Follow Me @Charmedka

08.05.21

Gail Carriger - Etiketa & špionáž

Spisovatel:
Gail Carrigel
Originální název: Etiquette & Espionage
Série:
Trochu jiný penzionát
Díl: 1.
Počet stran: 288
Rok vydání: 2014
Vydání originálu: 2012
Nakladatelství: CooBoo
Vazba knihy: Vázaná
Čtrnáctiletá Sofronie dává svojí mamince pořádně zabrat. Víc než správné vychování ji zajímá rozebírání hodinek a šplhání po stromech a její rodina nemůže než doufat, že nikdy nikdo neuvidí, jak dělá pukrle. Paní Temminicková zoufale touží, aby se z její dcery stala pravá dáma. Proto Sofronii zapíše do Penzionátu mademoiselle Geraldiny pro kvalitní přípravu mladých dívek.
Ale Sofronie si brzy uvědomí, že to není tak docela škola, v kterou by její matka doufala. Tenhle penzionát je… tak trochu jiný. Dívky se tu sice učí tanci, jak se správně šatit a etiketě povšechně, ale zároveň i jak se vypořádat se smrtí, jak rozptýlit a odvést pozornost, a hlavně té opravdové špionáži – samozřejmě při zachování nejvybranějších mravů. Sofronie a její přítelkyně čeká vskutku strhující první rok!
 


Jsem člověk, co rozečtenou knihu vždy dočte a to i když mě nebaví. Také se snažím dočítat série, mám ráda uzavřené příběhy a vzdala jsem to fakt jen párkrát. Bohužel se najdou knihy, u kterých si řeknete, že život je příliš krátký a tenhle pocit jsem měla i u Etikety & špionáže...

19. století v Británii, zde žije rodina Temminickových a nejmladší z dcer Sofronie je tak trochu jiná, než ostatní děvčata. Raději leze po stromech, nosí kalhoty a pukrle ji moc nejde. Proto se její matka rozhodne poslat ji do penzionátu mademoiselle Geraldiny, kde ji mají naučit správnému chování.

To se Sofronie samozřejmě učí, ale zároveň ví, kam bodnout, jak upoutat pozornost, jak připravit účinný jed a co víc, penzionát nemá pevné základy a neustále se pohybuje. Stejně jako vzducholapkové, v podstatě místní legenda a nepřátelé, kteří mají zájem o jakýsi prototyp...

V knize je snad úplně všechno, co si jen představíte. Na to, že se jedná o nějaký rok kolem 1850, tak v knize je spousta vymožeností, třeba i roboti. Na škole učí vlkodlak a upír a věřím tomu, že ani jednorožci zde nebudou mýtusem.

Navíc všichni měli tak hloupá jména, že ani ke konci jsem pořádně nevěděla, kdo je kdo.

Tohle byla jedna velká slátanina všeho dohromady, jako kdyby pejsek a kočička vařili dort. Kolikrát si řeknu, že kniha není špatná, ale jsem už na ní stará, být ovšem mladší, tak by se mi líbila. To tady říct nemůžu a nemůžu doporučit ani mladším slečnám.

U knihy jsem se trápila strašně dlouho a hned po přečtení šla z domu a vím, že do dalšího dílu se pouštět nebudu, i když konec je neuzavřený.

4 komentáře:

  1. Tak to jsem ráda, že jsem narazila i na tvou recenzi. Kamarádka z ní byla nadšená a doporučovala mi ji. Takže je fajn vědět, co by mě čekalo. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nechápu, ale tak každý má jiný vkus :D I když u téhle knihy opravdu nechápu, že se někomu líbí :D

      Vymazat
  2. Mam to také tak, rozečtenou knihu prostě vždycky dočítám. I když někdy je to s vypětím všech sil... :/

    OdpovědětVymazat