Stephen King - Svědectví

Spisovatel: Stephen King
Originální název: The Stand
Počet stran: 1055
Rok vydání: 2008
Vydání originálu: 1978
Nakladatelství: Beta
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Syrový postapokalyptický román Svědectví Stephena Kinga je řazený k autorovým nejlepším dílům. Rozehrává v něm již mnohokrát zpracované téma boje s katastrofální epidemií nevyléčitelné nakažlivé choroby, která má zde podobu „superchřipky,“ vyvinuté ve vojenských laboratořích. Experiment se však vymkne kontrole a nákaza vyhubí takřka celé lidstvo. Hrstka těch, kdo přežili, se dělí na dvě skupiny, jedni se uchylují k laskavé matce Abigail, která je oslovila ve snech, druzí směřují do náručí Temného muže. Kingův román vrcholí jako klasický souboj mezi Dobrem a Zlem, v němž lidem zůstává role figurek na šachovnici hry o svět. King si v knize pohrává se svým oblíbeným tématem předurčenosti, kterému se věnoval i v dalších románech jako Mrtvá zóna, To nebo Temná věž.

Něco ke knize

Stačí chvilka, jedna sekunda, jedna malá chyba a téměř celé lidstvo vymírá. Experiment v tajné laboratoři Ministerstva obrany se superchřipkou se nepovedl a lidé pomalu jeden za druhým podléhají nákaze. Pár jedinců je ale imunních, i když není vůbec jasné proč.

Musí se spojit, aby opět vytvořili civilizaci a svět, ve kterém se dá žít. Jenže je čeká dlouhá cesta a to jak psychická, tak i fyzická. Jenže i v tomto mrtvém světě číhá nebezpečí a boj to nebude vůbec snadný.

Moje hodnocení a dojmy

Svědectví mi doma na přečtení čekalo poměrně dlouho a stále na něj nebyl prostor. Ne že bych se na knihu netěšila, to vůbec ne, právě naopak. Těšila jsem se vážně hodně, ale přece jen má přes tisíc stran a já čekala na dobu, kdy budu mít na knihu více času, náladu, nebudu v zimě unavená apod, zkrátka jsem si ji chtěla maximálně užít.

Měla jsem obrovská očekávání a do knihy šla s tím, že to bude opravdu pecka. Vůbec jsem si nepřipouštěla, že by mě mohl příběh zklamat. 

Začátek knihy vypadal dobře. Miluji postapokalyptické světy, jenže jsem si asi pořádně nepřečetla anotaci a očekávala něco naprosto jiného, než co se mi dostalo. Čekala jsem vlastně něco jako Živí mrtví, akorát bez těch zombie.

Jak jsem psala, začátek byl super. Lidé pomalu umírali a ti, co přežili, museli vymyslet, co budou dělat dál. Zda setrvat na místě, nebo se vydat na cestu a hledat další přeživší. Postav tam je ve výsledku docela dost, některá mají i podobná jména, takže jsem se občas ztrácela a i to i přesto, že King má vždy výborně propracované charaktery.

Půlka knihy mě bavila, i když jsem s ní měla jeden velký problém. Četla se mi strašně pomalu a to jsem ji otvírala s radostí. Pod kupolí, která je téměř stejně tlustá, jsem strávila pouhé tři dny, se Svědectvím celý únor.

V druhé půlce se začínaly v knize objevovat docela ve velkém fantasy prvky. Ty sice byly i na předchozích stránkách, ale moc jsem si je nepřipouštěla. Když se najednou v knize objevil Randall Flagg, to byla konečná. Flagg je postava z Temné věže, kterou jsem četla loni a byla na ní zaseklá půl roku a trpěla.  Najednou jako bych se vrátila v čase. S Flaggem už jsem se nikdy nechtěla potkat a najednou je tu zas.

Najednou se z knihy stalo naprosto jasné fantasy. Věštecké sny, proroctví, magie a souboj dobra a zla. K tomu se do knihy přimíchalo náboženství a ne zrovna v malé dávce a kniha u mě strašně klesla.

Nemůžu knize upřít napínavost, akčnost a překvapivé momenty se skvělými postavami, ale Svědectví je pro mě obrovským zklamáním. Neříkám, že je kniha zlá, ale očekávala jsem něco naprosto jiného a to se mi dostalo pouze na začátku.