Joe Hill - Černý telefon a další příběhy | RC review

Spisovatel: Joe Hill
Originální název: 20th Century Ghosts
Počet stran: 360
Rok vydání: 2022
Vydání originálu: 2005
Nakladatelství: Beta - Dobrovský
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Poprvé vyšlo pod bázvem Bobby Conroy vstává z mrtvých a jiné strašidelné příběhy.

Moderní horory zřídkakdy sází na rafinovanost. Většina autorů, kteří nás skrze své stránky rádi děsí, se nám příliš často vrhají přímo po krku a zapomínají na to, že nejlepší dravci útočí ze zálohy. Na skákání po krku není samo sebou nic špatného, ovšem skutečně talentovaní spisovatelé mají v rukávu víc než jen jeden trumf. Ony vlastně ani ne všechny povídky v této knize jsou hororové. Některé jsou posmutněle nadpřirozené, jiné působí jako mainstreamový temný thriller a v jedné není ani náznak odpornosti a je vlastně docela roztomilá. Ale jsou rafinované, tváří se jako kamarádi. Autor Joe Hill je totiž pěkně zákeřný parchant.

Já na ty povídky úplně nejsem, raději si přečtu plnohodnotný román. U povídek mám většinou problém s rozmanitou kvalitou a to i u tolik mého milovaného Stephena Kinga, otce Joe Hilla. Jedna povídka je pecka, nad další kroutíte hlavou a koušete se nudou.

Černý telefon jsem si ovšem chtěla velmi přečíst a to hlavně díky filmu, který momentálně běží v kinech právě na motivy stejnojmenné povídky. Po přečtění si moc nedovedu představit, jak kvalitní může film být, ale to předbíhám...

Hned první povídka Nejlepší nový horor mi přišla super, vypráví příběh editora hororů, který je znuděn stereotypem čtenářů a brakových povídek. Až jednou natrefí na povídku Knoflíček a rozhodne se vyhledat autora...

Naopak mě vůbec nezaujala povídka Pop art o jediném nafukovacím chlapci ve městě, který se snaží prožít normální dětství a povídka Uslyšíš zpívat cvrčka o jiném chlapci, kdy se zas stal obrovským cvrčkem. Tyhle povídky na mě byly velmi bizarní a vlastně jsem je vůbec nepobrala, i když Pop art má alespoň takový nostalgický konec.

Bizarní, ale vlastně i kouzelnou povídkou je Plášť, opět je hrdinou chlapec, který miluje superhrdiny a málem v dětství přijde o život, zachrání ho ale údajně létající plášť. Celý život si nerozumí s bratrem a je takovým outsiderem, dokud se mu opět do rukou nedostane onen plášť. Povídka sama o sobě nebyla až tak skvělá, ale ten konec, ten byl...

Sice pořád chválím konce, ale...Zrovna ty konce jsou takové hodně diskutabilní a většina povídek vlastně pořádný konec nemá. U některých je to vlastně to zajímavé a díky tomu je povídka hnedle lepší, ale u jiných jsem měla úplně chuť začít řvát, že chci další řádky a ukončení a ne si domýšlet desítku dalších způsobů uzavření. Pokud máte rádi jasno a pořádný konec, snad ani knihu neotvírejte, bude Vás deptat a to hlavně u povídky Snídaně u vdovy, která mě osobně bavila moc, ale konec, wow, ale potřebuji objasnění.

Za mě nejlepší byla povídka Poslední dech, muzeum s doslova posledními dechy. Z toho šel mráz po zádech, přitom nebyla strašidelná, ale ta atmosféra byla dokonalá, ponurá, přitom svým způsobem uklidňující. Za nejhorší považuji Otcovu masku, nepochopila jsem a ještě v ní byla erotika, která mě rušila.

Jak jsem psala na začátku, i tady platí, že co povídka, to odlišná kvalita. Některé mě doslova nudily a přišly mi too much, z jiných jsem byla nadšená, ať už příběhem či zakončením.

Rozhodně se nejedná o hororovou sbírku, vyloženě hororových povídek je tu minimum, je to spíše taková kombinace hororu/thrilleru/fantasy a vlastně kdoví čeho ještě, takové fantasmagorie. Za sebe knihu dopuručím a to hlavně díky těm rafinovaným koncům.

Moc děkuji internetovému knihkupectví megaknihy.cz za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu si můžete zakoupit zde.