Sarah Addison Allen - Dívka, která sahala po hvězdách

Spisovatel: Sarah Addison Allen
Originální název: The Girl Who Chased the Moon
Počet stran: 208
Rok vydání: 2013
Vydání originálu: 2010
Nakladatelství: Ikar
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Emily Benedictová přijíždí do pitoreskního jižanského městečka Mullaby v Jižní Karolíně v naději, že se dozví víc o životě své matky, obklopeném mnoha hádankami. Ale od chvíle, kdy dívka vstoupí do domu, kde její matka vyrůstala a kde žije její podivuhodný samotářský dědeček, jehož zatím nikdy nepotkala, nestačí se divit. Ostatně celé Mullaby, kde existují rodinná tajemství, za nimiž stojí snad jen kouzla, je poněkud zvláštní místo. Jak jinak si vysvětlit, že zde žije muž tak vysoký, že dohlédne za obzor. A to je jen začátek…

Něco ke knize

Po smrti své maminky přijíždí Emily do malého městečka Mullaby. Bydlet zde mám se svým dědečkem, kterého nikdy v životě neviděla. Doufá, že pozná nejen rodinu, ale dozví se i něco z minulosti své matky. Mullaby je opravdu malé městečko, kde každý zná každého a příjezd Emily v místních obyvatelích probudí spíše vlnu nevole, avšak Emily netuší proč. Zdá se, že maminka byla v mládí úplně jiná, než jakou ji znala ona a staré rány jsou stále otevřené. Ale ani život její matky není tak záhadný jako celé tohle městečko. Tajemná světýlka v lese, obr, který dohlédne až za obzor, tapety, které se mění podle nálady. A Win, jehož s Emily pojí další tajemství.

Julie se do Mullaby vrátila před rokem a půl a za půl roku, až splatí dluhy po svém otci a vydělá si dost peněz, hodlá zase odjet, otevřít si vlastní cukrárnu a už se nikdy nevrátit.  I zde ale staré rány stále krvácí a její dávná láska ze střední, Sawyer, ji momentálně život moc neusnadňuje, naopak spíše ztěžuje odjezd a narušuje plány. A právě Julie se ujme zmatené Emily, i přesto, že s její matkou také neměla na růžích ustláno.

Moje hodnocení a dojmy

Od této tenoučké knížečky jsem vůbec nic nečekala. Kupovala jsem ji za pár korun v Levných knihách, nečetla žádné recenze, hodnocení, zkrátka o ní nic nevěděla. Zaujala mě ale svým názvem a krásnou obálkou. Motýlci se ve skutečnosti třpytí a jelikož jsem jako straka, nenechalo mě to chladnou.

Poměrně dlouho se mi válela v knihovně a já se k ní nebyla schopná dostat, jak jsem psala, moc jsem nečekala a to mě od čtení odrazovalo. No teď bych si nejraději nafackovala.

Knížka Vás chytne již od první stránky. Je tak odlehčeně napsaná, že se čte vlastně úplně sama. Pokud bych knihu měla zhodnotit jedním slovem, označila bych ji za kouzelnou. A to nejen kvůli obrovi, záhadným světýlkům či měnící se tapetě, ale celkově kvůli příběhu.

Příběh je jednoduchý, avšak se nedá říct, že úplně předvídatelný či nudný, to už vůbec ne. Kniha je odpočinková a hrozně milá. Sice nereálná, ale zkrátka milá a magická. Postavy mi byly všechny sympatické, od Emily počínaje přes Sawyera konče.

Děj opravdu není složitý, těch dvěstě stránek sledujete životy postav, které se tak různě prolínají a mění. Mullaby je městečko plné kouzel s tajemnou minulostí, ale i městečko plné intrik a křivd. S Julií se vracíme i do minulosti a otevíráme její třináctou komnatu.

Takhle příjemnou knížku jsem hodně dlouho nečetla a Vám ji rozhodně doporučuji.