co je proti přírodě. Navíc ani klony to nemají jednoduché, do teď žili na ostrově mimo ostatní civilizaci. Mají právo na život a mají mít práva jako ostatní, nebo se jedná pouze o produkt?

Za mě to je opravdu povedené YA s prvky sci-fi, klonování je zajímavé téma, kniha se čte jedna radost, má sympatické postavy, které jsou dobře vykreslené a hrozně mě mrzí, že u nás nevyšlo pokračování. Velmi doufám, že se ho ještě někdy dočkáme.

Irma Krauss - Otrávené štěstí

Spisovatel: Irma Krauss
Originální název: Glücksgift
Počet stran: 320
Rok vydání: 2015
Vydání originálu: 2010
Nakladatelství: Yoli
Vazba knihy: Brožovaná

Láska dvou mladých lidí, která přichází jak blesk z čistého nebe, je prudká, divoká, krásná a radikální. Ale štěstí se plíživě mění v jed. Amanda je perfekcionistka posedlá dokonalostí. Pro ni existuje jen všechno, nebo nic, nezná střední cestu. Od Brava očekává nemožné, a tak se jejich vztah brzy mění v prokletí. Když se k tomu přidá zlomyslná zrada, Amanda už najednou nemůže couvnout. Stejně pečlivě jako předtím lásku nyní inscenuje smrt.
Psychothriller Otrávené štěstí je víc než jen napínavá kniha. Je to četba pro každého, kdo má zkušenosti s láskou.

Amanda to nemá v životě vůbec lehké, otec je perfekcionista, který na dceru klade vysoké nároky a matka na tom vlastně není o moc lépe. Navíc je Amanda diabetik a celý její život je o hlídání si hladiny cukru v krvi a injekcích.

Pak se ale na první pohled zamiluje do Brava, láska je to tak obrovská, že se k sobě ihned nastěhují. Jejich povahy ale nemohou být odlišnější, Bravo je flegmatik s bordelem v bytě, chorvatským původem a ač si to Amanda neuvědomuje, sama má povahu jako její otec a na Brava klade nesmyslné nároky.

Láska hraničící s posedlostí se neustále mění za nenávist. A pak je v hotelu nalezeno mrtvé tělo a kolem něj několik divných věcí...

Příběh vlastně začíná na konci a to právě mrtvolou v hotelu. Vyšetřování je to zvláštní, čí je mrtvé tělo a co znamenají všechny ty věci kolem? Tyhle věci ale postupně odhalují celý příběh a motiv, s každým jednotlivým předmětem se vrátíte zpátky do minulosti a nahlédnete do hlavy nejen Amandě, ale i Bravovi.

Knížky z Yoli mám moc ráda a vyhledávám je, samozřejmě ale ne každá sedne a zrovna u této jsem měla pocit, že ji snad ani nedočtu. Příběh by mohl být zajímavý, i originálně a nápaditě podaný, ale...Kniha je označena jako psychothriller, ale za mě to bylo spíše psycho.

Amanda je totální magor, takhle šílenou postavu jsem snad ještě nezažila. Celé to bylo hnáno do naprostého extrému a působilo to tak přehnaně, že mě to vůbec nechytlo a nedokázala jsem se do příběhu začíst.