Karen Rivers - Něco si přej

Spisovatel: Karen Rivers
Originální název: You Are The Everything
Počet stran: 272
Rok vydání: 2019
Vydání originálu: 2018
Nakladatelství: Yoli
Vazba knihy: Brožovaná

Elyse Schmidtová je malá, obrýlená a trpí juvenilní idiopatickou artritidou. Oproti své nejlepší kamarádce Kath, která je oblíbená a daří se jí, na co sáhne, si přijde jako šedá myš. Navíc je platonicky zamilovaná do spolužáka Joshe. Elyse, Kath i Josh letí se školní kapelou do Paříže, když v letadle propukne panika a stroj se začne řítit k zemi. Elyse nechce zemřít nepolíbená, a tak dá Joshovi pusu. O necelé dva roky později jsou Elyse a Josh šťastně zamilovaní. Jako jediní přežili leteckou katastrofu a dlouhý pobyt v nemocnici je sblížil. Skoro jako by je dohromady svedl osud. Všechno je dokonalé, dokud střípky Elysina života nezačnou ztrácet smysl. Elyse se snaží být šťastná a nic si nepřipouštět, ale má čím dál častější výpadky paměti. Cítí, že se děje něco divného, že na něco hrozného zapomněla…

Knížky z Yoli mám moc ráda, lákají mě zajímavé tituly, nádherné obálky a ani ve svých třiceti mi nevadí číst young adult či jiné čtivo pro mladší čtenáře, jsou to za mě prima oddechovky, u kterých můžu vypnout.

Pohodový a milý příběh jsem čekala i od knihy Něco si přej. Opět hezká obálka a takový romantický název. Jenže už po pár stránkách mi bylo jasné, že tohle nebude ono. Kniha má necelých tři sta stránek, přesto mi dalo docela zabrat ji přečíst.

Elyse je zamilovaná do svého spolužák Joshe, hezouna, na kterého nemá. Sama je mrňavá, nosí brýle a ve svém mladém věku ji trápí klouby, prostě na Joshe může jen myslet. Jenže při školním výletu do Paříže, začne mít letadlo problémy a Elyse nechce umřít nepolíbená a tak Joshe v panice políbí.

Jako jediní dva letadlovou havárii přežijí a sblíží je to. Nyní spolu chodí, jsou zamilovaní a Elyse je šťastná, splnilo se jí přání. Jenže stále častěji začíná trpět výpadky paměti a pocitem, že její nynější život není skutečný.

Jak jsem hned na začátku měla dojem, že to nebude to pravé ořechové, tak ten pocit s každou další kapitolou prohluboval. Kniha je psána ve druhé osobě, věřím, že pro někoho už jen tohle může být problém, je to poměrně nezvyklé vyprávění. Osobně jsem s tím problém neměla, i když jsem si chvilku zvykala.

Rozhodně se jedná o orginální příběh a autorka měla dobrý nápad, jenže to krapet celé přepálila, ne krapet, hodně. Celé je to neskutečně moc překombinované, dost se skáče v čase a je to matoucí. Sami vůbec netušíte, co je skutečnost a co ne, kde se v čase zrovna nacházíte a co si myslet. Nesedli mi ani postavy, nezajímavé, Elyse byla otravná a nesmypatická. Bohužel bylo špatně úplně všechno. Čekala jsem alespoň nějaký wow epický konec a ani ten se nekonal.