Originální název: One hundred names
Počet stran: 319
Rok vydání: 2013
Vydání originálu: 2012
Nakladatelství: BB art
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Novinářka Kitty Loganová přišla o práci v televizi po odvysílání reportáže, v níž na základě křivého svědectví obvinila bezúhonného učitele, že zneužil studentku a přivedl ji do jiného stavu. Nemůže si být jistá ani svým hlavním zaměstnáním v redakci časopisu Etcetera, který donedávna řídila její přítelkyně a rádkyně Constance, ale právě v době soudní dohry Kittyina skandálu podlehla rakovině. Nešťastná mladá žena, od níž se po aféře odstěhoval přítel a rozkmotřil se s ní i dlouholetý kamarád, se teď upíná k jedinému cíli. Chce splnit poslední přání své zemřelé zaměstnavatelky a napsat v jejím zastoupení příběh, který si Constance vysnila, ale nikdy ho nevtělila na papír. Je to však úkol těžší, než se zdá, protože dědictví zemřelé šéfredaktorky – obálka s podklady pro napsání zamýšlené reportáže – obsahuje jenom jediný list papíru se stovkou neznámých jmen. Kitty musí zjistit, o jaké lidi jde a jaké tajemství je spojuje. A zároveň s tím, jak pátrá po jejich totožnosti a osudech, poznává i sama sebe.
Něco ke knize
Kitty je novinářka, která zároveň i působila v televizi. O práci ale
přijde, když křivě obviní učitele Colina, že zneužil svoji studentku a
přivedl ji do jiného stavu. Přichází o práci, o přítele a majitel domu
by ji nejraději vystěhoval, jelikož její byt čelí neustálým útokům.
Jenže Kitty si byt musí udržet, nemůže si dovolit jiný podnájem.
V nemocnici leží Constance, šéfová, kamarádka a rádkyně. Kitty nemocnice
nesnáší, když ale kamarádku navštíví posledně, dá ji otázku, zda někdy
chtěla napsat nějaký článek, který nenapsala. Constance ji pošlu do
svého bytu pro desky, s tím, že ji vše vysvětlí až v nemocnici. Než se
Kitty ale do nemocnice znova dostane, Constance zemře.
Kitty hrozí vyhazovat i z novin, ale chce udělat jednu jedinou věc, do
vydání dalšího čísla časopisu napsat článek, který si Constance vysnila.
Je to ale větší oříšek, než se zdálo. Jako podklad má pouze seznam, kde
je sto jmen.
Moje hodnocení a dojmy
Cecelii Ahern zbožňuji, dostala mě knihou PS: miluji tě a pak následně
Kdybys mě teď viděla, kterou naprosto miluji. Jakmile vychází další její
kniha, hned ji sháním a musím ji mít.
Sto
jmen je určitě originální a svým způsobem zajímavý příběh. Pouze jména
lidí, kteří nemají nic společného a Kitty pomalu ztrácí naději, že by
zvládla článek napsat. Nemůže přijít na to, co se jí Constance snažila
říct. Zároveň je neustále ve stresu kvůli soudu a útokům na její osobu.
Kitty stále hledá, co dané lidi spojuje, zda to vůbec něco je a o čem
vlastně psát. Postupem času zjišťuje, že je to jednodušší, než myslela.
Stačilo se vcítit do Constance, co asi měla na mysli, co chtěla seznamem
náhodných jmen říct a pochopila, že každý život a každý životní příběh
je zajímavý a pro daného člověka znamená hodně.Knihu bych možná přirovnala k jinému dílu této autorky a to k Dárku. Obě mají sice hezký příběh, ale v podstatě je to taková průměrná knížka, která neurazí ani nenadchne a nejvíc vlastně za to stojí konec, který dá se říct skrývá malé ponaučení. Ve Sto jménech jde o to, že když ukážete na jakéhokoliv člověka, na jakékoliv napsané jméno, není to jen jméno, ale životní příběh.
Žádné komentáře:
Okomentovat