Originální název: Untamed
Série: Škola noci
Díl: 4.
Počet stran: 336
Rok vydání: 2010
Vydání originálu: 2008
Nakladatelství: Knižní klub
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Zoey Redbirdová je sice nejnadanější upíří mládě na světě, ale její život právě teď nestojí za nic. Měla sice hned tři kluky najednou, ale nakonec jí nezůstal žádný a kamarádi s ní nemluví. Škola noci se tak pro ni změnila v osamělé a nepřátelské místo – a možná i nebezpečné. Nocí se totiž začínají pohybovat podivné stíny a školním areálem se stále častěji rozléhá zlověstné skřehotání. Zoey proto nezbývá než pokusit se naštvané kamarády usmířit a společně se postavit neviditelné hrozbě. Její snahu však může snadno zkomplikovat záhadný nový spolužák, který ji až příliš přitahuje. Když do hry vstoupí děsivé proroctví, začíná Zoey chápat, že vše bylo pouhou předehrou událostí, jež mají kořeny ve stovky let starých indiánských legendách.
Ve čtvrté části série Škola noci – její příběh započal v Označené a pokračoval ve Zrazené a Vyvolené – se Zoey musí stát skutečnou hrdinkou a připravit se na boj se zlem, které může být daleko silnější než ona.
Něco ke knize
Čtvrtý díl navazuje přesně tam, kde skončil díl třetí. Zoey zůstala
uplně sama, bez přítele a především bez přátel. Pokud ale má přežít a
ochránit celou školu, musí svoji partu dát opět dohromady. Ve škole se
objevuje nový spolužák Stark, který Zoey začne přitahovat, ovšem tohle
okouzlení nebude trvat navěky.
Na
dvoře školy se ozývá skřehotání, které patří děsivým stvořením s
lidskýma očima, kteří jsou zvaní Kalouni. Afrodita má vizi, vidí velmi
mocné prastaré zlo, které se opět vrací na zem. Zlo je mocný démon
Kalona.
Moje hodnocení a dojmy
Kámen úrazu v této knize je neustále se vracení do předchozích dílů.
Děje tady ani moc nečekejte, až závěr knihy vygraduje a Vy si prostě
musíte přečíst další pokračování a to i přesto, že čekáte další
pubertální slátaninu. Přirovnala bych to k prvnímu dílu, kde se v
podstatě nicmoc nedělo. Zoey si prostě neoblíbim, je to pro mě hrozně nesympatická postava. Naopak Afrodita se mění, ze záporné postavy se stává člen party a postava, kterou bych mohla mít i ráda.
Na další díl jsem se vrhla ihned po přečtení tohohle dílu, jak už jsem psala, prostě musíte vědět jak to bude dál a co se vyklube ze všech těch příšer a jestli se naplní proroctví.
Ukázka z knihy
Krkavců přibývalo, aspoň podle hlasů, a v temnotě jsem rozeznala
zmítající se stíny stínů a mezi nimi cosi lesklého, ostrého a zahnutého.
Jak to, že mají zobáky, od kterých se odráží záře plynových světel,
když jsou to jen duchové? Jak to, že páchnou smrtí a rozkladem? A jestli
to to už nejsou duchové, co to znamená? Zastavila jem se a váhala,
jestli se mám rozběhnout dopředu, nebo utíkat zpátky. A jak jsem tam
stála, ochromená panickou hrůzou a nerozodností, černota halící
nejbližší strom se zavlnila a snesla se ke mně. Srdce mi tlouklo tak
prudce, až to bolelo, a zmocnil se mě takový děs, že jsem se nemohla
pohnout ani promluvit. Jenom jsem úzkostně zalapala po dechu a dívala
se, jak se to blíží. Příšerná křídla vířila ledový zatuchlý vzduch a ta
věc byla stále blíž. Už jsem ji viděla, lidské oči v znetvořné ptačí
tváři... paže... lidské paže s pokroucenýma zrůdnýma rukama, proměněnýma
v roztřepené špinavé pařáty. Netvor otevřel zahnutý zobák, a když
zakřičel, zakmital v něm rozeklaný jazyk. ,,Ne!" zaječela jsem, pevně
sevřela syčící kočku a klopýtavě ucouvla. ,,Nech mě!" Otočila jsem se a
dala se do běhu.
Žádné komentáře:
Okomentovat