Můj první polibek - Antologie




Spisovatel: Antologie
Originální název: Můj první polibek
Série: Velká povídková soutěž
Díl:
1.
Počet stran: 248
Rok vydání: 2021
Vydání originálu: 2021
Nakladatelství: Kontrast
Vazba knihy: Brožovaná

20 povídek vítězů české literární soutěže na téma Můj první polibek Co si představíte pod pojmem prvního polibku vy? Romantický zážitek? Hrůzostrašnou noční můru? Výjev z budoucnosti, ve které už lidské doteky nehrají roli? Usmějete se při něžné vzpomínce, nebo se vám spíš rty sevřou v cynickém úšklebku? Každý z autorů, jejichž povídka se z více než stovky přihlášených probojovala do finálové dvacítky, přináší své specifické pojetí toho, co může znamenat první polibek…

Do naší velké povídkové soutěže se přihlásilo více než pět set povídek, do úzkého výběru postoupila stovka a vítězů bylo vybráno dvacet. Odborná porota musela přečíst a posoudit opět několik milionů znaků, což byl úkol krásný, ale nelehký.

První polibek je nezapomenutelným momentem v životě každého z nás. Přesně tento křehký, intimní a často romantický okamžik zkoumá antologie Můj první polibek. Pod vedením českých autorů a autorek vznikla sbírka povídek, které se dívají na toto téma z různých úhlů – od humorných přes melancholické až po hluboce emotivní.

Antologie Můj první polibek přináší pestrou paletu povídek, které si hrají s tématem prvního polibku a odhalují různé lidské příběhy a emoce. Některé povídky jsou klenoty, které vás pohltí a donutí se zamyslet, zatímco jiné zůstávají na povrchu a nepřinášejí tolik originality.

Mezi nejlepší povídky knihy bezpochyby patří:

  • Andělský polibek: Povídka vás doslova obejme svou jemností a poetikou. Příběh je plný něhy a hlubokých emocí.
  • Až na kraj světa: Velmi dobře propracovaný příběh, který zaujme svou atmosférou a dojmem, že se čtenář ocitá na cestě s hlavními postavami.
  • Navždy tvůj, napsal Roy Butterfield: Originální a překvapivá povídka, která skvěle využívá nečekané zvraty.
  • Při líbání jsou prý oči zavřené: Příběh s nádhernou nostalgií a krásně vykreslenými postavami.
  • Z deníčku smrtky: Zajímavý pohled na polibek z velmi neobvyklé perspektivy, který vás možná i rozesměje.
  • Zapomenutý polibek: Povídka plná emocí, která dokáže chytnout za srdce.

Na druhou stranu, některé povídky nedosáhly takového dojmu:

  • Možnost kardamonu: I když myšlenka měla potenciál, zpracování působí zbytečně komplikovaně a postavy nedokáží zaujmout.
  • Muž na útesu: Téma působí příliš odtažitě a neosobně. Postrádá emocionální hloubku, která by čtenáře vtáhla.
  • Polibek pod zámkem: Romantický nápad, ale příběh působí klišovitě a neoriginálně.
  • Průměrný děti historie: Povídka, která se zbytečně ztrácí v chaosu. Hlavní myšlenka je nevýrazná a postavy příliš neoslovují.
  • Rum, holky a trnitý růže: Ačkoli styl psaní je zajímavý, povídka jako celek působí roztříštěně a bez jasného poselství.

Mezi autory antologie vyniká i Jaroslav Totušek, který je nejen talentovaným spisovatelem, ale také mým dobrým kamarádem. Jeho povídka Větší než my dva je jedním z těch příběhů, které si okamžitě získají vaše srdce. Jaroslav se v ní dotýká hlubokých emocí a zobrazuje lásku jako sílu, která dokáže překonat i ty nejtěžší překážky.

Povídka se soustředí na dva lidi, kteří si navzdory všem komplikacím uvědomí, že jejich spojení přesahuje jejich individuální světy. Je napsaná s obrovskou citlivostí a propracovanými dialogy, které působí přirozeně a pravdivě. Jaroslavovi se daří v každé větě vystihnout jedinečnost a hloubku okamžiku.

Jako jeho kamarádka musím dodat, že Je to člověk, který dokáže vnímat krásu všedních okamžiků a přetvořit je do něčeho výjimečného. Povídka Větší než my dva není výjimkou – zanechá ve vás příjemný pocit a možná i trochu dojetí.

Můj první polibek je sbírka, která rozhodně stojí za přečtení. Ne každá povídka vás možná osloví, ale ty nejlepší přinášejí nezapomenutelné zážitky, jež vás budou provázet ještě dlouho po dočtení. Antologie je důkazem, že i malé okamžiky mohou nést velké příběhy, a je vhodná pro všechny, kdo hledají jemnou romantiku, dojemné osudy i trochu humoru. 

Žádné komentáře:

Okomentovat