Zobrazují se příspěvky se štítkemMats Strandberg. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemMats Strandberg. Zobrazit všechny příspěvky

Mats Strandberg - Klíč

Spisovatel: Mats Strandberg
Originální název: Nyckeln
Série: Kruh
Díl: 3.
Počet stran: 800
Rok vydání: 2014
Vydání originálu: 2013
Nakladatelství: Fortuna Libri
Vazba knihy: Vázaná

Konec se blíží v Engelsforsu.
Uběhl sotva měsíc od tragédie v tělocvičně Engelsforského gymnázia, ale Vyvoleným není dopřáno vydechnout. Brzy se jejich svět opět obrátí vzhůru nohama. Otázky budou zodpovězeny. Tajemství odhalena. Loajalita vystavena zkouškám. Čas se krátí a Vyvolené si mohou být jisté pouze jedním – všechno bu
de jinak.
Klíč je posledním dílem trilogie o Engelsforsu.




Uff, poslední díl této trilogie a rovnou pořádná bichle o osmi set stránkách. Ony teda ani předchozí díly nejsou zrovna jednohubky, ale uznávám, že se čtou poměrně dobře, alespoň druhý díl a to i když Vás příběh tolik nechytne.

Sice jsem se do otevření bichličky musela krapet nutit, ale zase jsem viděla to světlo na konci tunelu, když to přeču, série je uzavřená a mám ji za sebou, takže směle do toho.

Kniha navazuje přesně tam, kde skončila druhá kniha. Vyvolené čeká poslední rok na střední škole a záchrana jejich rodného města.

Právě postavy jsou asi největším plusem knihy. Je jich spousta a v prvním dílu jsem měla velký problém si je všechny zapamatovat, ale každá z holek má svoji osobnost a svoje problémy, čímž jsou jedinečné.

Příběhem zamíchají ale i nové postavy, díky kterým nebude příběh až tak totožný jako předchozí díly. Ono se to sice dobře čte, ale je to vlastně furt to samé dokola a myšlenka nijak originální také není.

Za mě to je zbytečně dlouhé, podle mě to není příběh, který by bylo nutné až tak natahovat, obzvlášť když opravdu nic nového nepřináší.

Druhý a třetí díl nebyly špatné, zakončení se mi také líbilo, ale vím, že znovu už se k sérii nevrátím.

Mats Strandberg - Oheň

Spisovatel:
Mats Strandberg
Originální název: Eld
Série: Kruh
Díl: 2.
Počet stran: 640
Rok vydání: 2013
Vydání originálu: 2012
Nakladatelství: Fortuna Libri
Vazba knihy: Vázaná
Napětí stoupá v Engelsforsu. Vyvolené mají začít druhý ročník na gymnáziu. Celé letní prázdniny tajily dech v očekávání dalšího tahu démonů. Hrozba však přijde z místa, které by nikdy nepředpokládaly. Je čím dál zřejmější, že v Engelsforsu je cosi velmi, velmi zvrácené. Minulost se spřádá se současností. Živí potkávají mrtvé. Vyvolené jsou svazovány čím dál těsněji k sobě a opět si musí připomenout, že magie nemůže zhojit nešťastnou lásku nebo spravit zlomená srdce.



První díl pro mě byl obrovské zklamání, čekala jsem něco jiného a dostal se mi pubertální příběh o skupině čarodějek. Do pokračování jsem se pouštěla jen s hodně velkým sebezapřenm a kupředu mě hnala pouze touha, mít tyhle bichle za sebou co nejdříve.

Příběh pěkně navazuje na první díl, je konec léta a hrdinky mají nastoupit do druhého ročníku. Nad městem se ovšem vznáší nová vlna nebezpečí, je třeba zabránit démonům otevřít dveře do našeho světa.

K tomu holky řeší i svoje osobní problémy. Ida se bojí o své postavení, Linnéa zas svých citů a Annu-Karin trápí nešťastná maminka, která nyní pomoc hledá v Pozitivním Engelsforsu, nové místní skupině.

Oproti prvnímu dílu jsem se konečně zorientovala v postavách a asi ty postavy jsou za mě největším plusem knihy. Hrdinek je několik, každá jiná a každá se svými starostmi, díky čemuž si k nim čtenáři lépe najdou cestu a ztotožní se s nimi, což je sympatické.

Je to kniha/série plná magie, přátelství, lásky, ale i závisti. Osobně už se cítím na tyhle knihy stará a nedokážu je tolik docenit, věřím ale, že mladším čtenářkám by se mohly líbit více. Také ale věřím, že velké množství stránek dokáže odradit.

Osobně bych klidně knihu zkrátila, na druhou stranu musím uznat, že i tuhle bichli jsem přelouskala poměrně snadno. Děj plyne, čte se překvapivě dobře a jste na konci.

Mats Strandberg - Kruh

Spisovatel: Mats Strandberg
Originální název: Cirkeln
Série: Kruh
Díl: 1.
Počet stran: 516
Rok vydání: 2012
Vydání originálu: 2011
Nakladatelství: Fortuna Libri
Vazba knihy: Vázaná
Engelsfors. Krásné jméno, příšerné město. Obklopené hlubokými lesy, kde lidé často zabloudí a zmizí. Jedné noci, kdy se měsíc zbarví do tajuplné rudé barvy, je svedeno šest dívek dohromady do zrušeného zábavního parku. Nemají nic společného. Nevědí, jak se tam dostaly ani proč tam jsou. Brzy však pochopí, že jedna bez druhé nepřežijí.



Tuhle sérii jsem adoptovala od kamarádky, která ji hodnotila docela dobře, ale po přečtení ji hned poslala dále. Sice jsem ji měla na wishlistu, ale do čtení jsem se pouštěla s hodně velkým sebezapřením. Od tohoto švédského autora jsem totiž už nějaké ty knihy četla a vyloženě terno to nebylo, navíc co díl, to obrovská bichle.

Zklamání přišlo hned na začátku, očekávala jsem něco naprosto jiného. Anotace zní skvěle, ale je dost zavádějící. Očekávala jsem něco ve stylu Hunger Games, nebo zkrátka něco ve stylu únikových her. Dle anotace skupinka dívek, která se ocitne v zavřeném zabávním parku a bez sebe nepřežije. Super, že? Jenže...

Hlavní postavy tvoří sedm teenagerů, které spojuje zatím vlastně jen to, že chodí na stejnou školu. Anna-Karin, Minoo, Vanessa, Ida, Linnéa, Rebeka a Elias by nemohli být už odlišnější.

Anna-Karin je třídní otloukánek, Ida je naopak královnou a tak dále. Každá postava má svoje problémy, svůj příběh a vlastně jejich charaktery jsou dobře promyšlené, ale já si je za boha nemohla až do konce příběhu zapamatovat a neustále jsem plavala v tom, kdo je kdo.

Hned na začátku se autor nebojí jednu z postav zabít, čímž začíná celý příběh, rozjezd je poměrně rychlý. Zbytek postav se jedné noci ocitne právě v zábavním parku, nevědí proč, ani co je spojuje, proč právě ony. Jedno je ale jisté, něco je sem táhlo a u každé z postav se objeví schopnosti, šest postav, šest elementů.

Ano, moje představa byla nějaká hra o přežití a místo toho jsem dostala teenage román o čarodějnicích.

Měla jsem obrovský problém se začíst, i když je to bichlička, tak díky většímu písmu se čte poměrně rychle, ale mě to vůbec nebavilo. Než to fantasy, tak oceňuji spíše trable a problémy hlavních hrdinek.

Mats Strandberg - Konec | RC review

Spisovatel: Mats Strandberg 
Originální název: Slutet
Počet stran: 480
Rok vydání: 2019
Vydání originálu: 2018
Nakladatelství: Host
Vazba knihy: Brožovaná
Mrazivý young adult román odehrávající se v posledních dnech světa.

Je ti sedmnáct let. Je léto a svět vypadá úplně normálně. Jenže ty víš, k čemu se schyluje. K Zemi se řítí kometa Foxworth a zhruba za měsíc, přesně 16. září ve 4.12 ráno, bude po nás. Čtyři miliony let evoluce přijdou nazmar.

Co uděláš s časem, kter
ý ti zbývá? Koho chceš mít vedle sebe, až nastane konec? Jaké to je přesně vědět, který den a v kolik hodin umřeš?

Konec je preapokalyptický román o dvou osamělých mladých lidech ve světě, jemuž brzy odzvoní. Jsou spojeni tragédií, která přerůstá v posedlost. Podaří se jim nalézt odpovědi, ještě než nebe zbělá a oceány se vypaří?


Je to rok, co jsem se prvně seznámila se švédským autorem Matsem Strandbergem, který je přirovnávám ke Stephenovi Kingovi. První seznámení nebylo vůbec růžové, právě naopak, kniha Domov mi nesedla a srovnávat ho s králem hororů mi přišlo vyloženě zcestné.

Kniha Konec mě ale okamžitě upoutala a proč nedat druhou šanci. Musím přiznat, že dám hodně na obálky a právě obálka je opravdu zajímavá. Navíc apokalyptické -  tedy tady preapokalyptické -  knihy mám ráda, takže jsem moc dlouho neváhala.

Co byste dělali, kdyby jste se dozvěděli, že se na naši Zemi řítí kometa a za pár měsíců všichni umřeme? Snažili byste se dohnat zbývající čas, totálně rezignovali, nebo pokračovali zcela běžně ve svém životě a třeba i doufali, že konec nenastane?

Přesně tyhle otázky řeší všechny postavy v příběhu. Zbývá pár měsíců, než Zemi zasáhne kometa, která ukončí veškerý život.

Hlavním hrdinou je Simon, sedmnáctiletý student, kterého vychovávaly dvě matky a který až do oznámení komety měl přítelkyni a partu přátel. Lucinda se naopak kvůli rakovině už kdysi stáhla do ústraní a s přáteli omezila kontakt.

V knize se čtenář dostane do hlavy právě obou zmíněných postav, které svede dohromady smrt Simonovi bývalé přítelkyně a Lucindy bývalé nejlepší kamarádky. Jejich vnitřní monology jsou plné vzpomínek, pocitů, nejistot a samozřejmě strachu. 

Kniha má necelých pět set stránek, takže docela bichlička, ale čte se rychle, spousta stránek je prázných a kapitola v podstatě začíná počtem dnů do konce, kterému je věnována celá stránka, takže ve výsledku stránek je mnohem méně.

Jak mi Domov přišel emočně odfláknutý a plochý, tak tady už autor s emocemi pracuje dobře. Kor u Lucindy mi občas bylo až úzko, kdy mluvila o rakovině. Předtím byla ta holka s rakovinou, která umírala a najednou je to celá planeta, která je před smrtí.

Zpočátku mi moc nesedla detektivní zápletka a říkala jsem si, zda je nutné jednu z postav zabíjet a nechat puberťáky vyšetřovat vraždu, jestli prostě nestačí samotná hlavní zápletka. Nakonec to ale smysl mělo, už jen kvůli otázkám, zda má smysl odhalit vraha a ničit další rodině těch pár dnů. Možná lepší nechat kostlivce ve skříni.

Tohle mě bavilo, sice se jedná o young adult a kniha není přehnaně složitá, přesto má něco do sebe a s emocemi čtenáře pracuje dobře a sami si určitě řeknete, co byste asi tak dělali a do postav se vcítíte. Užívali si a doháněli ztracený čas, nebo jako Simonova sestra si konec vůbec nepřipouštěli a plánovali výbavičku pro miminko? Konec Konce se možná zdá odfláknutý, ale za mě naprosto perfektní.

 
Moc děkuji internetovému knihkupectví knihcentrum.cz za poskytnutí recenzního výtisku.  
Knihu si můžete zakoupit zde.

Mats Strandberg - Domov | RC review

Spisovatel: Mats Strandberg 
Originální název: Hemmet
Počet stran: 342
Rok vydání: 2019
Vydání originálu: 2017
Nakladatelství: Host
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Syrové vyprávění o lásce, přátelství a nejhorší noční můře: ztrátě kontroly nad sebou samým.

Joel se vrací na maloměsto, kde vyrostl. Okolnosti ho donutily začít se starat o svou matku Moniku, kterou se rozhodne umístit do domova Tallskuggan, určeného pro pacienty trpící stařeckou demencí. V domově pracuje Nina, Joelova kamarádka
z dětství. Od chvíle bolestného rozloučení však spolu nepromluvili jediné slovo.

Po přemístění na oddělení D se Moničin stav dramaticky zhorší. Prodělává čím dál těžší záchvaty. A zdá se, že ví o věcech, o kterých by neměla mít ani tušení. Jako by ji měl v moci někdo cizí. Joel a Nina se musí opět semknout, aby ochránili Moniku i sami sebe.


Miluji horory již od dětství a to i přesto, že jsem hrozný strašpytel a kolikrát nadskočím u sebemenšího zavrzání podlahy, neusnu v naprosté tmě a nesnáším ticho.

Domov mě upoutal na první pohled svou obálkou, která vypadá tajemně a hned jsem šla zjišťovat, zda se opravdu jedná o horor, jedná. Anotace také nevypadala vůbec zle, zas něco trošku jiného, což je plus.

Nejvíce mě ale upoutalo přirovnání ke Stephenu Kingovi, prý švédský Stephen King. I když přiznávám, že k tomu bývám hodně skeptická, protože co si budeme nalhávat, Stephen King je jen jeden a jediný, kdo se mu dokázal alespoň trochu přiblížit, je jeho syn Joe Hill.

Příběh se odehrává v Tallskugganu, což je domov pro starší lidi, kteří již nejsou schopni se o sebe postarat, převážně vinou stařecké demence a dalších podobných diagnoz. Do domova se dostane Joelova matka Monika a alespoň malou útěchou pro ní může být, že v domově pracuje Nina, Joelova bývalá kamarádka, pro kterou byla Monika více než vlastní matka.

Joel se s Ninou ale již dávno nestýká a neudržuje sebemenší kontakt, proto je setkání po tolika letech pro oba velmi bolestivé a jejich dávné křivdy nevyřešené. 

Nenazývat autora Stephenem Kingem, tak to možná bude lepší, protože Stephena Kinga neviděl ani z rychlíku. Nepochopím, že tyhle dva autory mohl vůbec někdo porovnat.

Ta kniha vůbec neumí pracovat s emocemi čtenáře. Já se těšila už na samotný domov, jelikož jsem očekávala, že budu z nemocných seniorů, kteří již neovládají svoji mysl, psychicky na dně a kniha mě hodně zasáhne a vlastně mě nezasáhla skoro vůbec. 

Vlastně ani pořádné napětí tu nefunguje, celkově to působí docela ploše a odflákle. Myslím, že se z příběhu dalo vytřískat mnohem, ale opravdu mnohem více.

Kniha se ale čte dobře, jen Vás bohužel nenutí zjistit, co bude dál, takže jsem s knihou strávila strašně moc času. Více napětí se dočkáme ke konci, ale musím konstaovat, že ani ten mě tolik neuchvátil

Moc děkuji internetovému knihkupectví knihcentrum.cz za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si můžete zakoupit zde.