Lauren Oliver - Replika

Spisovatel: Lauren Oliver
Originální název: Replica
Série: Replika
Díl: 1.
Počet stran: 456
Rok vydání: 2018
Vydání originálu: 2016
Nakladatelství: CooBoo
Vazba knihy: Vázaná

Lyra: Z dálky vypadá institut na soukromém ostrově poblíž Floridy poklidně a skoro krásně. Při bližším pohledu byste však narazili na zavřené dveře a značky upozorňující na biologické nebezpečí. Ve skutečnosti se tam nachází utajované vědecké středisko, v němž žijí tisíce replik, které zde tráví pod vědeckým dohledem celý život. Institut je však nečekaně napaden a dvěma zkoumaným objektům, dívce Lyře - neboli číslu 24 - a chlapci číslo 72, se podaří uniknout. Společně se vydávají do neznámého prostředí venku, kde potkají Gemmu, jež se sama vydala na nebezpečnou cestu. Když se Lyra snaží pochopit, k čemu vlastně Institut sloužil, odkrývá tajemství, která změní život oběma dívkám.
Gemma: Gemma doposud strávila velkou část svého života po nemocnicích. Dřív bývala malou, věčně nemocnou holčičkou. Teď je z ní osamělá dívka, jejíž život ohraničuje domov, škola a její nejlepší kamarádka April. Poté, co ji téměř unese cizí člověk, začne Gemma zkoumat minulost své rodiny. Zjistí, že její otec byl zapojen do výzkumu v záhadném institutu. Aby nalezla odpovědi na své otázky, vydá se na Floridu, kde narazí na dvě repliky, čísla 24 a 72. Když se snaží pochopit, co se dělo v institutu, dozví se o sobě i o své rodině děsivé tajemství, které může zničit vše, co je jí drahé.

 

Nejsem typický čtenář sci-fi – a přiznám se, že jsem k Replice přistupovala s lehkou obavou. Klonování, utajené laboratoře a genetické experimenty nejsou úplně moje čtenářská komfortní zóna. Ale nakonec mě kniha velmi příjemně překvapila. Nejen obsahem, ale i formou – Lauren Oliver tady vsadila na netradiční způsob vyprávění a ten zafungoval výborně. Dvě hlavní postavy, dva oddělené příběhy – a dvě záložky, které mi při čtení opravdu udělaly radost.

Kniha se skládá ze dvou samostatných, paralelně běžících příběhů – Lyry a Gemmy. Oba lze číst zvlášť, každý z jedné strany knihy. Můžeš se rozhodnout číst jeden celý a pak druhý, nebo střídat kapitoly – každá volba nabízí jiný čtenářský zážitek. A právě tahle hravost a možnost volby mě opravdu bavila.

Lyra je replika – klon vyrobený v tajném zařízení Haven. Nikdy nepoznala nic jiného než sterilní prostředí laboratoře, pozorování, testování a přísnou kontrolu. Spolu s dalšími „replikami“ žije bez skutečné identity, bez svobody, bez příběhu. Když se jí naskytne příležitost utéct, začne objevovat nejen svět venku, ale i sama sebe.

Gemma žije „venku“, ve světě běžných lidí, ale i ona je nějakým způsobem propojena s Havenem – i když o tom dlouho nemá tušení. Je to outsiderka, nemocná, často chráněná přehnanou rodičovskou péčí. Když začne pátrat po pravdě o své rodině a tajemstvích z minulosti, dostane se k děsivým zjištěním, která ji spojí s Lyrou víc, než by čekala.

Obě dějové linky se nakonec protínají a tvoří jeden silný příběh – o identitě, o lidskosti, o tom, co vlastně znamená být „skutečný“.

Tohle je rozhodně nejsilnější prvek celé knihy. Dvě paralelní vyprávění nejsou jen trik – opravdu obohacují příběh. Každá hrdinka vidí svět jinak, každá má jiné informace, jiný úhel pohledu. A teprve když čtenář projde oběma stranami, začne chápat celou pravdu. Je to trochu jako puzzle, které se skládá až napodruhé.

Text je čtivý, styl Lauren Oliver je svižný a srozumitelný. Přestože jde o sci-fi, kniha se zaměřuje spíš na osobní rovinu – není zahlcená odbornými termíny nebo technickými detaily. Což pro mě jako „nesci-fi čtenáře“ bylo příjemné.

Gemma i Lyra jsou obě propracované, zajímavé a odlišné. Gemma je realistická dívka s pochybnostmi, tělem, které jí vždy nesloužilo, a touhou po odpovědích. Lyra je naproti tomu „vytvořená“, ale paradoxně často působí lidštěji než lidé kolem ní. Jejich kontrast je výborně napsaný – a přestože mají různé příběhy, sdílejí stejnou otázku: Kdo jsem a kam patřím?

Vedlejší postavy zůstávají trochu méně výrazné, ale v kontextu příběhu to nevadí – hlavní těžiště stojí na obou dívkách a jejich vývoji.

Replika je kniha o identitě. O tom, co z nás dělá lidské bytosti. Je to krev? Paměť? Vztahy? Volby? Příběh? Lauren Oliver zkoumá tyto otázky bez moralizování, spíš formou pozorování a konfrontace. Nechává čtenáře, aby si sám určil hranici mezi „vytvořeným“ a „skutečným“.

Zároveň kniha tematizuje manipulaci, strach z odlišnosti a potřebu někam patřit. A i když pracuje s dystopickými prvky, zůstává především příběhem dvou dívek, které se snaží pochopit, kdo vlastně jsou.

Replika mě překvapila. Nečekala jsem, že mě zaujme, ale velmi rychle mě vtáhla a zanechala ve mně víc, než jsem čekala. Není to jen sci-fi – je to velmi lidský příběh o hledání vlastní identity, vyprávěný chytře a čtivě. Forma „dvou knih v jedné“ není samoúčelná – je to promyšlené a dobře zpracované.

Pro mě to byla výjimečná čtenářská zkušenost, především tím, jak nenápadně, ale důsledně kniha rozkrývá morální a etické otázky – a nechává čtenáře přemýšlet ještě dlouho po dočtení.

Veronica Roth - Cesty se rozcházejí

Spisovatel: Veronica Roth
Originální název: The Fates Divide
Série: Čáry života
Díl: 2.
Počet stran: 392
Rok vydání: 2018
Vydání originálu: 2018
Nakladatelství: CooBoo
Vazba knihy: Vázaná

Osud je spojil, teď je chce rozdělit. Druhý díl fantasy série Čáry života od autorky bestselleru Divergence. Životy Cyry a Akose ovládají jejich osudy, které věštba pronesla už při jejich narození. A zdá se, že osud se nedá změnit, ať se snaží sebevíc. Akos je zamilovaný do Cyry, i když dávné proroctví určilo, že zemře ve službách její rodiny. Nebezpečí se ještě více vystupňuje, když se mezi jejich národy rozpoutá válka, kterou se oba snaží zastavit.

 

Přiznám se rovnou – sci-fi není můj šálek čaje. Vesmírné lodě, planetární konflikty a technologické detaily mě obvykle spíš míjejí než vtahují. První díl této duologie mě sice zaujal nápadem, ale příběh mi přišel zdlouhavý, postavy vzdálené a celkově jsem se do něj nedokázala naplno ponořit.

Ale protože nerada něco vzdávám hned, rozhodla jsem se dát druhému dílu šanci. A dobře jsem udělala. Cesty se rozcházejí mě překvapily – v tom nejlepším smyslu.

Příběh navazuje tam, kde skončil první díl. Akos a Cyra, každý z opačné strany konfliktu, se znovu ocitají uprostřed bojů o moc, rodinných intrik a osobních dilemat. Tentokrát je ale děj mnohem sevřenější, přehlednější a zaměřený víc na vztahy a morální volby než na politiku a vesmírnou geopolitiku (pokud to tak můžeme nazvat). To mi jako čtenářce „ne-sci-fi“ světa sedlo o poznání víc.

Co mě překvapilo nejvíc – postavy konečně ožily. Cyra není jen silná a neohrožená, ale ukazuje i zranitelnost a vnitřní boj. Akos působí mnohem jistěji, má jasnější směr a přestal být tak trochu „do počtu“. Vedlejší postavy jsou lépe vykreslené, a i vztahy mezi nimi působí uvěřitelněji. Veronica Roth tady podle mě našla lepší vyvážení mezi akcí a emocemi.

Kdybych měla hodnotit jen první díl, asi bych sérii nedočetla. Ale druhý díl mě opravdu překvapil – stylem, vývojem postav i tempem vyprávění. Pro někoho, kdo neholduje vesmíru a sci-fi světům, to byl nečekaně čtivý a místy i napínavý zážitek.

Rui Zink - Instalace strachu | RC review

Spisovatel: Rui Zink
Originální název: A Instalação do Medo

Počet stran: 182
Rok vydání: 2024
Vydání originálu: 2012
Nakladatelství: Bourdon
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Originální absurdní antiutopie portugalského autora o strachu, kterým se ovládá společnost a který je třeba povinně a pečlivě nainstalovat do každé domácnosti.

Instalace strachu rozhodně kandiduje na nejzajímavější a nejlákavější anotaci letošního roku. Sice musím přiznat, že obálka mě zas tolik nenavnadila, ale zkrátka ta anotace, vzbudila ve mně zvědavost.

Kniha je antiutopie, takže vítejte ve fiktivní společnosti, která je ovládána strachem, doslova. Do Vašeho domu vtrhnou chlápci a nainstalují tam strach, v podstatě to funguje stejně, jako kdybyste si objednali například kabelovku.

V knize jsou čtyři hlavní postavy. Žena, která obývá byt, ve kterém se celý příběh odehrává, malý spící chlapec a dva muži, technici instalující strach.

Během instalace strachu se oba muži snaží ještě více strach v ženě probudit, v podstatě mají nacvičené divadlo s hromadou děsivých historek. Kniha je plná dialogů a myšlenek hlavních postav.

Strach cílí na dnešní dobu, takže chlápci mluví o válkách, epidemii, přírodních katastrofách, chudobě, ale snaží se ženu vyděsit například i příběhy o cizích mužích a znásilnění.

Kniha má pouze kolem 180 stránek, je to poměrně maličká knížečka a prvních asi 25 stran je pouhý úvod a já určitě doporučuji, nechat si to případně až na konec jako doslov, protože tohle mě fakt nebavilo. Až na výjimky nečtu ani poděkování a nepřijde mi, že by mě to lépe připravilo na příběh, spíše mě to zprudilo.

Nápad knihy je zajímavý, o tom žádná, hodně jsem očekávala, ale...Mně to bohužel moc nesedlo, zpracování mě nedokázalo vtáhnout a ač je kniha fakt tenká, strávila jsem si s ní pár dní, protože se na druhou stranu docela táhla.

Moc děkuji nakladatelství Bourdon za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu si můžete zakoupit zde. 

Rebecca Hanover - Dvojníci

Spisovatel: Rebecca Hanover
Originální název: Similars
Série: Dvojníci
Díl: 1.
Počet stran: 379
Rok vydání: 2020
Vydání originálu: 2019
Nakladatelství: King Cool
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Letos na podzim přichází do třetího ročníku prestižní Černohvozdské akademie šest nových studentů. Ale nejsou to jen tak obyčejní ambiciózní teenageři. Jsou to klony. A do školy chodí spolu se svými originály. Dvojníci jsou předmětem každé konverzace. Co jsou tyto klony zač? Proč všichni chodí na Černohvozd? A kdo je ten šílenec, který porušil zákon, aby je stvořil?
Emmaline Chanceové je to ukradené. Její nejlepší kamarád Oliver v létě zemřel a ona se musí ze všech sil snažit, aby bez něj den za dnem přežila. Poté se však ocitne tváří v tvář Levimu – jednomu z Dvojníků a přesné kopii Oliverova DNA.
Emma je záhy vtažena do party Dvojníků. Nemůže uniknout znepokojivým pravdám o klonech a svém prestižním internátu. Nikomu se nedá důvěřovat… Dokonce ani chlapci s Oliverovým obličejem, který se jí zamlouvá čím dál víc…

Nemám ráda sci-fi a vlastně ani menší sci-fi prvky, navíc Dvojníci nemají kdovíjaké hodnocení, takže jsem se musela hodně hecnout, abych po knize konečně sáhla. Ovšem mám ráda young adult, nakladatelství King Cool má zajímavé tituly, tak jsem se do knihy pustila.

Černohvozdská akademie je ta nejelitnější škola, jakou si jen dovedete představit, právě odsud vyšli ti nevýznamější studenti, kteří se podíleli na vývoji dějin. Není proto divu, že právě tato akdemie do svých řad příjme šest nových studentů, kteří jsou klony a do školy budou chodit společně se svými dvojníky.

Emma se tenhle školní rok do školy netěší, v létě zemřel její nejlepší kamarád Oliver a Emma se z toho sále nevzpamatovala. A pak mu ve škole najednou kouká do očí, teda do očí Levimu, klonu Olivera.

Jak sci-fi nemusím, tak tady jsem se okamžitě začetla. Moc jsem nečekala, vlastně nic jsem nečekala a ihned jsem byla překvapená, jak je kniha příjemně a čtivě napsaná. Děj plynul, zbytečně se netáhl, vlastně neměl ani hluchá místa a já byla dost zvědavá na to, co se za klony skrývá.

Klony tu budí velký rozruch, někdo je pro, někdo naopak klony považuje za něco, co je proti přírodě. Navíc ani klony to nemají jednoduché, do teď žili na ostrově mimo ostatní civilizaci. Mají právo na život a mají mít práva jako ostatní, nebo se jedná pouze o produkt?

Za mě to je opravdu povedené YA s prvky sci-fi, klonování je zajímavé téma, kniha se čte jedna radost, má sympatické postavy, které jsou dobře vykreslené a hrozně mě mrzí, že u nás nevyšlo pokračování. Velmi doufám, že se ho ještě někdy dočkáme.

Peter Heller - Psí hvězdy

Spisovatelka: Peter Heller

Originální název: The Dog Stars
Počet stran: 320
Rok vydání: 2014
Vydání originálu: 2012
Nakladatelství: Plus
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Poté co na světě vypukla ničivá epidemie chřipky, zemřelo téměř 90 % populace. Hig, který tuto katastrofu přežil, našel útočiště na malém letišti poblíž svého domu. Moc mu toho nezbylo, jen stará cessna, pes a vzpomínky. Společně se sousedem Bangleym, bláznem do zbraní a vyvinutých žen, se snaží přežít útoky zlodějů a rabovačů. Hig pravidelně kontroluje okolí letiště ze své cessny a jednoho dne zaslechne ve své vysílačce útržek hlášení. Od té doby na něj nemůže zapomenout. Přežili snad nedaleko něj obyčejní lidé, kteří ho nechtějí jen oloupit a zavraždit? Po určité události se rozhodne opustit Bangleyho i poslední zbytky existenčních jistot a odletět dané místo prozkoumat… Peteru Hellerovi se v Psích hvězdách podařilo umně zkombinovat prvky dystopie, dobrodružného románu i melancholickou, ne však přeslazenou notu. Kouzlo příběhu tkví také v stylistické neotřelosti a strohosti vyprávění, díky nimž příběh působí až mrazivě skutečně.

Knížku jsem adoptovala od kamarádky a vkládala do ní velké naděje. Dystopie a různé chřipky, které vyhubí lidstvo, to já zkrátka můžu, navíc kniha má moc dobré hodnocení.

Blízká budoucnost, většina populace byla vyhubena smrtící chřipkou. Big Hig přežil, po smrti své manželky se dostal se svým psem Jasperem až na malé letiště s vlastním zdrojem energie, které nyní pro ně představuje azyl. Díky své zkušenosti s letáním má neustále rozhled o tom, co se děje venku.

Nesmím také zapomenout na Bangleyho, přítele, který se narozdíl od Higa vyzná ve zbraních a má jich slušnou zásobu. Higa neustále poučuje o tom, jak se má bránit a přežít. To malé procento přeživších nejsou přátelé, ale lidé, kteří pro kus žvance a náboje jdou přes mrtvoly.

Jen co jsem začala číst, tak jsem věděla, že bude problém. Tohle byla po dlouhé době kniha, u které jsem to chtěla vzdát. Téma se mi líbí, i když není úplně originální, ale tohle prostě můžu, jenže mě vůbec nesedl styl psaní.

Kniha je poměrně dost vulgární, chápu, je psána mužem, hlavní postavy jsou muži a vulgarity mi svým způsobem nevadí a kolikrát byly trefné, ovšem bylo jich moc.

Přitom kniha není nijak zvlášť akční, hodně se zaměřuje na vnitřní pocity hlavního hrdiny, častokrát působí až velmi melancholicky a dramaticky, což je možná i důvod, proč mi tolik příběh nesedl, asi jsem očekávala více napětí, akce a ne až takový pohled do hlavy.

Co mi dost vadilo a kvůli čemu jsem se i hodně ztrácela, v knize není označená přímá řeč, což je za mě průšvih. Než se tedy dozvíte, zda se jedná o dialog, nebo myšlenky, jste u konce věty či rovnou odstavce.

Claudia Gabel - Elusion

Spisovatel: Claudia Gabel
Originální název: Elusion
Série: Elusion
Díl: 1.
Počet stran: 296
Rok vydání: 2014
Vydání originálu: 2014
Nakladatelství: CooBoo
Vazba knihy: Vázaná

Chcete žít v bezproblémovém světě, kde se splní každé vaše přání? Chcete mít možnost vybrat si libovolné místo na Zemi či ve Vesmíru a v okamžiku se tam ocitnout? Chcete zapomenout na svůj reálný život a dělat si, cokoli jen chcete? V tom případě vítejte v Elusion – v dokonalém virtuálním světě.
Regan byla vždy velkou zastánkyní Elusion, ještě aby ne – její otec tento nový svět naprogramoval a její nejlepší kamarád Patrick teď řídí firmu, která tuto snovou virtuální realitu vydává. Avšak od otcovy nečekané smrti do Elusion nevstoupila. Navíc se začínají šířit zvěsti, že celý program není tak bezpečný, jak tvrdí oficiální představitelé firmy. A tvrzení o návykovosti a nebezpečnosti přicházejí i z velmi důvěryhodných zdrojů – například od Joshe, absolventa vojenské akademie a skvělého programátora. Regan se pustí do osobního vyšetřování a postupně odhaluje spletitou síť lží a tajemství. A zjistí, že bude muset volit mezi láskou a věrností… a její rozhodnutí ovlivní životy milionů lidí.

Fantastický příběh z blízké budoucnosti o svůdné povaze virtuálního světa, v němž můžete uskutečnit všechno, co chcete.

 

Když tahle kniha vyšla, hodně jsem váhala, zda si ji chci přečíst. Anotace nezněla vůbec špatně, sice scifi nevyhledávám, ale na druhou stranu mám ráda různá zvrácená místa a dystopické světy. Přiznávám, že mě i docela odrazovala obálka, mně se zkrátka nelíbí.

Knihu jsem ale ne tak dávno objevila v Levných knihách a to už nebylo co řešit. Bohužel poté jsem se dozvěděla, že další díly se u nás nechystají přeložit, takže smůla. Do příběhu jsem se tedy pouštěla rovnou se skepsí.

Elusion je virtuální realita, která vypadá jako úplný ráj. Nebe je modré, tráva zelená, vzduch je čistý, Vaše problémy zde neexistují a naopak vše pozitivní je ještě intenzivnější. Za to skutečný svět je pochmurnější, než býval. Ven se téměř nedá jíž bez ochranné masky.

Regan je velká zastánkyně Elusion, to její otec ho naprogramoval, avšak po jeho smrti se tam nevrátila. K tomu se začínají šířit klepy, že program není tak bezpečný, jak se říká, čemuž Regan odmítá uvěřit.

Sama se proto rozhodne pátrat a brzy zjišťuje, že na klepech je něco pravdy a že neví, komu může důvěřovat a zda otec o nebezpečí programu věděl.

Kniha má docela slušný potenciál, který ale bohužel nebyl vůbec využit. Elusion mohlo být tak nádherné, ale autorka popisy jeho krásy docela odflákla, zas je ale pravda, že jeho temná stránka špatná nebyla, ta celkově byla asi nejlepší na knize.

Co se týče Regan, tak je nemastná, neslaná. Ač je statečná a dá se do pátrání, které je samozřejmě od začátku nebezpečné, tak mi zároveň přišla hrozně dětinská, snadno ovlivnitelná a vlastně měla jen se vším hroznou kliku.

Příběh má strašně pomalý rozjezd, celé to působí hrozně plitce, bez emocí a prostě za mě bohužel ne. Přesto mě mrzí, že další díl nikde, přece jen konec bych ráda znala.

Rick Yancey - Poslední hvězda

Spisovatel: Rick Yancey
Originální název: The Last Star
Série: Pátá vlna
Díl: 3.
Počet stran: 320
Rok vydání: 2016
Vydání originálu: 2016
Nakladatelství: Baronet
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

V jedné chvíli tu jste a v další už nejste. Tak to bylo i předtím, než Jiní přišli. Jiní nevynalezli smrt, pouze ji dovedli k dokonalosti. Dali smrti tvář, aby na nás vyzráli, protože věděli, že je to jediný způsob, jak nás zničit. Konec nenastane na nějakém kontinentu nebo v oceánu, na žádné hoře ani planině, v džungli či v poušti. Skončí to tam, kde to začalo, kde to zůstalo od samotného počátku: na bitevním poli v posledním bijícím lidském srdci.

Naším nepřítelem jsou Jiní, ale zároveň my sami. Jsou všude kolem nás, a přitom nejsou nikde. Touží po naší Zemi, a přesto chtějí, abychom ji měli my. Přišli, aby nás zničili i zachránili. Ovšem za těmito hádankami se nachází jediná pravda: Cassie byla podvedena, a stejně tak Eso, Zombie a Nuget. A s nimi i všech sedm miliard lidí, kteří kdysi žili na naší planetě. Podvedeni Jinými, podvedeni námi samotnými.

V posledních dnech na Zemi se zbylí přeživší budou muset rozhodnout, co je důležitější: jestli záchrana vlastních životů... nebo lidskosti.

Zbývají čtyři dny do konce. Po čtyřech dnech Jiní vyšlou na zem bombu, která zlikviduje veškerou civilizaci na Zemi. 

Po přečtení druhého dílu jsem se okamžitě pustila do třetího, závěrečného. Těšila jsem se, že po letech konečně sérii budu moci označit za uzavřenou a hlavně, byla jsem pochopitelně zvědavá, jak to bude pokračovat a jak to dopadne.

Tentokrát jsem neměla problém s tím, že bych si nepamatovala děj, takže jsem se okamžitě mohla začíst a užít si poslední jízdu.

Užít...začátek knihy ještě šel, protože jsem vážně hned navázala, ale jak jsem četla dál a dál, tak mě kniha stále méně bavila. Zrovna u posledního dílu jsem čekala pořádnou pecku a akci, která mě nedokáže od knihy dostat a ono nic z toho nepřišlo.

Eso se vrací ke své skupině, jenže byla vylepšená a stala se z ní v podstatě nezničitelná bytost, kterou plánuje Vosch využít ve svůj prospěch.  Tohle netuší Ben, který se vydává Eso hledat. Naopak Cassie s Evanem a dětmi zůstává v bezpečí a Evan vymýšlí, jak se dostat zpět na mateřskou loď. 

 

Najednou jsem se do čtení musela nutit. V knize se toho dělo docela dost, ale bylo toho tolik, že to působilo až hrozně zmatečně, díky tomu to ztrácelo na čtivosti a najednou zmizelo veškeré kouzlo této série. K tomu Cassie, která byla v prvním dílu super, byla na úplně vedlejší koleji.

Kromě spousty událostí najednou se autor hodně zaměřil na pocity a myšlenky, což bývá jindy super. Nakouknout do hlavy oblíbené postavy a hlavně vnímat její strachy a pochyby, jenže tady to bylo až takové zdlouhavé a šíleně okecávací. Navíc mi přišlo, že každá postava jedná v podstatě sama za sebe, nedokážou se shodnout na plánu a tak si jede každý to svoje, to mě nebavilo.

Jsem zklamaná vlastně i celkově z konce. Hromada keců kolem, ale samotný konec byl najednou tak strašně unáhlený a nijaký. Mě to vlastně nijak nezasáhlo...

 

Rick Yancey - Nekonečné moře

Spisovatel: Rick Yancey
Originální název: The Infitnite Sea
Série: Pátá vlna
Díl: 2.
Počet stran: 304
Rok vydání: 2015
Vydání originálu: 2014
Nakladatelství: Baronet
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Pokračování románu Pátá vlna.
Jak zbavíte Zemi sedmi miliard lidí? Připravíte je o jejich lidskost.

Cassie Sullivanová a její druhové přežili čtyři vlny ničení způsobené Jinými. Nyní, zatímco byla lidská rasa téměř vyhlazena a Pátá vlna se žene krajinou, stojí mladí lidé před volbou: připravit se na zimu a doufat v návrat Evana Walkera, nebo se vydat hledat další přeživší, než je nepřítel obklíčí. Protože další útok je velice pravděpodobný – je neodvratný.
Nikdo však nemůže očekávat, jak hluboko Jiní klesnou, ani jak vysoko se lidskost dokáže vzepnout.

Občas se až stydím, jak dlouho mi trvá dočíst některé série a to i přesto, že knihy mám doma, někdy jen některé díly, jindy zas kompletní série. Pátá vlna je už docela stará a od přečtení prvního dílu utekla doba.

Uznávám, že jsem si musela trochu jedničku připomenout v recenzích, aby se lépe chytla, ale překvapivě to vůbec nebyl problém. Začetla jsem se celkem rychle a stejně tak rychle se dějově chytila. Trošku jsem plavala v postavách, některé jsem si tolik nepamatovala, ale i to se během čtení poddalo.

Hned několik přeživších se po posledních událostech dostalo z tábora a nyní se skrývají před Jiními. Všem je ale jasné, že je dřív či později najdou, o tom nikdo nepochybuje. Skupina se nedokáže shodnout na tom, zda čekat na návrat Evana Walkera, pokud vůbec přežil, nebo pokračovat v cestě a hledat další přeživší.

Z této neshody vlastně vznikne to, že se rozdělí a příběh tak může čtenář sledovat hned z několika pohledů a časových linií. Kapitoly jsou docela krátké, díky tomu rychle utíkají a na jeden zátah toho přečtete dost, navíc několik pohledů Vás i nutí číst dál a dozvědět se další události.

Hlavní postavou je stále Cassie, ale upřímně mi přišlo, že prostoru měla o dost méně a vlastně bych ji ani nenazvala tahounem celého příběhu. Kolikrát mi svým fňukáním nad láskou k Evanovi rozčilovala a ze statečné holky se stávala klasickou puberťačkou.

Nejvíce prostoru dle mého měla Eso, které autor věnoval nejen důležitou linku, ale zaměřil se hodně i na její pocity a minulost.

Celkově jsou charaktery postav skvěle propracované a každá z nich má svoji osobnost. Jen některé jsou výraznější, jiné méně. Třeba zrovna děti mě zas tolik neupoutali, i když nečekaný příchod malé Megan, která byla v táboře, se mi hodně líbil.

Čtení jsem si velmi užila. Sice od prvního dílu uplynul nějaký čas, ale série pro mě neztratila kouzlo, originalitu a čtivost. Hned jsem se pustila do závěrečeného dílu.

Marissa Meyer - Scarlet | RC review

Spisovatel: Marissa Meyer
Originální název: Měsíční kroniky
Série: Scarlet
Díl: 2. 
Počet stran: 456
Rok vydání: 2013
Vydání originálu: 2013
Nakladatelství: Egmont
Vazba knihy: Brožovaná

Když Byla Scarlet Benoitová malá, opustili ji oba rodiče a byla poslána na vychovávání k babičce. Nyní je jí osmnáct a je přesvědčena, že se o sebe dokáže postarat sama. Nepotřebuje a ani nechce si nikoho pustit do života. Výjimkou je její babička Michelle, žena, která Scarlet naučila všechno, co umí: pilotovat raketu, oškubat kachnu, ignorovat názor většiny a udělat si svůj. Celých jedenáct let byla babička pro Scarlet jedinou blízkou bytostí na světě.
Až do dne, kdy babička náhle zmizí a Scarletin život se obrátí vzhůru nohama. O dva týdny později se Scarlet snaží vydělat si na živobytí na jejich malé farmě, když vtom se objeví její ztracený otec, zbitý a blouznící. Scarlet se od něj dozví, že ho mučil jakýsi gang samozvaných strážců pořádku... který dosud stále drží v zajetí Scarletinu babičku. Jediný, kdo o tomto gangu něco ví, je Vlk, pouliční rváč, který navštěvuje místní hospodu. Ačkoli se Scarlet je nerada svěřuje cizím lidem, zvláště pokud jde o muže, z něhož čpí potíže na sto honů, ví, že potřebuje Vlkovu pomoc, aby našla únosce své babičky. To ale ještě Scarlet netuší, jakou roli hrála před lety její babička při záchraně princezny Selene, nebo kdo Vlk vlastně je a jaké jsou jeho skryté úmysly...

Něco ke knize

Scarlet neměla dětské zrovna růžové, přišla o rodiče a skončila na francouzské farmě u své babičky. Zde se naučila pěstovat tu nejlepší zeleninu v okolí, postarat se o zvířectvo a být sama sebou. U babičky našla skutečný domov a lásku.

Jenže jednoho dne babička zmizí a nikdo se tím nehodlá zabývat, všichni mají za to, že už tak pomatená žena se prostě zcvokla ještě více a odešla. Tomu Scarlet ale odmítá uvěřit. Když se najednou objeví Scarletin otec, zbitý a vyplašený, je jasné, že babička sama neodešla a že ji musí Scarlet najít. A pomůže ji Vlk, cizinec a rváč, který nedávno přišel do města.

Něco ke knize

Z prvního dílu jsem byla naprosto nadšená a mrzí mě, že k pokračování jsem se dostala až nyní a k dalším dílům to zřejmě zase potrvá, i když po přečtení Scarlet je mi jasné, že sérii rozhodně chci mít co nejdříve kompletní.

Miluji pohádky a všemožné jejich re-tellingy. Pokud i Vy, tak rozhodně mrkněte na první díl, najdete ho zde. Cinder se inspirovala Popelkou a u Scarlet zas můžeme najít příběh o červené Karkulce. Scarlet je rudovlasá kráska, která nosí červenou mikinu s kapucí a bydlí s babičkou. Scarlet je velmi sympatická. Hodně nebojácná dívka, která je pro rodinu ochotná i umřít.

A kdo je Vlk? To je docela záhada a já fakt byla zvědavá, co autorka v jeho případě vymyslí, jestli vůbec něco zajímavého či se bude jednat jen o chlápka s podivným jménem. To, co se mi dostalo, jsem opravdu nečekala a téměř až do konce je Vlk záhadou opravdu ve všech směrech. Padouch, nebo dobrák? No, těžko říct.

Dějově kniha navazuje v podstatě tam, kde první díl skončil. Ač Scarlet nabízí nový příběh, zároveň se prolíná se Cinder, jejíž kapitoly v knize také najdete, což pro mě bylo velmi milým překvapením. Vše se prolíná a spojuje a čtenář tak může sledovat osud obou hrdinek.

Postava Cinder je stejně skvělá, autorka výborně propracovává všechny charaktery. Za zmínku jistě stojí Thorne, nový společník a spoluuprchlík Cinder, který je neskutečně zábavný, ironický a u jeho výroků se vážně pobavíte.

Jsem z knihy opět naprosto unesená, tenhle svět mě neskutečně baví a nemůžu se dočkat, až si přečtu další díly. Věřím, že budou stejně super. Zřejmě už nejsem věková cílovka, ale vůbec mi to nebaví, tahle série za přečtení stojí.

Moc děkuji internetovému knihkupectví megaknihy.cz za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu si můžete zakoupit zde. 

Richelle Mead - Nesmrtelná koruna

Spisovatel: Richelle Mead  
Originální název: The Immortal Crown
Série: Věk X
Díl: 2.
Počet stran: 452
Rok vydání: 2014
Vydání originálu: 2013
Nakladatelství: Domino
Vazba knihy: Brožovaná

Justin a Mae nadále plní svou misi, pak ovšem dojde k zásadnímu zlomu v běhu událostí. Jsou přiděleni k delegaci Luciana Darlinga, Justinova starého přítele a zároveň tak trochu protivníka.Společně se vydávají na území Arkádie, nebezpečného souseda RUNA.
V tamní společnosti jsou ženy stále majetkem mužů a náboženství a vláda splývají v jedno. Justin, který se sám ještě těžce smiřuje s vlastním bohem,zde objevuje skutečně mocné síly.Mezitím Mae, která jen velmi neochotně hraje roli Justinovy milenky, plní vlastní soukromou misi: hledá svou nevlastní neteř, které se její rodina před lety zřekla a nechala ji unést za hranice.
Ani jeden z našich hrdinů si zpočátku nevšimne, že jejich snaha zastavit v Arkádii návrat bohů může být velmi brzy zmařena...

Něco ke knize

Odborník na náboženství Justin March a pretoriánka Mae Koskinenová již museli uznat existenci bohů, jelikož bohové se ozývají stále více a oba jsou součástí jejich šachové partie. Zatímco Justin stále vyšetřuje nelegální náboženské skupiny a Mae mu dělá ochranku, Justinův přítel Lucian Darling, kandidát do voleb, se rozhodl, že zajede v rámci politické kampaně na území Arkádie a žádá, aby mu Justin dělal doprovod.

S Arkádií nemá RUNA zrovna přátelské vztahy, na hranicích se stále válčí a i když Justin zprvu odmítá, Mae ho přemluví. Všichni se tedy vydávají do Arkádie, kde doufají, že vyjednají mír. Jenže Arkádie je naprosto jiná a možná ještě horší, než čekali. Ženy zde nemají žádná práva a náboženství je povinné.

Moje hodnocení a dojmy

Budu souhlasit s většinou čtenářů, že druhý díl je bezpochyby lepší, než díl první. Možná je to způsobeno i tím, že čtenář je tak nějak už seznámen s novým světem a všechny ty neznámé pojmy mu nekazí radost ze čtení. Přesto mě dostalo, že v druhém dílu najdete na konci knihy slovníček pojmů. Ten bych naopak ocenila v prvním dílu, kde by se opravdu více než hodil. Tady už mi přišel lehce zbytečný.

Většina děje se odehrává v zaostalé Arkádii, na což jsem se strašně těšila, jelikož mám podobná města, země či světy strašně ráda. Nevím proč, ale svým způsobem mi přijdou zajímavé, možná proto, že jsou tak jiné. Arkádie je opravdu hodně mimo, ženy se zahalují, nemají žádná práva a muži s nimi jednají jak s kusem hadru. Je to možná trochu zvrhlé, ale mě zkrátka tohle baví.

Druhá půlka knihy se zaměřuje na Tessu, chráněnkyni Justina, která dostává praxi u jedné bulvární reportérky, která po Tesse chce, aby se šťourala ve věcech, které mohou spoustě lidem ublížit. Tessa se mi v prvním dílu líbila, ale v Nesmrtelné koruně mi její pasáže přišly oproti Arkádii o dost slabší, ale vše je tak propojené, že i její část v knize má velkou váhu.

Pokud je to už nějaký čas, co jste četli první díl a na pokračování se teprve chystáte, tak se nemusíte bát, že by jste dlouho v ději tápali. Autorka decentně předchozí události nastiňuje, takže se určitě bez problému chytíte. Na druhou stranu neopakuje vše do detailu, takže to neruší čtenáře, kteří mají vše v živé paměti a pěkně se pouští do dalšího dobrodružství.

Justin s Mae jsou výborné postavy, ale musím říct, že oba se tu chovají kolikrát jak pitomci. Hlavně tutlat, tutlat, tutlat, i když to znamená ničit si život a lámat srdce toho druhého. Co Vám budu povídat, kolikrát jsem se chtěla začít pořádně vztekat.

Nesmrtelná koruna je stále oproti jiným autorčiným knihám bichlička, ale má téměř o sto stránek méně než Šachovnice bohů a určitě ji to prospělo. Není zbytečně natahovaná, čte se dobře a není zas tolik prostoru k nudě. Přesto oproti ostatním je stále pro mě průměrná a vím, že znovu už ji číst nebudu. Co bych ale ocenila, tak rozhodně třetí díl, protože ten konec...

Richelle Mead - Šachovnice bohů

Spisovatel: Richelle Mead  
Originální název: Gameboard of Gods
Série: Věk X
Díl: 1.
Počet stran: 542
Rok vydání: 2014
Vydání originálu: 2012
Nakladatelství: Domino
Vazba knihy: Brožovaná

Když vyženeme bohy z našeho světa, jednou se stejně vrátí. A pomsta bude krutá.

V blíže neurčené budoucnosti se vinou náboženských extrémistů svět dostal nebezpečně blízko k samotné hranici zkázy. Následný vývoj událostí připravil velkou chvíli pro Justina Marche, detektiva se specializací na náboženské skupiny, který byl ovšem po zásadním profesním selhání poslán do exilu. Sám je překvapen, že dostává druhou šanci, a v doprovodu Mae Koskinenové se vrací do Republiky spojené severní Ameriky, aby tam splnil nejvýznamnější misi svého života.

Mae byla vychována jako příslušnice aristokratické kasty, ovšem nyní je členkou nejelitnější a nejděsivější jednotky v armádě. Vyniká nejen uměle vylepšenými schopnostmi a reflexy, ale také mrazivě dokonalou krásou, což je paralyzující kombinace – zejména pro samotného Justina.

Společně jsou nasazeni k případu série rituálních vražd a oba si brzy uvědomí, že je pátrání vystavilo strašlivému nebezpečí. Jak totiž jejich vyšetřování pokračuje, shlukují se kolem nich neznámí nepřátelé. Justinovi a Mae se brzy potvrdí neblahé tušení, že kdesi v neznámu se chystají k úderu tajemné mocné síly: vyčkávají na svou šanci zmocnit se vlády nad světem. A pokud se jim to podaří, lidé se stanou pouhými figurkami na šachovnici samozvaných bohů.

Něco ke knize

Příběh se odehrává v budoucnosti po Úpadku, kdy většina populace byla vyhubena virem a spoustu dalších lidí postihl kaine, znetvoření. USA se nyní nazývá RUNA a jde o nejvyspělejší část světa. Právě zde se silně omezuje náboženství, které způsobilo úpadek světa. Přesto se nyní lidé těší vyspělé technologii a názorům.

Mae Koskinenová je pretoriánka, geneticky vylepšená bojovnice, která má za úkol ze sousedního, méně vyspělého státu, přivést v bezpečí Justina Marche, specialistu na náboženské skupiny, který byl do Panamy před čtyřmi lety poslán do exilu. RUNA sužují rituální vraždy a Justin má nyní šanci vrátit se zpět do vlasti.

Moje hodnocení a dojmy

Richelle Mead patří jednoznačně mezi moje nejoblíbenější autory. Píše velmi čtivě, zajímavě a její knihy mě baví. Skvělé je, že se nezaměřuje pouze na young adult jako je například Vampýrská akademie, ale nezapomíná i na starší čtenáře, taková Sukuba je naprosto dokonalá fantasy.

Ač Richelle Mead zbožňuji, hodně dlouho jsem se nutila k tomu, abych se pustila do této série, která nese název Věk X. Důvodů bylo hned několik, nemusím sci-fi, ale tím hlavním důvodem je, že série nebyla dovydána a to ani v originále. Má pouhé dva díly a třetího se fanoušci zřejmě ani nedočkají z důvodu nízkého prodeje.

Autorka vytvořila zcela nový svět plný jasných pravidel, společenských skupin a nadpřirozena. Příběh obsahuje spousty nových pojmů, ze kterých může být čtenář docela zmaten. Navíc ne vše je hned vysvětleno a pravidla se člověk dozvídá až v průběhu čtení. Poté, co navíc pochopíte alespoň část, hned je Vám neservírována nová porce.

I ke konci jsem občas měla problém zařadit si všechny společenské kasty. Je tam toho fakt spousta a je to zkrátka matoucí.

Kniha je pořádná bichle, která se sice čte dobře, Richelle Mead psát umí, ale narovinu, knize by neuškodilo, kdyby byla o několik stran zkrácena. Je zbytečně dlouhá a spoustu času se tam toho zas tolik neděje.

Zatím jsem byla jen kritická, ale pojďme na klady a tím jsou postavy. Mae jsem si okamžitě oblíbila. Je to v podstatě stroj na zabíjení, který díky své profesi skrývá city, je chladná, odměřená, ale zároveň Vám bude neskutečně sympatická. Justin je sebevědomý a občas až arogantní, ale též nemůžu říct, že by mi vadil, naopak. Postavy jsou výborně propracované a líbivé.

Kniha je plná humoru, který baví asi nejvíce a nechybí ani sexuální napětí. Určitě se nejedná o knihu pro mládež, místy je vulgárnější, drsnější a se stran jiskří sex. Ke konci už začala být kniha i poměrně napínavá a akční, přesto považuji Šachovnici bohů za nejslabší dílo této autorky.

Marissa Meyer - Cinder

Spisovatel: Marissa Meyer
Originální název: Měsíční kroniky
Série: Cinder
Díl: 1. 
Počet stran: 400
Rok vydání: 2012
Vydání originálu: 2012
Nakladatelství: Egmont
Vazba knihy: Brožovaná

Rušné ulice Nového Pekingu se hemží lidmi a androidy. Populaci devastuje smrtící nákaza. Z vesmíru tomu přihlížejí krutí měsíční lidé, kteří čekají na správný okamžik. Nikdo netuší, že osud Země spočívá v rukou jediné dívky...

Šestnáctiletou Cinder považuje většina lidské společnosti za nepovedenou hříčku techniky a její macecha za neúnosné břemeno. Být kyborg ale má i své výhody – mozkové rozhraní poskytuje Cinder nevšední schopnost opravovat věci (roboty, vznášedla, své vlastní nefungující součástky), díky čemuž se stane nejvyhlášenější mechaničkou v Novém Pekingu. Právě tato pověst přivede k jejímu stánku prince Kaie, který potřebuje před výročním bálem opravit porouchaného androida. Princ opravu v legraci nazve otázkou národní bezpečnosti, ale Cinder má podezření, že věc je mnohem vážnější, než jí je princ ochoten prozradit.
Cinder touží udělat na prince co nejlepší dojem, ale se všemi plány je konec, když se její mladší nevlastní sestra a jediná lidská přítelkyně nakazí smrtelným morem, který sužuje Zemi už celé desetiletí. Macecha obviní z dceřiny nemoci Cinder a nabídne její tělo pro výzkum moru, což je „pocta“, kterou dosud nikdo nepřežil.
Ale netrvá dlouho a vědci zjistí, že jejich nové pokusné morče je zvláštní. Chirurgové, kteří proměnili Cinder v kyborga, něco skrývali. Něco cenného.
Něco, kvůli čemu jsou někteří lidé ochotní zabíjet

Něco ke knize

Nový Peking, město plné lidí a androidů, ale i smrtícího moru, na který prozatím nikdo nedokázal nalézt lék. A právě tady žije šestnáctiletá Cinder, kyborg, kterého většina lidí považuje za zrůdu. Její odlišnost ji nejvíce dává sežrat macecha. Cinder se ale díky své výjimečnosti stala nejvyhlášenější a nejlepší mechaničkou.

Právě díky tomu ji vstoupí do života princ Kai, který žádá oporavení svého androida se slovy, že se jedná o národní bezpečnost. I když se snaží mluvit v žertu, Cinder tuší, že něco skrývá. Princ na ní ale udělá takový dojem, že se Cinder snaží zakrývat své kovové části a androida co nejdříve opravit.

Když se morem nakazí její nevlastní sestra, macecha dává vše za vinu právě Cinder a nabídne ji pro výzkum, který se snaží najít lék. Výzkum je poctou, ze které se ovšem nikdo ještě nevrátil živý.

Něco ke knize

Bože, mně se pomalu nedostává slov, jak moc nadšená jsem. Měsíční kroniky jsou velmi oblíbené, všude na ně čtu kladné recenze a doporučení, já se ovšem teprve teď dostala k prvnímu dílu a co nejdříve potřebuji pokračování, protože dlouho mě tak nic nechytlo jako tohle.

Miluji Popelku a miluji re-tellingy pohádek. Cinder je právě inspirovaná Popelkou a musím říct, že jsem fakt nadšená a to i přesto, že naopak sci-fi nemusím vůbec. Příběh se odehrává v budoucnosti, což je hned jasné už jen díky Měsíčňanům či androidům. Celý svět je úplně jiný než ten náš, přesto se v něm pozůstatky z dnešní doby objevují.

Kyborgové nemají v podstatě žádná práva, každý musí mít svého poručníka a nerozhodují sami za sebe. O to horší je, když máte macechu jako Cinder. Cinder touží po jediném a to dostat se z jejího vlivu a získat samostatnost. Cinder jsem si zamilovala již od začátku. Je neskutečně odvážná, inteligentní, soucitná a má prořízlou pusu. Fakt úplně dokonalá postava, kterou nelze nemilovat.

Ani se samotným princem nemám problém, právě naopak. Všechny postavy mají skvěle propracovaný charakter a žádná Vás nenechá chladnými. V knize samozřejmě nechybí romantická linka, co by to jinak bylo za Popelku, že, ale ty vztahy se teprve utvářejí a vše má svůj čas. Určitě nečekejte vášnivé vzplanutí a hromadu lásky. Řeší se tu i důležitější věci.


Kniha je určená spíše pro mladší čtenáře, poznáte to i díky tomu, že děj je jednodušší a hodně předvídatelný, v podstatě od začátku víte, o co jde a jak to dopadne. Přesto jsem si knihu zamilovala, už dávno mi není náct, ale to mi nebránilo v tom, abych si příběh maximálně užila. Čtyři sta stran jsem přelouskala během dvou dnů a vůbec se mi ho nechtělo zavírat.

Příběh je velmi originální, čtivý, zajímavý a už naprosto chápu jeho oblibu. Nemůžu se dočkat, až si seženu další díly a pustím se do nich. Tohle je fakt bomba.

S. J. Kincaid - Diabolik | RC review

Spisovatel: S. J. Kincaid   
Originální název: The Diabolic
Série: Diabolik
Díl: 1. 
Počet stran: 376
Rok vydání: 2017
Vydání originálu: 2016
Nakladatelství: Fragment
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Stvořená chránit. Předurčená ničit...
Vypadá jako člověk, ale není člověk. Je nemilosrdná, je neporazitelná, je oddaná. Jmenuje se Nemesis a je diabolik. Bytost, jejíž existence má jediný smysl: zabíjet či zemřít pro tu, jejíž život má ochraňovat: Sidonii – dceru galaktického senátora… Nemesis a Sidonie jsou spolu od malička a jsou na sebe napojené jako sestry. Když se Sidoniin otec přidá na stranu rebelů a je Imperátorem žíznícím po moci prohlášen za kacíře, přichází odplata. Sidonie je povolána na galaktický dvůr jako rukojmí. Její přítomnost má zajistit senátorovu poslušnost a držet ho tak v šachu. Je jisté, že Sidonii hrozí smrt a proto existuje jen jediná možnost: Nemesis se musí stát Sidonií a odjet na dvůr místo ní. Nemesis, stroj na zabíjení bez emocí a schopnosti citu, se ocitá uprostřed politických intrik a úskoků. Musí hrát roli člověka, kterým ale není. Nesmí dát najevo, kým vlastně je. Jenže nepokoje v různých částech Impéria nepřestávají. Imperátor nemíní tolerovat neposlušnost a tak je čas zapojit do hry své rukojmí…

Něco ke knize

Galaktická budoucnost, svět plný robotů, politiky a pravidel. V Impériu je uznáváno helionistické náboženství, za kterým si stojí Imperátor, který je v čele. Ne všichni s Imperátorem souhlasí. Jsou tací, kteří uznávají vědu a pokroky. V tomto případě jsou prohlášeni za kacíře a upadají v nemilost. To je i případ senátora von Impyrean.

Za velezradu je jeho dcera Sidonie povolána na galaktický dvůr, kde jako rukojmí má zajistit poslušnost svého otce. Všem je jasné, že na dvoře ji čeká smrt a to její matka nehodlá dopustit. Místo Sidonie odletí Nemesis, diabolik, který má chránit svého majitele, v tomto případě Sidonii. Během pár dnů se musí stroj dokonale naučit lidská gesta a reakce, aby každý uvěřil, že právě ona je Sidonia von Impyrean.

Moje hodnocení a dojmy

Diabolik je další z řady knih, okolo které se strhl neuvěřitelný humbuk. Každou chvíli na mě vyskočí tahle nádherná obálka, která mě tedy vážně upoutala a kniha se mi dostala do podvědomí.

Přiznávám, že když kniha vyšla, tak mě vlastně ani moc nelákala, lépe řečeno jsem váhala. Nejsem totiž fanoušek sci-fi. Nebaví mě příběhy z vesmíru, kosmické lodě a už vůbec ne roboti. Obávala jsem se toho, že se u knihy budu trápit a akorát ji pak zhatím kvůli svému vkusu. Nakonec mi to nedalo, anotace vypadala dobře a já si řekla, že Diabolikovi dám šanci.

Začátek pro mě byl dost obtížný, byla jsem totálně ztracená ve všech funkcích a jménech. V tomto světe se hodně dbá na postavení a každý zde má svoje místo. Spousta jmen si je navíc tak podobná, že mi zkrátka chvilku trvalo, než jsem si je dokázala přiřadit k dané postavě.

Diabolici byli stvořeni, aby za každou cenu chránili své majitelé. Jenže jejich chladnost a bezcitnost nakonec vedly k tomu, že se zakázali. Sidonie se ale Nemesis nedokázala vzdát, není pro ni jen stroj, ale kamarádka. Ač Nemesis tvrdí, že nedokáže cítit, postupem času se ukazuje, že to nebude úplně pravda.

Diabolik je opravdu jasné sci-fi. Spousta vesmírných lodí a roboti, kteří Vám vzhled upraví přesně podle Vašich představ. Je to ale především kniha plná politiky, intrik, zrad a samozřejmě i lásky, která má ovšem prostor spíše až v druhé části knihy a rozhodně tu není úplně prvořadá.

Ač mě kniha bavila, hlavně mě zajímalo, co bude dál, jak se příběh vyvine, tak se mi četla velmi obtížně. Strávila jsem u ní víc jak týden, stránky vůbec neubývaly, četla se mi pomalu a bohužel nejhorší je, že ač jsem chtěla vědět, jak příběh dopadne, neměla jsem tendenci ji otevřít při každé volné chvilce a pokaždé mi dělalo problém navázat.

Rozhodně ale kniha není špatná, naopak. Příběh je zajímavý, navíc naprosto nepředvídatelný, absolutně netušíte, kdo je ten opravdový padouch, nedá se nikomu věřit, přesto jsem občas měla pocit, že to nedočtu. Pokračování si ale určitě přečtu ráda, jsem zvědavá, co se bude dít dál.

Moc děkuji internetovému knihkupectví knihcentrum.cz za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu si můžete zakoupit zde.

Eric Eliot Knight - Pátrání

Spisovatel: Eric Eliot Knight 
Originální název: Valentine`s Resolve
Série: Země upírů 
Díl: 6.
Počet stran: 304
Rok vydání: 2012
Vydání originálu: 2010
Nakladatelství: Triton
Vazba knihy: Brožovaná

David Valentin je už tři roky v nuceném vyhnanství, odříznut od svých přátel a spojenců ve válce proti Karanům. Nic mu však nezabrání, aby se nepouštěl do dalších bojů i bitev s démony. Stará přítelkyně Duvalierová ho přivede zpět k Jižnímu velení, kde se Valentin dozví, že všichni Osévači, spojenci lidí v celoplanetárním konfliktu, zmizeli. Bez jejich pomoci nedokáže lidstvo čelit Rozparovačům ani dalším nepozemským formám života. Aby je Valentin mohl osvobodit, čeká ho nelehký úkol. Současně musí skrývat a tajit malého Blakea, Rozparovače, který Valentina považuje za svého otce…

Něco ke knize

David Valentin je již tři roky ve vyhnanství, kdyby ho chytili, jeho život by skončil. Pro svůj lid se stal nepřítelem. Sám putuje po Karské zóně pod různými identitami a plní slib, který dal kapitánu Postovi.

Jednoho dne se ale opět setká se starou známou, Kočkou Duvalierovou, která pro něj má nový úkol. Všichni Osévači zmizeli neznámo kam a bez nich není možné bojovat proti Karanům. V Seattlu se ale skrývá ještě poslední svého druhu, který by mohl vědět, kam se ostatní poděli. A právě k němu se musí David dostat a získat nového spojence.

Moje hodnocení a dojmy

Už dlouho na mě z knihovny vykukoval šestý díl série Země upírů. Zatím jsem jeho čtení furt oddalovala, protože pokračování stále nikde. Ale konečně jsem po něm sáhla a docela i s nadšením, protože předchozí pátý díl mě šíleně bavil a neskutečně jsem si ho užila.

Velmi jsem doufala, že ani šestý díl mě nezklame a já si konečně k sérii najdu pořádnou cestu. Po tak povedeném pátém dílu mě ani nenapadlo, že by pokračování mohlo být horší. O to horší pád na zem mě čekal.

Bohužel Pátrání mě už od začátku nebavilo a s každou přibývající stránkou jsem se do čtení stále nutila víc a víc. Tenhle díl mi přišel hrozně nudný a nezajímavý, možná ještě horší než Hromoklín. Vlastně ne možná, bylo to o chlup horší.

Sice David Valentin se neustále někde pohybuje a dostává se k dalším skupinkám lidí. Zajímavé, ale ne dostatečně. Akce v podstatě nulová, Rozparovači se tu vyskytovali naprosto minimálně, posun příběhu to samé, žádný. Tenhle díl mi přišel téměř zbytečný.

To ovšem nic nemění na tom, že bych se ráda pustila do pokračování a zjistila, co se bude dít dál. Bohužel nakladatelství se rozhodnlo další díly nevydat a tak příběh Davida Valentina a osud lidstva mi zůstane asi navždy skryt.