Originální název: River marked
Série: Mercedes Thompsonová
Díl: 6.
Počet stran: 272
Rok vydání: 2011
Vydání originálu: 2011
Nakladatelství: Fantom Print
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Mercy Thompsonová vždy věděla, že je jiná, a nejen proto, že dokázala přinutit motor Volkswagenu poslouchat na slovo. Mercy je kožoměnec, což zdědila po dávno zesnulém otci. Ještě nikdy se nesetkala s nikým, kdo by byl jako ona. Tedy až doposud. V hlubinách řeky Columbia se k životu probudilo zlo – a někdo z lidu jejího otce by o něm mohl něco vědět. A pokud mají Mercy a její druh, alfa vlkodlak Adam, přežít, budou potřebovat pomoc.
Něco ke knize
Mercy je družkou alfy Adama, je právoplatným členem smečky a plánují
svatbu. Tedy spíše Mercyina matka ji plánuje a do celého plánu zasvětí
všechny okolo. Plánuje něco velkého a Mercy to děsí.
Navíc má Mercedes starost o starého přítele Stefana, kterého už pěknou
dobu neviděla. Stefan je na tom bídně, přišel o spoustu svých ovcí, je
hladový, vysílený a pohled na něj Vás zhrozí. Je to ale přítel, i když
upíří a Mercy přátelé nenechá ve štychu.
Mercy
s Adamem odjíždí na líbánky s půjčeným karavanem, k řece Columbii do
městečka Maryhill. Karavan je ale půjčený od strýčka Mika a sám strýček
Mike navrhl právě tohle místo. A určitě k tomu měl své důvody. V řece
totiž ožilo dávné monstrum, říční ďáblice, které žere snad vše, co se k
vodě jen přiblíží. Je silné, nebezpečné a začalo toužit po Mercy. Navíc
se vždy ve vodě kolem objevují tak zvaní vydrovci, fae a to určitě taky
nebude jen tak.
Navíc se v knize dozvídáme dávnou historii indiánů, legendy a moc,
jelikož se v knize objeví spousta postav, se kterými se Mercy seznámí a
které o říčním démonovi vědí poměrně hodně. I Mercy se dozvídá něco málo
o sobě, spatří totiž ducha svého otce...
Moje hodnocení a dojmy
Kniha Říční znamení se mi opravdu líbila. Děj odehrává jinde než v
Tri-Cities a to mě poměrně zaujalo. Navíc jde převážně jen o Mercy a
Adama, ostatní členové smečky jsou pouze vedlejší postavy, které v této
knize nejsou téměř podstatné. Indiánské legendy mi ale přišly trochu
přetažené za vlasy a upřímně, trochu jsem se v nich ztrácela a čtení
těhlech pasáží mě ani tolik nebavilo.Ovšem, humoru zde najdete hodně, každou chvíli jsem se culila, kolikrát i hodně smála. Mercyin smysl pro humor je skvělej. Mercy mi začla být sympatická, jak už jsem psala, mám ráda její smysl pro humor a v něčem mi připomíná knižní postavu Anitu Blake od Laurell K. Hamiltonové. Je odvážná, ironická a věčně samý problém.
Žádné komentáře:
Okomentovat