Agnés Martin-Lugand - Šťastní lidé čtou a pijou kávu | RC review

Spisovatel: Agnés Martin-Lugand
Originální název: Les gens heureux lisent et boivent du café
Počet stran: 224
Rok vydání: 2016
Vydání originálu: 2013
Nakladatelství: Motto
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Dá se vyléčit zlomené srdce? Mladá Pařížanka Diane je přesvědčená, že šťastní lidé čtou a pijou kávu, a proto tak nazve svou kavárnu. Když však při automobilové nehodě zahyne její manžel i malá dcerka, Diane ztratí smysl života. Zoufalá mladá žena se zcela uzavře před světem a přestane se starat i o svou literární kavárnu. Nakonec se rozhodne odjet do Irska, které toužil navštívit její muž, a na jeho bouřlivém a drsném pobřeží dát do pořádku svůj život. Netuší, že tu potká muže, který rázem její život změní. Záhadný fotograf Edward, kolem nějž se dějí podivné věci, ji přiměje vrátit se do života.

Něco ke knize

Zdroj

Pařížanka Diane má spokojený život. Šťastné manželství, dceru a vlastní kavárnu s názvem Šťastní lidé čtou a pijou kávu. Jenže její štěstí netrvá věčně a jednoho dne zasáhne osud. Při automobilové nehodě přijde nejen o manžela, ale i o dceru.

Diane ztrácí veškerý smysl života. Celé dny tráví doma, spí, nebo kouří a o kavárnu se stará její bratr Felix, pro kterého jsou smyslem života nekonečné večírky. Ale právě Felix je jedinný, kdo Diane nenechává na pokoji a vyžaduje od ní alespoň nucenou konverzaci.

Když Diane konečně dojde, že je třeba se svým životem začít něco dělat, rozhodne se odjet do Irska, kam chtěl její manžel a pokusí se postavit na vlastní nohy. V Irsku se seznámí se svým záhadným sousedem, mrzutým a uzavřeným Edwardem, se kterým nemůže zpočátku najít společnou řeč, ale třeba právě Edward ji vrátí smysl života.

Moje hodnocení a dojmy

Zdroj

Rovnou se přiznám, že jsem od knihy čekala asi něco malinko jiného. Knížka mě upoutala moc hezkou obálkou, anotací, jelikož Paříž je můj velký sen. Ale především nádherným názvem, který působí opravdu velmi pozitivně. Knihy i kafe miluji, takže nešlo knihu přehlížet.

Název je ale strašně zavádějící, o kavárně se více dozvíte až ke konci. Ten krásný název vůbec nesouvisí s dějem, což je obrovská škoda. Více než pití kávy a četba, byla pro hlavní postavy důležitá cigareta. To mi hodně kazilo dojem, jak Diane, tak Edward měli neustále v puse cigaretu. Přesto ale neříkám, že by byla kniha špatná.

Jedná se o tenkou knížečku, kterou jsem zvládla přečíst během jednoho dopoledne, je to naprostá jednohubka. Hned od první stránky Vás vtáhne do děje, čte se velmi dobře. Stránky plynou a během těch dvě stě dvaceti stran není moc prostoru na nudu.

Příběh je vyprávěn z pohledu Diane, začátek je hodně dojemný. Hned v první kapitole Diane ztrácí rodinu a Vám to pomalu vhání slzy do očí. Naprosto jsem pak její uzavření před světem chápala. Možná i útěk daleko od rodiny, jen aby si vyčistila hlavu a zkusila znovu začít žít.

Jakmile byla Diane sama, neměla jsem s ní problém. Kdykoliv se ale střetla s Edwardem, nevěděla jsem, kdo mi vadí více. Oba se k sobě chovali naprosto nemožně. Edward mi pil krev snad ještě více. Bezdůvodně protivný, namyšlený a mrzutý chlap, který si svoje problémy vybíjí na jiných. Navíc jak se v průběhu děje zachoval, naprosto nepochopitelný a nechápala jsem vlastně ani snahu Diane něco zachraňovat.

Kniha se čte dobře, bavila mě. Je to příjemná oddechovka, která neurazí, ale ani nenadchne. Postavy se občas chovají hloupě, není to klasická romantická kniha, což je příjemná změna. Rozhodně nelituji, že jsem si ji přečetla, avšak čekala jsem více.

Moc děkuji Albastros media za poskytnutí recenzního výtisku.