Veronica Roth - Rezistence

Spisovatel: Veronica Roth
Originální název: Insurgent
Série: Povstalecká trilogie
Díl: 2.
Počet stran: 368
Rok vydání: 2012
Vydání originálu: 2012
Nakladatelství:CooBoo
Vazba knihy: Vázaná

Měl to být pro Tris šťastný a slavnostní den, ale všechno dopadlo úplně jinak. Po krvavé tragédii mezi frakcemi vzrůstají konflikty a nad společností se vznáší válka. Tris se musela rozhodnout
už jednou – a teď ji čeká další volba. Dřívější rozhodnutí, obavy, zármutek i provinilost, to vše ji teď dostihlo a Tris nezbývá než bez výhrad přijmout svou Divergentní identitu. Dokáže se ale
vyrovnat se vším, co to znamená?

Něco ke knize

Po velmi krvavé bitvě mezi frakcemi, kde přišla spousta nevinných lidí o život, se Tris se Čtyřkou a dalšími přáteli vydávají mezi další frakce, k Mírumilovným, kde nacházejí dočasné útočiště, ale i mezi zdánlivými přáteli se mohou nacházet nepřátelé.

Sečtělí se snaží o nadvládu, k tomu jim pomáhají zrádci z Neohroženosti. V plánu mají ale i zabití všech Divergentních, kteří mohou představovat problém. Divergentní jsou imunní vůči sérům a tak Sečtělí musí vyvinout takové, které bude působit na všechny, včetně Divergentních. Tris chce tomu zabránit, Tobias vše ale vidí jinak a tak mezi dvěma hrdličkami vznikají neustále konflikty.

Moje hodnocení a dojmy

Po zklamání jménem Divergence přišlo ještě větší zklamání jménem Rezistence. Druhý díl navazuje přesně tam, kde první skončil, takže se ihned ocitnete v centru dění.

Jenže první polovina knihy mi nepřišla nijak zajímavá, naopak byla spíše nudná až na pár výjimek. Použití sér pravdy a odhalování největších tajemství nebylo tak špatné. Naopak ve druhé už se začalo více méně něco dít a hlavním hrdinům šlo o život. Přišly nečekané zvraty, které velmi překvapily, ale ani akčnější konec mě nepřesvědčil o tom, že série za to stojí.

Jak mi Tris nepřirostla k srdci v prvním díle, tak zde jsem si na ní vypěstovala až alergii. Je to ukňouraná, zakomplexovaná puberťačka, která si myslí, že zachrání svět a to zcela sama bez pomoci. Je nestálá, prolhaná a šíleně ukňučená. Celou knihu jen nad něčím probrečela, což by jako Neohrožená podle mě neměla. Právě lži pomáhaly tomu, že vztah mezi Tris a Tobiasem se začíná otřásat, neustále si lžou, nemůžou si věřit vůbec v ničem a zrovna důvěra je vztahu důležitá.

Co mi na knize kromě Tris vadilo, tak politika. Já chápu, že válka mezi frakcemi je v podstatě politická, ale bylo toho tolik, že mě to nudilo. Kolikrát jsem se přistihla, že se absolutně nesoustředím a tím pádem vůbec nevím, o čem čtu. Děj mě nedokázal vtáhnout, neměla jsem vůbec nutkání číst dál, spíše jsem se musela nutit.