Stephen King - Pavučina snů

Spisovatel: Stephen King
Originální název: Dreamcatcher
Počet stran: 688
Rok vydání: 2013
Vydání originálu: 2001
Nakladatelství: Beta
Vazba knihy: Brožovaná

Kdysi dávno se v prokletém městě Derry (dějišti klasických románů To a Nespavost) spojili čtyři kluci a odhodlali se ke statečnému činu, jenž je navždy změnil. Nyní o pětadvacet let později jsou z nich dospělí muži, ale vzájemné pouto přetrvalo. Každou loveckou sezonu se čtveřice znovu schází v lesích severního Maine. Letos do jejich chaty zabloudí dezorientovaný cizinec, který mumlá cosi o světlech na obloze. A jeho nesrozumitelné blouznění se brzy ukáže až nepříjemně blízké pravdě. Zanedlouho jsou čtyři přátelé vtaženi do děsivého souboje se silami z jiného světa. Jejich jediná naděje na přežití leží ve společné minulosti – a v pavučině snů.

Něco ke knize

Henry, Pete, Jonesy a Bobr byli nejlepší přátelé již od dětství. Do jejich nerozlučné party se jednoho dne přidal retardovaný chlapec Duddits, kterého zachránily před šikanou a tak nějak si ho adoptovali mezi sebe. Od té doby je pojí nejen přátelské pouto, ale i něco jiného.

Uplynulo dvacet pět let a hlavní čtveřice se neustále stýká a každý rok jezdí do srubu v Maine na lov. Při posledním lovu narazí na muže, který je silně dezorientován a mluví o světlech na obloze. Ukáže se, že na celou oblast byla uvalena karanténa a není nikdo, kdo by byl schopen čtyřem přátelům pomoci a hlavně nikdo pořádně neví, pomoci vlastně s čím.

Moje hodnocení a dojmy

Pavučina snů je vlastně už taková klasika od Stephena Kinga a myslím, že se dá zařadit mezi jeho známější díla. Proto jsem velká ostuda, že jsem se ke knize dostala až tak pozdě a dlouho ji odkládala.

Odradilo mě hned několik faktorů. Tím prvním samotný příběh, již z anotace bylo jasné, že se bude jednat o příběh s mimozemšťany a to já zkrátka nerada. Právě UFO mě dokáže vždy velmi odradit od nějaké knihy a hodně se pak ke čtení přemlouvám.

Dalším důvodem bylo to, že ta mimozemská kniha má přes šest set stran, téměř sedm stovek. Normálně to problém není, navíc King je mistr v dlouhých románech a podle mě je zvládá lépe než ty kratší, ale tolik stran o UFO? A poslední důvod bylo to, že jsem nedávno velkým nedopatřením viděla film, mimochodem hrozný film, takže kniha o mimozemšťanech, u které navíc vím, jak to dopadne. Prostě pecka.

S velkým sebezapřením jsem se do knihy pustila a překvapivě to nebylo tak zlé. Četlo se to moc dobře, ostatně jako většina Kingovek. Je pravda, že mě trochu rušilo vědomí toho, že vím, co bude dál a neustále jsem na to čekala. Bez toho bych si knihu užila asi více.

Co mě nebavilo, tak kapitoly, které byly vyprávěny z pohledu Kurtze či jiných vojáků. Teprve až když se začal příběh spojovat, jsem s tím neměla problém, ale předtím jsem měla chuť tohle úplně přeskočit. Jinak ale všechny ostatní postavy byly super a i když těch jmen není úplně málo a hlavní hrdinové se Vám můžou na začátku trochu plést, tak není problém se brzy zorientovat.

Naopak se mi hodně líbilo propojení s románem To, kdy je zmiňován vodojem a nápisy, na kterých stojí dokonce i samotné jméno Pennywise. Tahle propojení prostě miluji.

Pavučina snů nakonec nebyla tak špatná jako film, ale rozhodně se nezařadí mezi moje oblíbené Kingovky. Přečetla jsem ji a jsem ráda, že jsem ji přečetla, ale vím, že znovu se k ní vracet nebudu. Pokud ale máte tohle téma rádi, je to super čtení.