Originální název: Differently Normal
Počet stran: 336
Rok vydání: 2018
Vydání originálu: 2017
Nakladatelství: Cosmopolis
Vazba knihy: Brožovaná
Pokud ti nezlomí srdce, není to láska…
Žádná rodina není ideální. Každá má svoje problémy. Devatenáctiletá Maddy dělí svůj život mezi práci ve fotolabu a péči o svou mladší autistickou sestru B, která vyžaduje celodenní péči. Stará se o ni společně s matkou a je smířená s tím, že už to tak bude napořád. Nemá čas na kamarády, na kluky, na věci, co ostatní v jejím věku běžně dělají. To poslední, na co myslí, je láska. Jenže jí to nevadí. Rodina je přece nejdůležitější... S tím by ovšem nesouhlasil devatenáctiletý Albert. Jediné, o čem sní, je odjet z domu, od otce, který ho nikdy nepochválí. Albert je podle něj jen břídil a flákač, který nikdy nic nedokáže. Pryč od bratra, který si libuje v urážkách všeho a všech.
Jednoho dne se Maddy a Albert potkají a toto setkání jim změní pohled na vše. Albert začne poněkud odtažité, a přitom okouzlující Maddy nadbíhat. Čím více se sbližují, tím více si uvědomují, že na své problémy nejsou sami a že jeden druhému mohou dodat odvahu věci změnit. Albert poprvé v životě poznává, jak silné může být rodinné pouto. Zamilují se do sebe, ale kromě lásky je čeká ještě jedna těžká zkouška. Jak se s ní vyrovnají?
Novozélandská autorka Tammy Robinsonová se s vtipem a hlubokým porozuměním zamýšlí nad způsobem, jakým dokážeme plnit své sny, nad cenou, kterou jsme za to ochotni zaplatit, a nad sílou lásky, která nám umožňuje najít svou pravou rodinu.
Hodně jsem váhala, zda se do knihy pouštět. Trošku jsem se bála, zda nebude moc pubertální, i když hodnocení má moc dobré, ale třeba kamarádka ji tolik nechválila, takže jsem furt váhala. Po přečtení musím říct, že by byla velká chyba, kdybych si knihu nepřečetla. Zlomila mi srdce...
Maddy je devatenáct, pracuje ve fotolabu a hned po práci utíká domu, kde se stará o autistickou sestru B společně s maminkou. Nemá čas na kamarádky, party a už vůbec ne na lásku, ale je s tím v pohodě, sestru miluje a je jí jasné, že svým způsobem ji nic jiného nečeká.
To Albert to vidí úplně jinak, otec ho v životě nepochválil, bratr je zmetek a Albert netouží po ničem 
Jednoho dne svede osud tyto dva lidi dohromady a ač je každý jiný, Albert začne Maddy nadbíhat a ta nakonec podlehne. Zamilují se a je to prospěšné pro oba, ale ne všem hvězdy přejou.
Právě ke knize Hvězdy nám nepřály a Než jsem tě poznala je kniha přirovnávána, tady bych ale byla opatrná, protože člověk pak může čekat o chlup více. Jojo Moyes píše pro dospělé čtenáře, ty Hvězdy úplně daleko nejsou, ale stejné to není ono.
Kniha je vyprávěna z pohledu obou hrdinů, kapitoly jsou krátké, svižné a celé to vyprávění je moc milé. I láska mezi Maddy a Albertem je jemná, pozvolná a pro čtenáře nevtíravá. Vzájemně se podporují, učí se od sebe a objevují i jinačí způsob života, než na který jsou zvyklý.
Ač ke konci se z humormé a zamilované knihy stává drama a nejeden kapesník zůstane suchý. Já jsem tohle moc nečekala, takže jsem byla hodně vykolejená a kniha se mi vryla do srdce.
Na první dobrou se jedná o průměrné čtení pro mládež, ale kniha je mnohem, mnohem silnější.
Žádné komentáře:
Okomentovat