Anna Tell - Kde se skrývá pravda | RC review





Spisovatelka: Anna Tell
Originální název: Det sanningen döljer
Počet stran: 368
Rok vydání: 2025
Vydání originálu: 2023
Nakladatelství: Bourdon
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Uprostřed letních veder je ve švédském Karlstadu nalezen zavražděný policista. Nedávno pracoval na rozsáhlé a široce zpochybňované policejní operaci. Brutální charakter vraždy zvyšuje strach, který se šíří policejním sborem, a mnozí si začínají klást otázku: kdo je další na řadě?
Zkušená vyšetřovatelka Hedvig Lilja, která pracuje v Oddělení pro národní operace ve Stockholmu, je požádána, aby odjela do Karlstadu podpořit vyšetřování. Mezitím se čtenář seznamuje s mladou Elin, která truchlí po nedávno zesnulé matce a snaží se najít odpovědi na otázku, co se vlastně stalo, když její otec před 25 lety beze stopy zmizel z vojenské služby v Kristinehamnu.
Kde se skrývá pravda je první knihou nové série od úspěšné švédské spisovatelky a bývalé detektivní inspektorky Anny Tell. Její protagonistkou je Hedvig Lilja, drsná policistka s hromadou životních i pracovních zkušeností a mimořádnou intuicí. Děj se odehrává v temných lesích a vesnicích divokého kraje Värmland.


Kde se skrývá pravda od Anny Tell pro mě byla taková ta knížka, co tě chvíli láká obálkou a anotací, ale po přečtení ve mně nic extra nezůstalo. Měla jsem od ní asi větší očekávání – chtěla jsem drsnou severskou krimi, chytrou hlavní hrdinku, napětí a emoce. A místo toho jsem dostala něco spíš... solidního, ale nijak výjimečného.

Příběh sleduje dvě hlavní linky. Vraždu policisty v Karlstadu, kterou vyšetřuje inspektorka Hedvig Lilja. Elin, mladou ženu, která pátrá po pravdě o svém otci, jenž před lety zmizel.

Obě linky se zpočátku zdají oddělené, ale jak děj postupuje, začnou se propojovat – a to docela chytře. Není to žádná akční jízda, spíš pomalejší skládání střípků, ale kdo má rád postupné odhalování, ten si přijde na své.

Hlavní postava Hedvig nebyla úplně špatná. Není žádná superhrdinka, ale působí uvěřitelně. Občas trochu „suchá“, ale to asi odpovídá její práci a životnímu stylu. Líbila se mi i atmosféra švédského prostředí – bylo cítit to vedro, tlak a dusno, ale...

Čekala jsem víc emocí. Elin prožívá velkou ztrátu, pátrá po minulosti, ale celé to na mě působilo spíš jako popis než jako opravdové drama. Některé postavy mi přišly načrtnuté jen tak „z povinnosti“. Žádná z nich mi neutkvěla v paměti. Bylo to čitelné, ale tempo bylo chvílemi utahané.

Za mě průměr. Taková ta kniha, co neurazí, ale úplně si ji za půl roku nevybavím.
Možná to víc sedne někomu, kdo má rád klidnější, policejně technické detektivky bez krváků a velkých emocí. Ale pokud hledáš příběh, co tě opravdu chytí za krk a nepustí, tak tohle není ono.

Moc děkuji nakladatelství Bourdon za poskytnutí recenzního výtisku.
Knihu si můžete zakoupit zde. 

Žádné komentáře:

Okomentovat