Rowan Coleman - Není co ztratit | RC review

Spisovatel: Rowan Coleman
Originální název: Runaway Wife
Počet stran: 400
Rok vydání: 2015
Vydání originálu: 2015
Nakladatelství: Domino
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Některá rozhodnutí jsou těžká jen do té chvíle, kdy je uděláme. Pak už se jen sami sebe ptáme, proč jsme je tak dlouho odkládali. Rose Pritchardová se odhodlávala dlouho, snad až příliš dlouho. Odejít od násilnického manžela není tak snadné, jak by se mohlo nezasvěceným zdát, a tak Rose dlouhá léta setrvávala v nesnesitelném soužití. Z černé díry beznaděje ji vytáhla docela obyčejná pohlednice: pár laskavých slov od člověka, s nímž se setkala před lety, jen na pár chvil. Tak málo stačilo, aby zdeptaná Rose pochopila, že musí odejít. Že nemá co ztratit. Že může jenom získat. Utíká s několika narychlo sbalenými kousky oblečení a se sedmiletou dcerkou Maddie. Když se uprostřed noci ocitá na prahu vesnického penzionu, uvědomí si, že teď už skutečně není cesty zpět. Ve stejné chvíli se začne trápit pochybnostmi: neudělala strašlivou chybu? Nehoní se za nesmyslnou chimérou? Bude si umět vybudovat úplně nový život? Ať už bude odpověď na všechny znepokojivé otázky jakákoli, jisté je jedno: že Rose zkrátka nezbývá nic jiného, než aby se pro sebe a pro svou dceru pokusila vybudovat lepší život. I kdyby ji to mělo stát cokoli.

Něco ke knize

Když byla Rose ještě malá, její otec, který byl v jejích očích hrdina, odešel a celý Rosiin život tím poznamenal. Její matka po pár letech spáchala sebevraždu a Rose zůstala sama. Hned v osmnácti se vdala za prvního chlápka, který jí projevil náklonnost. Tím chlápkem byl Richard, uznávaný doktor, u kterého si Rose myslela, že najde zázemí a bezpečný domov.

Z bezpečného domova se ale postupně začal stávat dům plný strachu. Richard začal Rose zakazovat přátelé, vše muselo být přesně tak, jak chce on a aniž si to Rose uvědomila, stala se z ní žena, která se bojí návratu manžela domu. Nejen, že ji týral psychicky, až si Rose myslela, že vůbec za nic nestojí, ale ani fyzické násilí mu nebylo cizí.

Když v návalu vzteku Richard vztáhne ruku i na jejich sedmiletou dcerku Maddie, Rose obě narychlo sbalí a uteče. Jejím cílem je místo na pohlednici, kterou dostala před sedmi lety od neznámého muže, který se objevil u nich na prahu a na kterého Rose od té doby nemůže přestat myslet. Možná se honí jen za naivní představou, ale poté, co se ocitne před jedním vesnickým pensionem, najde něco, co vlastně ani nehledala. Richard se jich ale určitě jen tak nevzdá a Rose trápí, zda má vůbec právo na nový život.

Moje hodnocení a dojmy
Kniha Není co ztratit je moje premiéra s touto autorkou. Sice jsem ji zaregistrovala již před pár měsíci, kdy ji vyšla Kniha vzpomínek, nad kterou jsem hodně přemýšlela, ale nakonec odolala a teď toho lituji a vím, že si jí musím sehnat.

Hned od první stránky se ocitáme v hlavním ději, kdy Rose balí věci a s Maddie utíká pryč. Žádná dlouhá předehra, ale rovnou do akce. Jestli si ale myslíte, že celých čtyřista stran bude kniha plná akce, nečekaných zvratů a domácího násilí, tak jste na omylu.

I přesto, že je Rose lehce přes třicet, tak působí trošku naivním dojmem. Ono to je ale tím, že v podstatě celý dosavadní život zasvětila Richardovi, který jí mlátil a psychicky deptal. Začala už věřit tomu, že je k ničemu a bez něj je nula. Proto když jí někdo nabídne vřelé slovo, lichotku, tak pro Rose je to něco nového.

Já upřímně nechápu, jak to někdo může nechat zajít tak daleko, sama přiznává, že již na začátku tušila, že je něco špatně a přesto si Richarda vzala, otěhotněla a tolik let to trpěla. Téma domácího násilí je hodně vážné a potýká se s ním jistě spousta žen. Jakmile chlap vztáhne ruku, podle mě se má okamžitě vypakovat a druhé šance tady nefungují, udělal jednou, udělá znovu. Zrovna tady toho je příklad Rosina kamarádka Shona, která se též potýká s násilnickým přítelem.

I když téma je vážné, vlastně dává kniha naději. Přesně jak je psáno v anotaci, některá rozhodnutí jsou těžká, dokud je neučiníme. Rose to trvalo několik let a díky svému rozhodnutí má teď šanci na nový život. Utéct za pohlednicí a mužem, kterého viděla jednou před sedmi lety je trochu bláznovství. Je to trošku naivní děj, na druhou stranu zoufalí lidé dělají zoufalé věci a Rose v tomhle vidí naději a žene ji to dál, právě to setkání jí dalo sílu utéct a to je podstatné.

Možná je nevhodné o knize s domácím násilím říct, že je milá, ale je to tak. Je to odpočinkové čtení, příběh plný naděje a nových začátků. V podstatě je kniha stále o tom samém, Rose přijede do vesnice, kde se s Maddie ubytuje, pozná několik nových lidí, dokonce i pár starých známých a snaží se začít znovu. Zároveň se občas vrátíme zpět v jejích vzpomínkách, ať už do dětství, kde myslí na otce a matku, nebo k Richardovi či setkání s mužem, díky kterému našla sílu odejít.

I když kniha až na pár výjimek není nabitá akcí, neskutečně mě bavila. Bylo to opravdu milé, odpočinkové, dokonce i humorné a romantické. Líbilo se mi sledovat, jak si Rose buduje nový život, při pochybách jsem s ní soucítila a doufala, že se nevzdá. Rose jsem si oblíbila, muže, za kterým se hnala ale moc ne. Fraiser mi přišel zvláštní a nedokázala jsem si ho představit jako prince, který zachrání uvězněnou princeznu. Tahle postava mi bohužel moc nesedla. Nejlepší postavou ale rozhodně byla malá Maddie, která nemá žádné přátelé, protože je to hodně upřímné dítě a je zkrátka jiná než její vrstevníci. Je bystrá, chytrá, zkrátka taková vyspělejší a co na srdci, to na jazyku. Naprosto jsem si ji zamilovala a díky ní se i několikrát hlasitě zasmála.

Knihu rozhodně doporučuji, i když by se mohlo zdát, že bude drastická díky tématu, není to tak. Je úchvatná, je to kniha, která ve Vás něco zanechá a vůbec nemusí být napěchovaná akcí a napětím na každé straně. Doufám, že autorce vyjdou další knihy, protože píše neskutečně čtivě.

Moc děkuji nakladatelství Domino za poskytnutí recenzního výtisku.