Sarah J. Maas - Dvůr mlhy a hněvu | RC review

Spisovatel: Sarah J. Maas
Originální název: A Court of Mist and Fury
Série: Dvůr trnů a růží
Díl: 2.
Počet stran: 664
Rok vydání: 2017
Vydání originálu: 2016
Nakladatelství:CooBoo
Vazba knihy: Brožovaná

Feyre přežila střet s Amaranthou a vrátila se na Jarní dvůr. Avšak ani zde nemá klidu, protože ji neustále pronásledují vzpomínky na to, co musela udělat, aby osvobodila Tamlina i jeho lid.

A stejně tak nemůže zapomenout ani na smlouvu s Rhysandem, s kterým má strávit jeden týden v měsíci. Ač je nyní vznešenou vílou, srdce má stále lidské. A navíc si postupně uvědomuje, že na obzoru se objevuje ještě mnohem větší zlo, než jaké kdy zažila. A tak zatímco se snaží vyznat v zákrutech vílího života, zjišťuje, že její role zachránkyně ještě neskončila. Avšak dokáže se vyrovnat s nebezpečím, které se k ní blíží?

Něco ke knize

Feyre porazila Amaranthu, čímž zachránila celou říši víl a sama se stala vílou. Místo oslav míru ale neví, co se sebou. Nejen, že se snaží ovládnout svoje nové schopnosti, ale trápí ji i děsivé noční můry. Dobře na tom není ani fyzicky. Navíc Prythianem se šíří zvěsti, že se schyluje k válce.

Feyre nechce stát stranou, ale Tamlin si z ní udělal klenot, který je třeba chránit a to Feyre vůbec neprospívá. Naopak, je plná smutku, hněvu a nejistoty. Útěchu překvapivě nachází v dohodě s Rhysandem, u kterého musí podle slibu trávit jeden týden v měsíci.

Moje hodnocení a dojmy

Ač pro mě byl první díl obrovským zklamáním, rozhodně jsem příběh nezavrhla a na pokračování se docela i těšila. Zvlášť po tolika výborných recenzích a vysokém hodnocení, jaké kniha má. Kniha je pořádná bichle, takže jsem pevně doufala, že se nebudu nudit jako u prvního dílu a začtu se, protože jinak nevím, jak bych víc jak šest set stránek přečetla.

Přelouskala jsem je ale bez problému, dokonce lépe, než jsem myslela. Během necelých čtyř dnů byla kniha dočtená. Menší problém byl hned na začátku, jelikož mi došlo, že jsem nějaké ty detaily pozapomněla a pak se v tom trochu plácala. Tedy detaily, vypadly mi celkem důležité informace, ale nakonec jsem se chytla a četlo se mi lépe.

Rozhodně si ale nemyslím, že je kniha kdovíjaký zázrak. Bavila mě, neříkám, že ne, ale nechápu ten velký humbuk kolem ní a to vysoké hodnocení. Na databázi knih 97%? Naprosto nerozumím tomu, kde to tahle série bere. Asi patřím mezi malé procento čtenářů, kterým se nedostala vyloženě pod kůži.

Občas jsem se ztrácela ve jménech, těch postav tam je šíleně moc a některá jména mi přišla podobná, takže i ke konci jsem si občas nedokázala přirazit jméno k postavě, ale budiž, jsem zkrátka na jména hrozná.

Kniha mě ale nenudila, to určitě ne. Bavilo mě sledovat hlavně vztah mezi Feyre a Rhysandem. Zrovna Rhysanda jsem si dost oblíbila, sympaťák s charakterem. Naopak Tamlin se tu projevil jako naprostý pitomec. I moje sympatie k Lucienovi docela ochladly.

Na své si určitě přijdou příznivci lechtivých scén, tentokrát se s tím autorka moc nemazlila a pěkně knihu okořenila. A musím uznat, že se jí to povedlo, erotické scény nepůsobily vulgárně, ale přesně tak, jak měly.

Opět jsem plná rozporů. Na jednu stranu je příběh dost natahován, kor když uvážíme, kolik každá kniha má stran. Na tu druhou stranu, asi bych nic nedokázala osekat. Jak jsem psala výše, nenudila jsem se, čtení mě bavilo, ale už teď vím jistě, že se série rozhodně nezařadí na seznam mých oblíbených.

Jsem ale nadšená z konce. Posledních několik stran jsem nedokázala knihu odložit a hltala stránku za stránkou. Závěr je maximálně povedený, napínavý a Feyre jsem tu naprosto žrala. Díky tomu se moc těším na pokračování.

 

Moc děkuji internetovému knihkupectví knihcentrum.cz za poskytnutí recenzního výtisku.