Edgar Allan Poe - Jáma a kyvadlo a jiné fantastické povídky

Spisovatel: Edgar Allan Poe
Originální název: The Pit and the Pendulum and Other Stories
Počet stran: 216
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: XYZ
Vazba knihy: Vázaná
 

Poe v tomto díle uchvacuje mnohotvárností a nápaditostí svého talentu. Často je dosti nevypočitatelný a nemilosrdný. Dovede nahnat strach a držet čtenáře v napětí jako málokdo, když vypráví o smrtonosné síle mořských proudů, o tajemstvích záhadné bedny, o předčasných pohřbech atd.

Přiznávám, že recenzi na knihu píši po dlouhé době od přečtení. Vůbec se mi do toho nechtělo a ani každodenní přemlouvání sebe sama, že bych si konečně k tomu měla sednout a něco napsat, nezabralo.

Tento soubor povídek jsem chtěla již nějakou dobu, konkrétně myslím tohle nádherné vydání, pokukovala jsem po knize a když se mi konečně dostala do rukou, tak jsem se nadšeně vrhla do čtení. Poe je klasika a právě co se týče jeho tvorby, tak jsem toužila doplnit mezery.

Dnešní recenze snad ani nebude pořádná recenze a bohužel pochybuji, že něco ostatním přinese. Mám totiž šíleně rozporuplné pocity z knihy a pořádně nevím, co si myslet.

Podle anotace, recenzí a komentářů jsem čekala knihu plnou děsu, napětí, zkrátka povídky s hororovými prvky. Čekala jsem něco, z čeho si sednu na zadek.

Musím ale s politováním říct, že mi styl psaní Edgara Allana Poea nesedl. Čtení mě nebavilo, občas jsem si něco dokonce musela přečíst dvakrát, protože jsem se nedokázala soustředit a tím pádem jsem pak vůbec nevěděla, o čem čtu. 

V každé povídce je poznat jeho styl, hlavně co se týče konce každé povídky, vyloženě v nich vidíte tu jeho stopu. Povídky jsou dost temné a hlavně ponuré, sem tam se objevila i nějaká vyloženě hororová, ale jak jsem psala výše, čekala jsem více. Některé na mě působily vyloženě jako nesmysly.

Povídky spojuje téma morálky, duševního či milostného šílenství. Nejvíce se mi asi líbil Černý kocour, který obsahuje právě hororové prvky, což mám ráda. V paměti Vám určitě také utkví Jáma a kyvadlo díky výborné, mrazivé atmosféře. Osobně se mi líbil i Ohnivý kůň, který moc dobré hodnocení nemá, ale mě přišla povídka napínavá a zajímavá. Syrová povídka je Skokan, dokonale promyšlená, krutá pomsta.

Vesměs mi ale zbytek povídek přišel spíše průměrný, ne-li podprůměrný. Je mi jasné, že mě fanoušci tohoto klasika nejspíše ukamenují, ale nemůžu si pomoct. Skrz tento soubor povídek jsem si k Poeovi cestu nenašla. Ale hledat ji určitě nepřestanu.