Originální název: The Day I Lost You
Počet stran: 344
Rok vydání: 2018
Vydání originálu: 2016
Nakladatelství: Ikar
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Jess žije se svou dcerou Annou a pětiletou vnučkou Rose. Zprávě, že dceru smetla při lyžování ve Francii lavina, nechce vůbec věřit – odmítá se vzdát naděje, odmítá si připustit, že je její dcera opravdu mrtvá. Následují nekonečné týdny čekání, než se najde Annino tělo, během nichž je jediným světlým bodem v jejím životě vnučka Rose.
Jenomže pak se o svá rodičovská práva přihlásí také otec Rose, a zoufalá Jess se za každou cenu pokouší zabránit tomu, aby ztratila i vnučku. Prohledává dceřiny dokumenty, na pomoc jí přispěchá přítel Theo, který ví o Annině minulosti víc, než přiznává. Když začne vycházet najevo, že Anna skrývala nejedno tajemství, Jess začne pochybovat o tom, zda svou dceru vůbec znala...
Jess je babička, matka a žena, která žije ve stínu dceřiny tragické smrti. Anna zahynula při nehodě na horách, a přestože je její tělo nalezeno až po dlouhých týdnech, Jess se nikdy úplně nevzdá naděje. Kromě bolesti ji drží nad vodou jen malá vnučka Rose – holčička, která je teď jejím světem.
Jenže do toho vstoupí otec Rose – muž z Anniny minulosti, který o dítě dřív nejevil zájem, ale teď chce nárokovat své rodičovství. Jess se ocitá v těžké právní i emocionální bitvě – nejen o vnučku, ale i o pochopení vlastní dcery. Začne pátrat v Anniných věcech, objevují se stará tajemství, skrytá bolest i nečekané souvislosti. A jak se Jess propadá hlouběji do minulosti, začíná se jí pod rukama rozpadat obraz, který o Anně celý život měla.
Kearney píše klidně, bez velkých dramatických gest. Což může být dvojsečné. Na jednu stranu oceňuju, že nesklouzává k patosu – smutek Jess i její zoufalství působí uvěřitelně, tiše, ale bolestivě. Na druhou stranu ale právě tahle střídmost způsobila, že jsem se do knihy nedokázala úplně emocionálně položit. Místy působí až příliš zdrženlivě – jakoby se bála jít do temných vod naplno.
Také tempo knihy je kolísavé – začátek je silný a vtahující, pak ale přichází pasáže, které působí trochu rozvlečeně. Vyprávění má tendenci se vracet k tíživým pocitům, opakovat je, což sice odpovídá realitě truchlení, ale čtenářsky může unavit.
Jess je silná postava – ne tím, že by byla tvrdá nebo neochvějná, ale naopak svou lidskostí, zranitelností. Prochází obrovskou ztrátou a zároveň bojuje o to, co jí zbylo. Její zoufalství je uvěřitelné, i když někdy jedná impulzivně nebo nepochopitelně – přesně jako člověk v krizi.
Vedlejší postavy, jako Theo nebo právníci, zůstávají trochu v pozadí, ale fungují jako katalyzátory. Nejvíc prostoru ale dostává samotná Anna – paradoxně až po smrti. Skrze záznamy, dopisy a odhalení se mění z idealizované dcery v komplikovanou ženu se svou minulostí, svými chybami a svým vlastním příběhem, který Jess nikdy úplně nepoznala.
Kniha se točí kolem ztráty, lásky, mateřství a především poznání. Může člověk skutečně znát svého nejbližšího? Co všechno neříkáme těm, které milujeme? A co jsme ochotni udělat, abychom si uchovali aspoň kousek minulosti, když nám mizí pod rukama?
Zajímavým motivem je i střet spravedlnosti a emocí – souboj o vnučku není jen právní drama, ale také otázka identity, odpovědnosti a důvěry.
Den, kdy jsem tě ztratila je citlivý, přemýšlivý román s velmi silným tématem. Není to bestseller ve smyslu „nemůžu se odtrhnout“, ale spíš tichá sonda do truchlení a do vztahu mezi matkou a dcerou. Bohužel právě ta tichost a opatrnost může způsobit, že kniha některé čtenáře mine. A mě osobně se dotkla jen částečně. Možná jsem čekala, že mě víc zasáhne – ale to neznamená, že není kvalitní. Jen mi nesedla tolik, jak jsem doufala.
Žádné komentáře:
Okomentovat