Francis Scott Fitzgerald - Velký Gatsby

Spisovatel: Francis Scott Fitzgerald
Originální název: The Great Gatsby
Počet stran: 208
Rok vydání: 2011
Vydání originálu: 1925
Nakladatelství: Leda
Vazba knihy: Brožovaná

Vrcholné dílo z dob největšího flámu v dějinách USA, který Francis Scott Fitzgerald označil za „jazzový věk“ a sám do něj vydatně přispěl mnoha soukromými improvizacemi a pocity „ztracené generace“, přináší milostný příběh z lepší společnosti. Selfmademan Jay Gatz řečený Velký Gatsby i krasavice Daisy Buchananová pronikli v éře prohibice do těchto sfér každý po svém a tak se vyrovnávají i s novým životním stylem a břemenem americké „nevinnosti“. Nesoulad v jejich představách je leitmotivem románu, jenž přezkoumává romantický ideál mámivého „zeleného světla“ – oné „šílené, vzrušující budoucnosti, která před námi rok za rokem ustupuje“ – a posléze ho nemilosrdně obětuje na oltář mýtu o věčné lásce. Fitzgeraldovo působivé zpracování meziválečné podoby amerického snu přinášíme v novém, moderním překladu.

Něco ke knize

New York v době dvacátých let. Nick Carraway přijíždí na Long Island s úmyslem vydělat si nějaké peníze

na burze. Na tak zvaném Východním vejci žije Nickova sestřenice Daisy se záletným a bohatým manželem Tomem. Nick se zabydluje na Západním vejci, které je na druhé straně zátoky. Vedle jeho malého a skromného domečku stojí luxusní, téměř až bizarní vila, kterou obývá Jay Gatsby. O Gatsbym toho už spoustu slyšel, ale nikdy ho ještě neviděl.

V domě Gatsbyho se pořádají téměř neustále večírky plné jazzové hudby, tance, alkoholu. Pozvánku nikdo nedostává, ale téměř celá New Yorská smetánka se zde schází a tancuje do rána. Nikdo pořádně neví, kdo Gatsby je, nikdo ho nezná. Někdo tvrdí, že je bohatý dědic a vystudoval Oxford, někdo zas tvrdí, že je vrah a zloděj. A proč vlastně hostí desítky neznámých lidí?

Nick se stává jediným přítelem Jaye Gatsbyho a je vtáhnut do světa americké smetánky, kde faleš a povrchnost jsou na denním pořádku.

Moje hodnocení a dojmy

Určitě už jste v životě slyšeli název Velký Gatsby. Dílo Francise Scott Fitzgeralda je velmi známé a pokud jste nečetli knihu, možná jste viděli nejnovější filmové zpracování. O přečtení knihy jsem uvažovala už dlouho, ale teprve po shlédnutí filmu z roku 2013 jsem věděla, že knihu určitě musím také přečíst.

Kniha je velmi tenoučká, má pouze 208 stran, navíc má docela velký font, takže ji přečtete během jednoho odpoledne. Hodně klasik se čte poměrně špatně, to ale není případ Gatsbyho, naprosto super překlad, alespoň ho to moje vydání z roku 2008 od nakladatelství Leda.

Velký Gatsby je celý psán z pohledu Nicka. Popisuje, jak se s Jayem Gatsbym seznámil, jak se stal součástí smetánky, kde se konal jeden večírek za druhým, alkohol se pil do bezvědomí a celková morálka měla velké tržné rány. Nick všechno popisuje, ale žádným zdlouhavým a zbytečným stylem. Naopak vyzdvihává to nejdůležitější.

Ale přesto je to hlavně příběh o pravé lásce, o americkém snu a naději. Ať už je Gatsby kdokoliv, dědic s vysokým vzděláním, nebo zloděj a podvodník, vy si ho zkrátka oblíbíte. Je to snílek, který věří, že se mu splní to, po čem touží a i když naděje je v podstatě nulová, on věří.

Film jsem viděla již několikrát, jelikož ho přítel miluje a čím častěji jsem ho viděla, tím více jsem se do filmu zamilovala také. Až na výjimky to bývá tak, že kniha je mnohokrát lepší než její filmové zpracování. Zde se kniha naprosto shoduje s filmem, avšak film mi přišel lepší. On je prostě tak skvěle natočen, DiCaprio je naprosto bravurní.

Sice kniha se čte velmi dobře, ale mám pocit, že kdybych neviděla film, přišla by mi nudná. Sice bych mohla zapojit svojí fantazii, takhle jsem si přehrávala scény z filmu, ale přesto myslím, že pouze se svojí fantazií by kniha zkrátka byla nudnější. Například večírek u Gatsbyho, který naprosto zbožňuji z filmu, je velkolepý a naprosto luxusní, nebyl v knize tak skvěle popsán, aby jste si ho mohli živě představit. Zkrátka film udělal z knihy  trošku víc a nebýt něj, tak je Velký Gatsby průměrná kniha s tendencí nudit v některých kapitolách.

Je to silný příběh, ale citově na Vás zapůsobí více film a i k postavám si lépe vytvoříte určitý vztah, ať už pozitivní, nebo Vám naopak budou pít krev. Přesto přečtení knihy nelituji, a myslím, že tuto klasiku by si měl přečíst každý.