Originální název: The gift
Počet stran: 251
Rok vydání: 2009
Vydání originálu: 2008
Nakladatelství: BB art
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Lou Suffern se snaží dělit čas mezi práci a rodinu, ale neustále ho pronásleduje pocit, že nic nestíhá. Pokaždé musí být na dvou místech zároveň. Pokaždé musí dělat dvě věci najednou. Když spí a zdají se mu sny, vrací se mezi jednotlivými sny ke všemu, co se mu přihodilo během dne, a uvažuje, do čeho se pustí nazítří. Když pobývá doma se svou manželkou a rodinou, je duchem nepřítomný.
Jednoho zimního rána narazí před budovou, ve které sídlí jeho kancelář, na bezdomovce Gabea. Začne se o něj zajímat a sežene mu práci v podatelně. Zakrátko však začne svého rozhodnutí litovat. Gabeova tíživá přítomnost Loua zneklidňuje. S blížícími se Vánocemi, po kruté životní lekci, si však Lou začíná uvědomovat skutečný význam věcí, které až dosud nevnímal. A zjišťuje, že lidé se podobají zabaleným dárkům – teprve když je rozbalíte, zjistíte, co se ukrývá uvnitř. A někdy při tom poznáte i sami sebe. Louovi Suffernovi to trvalo dost dlouho.
Jednoho dne cestou do práce potká bezdomovce Gabea a ač sám neví proč, zajistí mu u sebe v práci. Gabe je téměř vždy nablízku a téměř vždy má řešení a odpověď, ať se to týká čehokoliv. Je úplně jiný než Lou, jeho pravý opak. Přátelský, milý a optimistický. Ale hlavně má pro Loua ten nejcennější dárek...
Celý příběh vypráví policista Raphie mládenci, kterého zatkli na Boží hod za prohození krocana oknem do bytu jeho otce. Ano, možná to zní směšně, ale celá kniha v podstatě v sobě skrývá poučení.
Knížku jsem si kupovala v období Vánoc, chtěla jsem mít tu správnou atmosféru. Děj se odehrává právě také na Vánoce, takže byla jasnou volbou.
Jenže předtím jsem četla jiná díla této autorky, která jsem si zamilovala a tahle byla oproti předešlým slabá, takže mi velké Vánoční očekávání nepřinesla.
Ač má kniha slabší děj a autorka určité části moc nedotáhla, skrývá v sobě velké ponaučení. Poukazuje na to, že nejdůležitější je strávený čas se svými blízkými, že život ubíhá příliš rychle na to, aby jsme ho jen bezcenně promarnili...
Žádné komentáře:
Okomentovat