Amélie Wen Zhao - Dědictví krve | RC review

Spisovatel: Amélie Wen Zhao
Originální název: Blood Heir
Série: Dědictví krve
Díl: 1.
Počet stran: 400
Rok vydání: 2021
Vydání originálu: 2019
Nakladatelství: CooBoo
Vazba knihy: Vázaná

Princezna Ana strávila celý svůj život v paláci. Když ji obviní z vraždy jejího otce, musí uprchnout, aby našla pravého vraha a prokázala svoji nevinu. Sama to rozhodně nedokáže. Ale existuje vůbec někdo, kdo by jí byl ochoten pomoci? Jeden adept by tu byl: prohnilý podrazák Ramson se srdcem černějším než ta nejtemnější noc. Ten má sice vlastní plány a tajemství – ale brzy zjistí, že Ana je nebezpečnější, než si kdy vůbec představoval.

V poslední době mi přijde, že se velmi snadno nechám strhnout davem. Jakmile na mě některá kniha neustále vyskakuje, místo toho, aby mě to odradilo, tak naopak mám velkou chuť si ji přečíst a zjistit, co na ní každý vidí. To je přesně případ i Dědictví krve, knihy, která je od vydání všude.

Příběh se odehrává v carském Rusku, kde je mladinká princezna Ana obviněná z vraždy svého otce. Ana má zvláštní moc, dokáže ovládat krev, teda dokáže není to správné slovo, svou moc nemá plně pod kontrolu, proto celé své dětství strávila zavřená v paláci.

Ana není ovšem jediná, kdo je obdařen magií. Přízeň, jak se schopnostem říká, ovládá více lidí, každá přízeň je ovšem jiná a má své hranice. Tito lidé mají pracovní smlouvy, funguje to v podstatě jako obchod s otroky a je na ně pohlíženo jako na stvůry.

Aby Ana přežila a prokázala svou nevinu, dá se na útěk, její jedinou nadějí je Ramson Sedmilhář, proslulý podvoník, který ji může pomoci najít vraha jejího otce a z Cyrilie udělat prosperující zem, kde nebude vládnout strach.

Strašně ráda bych začala knihu opěvovat jako ostatní, ale bohužel. Já se musela do čtení fakt hrozně nutit, prvních sto padesát stránek pro mě bylo utrpením a strávila jsem nad nimi šílenou dobu, stálo mě to obrovské sebepřemlouvání, abych vůbec knihu otevřela a četla.

Už začátek knihy mi přijde špatný, protože vlastně začátek nemá a kniha začíná kdesi uprostřed příběhu, takže jsem několikrát kontrolovala, zda nečtu druhý díl, protože jsem byla doslova ztracená. Všechno je sice v průběhu čtení vysvětleno, ale opravdu máte dojem, že jste vynechali minimálně několik kapitol.

S princeznou Anastazií jsem se také nedokázala úplně sžít, je hodně ukvapená, první činí, pak teprve přemýšlí. Ramson mi sedl krapet více, líbilo se mi, že se nejedná o žádného superhrdinu, ale o padoucha a romantická linka také byla jen velmi decentní, protože hrdinové si jdou zpočátku spíše po krku a opravdu si nemůžou přijít na jméno.

Dalším problém je to, že v knize je spousta akce, ale vše je hrozně nedotažené. Že hrdinu trefí šíp? Nevadí, pokračujeme dále, jako by se nic nedělo. Spousta nelogických momentů a hrdinové spíše měli více štěstí, než rozumu. O chybám v knize ani nemluvím, těch překlepů není zrovna málo.

Abych ale jen nekritizovala...Sice mi Ana moc nesedla, ale oceňuji, že se nejedná o klasickou kladnou hrdinku, naopak, na rukou má spoustu krve a vůbec se nezdráhá svou moc použít k tomu, aby se pomstila či ochránila lidi, na kterých ji záleží. V tomto mi hodně připomínala Ladu z Dobyvatelské ságy. Celkově je kniha poměrně krvavá, chvílemi dost brutální...

Jakmile jsem se prokousala těmi prvními sto padesáti stránkami, tak jsem se nakonec začetla a zbytek už jsem slupla jak malinu. Nemůžu tedy říct, že by kniha byla kdovíjak originální, vidím v ní hned několik jiných serií a čekala jsem prostě hodně, proto jsem zřejmě tak kritická, ve výsledku to ale není špatná kniha a určitě si budu chtít přečíst pokračování, ale dostala jsem méně, než v co jsem doufala.

 

Moc děkuji internetovému knihkupectví knihcentrum.cz za poskytnutí recenzního výtisku.  

Knihu si můžete zakoupit zde.