Catherine Bennetto - Nechci lásku nebeskou

Spisovatel: Catherine Bennetto
Originální název: How Not to Fall in Love, Actually

Počet stran: 424

Rok vydání: 2018
Vydání originálu: 2016
Nakladatelství: Ikar
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Svižná romantická komedie britského střihu. Emma nemá zrovna šťastné období. Zjistí, že neplánovaně otěhotněla s přítelem, který není právě ideální materiál na otce roku, z práce ji vyhodí, když je drzá na šéfa, a ještě přijde o všechny úspory. Naštěstí zdědí starý dům na venkově, takže má aspoň střechu nad hlavou. To ale netuší, že s novým domovem přijde velká spousta změn, z nichž nejpřekvapivější (a nejvíc sexy) je nový nájemník, který se jedné noci neplánovaně octne na jejím gauči. Emmě se daří postupně se postavit zpět na nohy, jen jednu věc si zásadně zakázala: Zamilovat se…

Když jsem sáhla po Nechci lásku nebeskou, byla to právě obálka, která mě nalákala. Jemná, stylová, přesně ten typ obálky, která slibuje pohodový příběh se špetkou ironie, trochou romantiky a možná i seberozvojovou linkou. A upřímně – doufala jsem v něco na styl Bridget Jones nebo Marian Keyes. Jenže z očekávané kombinace smíchu, nadhledu a upřímnosti nakonec zbylo hlavně rozčarování. Příběh, který nemá pořádný tah na branku, hlavní hrdinka, ke které si člověk hledá vztah jen těžko, a humor, který kolem mě spíš proklouzl, než že by mě rozesmál.

Hlavní hrdinka (jejíž jméno ti v paměti asi neutkví dlouho) zůstává na prahu dospělosti – těhotná, bez partnera, bez práce, bez plánu. To by samo o sobě mohl být základ pro silný, syrově upřímný příběh o tom, jak se žena zvedá z popela a hledá nový směr. Jenže právě tady přichází problém – tenhle příběh nikdy pořádně nezačne.

Místo jasné dějové linky se dočkáme spíš sledování hlavní hrdinky, jak bloumá životem, dělá drobná rozhodnutí (většinou nelogická) a přešlapuje z místa na místo. Je tu náznak vztahu, přátelství, nějaké osobní změny – ale všechno tak trochu mimochodem. Chybí dramatické zvraty, emoce, nebo aspoň momenty, které by si člověk zapamatoval. Zkrátka spíš „plácání se životem“ než vývoj.

Nejslabší článek knihy. Hlavní hrdinka není nesympatická – ale taky ničím zajímavá. Její pasivita, nerozhodnost a vnitřní neangažovanost mě po pár kapitolách začaly trochu unavovat. A to je škoda – měla za sebou těžký start, potenciál tam byl.

Vedlejší postavy působí jako kulisy – občas se mihnou, pronášejí vtipné hlášky (nebo se o ně aspoň pokoušejí), ale málokdo z nich má hloubku. A co je zásadní – žádný vztah, který by v knize fungoval jako motor příběhu.

Pokus o ironii, nadsázku a sarkasmus tu je – ale nefungoval na mě. Místo toho mi většina hlášek přišla buď křečovitá, nebo mimo. A co je možná ještě podstatnější – chyběla mi emoce. Ať už radost, smutek, naštvání... cokoli, co by mě s hrdinkou spojilo. Místo toho jsem knihu četla jaksi zvenčí.

Co se týče stylu, je svižný a přístupný. Věty se čtou lehce, text plyne – takže čtení samotné není náročné, jen se dost rychle začne dostavovat nuda. A pokud si čtenář nesedne s humorem, je to těžké udržet si zájem.

Na papíře to zní dobře: mladá žena, těhotná, sama, ztracená. Téma samo o sobě silné, a kdyby se chopilo vážněji (nebo naopak s opravdu trefným humorem), mohla z toho být výborná kniha. Jenže tady se témata jen načrtávají, zůstávají na povrchu, a často se překrývají balastem zbytečných scén nebo zdlouhavých monologů.

Mrzí mě to, ale Nechci lásku nebeskou pro mě nebyla ta pravá. Přestože jsem chtěla dát šanci lehké čtenářské jednohubce s nadhledem, dočkala jsem se jen slabého příběhu, který se topí v omáčce. Humor mi nesedl, postavy mě nezaujaly a hlavní hrdinka byla až příliš pasivní na to, abych jí držela palce. Na letní čtení do vlaku možná, ale jinak – bohužel – rychle zapomenutelná záležitost.

Fionnuala Kearney - Den, kdy jsem tě ztratila

Spisovatel: Fionnuala Kearney
Originální název: The Day I Lost You
Počet stran: 344
Rok vydání: 2018
Vydání originálu: 2016
Nakladatelství: Ikar
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Jess žije se svou dcerou Annou a pětiletou vnučkou Rose. Zprávě, že dceru smetla při lyžování ve Francii lavina, nechce vůbec věřit – odmítá se vzdát naděje, odmítá si připustit, že je její dcera opravdu mrtvá. Následují nekonečné týdny čekání, než se najde Annino tělo, během nichž je jediným světlým bodem v jejím životě vnučka Rose.
Jenomže pak se o svá rodičovská práva přihlásí také otec Rose, a zoufalá Jess se za každou cenu pokouší zabránit tomu, aby ztratila i vnučku. Prohledává dceřiny dokumenty, na pomoc jí přispěchá přítel Theo, který ví o Annině minulosti víc, než přiznává. Když začne vycházet najevo, že Anna skrývala nejedno tajemství, Jess začne pochybovat o tom, zda svou dceru vůbec znala...

Jsou knihy, které vás hned vtáhnou a rozervou na kusy. A pak jsou knihy, které mají silné téma a potenciál přesně tohle udělat – ale z nějakého důvodu vás minou. Den, kdy jsem tě ztratila jsem nečetla s nechutí. Vůbec ne. Ale čekala jsem hlubší zásah, větší emoční sílu. Místo toho jsem zůstala spíš jako pozorovatel – a tenhle odstup mě mrzel, protože příběh samotný si říká o daleko víc.

Jess je babička, matka a žena, která žije ve stínu dceřiny tragické smrti. Anna zahynula při nehodě na horách, a přestože je její tělo nalezeno až po dlouhých týdnech, Jess se nikdy úplně nevzdá naděje. Kromě bolesti ji drží nad vodou jen malá vnučka Rose – holčička, která je teď jejím světem.

Jenže do toho vstoupí otec Rose – muž z Anniny minulosti, který o dítě dřív nejevil zájem, ale teď chce nárokovat své rodičovství. Jess se ocitá v těžké právní i emocionální bitvě – nejen o vnučku, ale i o pochopení vlastní dcery. Začne pátrat v Anniných věcech, objevují se stará tajemství, skrytá bolest i nečekané souvislosti. A jak se Jess propadá hlouběji do minulosti, začíná se jí pod rukama rozpadat obraz, který o Anně celý život měla.

Kearney píše klidně, bez velkých dramatických gest. Což může být dvojsečné. Na jednu stranu oceňuju, že nesklouzává k patosu – smutek Jess i její zoufalství působí uvěřitelně, tiše, ale bolestivě. Na druhou stranu ale právě tahle střídmost způsobila, že jsem se do knihy nedokázala úplně emocionálně položit. Místy působí až příliš zdrženlivě – jakoby se bála jít do temných vod naplno.

Také tempo knihy je kolísavé – začátek je silný a vtahující, pak ale přichází pasáže, které působí trochu rozvlečeně. Vyprávění má tendenci se vracet k tíživým pocitům, opakovat je, což sice odpovídá realitě truchlení, ale čtenářsky může unavit.

Jess je silná postava – ne tím, že by byla tvrdá nebo neochvějná, ale naopak svou lidskostí, zranitelností. Prochází obrovskou ztrátou a zároveň bojuje o to, co jí zbylo. Její zoufalství je uvěřitelné, i když někdy jedná impulzivně nebo nepochopitelně – přesně jako člověk v krizi.

Vedlejší postavy, jako Theo nebo právníci, zůstávají trochu v pozadí, ale fungují jako katalyzátory. Nejvíc prostoru ale dostává samotná Anna – paradoxně až po smrti. Skrze záznamy, dopisy a odhalení se mění z idealizované dcery v komplikovanou ženu se svou minulostí, svými chybami a svým vlastním příběhem, který Jess nikdy úplně nepoznala.

Kniha se točí kolem ztráty, lásky, mateřství a především poznání. Může člověk skutečně znát svého nejbližšího? Co všechno neříkáme těm, které milujeme? A co jsme ochotni udělat, abychom si uchovali aspoň kousek minulosti, když nám mizí pod rukama?

Zajímavým motivem je i střet spravedlnosti a emocí – souboj o vnučku není jen právní drama, ale také otázka identity, odpovědnosti a důvěry.

Den, kdy jsem tě ztratila je citlivý, přemýšlivý román s velmi silným tématem. Není to bestseller ve smyslu „nemůžu se odtrhnout“, ale spíš tichá sonda do truchlení a do vztahu mezi matkou a dcerou. Bohužel právě ta tichost a opatrnost může způsobit, že kniha některé čtenáře mine. A mě osobně se dotkla jen částečně. Možná jsem čekala, že mě víc zasáhne – ale to neznamená, že není kvalitní. Jen mi nesedla tolik, jak jsem doufala.

Catherine McKenzie - Zapomenutá

Spisovatel: Catherine McKenzie
Originální název: Forgotten
Počet stran: 352
Rok vydání: 2012
Vydání originálu: 2012
Nakladatelství: Fortuna Libri
Vazba knihy: Vázaná

Emma Tupperová má slibně rozběhnutou kariéru, spoustu přátel, skvělého milence… Všechno se však náhle sesype jako domeček z karet. Její umírající matka projeví přání, aby navštívila Afriku. Emma do Afriky skutečně odjede a stráví tam proti své vůli více času, než původně plánovala. Přežije zemětřesení, ale doma ji zatím prohlásí za mrtvou. Po návratu s hrůzou zjistí, že přišla o byt, o prestižní práci i o přítele.
Lze v takové situaci začít nový život? Emma pomalu otvírá mysl i srdce novým možnostem. Jednu z nich představuje přitažlivý muž, kterého po návratu našla ve svém bytě. Emma obnovuje svou zhroucenou existenci a postupně s překvapením zjišťuje, proč ji vlastně matka poslala do Afriky.

 

Na Zapomenutou od Catherine McKenzie jsem byla docela zvědavá. Zápletka zněla originálně – žena zmizí na měsíce v Africe kvůli přírodní katastrofě, a když se vrátí, zjistí, že její život pokračoval bez ní. Skoro jako moderní „návrat z mrtvých“. A ačkoli jsem čekala silné emoce a pořádné drama, dostala jsem spíš… pohodové čtení s příměsí absurdna.

Základní nápad je opravdu zajímavý. Co by se stalo, kdybyste zmizeli a nikdo o vás nic nevěděl? Jak by vás lidi vnímali po návratu? Jenže místo hlubší psychologické sondy sledujeme hrdinku, která se docela rychle přenese přes fakt, že ji všichni odepsali, a začne řešit, kdo bydlí v jejím bytě. A dál se to veze na vlně nenápadných zápletek, náznaků romantiky a dialogů, které jsou často spíš vtipné než realistické.

Emma je sympatická v tom, že si ze všeho nedělá těžkou hlavu – ale zároveň působí trochu ploše. Její rozhodnutí jsou často nepochopitelná a reakce okolí jakbysmet. Například: kdo by si jen tak zvykl na to, že vás po několika měsících „vzkříšená“ známá přijde vystěhovat z bytu a ještě si s vámi dá kafe? Logika občas pokulhává, ale když se na to naladíte jako na lehkou oddechovku, dá se to brát s nadhledem.

Musím ale přiznat, že i přes své výhrady se mi kniha četla dobře. Styl psaní je jednoduchý, svižný, dialogy mají švih a některé situace působily nečekaně vtipně. Četla jsem to rychle, aniž bych se musela nutit, a i když jsem se občas chytala za hlavu, nenudila jsem se.

Zapomenutá pro mě byla takový ten typ knihy, u které pořád trochu kroutíte hlavou, ale stejně ji dočtete. Nezapíše se do mého srdce ani paměti, ale na odreagování po náročném dni fungovala dobře.

Jill Santopolo - Ztracené světlo

Spisovatel: Jill Santopolo
Originální název: The Light We Lost
Počet stran: 272
Rok vydání: 2017
Vydání originálu: 2017
Nakladatelství: Ikar
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Neodolatelný romantický příběh o přetrvávající síle opravdové lásky se šokujícím, nezapomenutelným koncem. – Lucy stojí před životním rozhodnutím. Než k němu dospěje, bude si muset přehrát svůj příběh, vlastně jejich příběh, od začátku. S Gabem se seznámí na univerzitě v jeden zvláštní den, který promění osudy všech zúčastněných. Je možné, aby našli smysl život jeden ve druhém? Anebo se mají podvolit proudům, které je od sebe odvádějí? Jejich třináctiletá cesta plná snů, touhy, žárlivosti, zrad a nakonec lásky je hlubokým a zároveň čtivým vykreslením jednoho (ne)obyčejného vztahu, ve kterém se může najít každý, kdo miloval...

Jsou knihy, které vás pohladí. A pak jsou ty, které vás roztrhají na kusy – ale vy jim za to ještě poděkujete. Ztracené světlo od Jill Santopolo patří přesně do té druhé kategorie. Je to příběh, který se mi dostal hluboko pod kůži, a i když jsem věděla, že bude emotivní, stejně mě zaskočil. V tom nejlepším (a zároveň nejbolestivějším) smyslu.

Příběh se točí kolem Lucy a Gabea – dvou lidí, kteří se potkají v osudový den (11. září 2001) a okamžitě mezi nimi přeskočí jiskra. Jejich cesty se ale opakovaně rozcházejí a znovu kříží, a ačkoli mezi nimi panuje silné pouto, život má s každým z nich jiné plány.

Kniha je psaná jako vyprávění v ich-formě, které Lucy adresuje právě Gabeovi – což vytváří neuvěřitelně intimní a osobní atmosféru. Jako byste čtli dopis, který byste nikdy neměli vidět.

Tahle kniha není klasická romantika. Je to spíš příběh o volbách, o načasování, o tom, jak láska někdy nestačí, i když je silná. Jill Santopolo dokonale zachycuje zmatek, touhu, bolest, i tichou radost, která přichází, když se ohlížíte zpět a přemýšlíte, co mohlo být jinak.

A já? Já brečela. Několikrát. A chvíli jsem vůbec nevěděla, co se sebou – jen jsem seděla a zírala do zdi, neschopná cokoli říct. Přesně takhle na mě Ztracené světlo zapůsobilo.

Není to veselý příběh. Není to odpočinková četba. Ale je to kniha, která má srdce – a která vám ho zlomí. V tom nejkrásnějším možném slova smyslu.

Jodi Picoult - Desátý kruh

Spisovatel: Jodi Picoult
Originální název: Tenth Circle
Počet stran: 360
Rok vydání: 2018
Vydání originálu: 2006
Nakladatelství: Ikar
Vazba knihy: Brožovaná

Jodi Picoultová v jednom z rozhovorů prohlásila, že ráda zpracovává náročná témata, která je možno nahlížet z různých stran a která vzbuzují ve čtenářích mnoho otázek. Takovému tématu se věnuje i ve svém novém románu Desátý kruh. Stoneovi žijí na malém městě a nijak nevybočují z průměru. Čtrnáctiletá Trixie studuje na střední škole, otec Daniel je malířem komiksů a matka Laura profesorkou filozofie. Jejich poklidný rodinný život však končí v okamžiku, kdy Trixie oznámí, že ji její bývalý kluk znásilnil. Roztáčí se kolotoč událostí, který kromě ničivého vlivu na vzájemné vztahy všech zúčastněných přináší i spoustu otázek. Proč Trixie Jasona udala, když ho tolik milovala? Skutečně ji Jason znásilnil, nebo si vše jen vymyslela, aby se mu pomstila? Proč Daniel nikdy nemluvil o své minulosti? Jakého démona v sobě ukrývá? Proč Laura nebyla doma, když ji její dcera nejvíc potřebovala? A opravdu si každý musí projít všemi kruhy pekla? Organickou součástí Desátého kruhu je komiks, jehož fiktivním autorem je jedna z hlavních postav románu Daniel Stone a autorem skutečným pak Dustin Weaver. Angličtináři mohou v kresbách objevit vzkaz, který tam Jodi Picoultová spolu s Dustinem Weaverem zanechali, a na internetových stránkách autorky si ověřit jeho znění.

Jodi Picoult opět prokazuje svůj talent pro zkoumání složitých a emocionálně náročných témat, která zanechávají čtenáře s hlubokými otázkami o morálce, rodinných vztazích a spravedlnosti. Tento román se zaměřuje na rodinu Stoneových, jejíž životy jsou dramaticky narušeny tragédií, která se dotýká nejen jejich vnitřního světa, ale i širší společnosti.

Příběh začíná tragédií, která postihne rodinu Stoneových – otce Daniela, matku Lauru a jejich čtrnáctiletou dceru Trixie. Trixie se stane obětí sexuálního napadení, což ji zavede do emocionálně i právně složité situace, kdy je obviněná ze lži a její obvinění proti spolužákovi Jasonovi jsou zpochybněna. Tento incident spustí kaskádu dalších událostí, které rodinu nejen rozdělí, ale i postaví proti sobě.

Kniha se neomezuje pouze na popis jednoho tragického případu, ale zkoumá širší témata, jako jsou rodinné vztahy, důvěra, odpuštění a složitost spravedlnosti. Kromě toho se příběh prolíná s osobními problémy a minulostí jednotlivých členů rodiny, čímž se příběh stává mnohem komplexnějším.

Postavy jsou silným bodem knihy. Daniel Stone, otec a bývalý kreslíř komiksů, se vyrovnává nejen s tragédií, která zasáhla jeho rodinu, ale i s temnou stránkou své minulosti, která vyplouvá na povrch. Laura Stoneová, matka, se ocitá ve složitém postavení, kdy je nucena se rozhodovat mezi podporou své dcery a udržením své vlastní identity.

Trixie, čtrnáctiletá dcera, je klíčovou postavou, jejíž obvinění a trauma mění život celé rodiny. Je inteligentní, odvážná, ale zároveň křehká, což činí její postavu velmi uvěřitelnou a silně emocionální. Jason, chlapec, který je obviněn z napadení, se ukáže být postavou, jejíž motivace a chování jsou více než jen černobílé.

Jedním z unikátních a fascinujících prvků této knihy jsou komiksy, které jsou součástí vyprávění. Daniel Stone, otec rodiny, je bývalý kreslíř komiksů, a jeho práce v tomto žánru fungují jako paralela k tomu, co se děje v jeho životě. Komiksy zobrazuji vysoce symbolické obrazy a poskytují hlubší vhled do emocionálních stavů postav, obzvláště Daniela, a fungují jako jakýsi vizuální komentář k událostem, které se vyprávějí.

Tyto komiksy nejen obohacují příběh o další dimenzi, ale také se stávají metaforickým nástrojem pro zkoumání otázek viny, spravedlnosti a tajemství, která postavy skrývají. Kresby ve formě komiksů zdůrazňují vnitřní konflikty, které se často nevyjadřují slovy, a umožňují čtenářům prožít příběh na jiné úrovni.

Desátý kruh je nejen silným dramatem, ale i knihou, která zkoumá morální složitosti v rodinných vztazích a témata spojená s vděčností, vinu a odpuštěním. Komiksy, které jsou součástí vyprávění, dodávají příběhu jedinečný rozměr a hloubku, která čtenářům umožní lépe pochopit vnitřní svět postav. Kniha je silnou volbou pro ty, kdo mají rádi příběhy o lidských dilematech a nejednoznačnosti. Přesto bych knihu označila za průměrnější dílo od autorky.

Colleen Hoover - Námi to končí | RC review

Spisovatel: Colleen Hoover 
Originální název: It Ends With Us
Série: Námi to končí
Díl: 1. 
Počet stran: 360
Rok vydání: 2022
Vydání originálu: 2016
Nakladatelství: Ikar
Vazba knihy: Brožovaná

Občas právě ten, kdo nás nejvíc miluje, dovede nejvíc ublížit. Lily to neměla v životě vždycky jednoduché. Ušla ale dlouhou cestu a teď žije v Bostonu a rozjíždí vlastní business. K tomu se ještě seznámila s dokonalým a neskutečně přitažlivým neurochirurgem Rylem. Vypadá to, že jí všechno vychází na jedničku. Ryle je do Lily blázen, pronásledují ho ale traumata z minulosti, kvůli kterým se jejich vztah komplikuje. Když se navíc do Lilyina života vrátí její láska z dětství Atlas, všechno, co si tak důkladně budovala, se začíná rozpadat…

Jsou knihy, které vás zasáhnou. A pak jsou takové, které vám rozervou srdce na kusy a přinutí vás o sobě pochybovat. Námi to končí od Colleen Hoover je právě takovým příběhem – silným, syrovým a emocionálně zdrcujícím. Nejde jen o romantiku, ale o něco mnohem hlubšího. O sílu, kterou musíme najít, když láska přestává být bezpečným přístavem.

Hlavní hrdinka Lily Bloom je mladá žena, která má za sebou těžké dětství, ale přesto si jde za svými sny. Otevírá květinářství, chce nový začátek, novou budoucnost. A pak potká Rylea Kincaida – charismatického neurochirurga, který ji přitahuje svou inteligencí, vášní a tajemstvím v očích.

Jejich vztah je intenzivní. Plný něhy, chemie a okamžiků, kdy se zdá, že jsou pro sebe stvoření. Ale pak přichází něco, co Lily zná z minulosti až příliš dobře. Něco, o čem si přísahala, že už nikdy nedovolí, aby jí to vzalo svobodu. Ryle není jen dokonalý muž – je také někým, kdo ji dokáže milovat i zraňovat zároveň. A v ten moment přichází do hry Atlas Corrigan – muž, který kdysi byl její spásou. První láska, první bezpečí. Jeho návrat všechno změní a Lily musí učinit rozhodnutí, které je možná tím nejtěžším v jejím životě.

Tato kniha není jen o lásce. Je o traumatu, o kruhu násilí, o tom, jak těžké je odejít, i když víme, že bychom měli. Colleen Hoover píše tak autenticky, že při čtení cítíte Lilinu bolest. Každá stránka je nabitá emocemi, napětím a otázkami, na které neexistují jednoduché odpovědi.

Autorka se inspirovala skutečnými událostmi a je to znát – příběh je realistický, surový a nutí čtenáře přemýšlet. Nedává nám pohádku o dokonalé lásce, ale ukazuje, jak složité mohou být lidské vztahy. Jak se láska může proměnit v bolest. Jak je těžké se vymanit z kruhu, který nám osud nalinkoval.

V roce 2024 vznikl film s Blake Lively a Justinem Baldonim v hlavních rolích. Ačkoliv vizuálně působivý, filmu se nepodařilo přenést tu intenzitu, která dělá z knihy tak silný zážitek. Emoce, které vás při čtení drtí, ve filmu často vyznívají ploše. Postavy nejsou tak hluboké, jak by si zasloužily, a některé klíčové momenty ztratily svou sílu. Nehledě na to, že oba herci jsou mnohem starší, než postavy v knize. Navíc pokud sledujete aktuálně kauzu mezi herci, kdy se vzájemně obviňují a žalují, je jasné, že ani ta chemie mezi nimi ve filmu být nemohla.

Pokud jste tedy film viděli, ale necítili jste tu syrovou bolest a naději, které dělají z Námi to končí tak výjimečný příběh, dejte šanci knize. Protože ta je skutečně nezapomenutelná. Námi to končí je kniha, která vám otevře oči. Která vás donutí přemýšlet o věcech, o kterých se často mlčí. Která vám ukáže, že někdy láska nestačí – a že opravdová síla spočívá ve schopnosti odejít, i když to bolí.

Moc děkuji internetovému knihkupectví megaknihy.cz za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu si můžete zakoupit zde. 

Rowan Coleman - Všichni jsme utkáni z hvězd

Spisovatel: Rowan Coleman
Originální název: We Are All Made of Stars
Počet stran: 504
Rok vydání: 2016
Vydání originálu: 2017
Nakladatelství: Domino
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Odejít z tohoto světa je snazší, když vás netrápí nedokonané a nevyřčené... Stella Careyová je provdaná za válečného veterána Vincenta, který po návratu z bojů tráví večery ve společnosti traumatických vzpomínek, úplně uzamčen před vnějším světem. Aby unikla před neútěšnou realitou domova, bere si Stella stále více nočních směn v hospicu.
Rozmluvy s pacienty jí přinášejí zvláštní klid. Seznamuje se s jejich osudy; vnímá, jak odlišně lidé přijímají blízkost smrti. A především stále silněji chápe, jak je pro umírajícího člověka důležité urovnat a uzavřít vztahy s blízkými. A právě tehdy začne Stella psát dopisy, jejichž prostřednictvím se její pacienti loučí se svými milovanými. Některé jsou plné humoru či lásky, jiné obsahují souhrn praktických rad, z dalších čiší litost ...
Všechny dopisy Stella odešle, až jejich faktický pisatel zemře. Tento slib dodržuje až do jedné noci; tehdy sepíše dopis, který je pro pacienta poslední šancí na odčinění dávné viny - pokud ovšem bude doručen včas...

Všichni jsme utkáni z hvězd od Rowan Coleman je nádherný a dojemný román, který vás zasáhne přímo do srdce. Tato kniha citlivě proplétá témata lásky, ztráty, naděje a nových začátků, a přitom si zachovává jemný humor a lidskost. Pokud hledáte příběh, který vás rozesměje, rozpláče a připomene vám, jak cenné je žít naplno, tato kniha je přesně pro vás.

Hlavní hrdinkou je Stella, zdravotní sestra v hospici, která nejenže pečuje o pacienty v jejich posledních dnech, ale také jim pomáhá napsat dopisy pro jejich blízké. Stella sama nese bolestnou zátěž z minulosti, která jí brání jít dál, ale postupně se učí znovu milovat a přijímat krásu života.

Vedle Stelly poznáváme i další postavy, jejichž příběhy jsou úzce provázány. Každý z nich – ať už pacienti hospice, jejich rodiny, nebo sousedé – má své vlastní starosti, naděje a sny. Rowan Coleman mistrně vykresluje jejich charaktery tak, že každá postava působí autenticky a lidsky. Jejich osudy vás vtáhnou a donutí přemýšlet o životě a jeho pomíjivosti.

Kniha sleduje několik příběhových linek, z nichž každá se točí kolem tématu lásky a smíření. Hlavním prvkem jsou dopisy, které Stella píše na žádost svých pacientů. Některé z nich jsou plné lásky, jiné litování, ale všechny jsou nesmírně dojemné. Díky těmto dopisům si Stella uvědomuje, že každý okamžik v životě má svůj smysl.

Příběh je vyprávěn s lehkostí, přestože se dotýká těžkých témat, jako je smrt a ztráta. Rowan Coleman citlivě balancuje mezi smutkem a nadějí, a díky tomu je kniha nejen dojemná, ale také nesmírně povzbuzující.

Všichni jsme utkáni z hvězd je román, který vás zasáhne svou hloubkou a lidskostí. Je to příběh o smíření, naději a síle lásky, který ve vás zanechá dlouhotrvající dojem. Pokud hledáte knihu, která vás zahřeje u srdce a připomene vám, že i v nejtěžších chvílích je možné najít světlo, určitě po ní sáhněte. Je to jedno z těch děl, které vás budou provázet ještě dlouho po dočtení. Zatím nejlepší kniha od autorky.

Celeste Ng - Ohníčky všude kolem

Spisovatel: Celeste Ng
Originální název: Little Fires Everywhere
Počet stran:
Rok vydání: 2020
Vydání originálu: 2017
Nakladatelství: Ikar
Vazba knihy: Brožovaná

V Shaker Heights, poklidném předměstí Clevelandu, dbají lidé na to, aby měli všechno přesně podle šablony – stejné trávníky, stejné domy, a také aby žili stejné životy. Elena Richardsonová ztělesňuje tuhle idylku úspěšné americké středostavovské rodinky devadesátých let naprosto dokonale. Richardsonovi, kteří mají čtyři děti, pronajmou byt nekonformní chudé fotografce Mie s dospívající dcerou. Tyhle dvě rodiny se postupně pořád víc prolínají, ale od začátku víme, že se jejich odlišné světy střetnou a povede to ke katastrofě…

Ohníčky všude kolem od Celeste Ng je román, který slibuje dramatický příběh o rodině, sousedských vztazích a složitých otázkách morálky. Kniha je zasazená do idylického předměstí Shaker Heights, kde na první pohled vše funguje dokonale – až do chvíle, kdy se na scéně objeví nezávislá umělkyně Mia Warren se svou dcerou Pearl. Přestože má příběh zajímavé téma a silný potenciál, celkové zpracování bohužel zaostává za očekáváním.

Hlavní postavy knihy, členové rodiny Richardsonových, představují klasický model privilegované americké rodiny. Matka Elena se snaží držet svůj život pod kontrolou a dává velký důraz na dodržování pravidel, zatímco její děti – Lexie, Trip, Moody a Izzy – představují různé archetypy dospívající mládeže.

Mia a Pearl, na druhé straně, přinášejí kontrast: nekonvenční životní styl a tajemství. Mia je umělkyně s komplikovanou minulostí, zatímco Pearl hledá své místo v nové komunitě.

Na první pohled působí všechny postavy zajímavě, ale většina z nich zůstává plochá, až karikaturní. Elena je vykreslena jako přehnaně kontrolující matka bez hlubší motivace, a Mia, která měla být klíčovým prvkem příběhu, se nikdy plně nerozvine – její tajemství nepřináší očekávaný emocionální dopad.

Kniha sleduje několik paralelních příběhů: vztah mezi rodinami Richardsonových a Warrenových, soudní spor o adopci čínsko-amerického dítěte a komplikovanou dynamiku mezi matkami a dětmi. Všechny tyto linky se nakonec spojí, když vyústí v ničivý konflikt, který zanechá po sobě doslova "ohníčky všude kolem".

Ohníčky všude kolem se snaží být hlubokým románem o vztazích a morálních dilematech, ale ve výsledku zůstává povrchní a nepřináší nic nového. Pokud hledáte knihu s propracovanými postavami a napínavým dějem, toto není ta správná volba. Ačkoli Celeste Ng má cit pro atmosféru a zajímavé nápady, tentokrát se jí nepodařilo je proměnit v silný a poutavý příběh.

Cecelia Ahern - Dívka zvaná Lyra

Spisovatel: Cecelia Ahern 

Originální název: Lyrebird
Počet stran: 424
Rok vydání: 2020
Vydání originálu: 2016
Nakladatelství: Red
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Na jihozápadě Irska se drsné hory snoubí s jasně modrými jezery a hustými lesy. V jejich srdci žije mladá žena odříznutá od zbytku světa. Její existence je bedlivě střeženým tajemstvím. Má totiž výjimečnou, dosud neviděnou schopnost: dar, který jí vyslouží jméno Lyra. Do Lyřiny samoty vstoupí Solomon a obrátí vše naruby. Z poklidného života v přírodě je vržena do hlučného Dublinu a střetává se se světem, který se jí zoufale snaží porozumět.

Solomon ví, že tamní společnost Lyru přijme s otevřenou náručí, ale není jasné, zda jí dovolí roztáhnout křídla, anebo ji uvězní ve zlaté kleci. Jako všichni divocí ptáci totiž potřebuje volnost...

Příběh sleduje Lyru, dívku, která se ztratila mezi dvěma světy – světem reality a světem příběhů. Lyra žije v ústraní, protože má zvláštní schopnost – schopnost, která ji vysloužila její jméno. Je jako lyrochvost, který dokáže napodobit jakýkoliv zvuk, který slyší. 

Jednoho dne se v jejím životě objeví Solomon muž s vlastními tajemstvími a ranami z minulosti. Jejich cesty se zkříží v momentě, kdy Ethan čelí těžké životní situaci, a Lyra se rozhodne riskovat a použít svůj dar, aby mu pomohla.

Lyřina cesta však není jen o pomoci Ethanovi – je to cesta sebepoznání. Během svého putování odkrývá, jak a proč získala svůj dar, a učí se, že každá moc, kterou člověk má, může být využita k dobrému, pokud ji pochopíme a přijmeme.

Na pozadí příběhu se odehrává také téma odpuštění a smíření. Lyra se musí vyrovnat s minulostí, včetně ztráty blízkých a vlastních chyb. Příběh tak ukazuje, jak těžké, ale zároveň osvobozující je přijmout sebe sama takového, jaký jsme.

Cecelia Ahern je známá svým talentem vytvářet emocionálně silné příběhy plné kouzla a hloubky. V Dívce zvané Lyra se autorka opět dotýká složitých lidských emocí, vztahů a naděje, které se prolínají s nádechem mystiky.

Příběh je silný a originální, na druhou stranu chvílemi zdlouhavý a má hluchá místa. Pokud ale hledáte něco milého, nevinného s kapkou kouzla, je to skvělá volba.

Liane Moriarty - Poslední výročí

Spisovatel: Liane Moriarty
Originální název: The Last Anniversary
Počet stran: 400
Rok vydání: 2017
Vydání originálu: 2005
Nakladatelství: Ikar
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Sophii táhne na čtyřicet, a ačkoliv je taková optimistka, že podle své kamarádky Claire nevidí sklenici zpola, ale úplně plnou, už i ji začínají trochu znervózňovat biologické hodiny a nová známost je přitom v nedohlednu. Neudělala chybu, když tak lehkovážně pustila k vodě Thomase, nejhodnějšího muže, jakého kdy poznala? Sophie začíná mít pocit, že její život uvízl na mrtvém bodě, když jednoho dne zjistí, že jí Thomasova mazaná prateta z Ostrova počmáraných blahovičníků ve své závěti odkázala něco tak nečekaného, že tím Sophii jako pohádková kmotřička obrátí život úplně naruby.
Grace je krásná ledová královna a má všechno, o čem kdy snila: manžela, který ji miluje, a čerstvě narozeného syna. Jak se s tím ale vypořádá, když vidí, jak se Sophie na oba toužebně dívá?
Veronice se v životě nic nedaří a na všechny má dopal. Nejvíc na pratetu Connii za to, že umřela a že do své závěti zahrnula zrovna Sophii! Veronika je odhodlaná závěť napadnout a hnát celou „kauzu“ až před nejvyšší soud. A taky vyřešit záhadu Ostrova počmáraných blahovičníků a napsat o tom knihu!

Příběh se odehrává na malebném australském Ostrově počmáraných blahovičníků, který je známý díky záhadě opuštěného dítěte. Tato historická záhada, spojená se zmizením mladého páru, tvoří základ pro živobytí rodiny Munro, která na ní postavila turistickou atrakci. Když však zemře jedna z členů rodiny, Connie, odkryjí se nové pravdy a emoce, které obrátí životy všech zúčastněných.

Hlavní hrdinka nečekaně zdědí dům, který ji odkázala právě Connie, tetička jejího expřítele Thomase. Pro všechny je to obrovské překvapení, protože rozchod nesla těžce nejen Sophie a Thomas, ale i celá rodina. A protože Sophie začínají tikat biologické hodiny a má pocit, že ji v životě ujel vlak, možná změna prostředí pomůže.

Odjíždí na ostrov a to ji zavede do spletité sítě rodinných tajemství, nedořešených vztahů a osobních dilemat. Zároveň se musí vypořádat se svými vlastními pocity ohledně bývalé lásky a touhy po rodinném životě.

V knize je spousta postav, každá má svůj osobitý charakter, svoje názory a kostlivce ve skříni.

Poslední výročí je lehčí a možná méně dramatické než pozdější díla autorky, ale stále jde o čtivý a dobře vystavěný příběh. I když může být děj místy předvídatelný, složité postavy a zajímavé prostředí vyvažují drobné nedostatky. Doporučuji pro milovníky rodinných dramat s nádechem tajemna a pro ty, kteří mají rádi lehčí, ale přemýšlivé čtení.

Catriona Silvey - Potkáme se v jiném životě | RC review

Spisovatel: Catriona Silvey
Originální název: Meet Me in Another Life

Počet stran: 376
Rok vydání: 2024
Vydání originálu: 2021
Nakladatelství: Bourdon
Vazba knihy: Brožovaná

Thora z Velké Británie a Santi ze Španělska se náhodně poznávají v Kolíně nad Rýnem. Oba jsou ve městě cizinci, oba jsou mladí a oběma je ten druhý nepochopitelně blízký. Potenciálně romantický příběh se však velmi rychle a dramaticky proměňuje, když Santi záhy umírá a v následující kapitole se s ním Thora setkává zase poprvé, tentokrát jako jeho žačka. A tak to jde dál. Zatímco kulisy města a konkrétních míst v něm se nemění, s hvězdnou oblohou nad ním se děje cosi podivného. A Santi s Thorou na sebe naráží znovu a znovu, jsou jinak staří, mají jiná povolání, jiné životní osudy, ale jejich vztah je vždy něčím výjimečný. Jsou pořád těmi samými lidmi? Jaké je tajemství jejich setkávání v různých životech?

Potkáme se v jiném životě je kniha, kterou bych novinovala asi na nejvíc lákavou knihu, která se letos ke mně dostala. Ihned mě zaujala hezká romantická obálka, skvělý název, který slibuje něco wow a v neposlední řadě i anotace.

Příběh má dva hlavní hrdiny, Thoru a Santiho, kteří se potkávají znovu a znovu v různých verzích reality, vždy s různými rolemi a vztahy. Někdy jsou přáteli, jindy milenci, otec s dcerou, nebo dokonce cizinci, ale jejich osudy jsou neustále propletené.

Hlavní postavy jsou skvěle vykreslené a ač je každý úplně jiný, zamilujete si oba. Thora je silná, cílevědomá, tvrdohlavá. Touží po jistotě, je více racionální. Santi je naopak empatický, laskavý a v každé situaci najde smysl, je to takový snílek.

Autorka staví příběh na myšlence paralelních životů a otázce „co by, kdyby“, což dává knize filozofický rozměr a to i přesto, že se jedná jinak o nijak těžkou literaturu. Nutí čtenáře zamýšlet se nad tím, co je v životě skutečně důležité, je to láska, přátelství, nebo vědomí, že náš život měl smysl?!

Musím říct, že mě chvílemi střídání realit trochu zmátlo, ale jakmile jsem se chytla a pochopila, o co v knize vlastně půjde, tak přišlo nadšení, protože to má obrovskou hloubku a skvělou myšlenku.

Kniha je neskutečně emocionální, velmi dojemná, plná lásky, důvěry, naděje, ale i zklamání a nenávisti. Vystřídají se v ní snad všechny emoce a všechny Vám budou blízké. Po dočtení ve mně zůstal takový melancholický pocit a určitě se sami nad svým životem zamyslíte a řeknete si, „co by, kdyby“...

Moc děkuji nakladatelství Bourdon za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu si můžete zakoupit zde. 

Nicholas Sparks - Život ve dvou

Spisovatel: Nicholas Sparks
Originální název: Two By Two
Počet stran: 512
Rok vydání: 2019
Vydání originálu: 2016
Nakladatelství: Ikar
Vazba knihy: Brožovaná

Russell Green je ve svých dvaatřiceti se svým životem více než spokojený. Má nádhernou ženu, rozkošnou šestiletou dcerku, úspěšnou kariéru a velký dům v Charlotte. Žije svůj sen a manželství s okouzlující Vivian je hlavním zdrojem jeho štěstí. Jenže pod vší tou dokonalostí začínají prosvítat neshody, a během pár týdnů se vše, co Russ považoval za samozřejmé, obrátí v prach. Bez ženy a bez práce se Russell snaží znovu postavit na nohy a postarat se o dcerku. Ukáže se, že být tátou na plný úvazek je největší výzva jeho života.

Ke Sparksovi si teprve hledám pořádně cestu, vlastně mě od něj bavila jen kniha Ve tvých očích. A pak přišla na řadu tahle a já se totálně zamilovala a moje srdce úplně plesalo a zároveň plakalo. Už teď se těším, až se vrhnu na další jeho díla a konečně budu moci říct, jo, je to i můj oblíbený spisovatel.

Russell je sympatický třicátník, který má na první pohled dokonalý život. Slušně rozjetá kariéra, nádherná manželka Vivian a rozkošná pětiletá dcerka London. Jenže manželství začíná mít trhlinky, Vivian je poměrně panovačná, náročná a Russel se má co ohánět, aby rodinu uživil, začátek podnikání je navíc začátek konce. Je poté postaven před hotovou věc, Vivian se vrací do práce a z Russella se stává otec na plný úvazek.

Číst knihu určenou primárně pro ženy z pohledu mužské postavy bylo zpočátku zvláštní, ten mužský pohled je zkrátka takový jiný, ale musím nakonec uznat, že to bylo skvělé. Jsou tam ukázány jeho pocity, jeho pohled na věc a vztahy. Též je do příběhu zapojena Russellova rodina, takže se vyprávění občas ujmou rodiče a sestra.

Nejedná se o klasickou romantiku, jak jsme u Sparkse zvyklí, i když prozradím, že o menší romantické lince by se mluvit dalo. Máme tu totiž Emily, bývalou přítelkyni, se kterou se Russell znovu setká prostřednictvím dětí. Je to ale spíše takové pomalé a nevinné, vzájemně si jsou vrbou a je to vážně miloučké.

Kniha je ve výsledku drama zaměřené na vztahy a to jak ty mezi manželi, tak i mezi otcem a dcerou, synem a rodiči, zkrátka se autor zaměřuje na vztahy napříč celou rodinou a blízkém okolí.

Příběh je velmi dojemný, Russell je sympatická postava, chlap, který se ke všemu postaví čelem, bezvýhradně miluje svoje dítě a pro jeho blaho udělá cokoliv a i ve své ženě se snaží vidět jen to dobré, i když zrovna Vivian je poměrně panovačná, sobecká a vůbec mi k sobě nejdou.

Dojemné, smutné a hodně silné, ta kniha v sobě skrývá mnoho a až do úplného konce Vás nenechá citově vydechnout.