Originální název: The Tattooist of Auschwitz
Série: Tatér z Osvětimi
Díl: 1.
Počet stran: 248
Rok vydání: 2018
Vydání originálu: 2018
Nakladatelství: CPress
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí.
O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají.
Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.
Nečtu tolik nyní oblíbené knihy o holocaustu, o druhé světové válce a nevyhledávám ani filmy s tímto tématem, je ale fakt, že když už nějaký vidím, tak se mi většinou líbí a zasáhne mě. A zrovna to tak i vyšlo, že aktuálně čtu po sobě třetí knihu s válečnou tématikou.
Do Tatéra jsem se ani neplánovala pouštět, ale knížku měla kamarádka, která mi ji nabídla a rovnou poznamenala, že ji mám hned přečtenou, jelikož má hodně roztažený font a strašně prázdných stránek, takže jsem si říkala, že ty dva dny ji věnuji a přečtu si tolik opěvovanou knihu poslední doby.
Kniha se opírá o skutečné události, zároveň ale autorka upozorňuje, že se jedná o beletrii. Lale Sokolov, hrdina knihy, se před lety setkal s autorkou a vyprávěl ji svůj příběh.
Rok 1942, rok, kdy byl Lale Sokolov, slovenský Žid, odvezen do Osvětimi. Díky své touze a odhodlání přežít, se brzy stává tatérem, jehož úkolem je tetovat nově přivezené Židy. Díky této práci si buduje určité postavení a výhody, kterými pomáhá spoluvězňům.
Během jednoho tetování se seznámí s krásnou Gitou, do které se ihned zamiluje a kterou touží opět spatřit a udělat vše pro to, aby oba přežili a žili, ne jen přežívali.
Jak jsem psala, není to téma pro mě, avšak Tatér z Osvětimi je opravdu spíše beletrie zaměřená na příběh Lalea a Gity.
Samozřejmě nechybí několik scén a popisů drsných praktik, u kterých Vám bude úzko a nebudete chápat, že člověk je tohle schopný páchat na jiném člověku. Avšak právě tahle zvěrstva mi přišla spíše okrajová.
Primární tu byla láska mezi hlavními hrdiny, díky tomu příběh působil jemněji. Ono celkově mi přišlo, že to nebylo tak drsné, jak to ve skutečnosti bylo. Kolikrát to působilo jak docela velká pohoda a ne jako vězeňský tábor, kde Židé byli posíláni do plynových komor. Pochybuji, že Laleovi ve skutečnosti procházelo vše, co mu procházelo v knize.
Kniha má spíše kratší kapitoly, písmo je opravdu roztáhlé, takže jsem příběh přelouskala během dvou dnů.
Pokud válečnou literaturu čtete, zajímáte se o tyhle události, tak si úplně nemyslím, že by se Vám Tatér z Osvětimi líbil, protože je to opravdu spíše beletrie, bez většího pocitu tísně, strachu a děsu.
Knihu doporučuji spíše čtenářům jako já, kteří toto téma nemají tolik načtené.
