Originální název: Chosen
Série: Škola noci
Díl: 3
Počet stran: 272
Rok vydání: 2010
Vydání originálu: 2008
Nakladatelství: Knižní klub
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Učednice velekněžky Zoey Redbirdová má spoustu problémů. Zaprvé si myslí, že narozeniny a Vánoce by se neměly míchat dohromady, i když se oslavenec narodil čtyřiadvacátého prosince. Zadruhé se zapletla se třemi kluky naráz. Zatřetí si začíná až podezřele rozumět s nejotravnější holkou na škole, kterou její ostatní kamarádi nemůžou ani cítit. Nejvíc ji však trápí, co se děje s její nejlepší přítelkyní. Stevie Rae možná vstala z mrtvých, ale změnila se – tak moc, že už pro ni nejspíš neexistuje cesta zpět. Jenomže tomu Zoey prostě nechce věřit, a proto začíná zoufale spřádat plány na její záchranu. Všechno ovšem musí stranou, když Školou noci otřese hrůzná vražda... V třetím díle série Škola noci sledujeme další trable budoucí upírky Zoey Redbirdové, kterou – podobně jako v předchozích částech, Označené a Zrazené – ani báječné nadpřirozené schopnosti neuchrání před bolestnými omyly a průšvihy dospívání.
Něco ke knize
Kniha navazuje na předchozí díl, začíná tam, kde předchozí skončil. Zoey
si nadělala poměrně hodně problémů, hlavně co se kamarádství týče.
Udělala hloupost a kamarádi ji to nechávají pěkně vyžrat. Jediný, s kym
může trochu počítat je momentálně Afrodita. Z protivné a nafoukané
slečinky se pomalu stává poměrně sympatická postava, u které Zoey najde i
nějakou dobrou radu.Zoey je momentálně bez kluka, ale za to si může sama, to ale není její největší starostí. Ta největší je Stevie Rae. Stevie nezvládla proměnu, ale nezemřela, stalo se z ní cosi, co i s pár dalšími mláďaty. Nemají téměř lidské city a schovávají se v podzemí.
Velekněžka Neferet s nimi má nejspíš svoje plány a kdo ví, zda ty plány jsou dobré.
Moje hodnocení a dojmy
Potetovaní upíři prostě nejsou šálek mýho čaje, ale k dobru dávám to, že
tenhle díl je za o trochu lepší jak předchozí. Není tak předvídatelný a
je poměrně napínavý. Ale hlavní hrdinka mi nesedí, Zoey mi k srdci moc
nepřirostla. Je to hloupá puberťačka, která neví co chce, ale myslí si,
že zvládne absolutně všechno. A Neferet mi byla nesympatická už od
začátku série.
Ukázka z knihy
Bezdomovkyně se svezla na zem, ale Steve Rae ji pořád držela za špinavé
zápěstí. Vycenila zuby, oči jí zaplály příšerným rudým svitem a zasyčela
na mě. Byla jsem tak zhnusená, že jsem se ani nelekla. Kromě toho jsem
zrovna protrpěla vážně děsné nároky a všichni, včetně nemrtvých
nejlepších kámošek, už mi šli pěkně na nervy. ,,Steve Rae, to jsem já. A
syčení si strč někam. Zníš jako upír v nějakém fakticky slaboduchém
hororu." Chvíli nic neříkala a já se vyděsila, že v průběhu toho měsíce,
co jsme se neviděly, možná ztratila poslední špetku lidskosti a stalo
se z ní to, co z ostatních - totálně bezcitné zvíře. Stáhl se mi
žaludek, ale obrnila jsem se, zadívala se jí do červených očích a
nakrčila nos. ,,A upozorňuju tě, že smrdíš jako skunk. Vy tam dole v
Zombielandu nemáte sprchy?" Steve Rae se zamračila, což kupodivu působil
opozitivně, protože aspoň přestala cenit tesáky. ,,Jdi pryč Zoey,"
řekla. Hlas měla studený a lhostejný, takže její rozkošný venkovský
přízvuk připomínal spíš hrubý tón laciné šlapky. Oslovila mě ale jménem a
to mi úplně stačilo.
Žádné komentáře:
Okomentovat