Tilly Bagshawe - Podle nových pravidel

Spisovatelka: Tilly Bagshawe
Originální název: Sidney Sheldon
Počet stran: 392
Rok vydání: 2010  
Vydání originálu: 2009
Nakladatelství: Alpress
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Lexi netouží po ničem víc než stát se následnicí své babičky Kate, a tak v boji o dědictví rozvíjí svou vlastní mistrovskou hru. Podobné ambice však nemá jen ona. Její pohledný, ale zkažený bratranec Max se nezastaví před ničím. Na cestě za svým cílem je ochoten svádět, zrazovat, a dokonce i vraždit.

Něco ke knize

Rodinné dědictví v podobě firmy Kruger-Brent se stává viníkem mnoha intrik v rodině. Mezi hlavní adepty na dědictví patří Lexi, její matka zemřela při porodu, vyrůstala se svým otcem a starším bratrem Robbiem, ten se ovšem dědictví vzdal. Je gay a táhne ho to spíše k muzice, což jeho otec nemůže překousnout a celé roky spolu válčí.

V osmi letech Lexi unesly a sexuálně zneužily, od té doby myslí pouze na to, že najde toho ošklivého pána a pomstí se. Při její záchraně ale ohluchla, když vybuchla budova, ve které jí únosci věznili. Právě kvůli hluchotě má jistou nevýhodu a menší šanci na to, stát se dědičkou.

Druhým adeptem je Max, její bratranec, kterého jeho matka Eve zbožňuje, naopak nenávidí Lexi a celou její rodinu. Eve touží po moci a z Maxe se díky její výchově stává bezcitné monstrum, kterým manipuluje a on je ochoten jít přes mrtvoly, jen aby matka byla šťastná.

Moje hodnocení a dojmy

Když jsem po knize sáhla, čekala jsem asi něco trošku jiného, nemůžu ale říct, že by mě kniha zklamala. Naopak, četla jsem ji se zaujetím. Ale asi jsem předtím moc nevěnovala pozornost anotaci a knihu začala číst s tím, že se jedná spíše o romantický román pro ženy.

Už na začátku mi kniha ale připomínala díla Jackie Collins. Pokud ji znáte, tak jistě víte, že knihy jsou plné násilí, sexu a hlavně intrik. A přesně taková je i tato kniha. Jackie Collins mám ráda, takže jsem byla zvědavá i na tuhle. Kniha se čte dobře, je zajímavá a je to opravdu jedna intrika za druhou. Kniha je psána ve velkém časovém rozmezí, s Lexi se poprvé setkáme při jejím narození, velkou roli tam hraje v osmi letech a na konci knihy jí je snad už přes čtyřicet. A tady nastává trošku problém a pro knihu mínus. Hrozně se tu skáče do dalších let. Dočtete kapitolu a najednou jste o několik let vpředu. Občas to bylo matoucí a zmatené.

Ale kniha špatná není, hlavní postava Lexi je chytrá a nevzdává se. V životě si toho prožila hodně a stejně ji to nesrazilo, naopak je velmi silná. Naopak Max je opravdu záporná postava, i když za to může spíše jeho matka, jeho nelze mít rád. V knize se ale mnohem více postav a většina z nich hraje určitou roli. Kniha je zajímavá hlavně díky těm intrikám, zde je skvěle vidět, co lidé jsou všechno schopni udělat pro něco, co opravdu chtějí. Kolikrát jsem četla až se zatajeným dechem.

Knihu hodnotím ale pouze třemi hvězdičkami, už jsem od Tilly četla lepší dílo a ne po celou dobu byla kniha vyloženě čtivá, byla v ní i slabší místa.