Movie tip: F1: The Movie

Anotace: Sonny Hayes (Brad Pitt), kterému přezdívají „rádoby mistr světa“ FORMULE 1 devadesátých let, byl slibným závodníkem, jemuž kariéru zničila téměř fatální havárie. O třicet let později, kdy se Sonny živí jako nájemný závodník, jej osloví jeho bývalý týmový partner Ruben Cervantes (Javier Bardem), který je nyní majitelem skomírajícího týmu FORMULE 1. Ruben přesvědčí Sonnyho, aby se vrátil do FORMULE 1, pomohl jeho týmu k vítězství a tím ho zachránil. Sonnyho novým svěřencem je zbrklý nováček Joshua Pearce (Damson Idris), který si však chce jít vlastní cestou. Za řevu motorů ale Sonnyho dostihne jeho minulost a on zjistí, že jeho týmový parťák je jeho nejlítější konkurent a že cestu ke svému vykoupení nezvládne sám.

Když se řekne „film o Formuli 1“, moje první reakce bývá něco mezi: „Díky, nechci“ a „Tohle asi nebude pro mě“. Nesleduju závody, nepoznám pilota od šoféra a auta mě zajímají spíš podle barvy než výkonu motoru. A sportovní filmy? Taky moc nevyhledávám. Většinou jsou na mě moc… sportovní.

Takže když se objevila novinka s Bradem Pittem v hlavní roli, moje očekávání byla někde hodně nízko. Spíš jsem šla do kina ze zvědavosti (a možná trochu kvůli klimatizaci).

Ale pak se stalo něco, co mě vážně překvapilo: bylo to skvělé.

Brad Pitt jako bývalý závodník, který se vrací zpátky na trať – zní to trochu jako klišé. Ale ono to funguje. Nevíte proč, ale vtáhne vás to.

Závody jsou natočené s neskutečným tahem na branku – realisticky, dynamicky, bez zbytečného patosu. Zvuk motorů doslova vibruje celým sálem (i vámi), kamera je často v „kokpitu“ s řidičem a vy cítíte tu rychlost, napětí i adrenalin, i když jinak zrychlíte maximálně při přebíhání na tramvaj.

A do toho Pitt. Nehraje na žádné hrdinské gesta, není to žádný akční machr. Spíš unavený chlap, který má něco za sebou a ví, že možná něco ještě před sebou. Překvapivě civilní, lidský a v tom celém kontextu dost uvěřitelný.

Ale přiznejme si – Brad Pitt mě nebere, takže ani ten mě na film nenalákal, ale takový Javier Bardem. Mám ho ráda dlouho, ať už hraje psychopata, romantika nebo… no, cokoliv. V tomhle filmu si vystřihl roli s takovým šmrncem, že vás to baví pokaždé, když se objeví. Mírně vyšinutý, lehce excentrický, ale pořád charismatický – typický Bardem. A ano, díky němu jsem se usmívala i v napjatějších scénách.

Film má tempo, emoce i krásně nasnímaný svět F1. A co je nejlepší – baví nejen lidi jako já, kteří o závodech nevědí vůbec nic, ale i ty, co mají F1 v malíčku.
Podle ohlasů si na své přijdou i zarytí fanoušci – právě díky detailům, věrohodnosti prostředí i způsobu, jakým film zachycuje závodní kulturu. Není to „jen drama s auty“. Je to plnohodnotný filmový zážitek.

Takže pokud přemýšlíte, jestli jít… i když nesledujete Formuli, neznáte rozdíl mezi šampionátem a tréninkem, nebo máte dojem, že „filmy o autech nejsou nic pro vás“ – zkuste to. Možná budete překvapení stejně jako já.
Hodnocení: 4*

Sledujete F1?
Jak se Vám film líbí?

Anna Tell - Kde se skrývá pravda | RC review

Spisovatelka: Anna Tell
Originální název: Det sanningen döljer

Počet stran: 368

Rok vydání: 2025
Vydání originálu: 2023
Nakladatelství: Bourdon
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Uprostřed letních veder je ve švédském Karlstadu nalezen zavražděný policista. Nedávno pracoval na rozsáhlé a široce zpochybňované policejní operaci. Brutální charakter vraždy zvyšuje strach, který se šíří policejním sborem, a mnozí si začínají klást otázku: kdo je další na řadě?
Zkušená vyšetřovatelka Hedvig Lilja, která pracuje v Oddělení pro národní operace ve Stockholmu, je požádána, aby odjela do Karlstadu podpořit vyšetřování. Mezitím se čtenář seznamuje s mladou Elin, která truchlí po nedávno zesnulé matce a snaží se najít odpovědi na otázku, co se vlastně stalo, když její otec před 25 lety beze stopy zmizel z vojenské služby v Kristinehamnu.
Kde se skrývá pravda je první knihou nové série od úspěšné švédské spisovatelky a bývalé detektivní inspektorky Anny Tell. Její protagonistkou je Hedvig Lilja, drsná policistka s hromadou životních i pracovních zkušeností a mimořádnou intuicí. Děj se odehrává v temných lesích a vesnicích divokého kraje Värmland.

Kde se skrývá pravda od Anny Tell pro mě byla taková ta knížka, co tě chvíli láká obálkou a anotací, ale po přečtení ve mně nic extra nezůstalo. Měla jsem od ní asi větší očekávání – chtěla jsem drsnou severskou krimi, chytrou hlavní hrdinku, napětí a emoce. A místo toho jsem dostala něco spíš... solidního, ale nijak výjimečného.

Příběh sleduje dvě hlavní linky. Vraždu policisty v Karlstadu, kterou vyšetřuje inspektorka Hedvig Lilja. Elin, mladou ženu, která pátrá po pravdě o svém otci, jenž před lety zmizel.

Obě linky se zpočátku zdají oddělené, ale jak děj postupuje, začnou se propojovat – a to docela chytře. Není to žádná akční jízda, spíš pomalejší skládání střípků, ale kdo má rád postupné odhalování, ten si přijde na své.

Hlavní postava Hedvig nebyla úplně špatná. Není žádná superhrdinka, ale působí uvěřitelně. Občas trochu „suchá“, ale to asi odpovídá její práci a životnímu stylu. Líbila se mi i atmosféra švédského prostředí – bylo cítit to vedro, tlak a dusno, ale...

Čekala jsem víc emocí. Elin prožívá velkou ztrátu, pátrá po minulosti, ale celé to na mě působilo spíš jako popis než jako opravdové drama. Některé postavy mi přišly načrtnuté jen tak „z povinnosti“. Žádná z nich mi neutkvěla v paměti. Bylo to čitelné, ale tempo bylo chvílemi utahané.

Za mě průměr. Taková ta kniha, co neurazí, ale úplně si ji za půl roku nevybavím.
Možná to víc sedne někomu, kdo má rád klidnější, policejně technické detektivky bez krváků a velkých emocí. Ale pokud hledáš příběh, co tě opravdu chytí za krk a nepustí, tak tohle není ono.

Moc děkuji nakladatelství Bourdon za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu si můžete zakoupit zde. 

Michelle Dunne - Hodná holka | RC review

Spisovatelka: Michelle Dunne
Originální název: The Good Girl
Počet stran: 328
Rok vydání: 2025
Vydání originálu: 2024
Nakladatelství: Bourdon
Vazba knihy: Vázaná 

Poznali byste sériového vraha, pokud byste se s ním setkali? A co kdyby vám každý den servíroval kávu? Grace Murphy nevypadá jako ten typ ženy, která má doma pomalu umírajícího muže přivázaného k židli. Drží se stranou a prochází životem relativně bez povšimnutí: pracuje v kavárně v irském Corku a stará se o svou sestru, které poskytuje dobré jídlo a čistý domov, tedy věci, které obě v dětství nikdy neměly. Detektiv Hughes o pohnuté minulosti Grace Murphy dobře ví, vždyť ostatně hluboce zasáhla do jeho vlastního života. Obě sestry stále čas od času kontroluje, poslední dobou je však příliš zaměstnán prací. Ve městě se totiž ztrácejí muži a zdá se, že spolu nemají nic společného - kromě fyzické podobnosti s někým z minulosti Grace Murphy…

Hodná holka od Michelle Dunne je kniha, která se nezavděčí každému – a to je v pořádku. Tohle není jednoduchý thriller, kde víme, kdo je oběť a kdo viník. Je to psychologická sonda do života ženy, která zažila peklo a rozhodla se vzít osud do vlastních rukou. Syrová, bolestivá a krutě lidská kniha, která se nebojí ukázat, že hranice mezi spravedlností a pomstou bývá nebezpečně tenká.

Grace Murphy vypadá jako nenápadná žena – pracuje v kavárně, žije se svou mladší sestrou a snaží se držet dál od problémů. Ale Grace není ani slabá, ani nevinná. Má za sebou dětství plné násilí, zneužívání a zoufalství. A když začne mizet jeden muž po druhém, čtenář rychle pochopí, že tahle série zločinů není náhoda. Je to zpráva.

Michelle Dunne nám dávkuje informace pomalu a napětí buduje bez okázalých triků. Čím víc poznáváme Grace, tím složitější se vše stává. Nejde tu jen o vraždy – jde o hluboce zakořeněné trauma a o to, co se stane, když systém selže.

Grace není klasická „hrdinka“. Je to žena poznamenaná, tvrdá, a přitom hluboce citlivá, i když to nedává najevo. Její láska k sestře je jedinou čistou linkou v jejím životě. Všechno ostatní je poznamenané násilím – jak tím, které sama zažila, tak tím, které spáchala. V určitém momentě si neklade otázku, jestli to, co dělá, je správné. Spíš: je to dostatečné?

Vedlejší postavy – ať už detektiv Hughes, oběti nebo lidé z minulosti – nejsou jen figurky, ale spouštěče a zrcadla, která odhalují, kým Grace doopravdy je.

Dunne píše neokázale, úsporně, ale s obrovskou emoční silou. Atmosféra je dusivá – chlad irského města, ticho bytu, tíha nevyřčených vzpomínek. Násilí není popisované samoúčelně, ale působí o to silněji, že je často naznačené mezi řádky.

Tohle není pohodové čtení. Syrovost a brutalita vás budou bolet. Ne fyzicky, ale psychicky – protože Dunne trefuje místa, kam většina autorů ani nechce nahlédnout.

Málokdy mě kniha rozseká takhle. Hodná holka je pomalá, těžká, místy až nepříjemná – a právě v tom je její síla. Nenabízí úlevu, nenabízí vykoupení. Jen tvrdou pravdu o tom, co se děje, když už nevidíte jinou cestu než tu nejtemnější. Grace není hrdinka, ale přeživší. A to někdy znamená udělat věci, které si žádný hrdina dovolit nesmí.

Tuhle knihu doporučuji všem, kteří snesou temné psychologické příběhy a nevadí jim, že se nebudou cítit dobře. Protože Hodná holka není o dobru. Je o bolesti, o tichém vzteku a o tom, že i ten, kdo přežil, může ztratit sebe sama. A někdy už není návratu.

Moc děkuji nakladatelství Bourdon za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu si můžete zakoupit zde. 

Mona Kasten - Věřit znovu

Spisovatel: Mona Kasten
Originální název: Trust Again
Série: Začít znovu
Díl: 2.
Počet stran: 432
Rok vydání: 2019
Vydání originálu: 2017
Nakladatelství: Omega
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Ona se vzdala lásky. On se ale nikdy nevzdá jí. Ve chvíli, kdy Dawn potká Spencera, ví, že je ztracená. Spencer je sexy, vtipný a okouzlující – zkrátka její typ. Přesněji, byl by její typ, kdyby se Dawn nerozhodla držet se dál od všech kluků a pochybných vztahů.

Mona Kasten se svými knihami série Again boduje u čtenářek po celém světě. Po úspěšném prvním dílu Začít znovu, který nabídl čtivou směs romantiky, humoru a emočně silného vývoje postav, přichází pokračování s názvem Věřit znovu. Tentokrát opouštíme Allie a Kadena a sledujeme příběh Dawn, Allieiny nejlepší kamarádky.

Změna hlavní postavy je příjemným osvěžením – Dawn už známe, ale teprve teď dostává prostor ukázat, co v ní skutečně je. A že toho není málo. Přestože jsem měla první díl o něco raději – především kvůli svižnějšímu tempu a větší dávce humoru – Věřit znovu si mě získalo svou citlivostí, atmosférou a neuspěchaným vývojem vztahů. Kniha dává prostor zranitelnosti a ukazuje, že i když se nechceme znovu otevřít, naděje si stejně najde cestu zpět.

Dawn Evansová se po bolestivém rozchodu rozhodla uzavřít. Nový život na univerzitě pro ni znamená především možnost začít znovu – ale bez mužů. Své city raději vkládá do psaní fanfikcí a sní o kariéře spisovatelky. Vše se zdá být pod kontrolou… dokud se v jejím životě nezačne čím dál častěji objevovat Spencer Cosgrove.

Spencer je přesný opak toho, co Dawn hledá. A právě proto se mu snaží za každou cenu vyhýbat. Jenže tenhle herecký student má odzbrojující charisma, smysl pro humor a pod povrchem i něco víc, než se na první pohled zdá. Když se mezi nimi začne rodit přátelství (s jiskřením, které nejde přehlédnout), je jasné, že Dawn čeká nelehká cesta – nejen ve vztahu k Spencerovi, ale především k sobě samé.

Na rozdíl od prvního dílu, kde se romantika rozvíjela rychleji, je Věřit znovu mnohem pomalejší, klidnější a introspektivnější. Vztah mezi hlavními hrdiny roste nenápadně a s respektem – jako by si autorka dala za cíl ukázat, že ne každá láska musí být bouřlivá, aby byla silná. A i když romantická linka hraje prim, v příběhu dostávají prostor i témata jako selhání, pocit viny, kreativita a osobní růst.

Dawn působí od začátku jako postava, se kterou se dá snadno ztotožnit. Je inteligentní, vtipná, ale zároveň plná pochybností. Přes svou vnější sílu je uvnitř velmi křehká – a právě to z ní dělá zajímavou hlavní hrdinku. Místy působí uzavřeně až tvrdohlavě, ale to je pochopitelné vzhledem k její minulosti. Největší síla jejího charakteru je v tom, že se nevyvíjí jen ve vztahu k Spencerovi, ale hlavně sama pro sebe.

Spencer je přesně ten typ postavy, kterou si buď zamilujete hned, nebo vás bude chvíli „zkoušet“. Má charisma, ale nepůsobí lacině. Za jeho úsměvy se skrývá něco hlubšího – rodinné problémy, pocit nedostatečnosti a snaha být pořád „ten silný“. Ačkoliv má ke klasickému romantickému hrdinovi blízko, není bezchybný, což jeho charakteru dodává uvěřitelnost. Jeho trpělivost vůči Dawn, respekt k jejím hranicím a způsob, jakým ji podporuje, jsou příkladem zdravě vystavěného romantického vztahu.

Vedlejší postavy – ať už z předchozího dílu (Allie, Kaden) nebo nové (Sawyer, Nolan) – vytvářejí kolem hlavních hrdinů živé prostředí. I když hrají spíš doplňkovou roli, jejich přítomnost má v příběhu smysl. Obzvlášť Sawyer naznačuje, že se máme v dalším díle na co těšit.

Mona Kasten umí psát s lehkostí. Její styl je přístupný, svižný, a přesto dokáže zabrousit do hloubky emocí. Dialogy nepůsobí křečovitě, naopak – často překvapí humorem nebo nenápadnou opravdovostí. Autorka umí vystihnout okamžiky, kdy slova bolí, i ty, kdy jich není třeba.

Co musím vyzdvihnout, je práce s tempem. I když se některým čtenářům může kniha zdát pomalejší než Začít znovu, právě tahle pozvolnost dává vztahu Dawn a Spencera váhu. Nic není uspěchané. Všechno má svůj čas – a právě v tom je kouzlo.

Věřit znovu je tišší, vnitřně intenzivní pokračování, které sází víc na emocionální hloubku než na dramatické zvraty. Neoslní tak výrazným humorem jako první díl, ale nabídne vyzrálejší pohled na lásku a uzdravování duše.

Kniha krásně ukazuje, že zklamání neznamená konec. A že naděje – i když zasutá hluboko – může znovu vyrůst, když jí dáme prostor. Dawn a Spencer nejsou dokonalý pár, ale právě proto působí reálně a sympaticky.

Citlivá, jemná romance s postavami, které působí jako někdo, koho můžete potkat ve skutečném životě. Doporučuji každému, kdo má rád romantiku bez patosu a s přesahem.

Měsíční chvástačka - Květen 2025

I když byl květen celkově spíš ve znamení dohánění rozečteného, nějaké ty knižní novinky se ke mně přece jen dostaly. Tentokrát šlo o dva recenzní výtisky, které mi udělaly velkou radost, jedná se o novinky z nakladatelství Ocelot, které si rozhodně zaslouží pozornost.

Nadšené rozbalování balíčků, vůně nových knih a zvědavost, co skrývají jejich stránky – to jsou momenty, které mě nikdy neomrzí. Pojďme se tedy podívat, co přibylo do knihovny v květnu!

Nakupovaly jste, nebo četly starší kousky?
Zaujaly Vás novinky?