Nicole C. Kear - Teď už tě vidím | RC review

Spisovatel: Nicole C. Kear
Originální název: Now I See You: A Memoir
Počet stran: 320
Rok vydání: 2015
Vydání originálu: 2014
Nakladatelství: Domino
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Podívat se pravdě do očí může být zatraceně těžké, když člověk ztrácí zrak. Nicole bylo devatenáct let, když si vyslechla zdrcující diagnózu: má nevyléčitelnou oční chorobu, která ji do deseti let připraví o zrak. Na takovouto zprávu se dá zareagovat v zásadě dvěma způsoby: rozumně, nebo nerozumně. V prvním případě člověk uposlechne lékařových rad a zodpovědně se připravuje na život v temnotě. Nicole ale nemá nic takového v úmyslu. Nikomu nic neřekne a dál žije tak, jako by žádná budoucnost neexistovala. Nechá svým životem projít několik mužů, zapíše se do cirkusové školy a procestuje spoustu zemí. Od lehkovážného bytí začne upouštět, teprve když se zamiluje a založí rodinu. Tehdy už navíc pro ni není tak snadné předstírat, že se nic neděje, protože svět před jejíma očima je čím dál rozmlženější. Postupující nemoc ji nakonec přinutí vyjít s pravdou ven. Není to pro ni snadné, ale ani sebevětší vztek na nespravedlnost osudu nemůže Nicole ochránit před pravdou, které se celé roky snažila vyhýbat. Ale kdo ví... Možná je to právě naopak. Možná se jí nakonec uleví, když konečně najde odvahu podívat se pravdě do očí.

Něco ke knize

Nicole je typická devatenáctiletá holka. Má v plánu studovat, časem založit rodinu a mít děti. V dětství byla trochu nemotorná, neustále do něčeho vrážela a to dělá vlastně i teď, navíc hůře vidí na dálku. Ale nešikovných je přece spousta lidí.

Při běžné oční kontrole se ale dozví, že trpí degenerativní chorobou sítnice a právě ta vysvětluje její nešikovnost, horší vidění v noci a další problémy ze zrakem. Bohužel neexistuje léčba a je jisté, že přibližně do deseti let Nicole oslepne. Lékařem jí je doporučeno, aby už teď na chorobu myslela a přizpůsobila jí svůj život.

Nicole se s problémem svěří pouze nejbližší rodině. Místo toho, aby se psychicky zhroutila a rovnou se vzdala, začne si život maximálně užívat. Přihlásí se do cirkusové školy, začne cestovat a muže střídat až v době, kdy se zamiluje do Davida a založí rodinu. Nemoc jí v dětech nebrání, avšak postupem času se jí zrak zhoršuje a Nicole si odmítá přiznat, že potřebuje pomoc.

Dnes vidíš zas o něco hůř než včera. Zítra uvidíš ještě o něco hůř než dnes. Bude se čím dál víc šeřit, jako když pomaloučku přichází noc, až jednoho dne poslední paprsek slunce zmizí za obzor a světlo zhasne. Nejde to nijak zastavit. Nemůžeš se bránit. Všechno je ztraceno.

Moje hodnocení a dojmy

U této knihy jsem hodně dlouho váhala, zda si jí vůbec chci přečíst, nebo ne. Bylo mi jasné, že to bude zřejmě pořádný doják, na druhou stranu jsem čekala nudný a zdlouhavý příběh o tom, jak Nicole postupně slepne. Hodně jsem se spletla a jsem ráda, že jsem se nakonec pro knihu rozhodla.

Příběh začíná prologem, což je vlastně konec knih, takže hned víte, jak kniha dopadne, ale to mi vůbec nevadilo. Ono to vlastně bylo zřejmé a prolog Vás spíše navnadí k tomu, aby jste se dozvěděli, jak to začalo. Před každou kapitolou máte rady typu jak říct ostatním, že oslepnete, jak chodit na procházky, péče o dítě a další. Vždy to souvisí s následující kapitolou.

Kniha je vzpomínkový román neboli memoár. Autorka knihy Nicole C. Kear je hlavní postavou. O to více je kniha dojemná a vy se do ní lépe vcítíte, jelikož se jedná o pravdivý příběh. 

Kniha je psána hodně s nadhledem. Hlavní hrdinka má skvělý smysl pro humor, cit pro sarkasmus a právě tímto stylem přistupuje k celé nemoci. I když je jasné, že je to někdy těžké a nemoc ji omezuje, vtip si snaží udržet a hlavně se snaží zůstat samostatná, nechce, aby ji lidé litovali a dívali se na ní jako na chudinku.

Tohle mi na ní ale trošku vadilo. O své nemoci řekla pouze nejbližším a samozřejmě manželovi. Od přátel se postupem času pomalu odřízla kvůli tomu, že zrak se jí zhoršoval a aby nic nemusela říkat, tak raději přerušila styky. S Davidem si pořídili i děti a jelikož už u druhého viděla opravdu zle, tak i na hřišti dělá Nicole problém obě děti uhlídat a nemožné je sledovat. A jelikož je paličatá, tak i když se naskytne problém, tak si o pomoc neřekne.

Na jednu stranu si zaslouží obdiv, nechce litovat a chce zůstat schopná se o vše postarat sama. Na tu druhou si ale myslím, že kdyby se o nemoci zmínila, hodně by ji to život zjednodušilo.

Příběh je to hodně smutný, bez zraku určitě život mnohem složitější. Kniha je ale napsána opravdu s nadhledem, takže je to milý, dojemný, vtipný a smutný zároveň. Nicole je neskutečně silná, život nevzdala a užívala si ho, i když jí hodil klacky pod nohy. Pokud máte rády podobné knihy, určitě po téhle sáhněte.

Moc děkuji nakladatelství Domino za poskytnutí recenzního výtisku.