Spisovatel: Victoria Schwab
Originální název: The Savage Song
Série: Monstra z Verity
Díl: 1.
Počet stran: 336
Rok vydání: 2017
Vydání originálu: 2016
Nakladatelství: CooBoo
Vazba knihy: Vázaná
Napínavé převyprávění příběhu Romea a Julie v temném městě Verity, kde najdete všechno, jen ne bezpečí… protože tohle místo ohrožují monstra, která se zrodila z násilí. Kate touží být tak nemilosrdná jako její otec, který vládne Severní části Verity, nechává nestvůry potulovat po městě a vybírá od lidí peníze za jejich bezpečí. Po pěti letech na internátních školách se Kate konečně vrací domů a chce ukázat otci, že je stejně nelítostná jako on.
August chce být člověk. Ale není. Je nestvůrou, která dokáže krást duše pomocí hudby. Jeho otec řídí Jižní část města a snaží se chránit nevinné. August je jeho tajná zbraň.
Jejich město je rozdělené.
Jejich město se rozpadá.
A Kate a August jsou jediní, kdo chápou obě strany, jediní, kdo jsou schopní něco udělat. A přitom tak rozdílní… Ale jak se může člověk rozhodnout, jestli bude hrdina nebo zloduch, když je tak těžké rozlišit, co je co?
Miluju Victorii Schwab. Její styl, světotvorbu, schopnost spojit temnotu s emocemi a dát i nepříliš lidským postavám duši. Proto jsem se na Divokou píseň těšila opravdu hodně – a možná právě proto přišlo mírné zklamání. Ne, že by kniha byla vyloženě špatná – ale v porovnání s ostatními jejími díly mi přišla slabší, méně uchopitelná a trochu chaotická.
Divoká píseň je první díl duologie Monstra z Verity. Děj se odehrává ve světě, kde každé násilí zanechává svou ozvěnu – doslova. Z krutosti a zločinů se rodí monstra. Město Verity je rozdělené mezi dvě frakce: jedna se s monstry spojila, druhá s nimi bojuje. A právě do tohoto rozervaného světa vstupují dva hlavní hrdinové – Kate Harkerová, dcera vůdce severní části města, a August Flynn, tak trochu netypické monstrum, které touží být člověkem.
Zní to skvěle, že? Na papíře určitě. Jenže během čtení jsem se víc než jednou ztrácela. Rozdělení města a jednotlivé druhy monster (Corsai, Malchai a Sunai) byly zajímavé, ale pro mě málo vysvětlené nebo málo intuitivní. Místo plynulého vtažení do příběhu jsem se často zastavovala a snažila si vzpomenout, co je kdo zač.
Kate je tvrdohlavá, odhodlaná a rozhodně zajímavá. August je citlivý, rozpolcený a... taky zajímavý. Ale upřímně? Ani jeden mi k srdci úplně nepřirostl. Možná za to může ta lehká odtažitost, se kterou Schwab postavy psala, možná moje zmatenost z celého světa. Přesto oceňuji jejich dynamiku a snahu nebýt černobílými figurkami.
Divoká píseň má nápad. Má atmosféru. Má i typickou Schwabovu temnou poetiku. Ale něco mi chybělo. Jako kdybych stála před krásným obrazem za lehce zamlženým sklem. Vím, že se to mnoha čtenářům líbilo – a věřím, že druhý díl to celé posune dál. Ale zatím za mě bohužel nejslabší kniha, co jsem od autorky četla.