Hana - Alena Mornštajnová

Spisovatel: Alena Mornštajnová
Originální název: Hana
Počet stran: 310
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Host
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra.

Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí

Na Hanu od Alena Mornštajnová jsem se dlouho chystala a nakonec chápu, proč je kolem ní takový rozruch. Je to jeden z těch příběhů, které vás nenápadně vtáhnou a postupně vám začnou lámat srdce.

Příběh začíná pohledem malé Miry, jejíž život se během jediného dne úplně změní. Teprve postupně se ale dostáváme k Haně, tiché a uzavřené ženě, která působí odtažitě a skoro až podivně. Čím víc se dozvídáme o její minulosti, tím víc člověk chápe, proč je taková, jaká je.

Autorka se vrací do období druhé světové války a ukazuje, jak moc dokáže několik špatných rozhodnutí, náhod a tragických událostí ovlivnit celý život. Není to jen příběh o holocaustu, ale také o vině, ztrátě, samotě a o tom, jak si některé rány člověk nese celý život.

Nejsilnější pro mě bylo právě postupné odhalování Hanina osudu. Zpočátku jsem k ní necítila téměř nic, ale s každou další kapitolou jsem ji chápala víc a víc. A když do sebe začaly zapadat všechny souvislosti, dopadly na mě některé momenty opravdu silně.

Mornštajnová navíc nepíše nijak prvoplánově emotivně. Nesnaží se čtenáře za každou cenu rozbrečet, a možná právě proto celý příběh funguje tak dobře. O to víc vyniknou osudy postav a emoce, které z nich přirozeně vycházejí.

Hana je smutná, bolestná a místy dost tíživá kniha, ale zároveň jedna z těch, na které se nezapomíná. Pro mě jednoznačně jeden z nejsilnějších českých románů, které jsem četla.

Daňa Horáková - O slavných psech a jejich lidech (a naopak) | RC review

Spisovatel: Daňa Horáková
Originální název: O slavných psech a jejich lidech (a naopak)
Počet stran: 376
Rok vydání: 2026
Vydání originálu: 2026
Nakladatelství: Grada
Vazba knihy: Brožovaná

Proč lidé tolik milují své psy? Kde se vzalo ono odvěké pouto, které přetrvává napříč staletími? Daňa Horáková nachází odpovědi v příbězích o lidech, pro které pes patří k rodině, a tvrdí: „Teploučké štěně – které se k tobě důvěryhodně přitulí, aby si zdřímlo, a ty pak nehnutě dřepíš hodinu po hodině, abys je neprobudil –, je daleko účinnější terapie než hrst antidepresiv – jednou pejskař, navždy pejskař.“ Což by nepochybně podepsal i Sigmund Freud, který svého psa miloval víc než svého vnuka; Maria Callas, která se svým pudlíkem intonovala duety; Apple-tvůrce Steve Jobs, který díky své Jenny začal zpochybňovat svůj mrazivý perfekcionismus; Agatha Christie, která svému foxteriérovi věnovala román; Paul McCartney, který svou fenku zvěčnil v písni Martha, Franz Kafka a Jaroslav Hašek, císařovna Sisi a Picasso… Danina knížka zahřeje u srdce, což v dnešní době potřebujeme víc než kdy jindy.

Některé knihy přečtete za jedno odpoledne a po pár dnech si sotva vybavíte, o čem vlastně byly. A pak jsou tu knihy, které sice nejsou dlouhé ani převratné, ale dokážou připomenout, jak výjimečné pouto může vzniknout mezi člověkem a psem. Přesně taková je kniha O slavných psech a jejich lidech (a naopak) od Dany Horákové.

Autorka představuje známé osobnosti z trochu jiné perspektivy, ne přes jejich kariéru nebo životní úspěchy, ale skrze psy, kteří je provázeli. Dozvíte se, jaké místo měli čtyřnozí společníci v životech umělců, spisovatelů, vědců i politiků a jak často byli právě oni tím nejvěrnějším opěrným bodem v těžkých životních obdobích.

Nejde o souvislý příběh, ale o sérii krátkých medailonků. Každá kapitola nabízí jinou osobnost, jiného psa a jiný osud. Některé příběhy pobaví, jiné dojmou a několik z nich připomene, že zvířata dokážou člověka ovlivnit mnohem víc, než si často uvědomujeme. Právě tato pestrost je největší předností celé knihy, nikdy nevíte, jaký osud vás čeká na další stránce.

Velmi příjemný je také styl psaní. Text se čte lehce, je svižný a nenutí čtenáře pročítat dlouhé historické exkurzy. Naopak vzbuzuje zvědavost a často jsem měla chuť si o některých osobnostech dohledat další informace. Kniha tak funguje nejen jako sbírka zajímavostí, ale i jako inspirace k dalšímu objevování.

Pokud máte rádi psy, budete se u čtení usmívat mnohem častěji. Je totiž krásné vidět, že bez ohledu na dobu, postavení nebo slávu řešili i slavní lidé úplně obyčejné věci – radost z psí společnosti, starosti o svého mazlíčka i bolest z jeho ztráty. Tyto momenty připomínají, že vztah mezi člověkem a psem je univerzální a nadčasový.

Není to kniha, která by převrátila svět literatury vzhůru nohama, ale nabízí milé, zajímavé a často velmi lidské čtení. Ideálně se hodí na chvíle, kdy si chcete odpočinout od náročnějších románů a přečíst si něco, co zahřeje u srdce.

Pro všechny milovníky psů je to příjemná jednohubka plná zajímavostí, která ukazuje, že za mnoha slavnými lidmi stál někdo, kdo nepotřeboval slova, aby byl tím nejlepším přítelem.

Moc děkuji nakladatelství grada.cz za poskytnutí recenzního výtisku.

Táňa Keleová-Vasilková - Eliška | RC review

Spisovatel: Táňa Keleová-Vasilková
Originální název: Eliška
Počet stran: 464
Rok vydání: 2024
Vydání originálu: 2014
Nakladatelství: Noxi
Vazba knihy: Vázaná 

Na pozadí druhé světové války se odehrává příběh Elišky, kterou sledujeme od dětství až po stáří. Čtenáři se stanou svědky její úžasné životní cesty plné lásky, soucitu a odhodlání. I přes těžké životní zkoušky a bolesti si Eliška zachovala dobrotu a upřímnost srdce. Je inspirací pro nás všechny, abychom se nebáli jít za svými sny a s láskou přistupovali k bližním.

Příběh Elišky oslavuje sílu lidského ducha a ukazuje, že i z nejtemnějších chvil se dá vykoupit krása. Je to příběh o tom, že i když bolest nikdy úplně nezmizí, můžeme se z ní poučit a růst. Kniha vás dojme a přinutí zamyslet se nad vlastním životem.

Pro milovníky příběhů o silných ženách, rodinných pout a překonávání překážek je Eliška povinnou četbou. Neváhejte a ponořte se do Eliščina fascinujícího světa.

Táňa Keleová-Vasilková je jméno, které u nás netřeba dlouze představovat. Slovenská autorka, jejíž knihy už roky patří mezi bestsellery, dokáže něco výjimečného – vzít obyčejný život, se všemi jeho radostmi a pády, a přetavit ho v příběh, který čtenáře dojme, rozpláče i zahřeje u srdce. A přesně taková je i její kniha Eliška.

Na první pohled by se mohlo zdát, že půjde o „klasický ženský román“, ale už po pár stránkách zjistíte, že tahle kniha je mnohem víc. Sledujeme v ní osud Elišky – obyčejné dívky, která vyrůstá ve složité době a během svého života projde tolika zkouškami, že by to položilo i silnější povahy. Dětství jí poznamená válka, později přijdou ztráty blízkých, bolestná rozhodnutí, zklamání i těžké okamžiky, které by dokázaly člověka zlomit. A přesto Eliška vždycky najde sílu jít dál.

Co mě na téhle knize fascinovalo, je to, jak autorka dokáže psát o bolesti a smutku s takovou něhou. Nepřikrášluje – ztráty bolí, osud není spravedlivý, a někdy se zdá, že se na hrdinku sesype celý svět. Přesto je mezi řádky pořád cítit naděje a víra, že i po těch nejtemnějších chvílích přijde světlo. Eliška není hrdinka z románu, která má všechno nalinkované, ale opravdová žena z masa a kostí – se svými chybami, pochybnostmi i obrovskou vnitřní silou.

Keleová-Vasilková navíc bravurně zachycuje proměny času. Z malého děvčátka postupně vyrůstá žena, manželka, matka, umělkyně – malířka, která do svých obrazů vkládá nejen talent, ale i všechny své bolesti a vzpomínky. Čtenář tak sleduje nejen příběh jedné ženy, ale i celé generace, která si prošla těžkými časy.

Eliška je kniha nádherná a zároveň nesmírně smutná. Je plná bolesti a ztrát, ale právě to jí dodává hloubku a sílu. Přiznávám, že při čtení jsem měla několikrát slzy v očích – a přesně to od dobré knihy chci. Aby se mnou pohnula, aby ve mně zanechala stopu.

Dávám plný počet hvězdiček, protože jinak to ani nejde. Eliška není kniha, kterou přečtete a hned odložíte – zůstane s vámi. Donutí vás přemýšlet o vlastním životě, o lidech, které máte rádi, o hodnotách, které stojí za to chránit. A i když je plná smutku, zanechá ve vás pocit, že naděje nikdy neumírá.

Pokud hledáte příběh, který je hluboký, emotivní a lidský, Eliška vás nezklame. Je to kniha o bolesti, ale i o síle přežít. O životě, jaký skutečně je.

Moc děkuji nakladatelství Noxi za poskytnutí recenzního výtisku.

Michelle Dunne - Hodná holka | RC review

Spisovatelka: Michelle Dunne
Originální název: The Good Girl
Počet stran: 328
Rok vydání: 2025
Vydání originálu: 2024
Nakladatelství: Bourdon
Vazba knihy: Vázaná 

Poznali byste sériového vraha, pokud byste se s ním setkali? A co kdyby vám každý den servíroval kávu? Grace Murphy nevypadá jako ten typ ženy, která má doma pomalu umírajícího muže přivázaného k židli. Drží se stranou a prochází životem relativně bez povšimnutí: pracuje v kavárně v irském Corku a stará se o svou sestru, které poskytuje dobré jídlo a čistý domov, tedy věci, které obě v dětství nikdy neměly. Detektiv Hughes o pohnuté minulosti Grace Murphy dobře ví, vždyť ostatně hluboce zasáhla do jeho vlastního života. Obě sestry stále čas od času kontroluje, poslední dobou je však příliš zaměstnán prací. Ve městě se totiž ztrácejí muži a zdá se, že spolu nemají nic společného - kromě fyzické podobnosti s někým z minulosti Grace Murphy…

Hodná holka od Michelle Dunne je kniha, která se nezavděčí každému – a to je v pořádku. Tohle není jednoduchý thriller, kde víme, kdo je oběť a kdo viník. Je to psychologická sonda do života ženy, která zažila peklo a rozhodla se vzít osud do vlastních rukou. Syrová, bolestivá a krutě lidská kniha, která se nebojí ukázat, že hranice mezi spravedlností a pomstou bývá nebezpečně tenká.

Grace Murphy vypadá jako nenápadná žena – pracuje v kavárně, žije se svou mladší sestrou a snaží se držet dál od problémů. Ale Grace není ani slabá, ani nevinná. Má za sebou dětství plné násilí, zneužívání a zoufalství. A když začne mizet jeden muž po druhém, čtenář rychle pochopí, že tahle série zločinů není náhoda. Je to zpráva.

Michelle Dunne nám dávkuje informace pomalu a napětí buduje bez okázalých triků. Čím víc poznáváme Grace, tím složitější se vše stává. Nejde tu jen o vraždy – jde o hluboce zakořeněné trauma a o to, co se stane, když systém selže.

Grace není klasická „hrdinka“. Je to žena poznamenaná, tvrdá, a přitom hluboce citlivá, i když to nedává najevo. Její láska k sestře je jedinou čistou linkou v jejím životě. Všechno ostatní je poznamenané násilím – jak tím, které sama zažila, tak tím, které spáchala. V určitém momentě si neklade otázku, jestli to, co dělá, je správné. Spíš: je to dostatečné?

Vedlejší postavy – ať už detektiv Hughes, oběti nebo lidé z minulosti – nejsou jen figurky, ale spouštěče a zrcadla, která odhalují, kým Grace doopravdy je.

Dunne píše neokázale, úsporně, ale s obrovskou emoční silou. Atmosféra je dusivá – chlad irského města, ticho bytu, tíha nevyřčených vzpomínek. Násilí není popisované samoúčelně, ale působí o to silněji, že je často naznačené mezi řádky.

Tohle není pohodové čtení. Syrovost a brutalita vás budou bolet. Ne fyzicky, ale psychicky – protože Dunne trefuje místa, kam většina autorů ani nechce nahlédnout.

Málokdy mě kniha rozseká takhle. Hodná holka je pomalá, těžká, místy až nepříjemná – a právě v tom je její síla. Nenabízí úlevu, nenabízí vykoupení. Jen tvrdou pravdu o tom, co se děje, když už nevidíte jinou cestu než tu nejtemnější. Grace není hrdinka, ale přeživší. A to někdy znamená udělat věci, které si žádný hrdina dovolit nesmí.

Tuhle knihu doporučuji všem, kteří snesou temné psychologické příběhy a nevadí jim, že se nebudou cítit dobře. Protože Hodná holka není o dobru. Je o bolesti, o tichém vzteku a o tom, že i ten, kdo přežil, může ztratit sebe sama. A někdy už není návratu.

Moc děkuji nakladatelství Bourdon za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu si můžete zakoupit zde. 

Jill Santopolo - Ztracené světlo

Spisovatel: Jill Santopolo
Originální název: The Light We Lost
Počet stran: 272
Rok vydání: 2017
Vydání originálu: 2017
Nakladatelství: Ikar
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Neodolatelný romantický příběh o přetrvávající síle opravdové lásky se šokujícím, nezapomenutelným koncem. – Lucy stojí před životním rozhodnutím. Než k němu dospěje, bude si muset přehrát svůj příběh, vlastně jejich příběh, od začátku. S Gabem se seznámí na univerzitě v jeden zvláštní den, který promění osudy všech zúčastněných. Je možné, aby našli smysl život jeden ve druhém? Anebo se mají podvolit proudům, které je od sebe odvádějí? Jejich třináctiletá cesta plná snů, touhy, žárlivosti, zrad a nakonec lásky je hlubokým a zároveň čtivým vykreslením jednoho (ne)obyčejného vztahu, ve kterém se může najít každý, kdo miloval...

Jsou knihy, které vás pohladí. A pak jsou ty, které vás roztrhají na kusy – ale vy jim za to ještě poděkujete. Ztracené světlo od Jill Santopolo patří přesně do té druhé kategorie. Je to příběh, který se mi dostal hluboko pod kůži, a i když jsem věděla, že bude emotivní, stejně mě zaskočil. V tom nejlepším (a zároveň nejbolestivějším) smyslu.

Příběh se točí kolem Lucy a Gabea – dvou lidí, kteří se potkají v osudový den (11. září 2001) a okamžitě mezi nimi přeskočí jiskra. Jejich cesty se ale opakovaně rozcházejí a znovu kříží, a ačkoli mezi nimi panuje silné pouto, život má s každým z nich jiné plány.

Kniha je psaná jako vyprávění v ich-formě, které Lucy adresuje právě Gabeovi – což vytváří neuvěřitelně intimní a osobní atmosféru. Jako byste čtli dopis, který byste nikdy neměli vidět.

Tahle kniha není klasická romantika. Je to spíš příběh o volbách, o načasování, o tom, jak láska někdy nestačí, i když je silná. Jill Santopolo dokonale zachycuje zmatek, touhu, bolest, i tichou radost, která přichází, když se ohlížíte zpět a přemýšlíte, co mohlo být jinak.

A já? Já brečela. Několikrát. A chvíli jsem vůbec nevěděla, co se sebou – jen jsem seděla a zírala do zdi, neschopná cokoli říct. Přesně takhle na mě Ztracené světlo zapůsobilo.

Není to veselý příběh. Není to odpočinková četba. Ale je to kniha, která má srdce – a která vám ho zlomí. V tom nejkrásnějším možném slova smyslu.

Rowan Coleman - Všichni jsme utkáni z hvězd

Spisovatel: Rowan Coleman
Originální název: We Are All Made of Stars
Počet stran: 504
Rok vydání: 2016
Vydání originálu: 2017
Nakladatelství: Domino
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Odejít z tohoto světa je snazší, když vás netrápí nedokonané a nevyřčené... Stella Careyová je provdaná za válečného veterána Vincenta, který po návratu z bojů tráví večery ve společnosti traumatických vzpomínek, úplně uzamčen před vnějším světem. Aby unikla před neútěšnou realitou domova, bere si Stella stále více nočních směn v hospicu.
Rozmluvy s pacienty jí přinášejí zvláštní klid. Seznamuje se s jejich osudy; vnímá, jak odlišně lidé přijímají blízkost smrti. A především stále silněji chápe, jak je pro umírajícího člověka důležité urovnat a uzavřít vztahy s blízkými. A právě tehdy začne Stella psát dopisy, jejichž prostřednictvím se její pacienti loučí se svými milovanými. Některé jsou plné humoru či lásky, jiné obsahují souhrn praktických rad, z dalších čiší litost ...
Všechny dopisy Stella odešle, až jejich faktický pisatel zemře. Tento slib dodržuje až do jedné noci; tehdy sepíše dopis, který je pro pacienta poslední šancí na odčinění dávné viny - pokud ovšem bude doručen včas...

Všichni jsme utkáni z hvězd od Rowan Coleman je nádherný a dojemný román, který vás zasáhne přímo do srdce. Tato kniha citlivě proplétá témata lásky, ztráty, naděje a nových začátků, a přitom si zachovává jemný humor a lidskost. Pokud hledáte příběh, který vás rozesměje, rozpláče a připomene vám, jak cenné je žít naplno, tato kniha je přesně pro vás.

Hlavní hrdinkou je Stella, zdravotní sestra v hospici, která nejenže pečuje o pacienty v jejich posledních dnech, ale také jim pomáhá napsat dopisy pro jejich blízké. Stella sama nese bolestnou zátěž z minulosti, která jí brání jít dál, ale postupně se učí znovu milovat a přijímat krásu života.

Vedle Stelly poznáváme i další postavy, jejichž příběhy jsou úzce provázány. Každý z nich – ať už pacienti hospice, jejich rodiny, nebo sousedé – má své vlastní starosti, naděje a sny. Rowan Coleman mistrně vykresluje jejich charaktery tak, že každá postava působí autenticky a lidsky. Jejich osudy vás vtáhnou a donutí přemýšlet o životě a jeho pomíjivosti.

Kniha sleduje několik příběhových linek, z nichž každá se točí kolem tématu lásky a smíření. Hlavním prvkem jsou dopisy, které Stella píše na žádost svých pacientů. Některé z nich jsou plné lásky, jiné litování, ale všechny jsou nesmírně dojemné. Díky těmto dopisům si Stella uvědomuje, že každý okamžik v životě má svůj smysl.

Příběh je vyprávěn s lehkostí, přestože se dotýká těžkých témat, jako je smrt a ztráta. Rowan Coleman citlivě balancuje mezi smutkem a nadějí, a díky tomu je kniha nejen dojemná, ale také nesmírně povzbuzující.

Všichni jsme utkáni z hvězd je román, který vás zasáhne svou hloubkou a lidskostí. Je to příběh o smíření, naději a síle lásky, který ve vás zanechá dlouhotrvající dojem. Pokud hledáte knihu, která vás zahřeje u srdce a připomene vám, že i v nejtěžších chvílích je možné najít světlo, určitě po ní sáhněte. Je to jedno z těch děl, které vás budou provázet ještě dlouho po dočtení. Zatím nejlepší kniha od autorky.

Catriona Silvey - Potkáme se v jiném životě | RC review

Spisovatel: Catriona Silvey
Originální název: Meet Me in Another Life

Počet stran: 376
Rok vydání: 2024
Vydání originálu: 2021
Nakladatelství: Bourdon
Vazba knihy: Brožovaná

Thora z Velké Británie a Santi ze Španělska se náhodně poznávají v Kolíně nad Rýnem. Oba jsou ve městě cizinci, oba jsou mladí a oběma je ten druhý nepochopitelně blízký. Potenciálně romantický příběh se však velmi rychle a dramaticky proměňuje, když Santi záhy umírá a v následující kapitole se s ním Thora setkává zase poprvé, tentokrát jako jeho žačka. A tak to jde dál. Zatímco kulisy města a konkrétních míst v něm se nemění, s hvězdnou oblohou nad ním se děje cosi podivného. A Santi s Thorou na sebe naráží znovu a znovu, jsou jinak staří, mají jiná povolání, jiné životní osudy, ale jejich vztah je vždy něčím výjimečný. Jsou pořád těmi samými lidmi? Jaké je tajemství jejich setkávání v různých životech?

Potkáme se v jiném životě je kniha, kterou bych novinovala asi na nejvíc lákavou knihu, která se letos ke mně dostala. Ihned mě zaujala hezká romantická obálka, skvělý název, který slibuje něco wow a v neposlední řadě i anotace.

Příběh má dva hlavní hrdiny, Thoru a Santiho, kteří se potkávají znovu a znovu v různých verzích reality, vždy s různými rolemi a vztahy. Někdy jsou přáteli, jindy milenci, otec s dcerou, nebo dokonce cizinci, ale jejich osudy jsou neustále propletené.

Hlavní postavy jsou skvěle vykreslené a ač je každý úplně jiný, zamilujete si oba. Thora je silná, cílevědomá, tvrdohlavá. Touží po jistotě, je více racionální. Santi je naopak empatický, laskavý a v každé situaci najde smysl, je to takový snílek.

Autorka staví příběh na myšlence paralelních životů a otázce „co by, kdyby“, což dává knize filozofický rozměr a to i přesto, že se jedná jinak o nijak těžkou literaturu. Nutí čtenáře zamýšlet se nad tím, co je v životě skutečně důležité, je to láska, přátelství, nebo vědomí, že náš život měl smysl?!

Musím říct, že mě chvílemi střídání realit trochu zmátlo, ale jakmile jsem se chytla a pochopila, o co v knize vlastně půjde, tak přišlo nadšení, protože to má obrovskou hloubku a skvělou myšlenku.

Kniha je neskutečně emocionální, velmi dojemná, plná lásky, důvěry, naděje, ale i zklamání a nenávisti. Vystřídají se v ní snad všechny emoce a všechny Vám budou blízké. Po dočtení ve mně zůstal takový melancholický pocit a určitě se sami nad svým životem zamyslíte a řeknete si, „co by, kdyby“...

Moc děkuji nakladatelství Bourdon za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu si můžete zakoupit zde. 

Mojo Graffi - Hora moudrosti | RC review

Spisovatel: Mojo Graffi
Originální název: Góra mądrości
Počet stran: 32
Rok vydání: 2024
Vydání originálu: 2022
Nakladatelství: Ocelot
Vazba knihy: Vázaná

Lišák sní o cestování, ale strach ze tmy mu brání vydat se do světa. Medvěd si moc přeje najít kamaráda, ale zatím se žádný neobjevil. Oba čekají na splnění svých snů, aniž by tušili, že pro jejich dosažení musí vyrazit na cestu. Naštěstí jim moudrá Housenka poradí, aby vystoupili na Horu moudrosti. Jsou dostatečně odhodláni, aby dosáhli svého cíle? Nebo se ukáže, že cesta je důležitější než samotný cíl?

Příběh s krásným poselstvím o tom, že se sice každý něčeho bojí, ale svůj strach může překonat, že je důležité jít za svými sny, a jak je v životě nezbytné přátelství.

Dětské knihy mám moc ráda, obzvlášť takové, které v sobě ukrývají milý příběh a hezké ilustrace, což Hora moudrosti naprosto splňuje.

Mojo Graffi je pseudonym polské autorky a ilustrátorky Katarzyny Bielińské. U nás ji vyšla pouze jedna kniha to právě Hora moudrosti, ovšem moc doufám, že se dočkáme překladu i dalších pohádek, protože autorka je neskutečně talentovaná a příběh o medvědovi a lišákovi mě chytl za srdce.

Lišák sní o cestování, chce poznávat svět, ale brzdí ho strach, bojí se tmy a tak se drží u stromu, kde i v noci je světelná záře. Medvěd zas touží po opravdovém přátelství, ale neví, jak se takový kamarád pozná. Aby si splnili své sny, musí se vydat na cestu, která končí na Hoře moudrosti, kde se jim sny mohou splnit a možná dokonce ještě dříve.

Je to nádherný příběh, na každé stránce čeká čtenáře nějaké to moudro, které je vlastně tak reálné a nenucené. Celá kniha je o přátelství, snění a o tom, že je třeba si za svými sny jít a překonávat strachy. A je úplně jedno, že děláte chyby, ty k tomu patří.

Kniha je velkoformátová s překrásnými ilustracemi, které zahřejí a dojmou. Textu je tak akorát, aby bavila i malé čtenáře. Tohle je skvost, který určitě udělá spoustu parády v knihovně a vykouzlí úsměv na tváří.

Moc děkuji internetovému knihkupectví megaknihy.cz za poskytnutí recenzního výtisku.  

Knihu si můžete zakoupit zde.

Elizabeth Lim - Šest rudých jeřábů

Spisovatelka: Elizabeth Lim
Originální název: Six Crimson Cranes
Série: Šest rudých jeřábů
Díl: 1.
Počet stran: 384
Rok vydání: 2023
Vydání originálu: 2021
Nakladatelství: Ocelot
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Šiori, jediná princezna Kiaty, má tajemství. V jejích žilách koluje zakázaná magie. Obvykle ji dobře skrývá, ale ráno v den zásnubního obřadu se Šiory přestane ovládat. Její chyba se zprvu zdá být šťastnou náhodou, která předejde nechtěné svatbě, ale zároveň upoutá pozornost Raikamy, její nevlastní matky.

Raikama má vlastní temnou magii a mladou princeznu vyžene, promění její bratry v jeřáby a varuje Šiori, že o tom nesmí nikomu říct, protože s každým slovem, které jí unikne ze rtů, jeden z jejích bratrů zemře.

Šiori, bez hlasu a sama, pátrá po svých bratrech a na své cestě odhalí spiknutí, jehož cílem je ovládnout trůn - spiknutí, které je ještě zvrácenější a proradnější, lstivější a složitější než Raikamina zrada. Jedině Šiori může dát království do pořádku, ale aby to dokázala, musí důvěřovat právě tomu chlapci, za kterého tak tvrdě bojovala, aby si ho nevzala. A musí přijmout magii, kterou se celý život učila zadržovat - bez ohledu na to, co ji to bude stát.

Miluji retellingy a všechno spojené se známými pohádkami. Přesto musím přiznat, že nad novinkou z Ocelotu, Šest rudých jeřábů, jsem hodně váhala. Narovinu, odrazovala mě obálka a co si budeme, obálka prodává, bohužel ta naše je oproti originálu slabota a evokuje ve mně vyloženě dětské čtení.

Byla by ale obrovská chyba se nechat odradit, protože bych přišla o jeden naprosto skvělý příběh, který jsem si zamilovala od prvních stran.

Shiori je princezna Kiaty, kde je magie již dávno spoutaná a zakázaná, kolují o ní pouze pověsti. Právě proto musí samotná princezna svůj dar skrývat, ale bez učení je těžké magii ovládat. A tak se stane, že upoutá pozornost své nevlastní matky Raikamy, která sama ovládá temnou a mocnou magii, na což Shiori přijde.

Princeznu zakleje a jejích šest bratrů promění v jeřáby. Shiori nesmí promluvit, za každé vyřčené slovo zemře jeden z bratrů. Nesmí mluvit, nesmí o sobě říct pravdu. Přesto musí něco udělat, i bez hlasu plánuje najít své bratry v podobě jeřábů a zlomit kletbu.

Příběh je převyprávěním Sedmera krkavců a snoubí v sobě nejen teda klasický pohádkový příběh, ale i asijskou mytologii a pane bože, tohle je neskutečná kombinace. Magie, draci a různé příběhy z dob minulých.

V knize je vyprávěna spousta příběhů a vlastně i pohádek, které celý ten svět ještě rozšiřují a ač se může zdát, že je tím pádem hlavní linka plná omáčky kolem a zbytečně natahována, tak tomu tak vůbec není. Ani na chvilku jsem se nenudila, užila jsem si každé vyprávění.

Samozřejmě nechybí ani milostná linka, která je ovšem hodně jemná a vlastně příběh nijak neruší, netlačí na pilu. Od prvního setkání je strašně miloučká, taková až naivní a vážně pohádková. Moc mě bavil vztah Shiori a Takkana, který vlastně ani pořádně vztahem nebyl.

Tohle se opravdu povedlo, mrzelo mě pokaždé, když jsem musela knihu zavřít. Překvapilo mě i celkové rouzlení, příběh není prvoplánový a určitě budete číst s napětím.

Já jen moc doufám, že u nás vyjde i druhý díl, který autorka napsala.

Moc děkuji internetovému knihkupectví megaknihy.cz za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu si můžete zakoupit zde. 

Eleanor Corvin - Dvanáct měsíců | RC review

Spisovatel: Eleanor Corvin
Originální název: Dvanáct měsíců
Série: Smrti se smát
Díl: 2.
Počet stran: 380
Rok vydání: 2023
Nakladatelství: Bookla
Vazba knihy: Brožovaná

Dvanáct měsíců je romantická kniha, která se odehrává v neobvyklém prostředí. Je psaná podobným způsobem jako romantické série – můžete začít, jakým dílem chcete.

Zavítejte do Ruin, domova smrťáků, a prožijte jeden rok ve společnosti smrtek, které si dlouhý čas krátí vztahovými peripetiemi, za něž by se nemuseli stydět ani hrdinové telenovel, dramatů, tragédií a tragikomedií všeho ražení.
Nemusíte se bát. Budete mít rovnou dvě průvodkyně. To znamená dvojnásobek zábavy, romantiky, ale taky starostí a smrťařiny.

Emu, první průvodkyni, už znáte. A kdo jsem já?

Říkejte mi Anna, smrťácká empatička. Mám takový problém, kterému se říká strach — možná už přerostl do menšího děsu. Asi byste čekali, že bude mít co dělat se smrtí a věcmi kolem. S tím bych si poradila. Jenže nechte kolem mihnout se muže, a já beru nohy na ramena. Tím spíš, že některým nestačí se jen mihnout, někteří se musí držet jako klíšťata.

Uplynuly dva roky a konečně jsme se dočkali druhého dílu, já jsem naprosto nadšená. Říkám to pořád, nevyhledávám české autorky, vím, je to ostudné, špatné, ale bohužel. Ovšem Eleanor Corvin, což je pseudonym mladé a nadějné autorky Pavly Novotné, to je jiná. Já se opravdu nemohla dočkat dalšího dílu série Smrti se smát.

Vítejte opět v Ruinách, domovu smrtek, kde se smrtky stávají hmotnými, cítí a dokonce v této podobě mohou zemřít. Emu už znáte, je královnou sarkasmu a občas mívá problém se sebeovládáním. A chodí s tím nejvíc sexy vyšším smrťákem Eskarem.

Druhou průvodkyní je ve Dvanácti měsících Anna, kterou můžete okrajově z prvního dílu znát, tady jí je ale věnována více jak polovina knihy. Kniha je teda vyprávěna ze dvou pohledů a vlastně to není vůbec špatný nápad. Scény se neopakují, jen případně doplňují a příběh plyne.

Anna je ovšem úplně jiná, než její kamarádka Ema a přiznávám, že zpočátku jsem z ní byla krapet na rozpacích a nevěděla, zda se mi líbí, nebo mi naopak pije krev.

Zatímco Emma má prořízlou pusu, autority jí moc neříkají a chrlí jednu hlášku za druhou, Anna je pravý opak. Prožila krátký a těžký život, zažila trauma a to si pořád nese v sobě. Je uzavřená, opatrná, taková šedá myška, která nevěří mužům, můžeme i říct, že maličko ukňouraná.

A pak se na scéně objeví Lucien. Další pohledný a vtipný smrťák, jiný, než Anna, přesto je to k sobě táhne a Lucien je překvapivě citlivý a snaživý. Vlastně nedokážu říct, zda více miluji Eskara, nebo Luciene, chci aspoň jednoho, ale pššš :D

Ve výsledku jsem si oblíbila i Annu, ano, je jiná, než Ema, ale to nevadí. Je milá, citlivá, empatická (doslova) a bavila mě.

Autorka má vážně talent, dokáže vytvořit postavy s neskutečně líbivým charakterem, které působí reálně a Vy si je prostě zamilujete. Kniha vlastně není žádný velký akčňák, hodně se tu řeší osobní problémy a traumata a přesto čtete se zaujetím, nedokážete se odtrhnout a nechcete, aby přišel konec. Potřebuji zas další díl, nechci, aby tohle skončilo.

Jitka Tokárová - Příběhy ze staré zahrady | RC review

Spisovatel: Jitka Tokárová
Počet stran: 148
Rok vydání: 2019
Nakladatelství: Klíč
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Myška Pepka a plšík Oříšek se svými kamarády prožívají četná dobrodružství v prostředí staré zahrady. Podívají se třeba za krtkem do podzemí nebo se pokusí vysedět z čokoládového vejce ptáčka. Připojte se k nim – už na Vás čekají! Bohatě ilustrovaná publikace je vytištěna na kvalitním papíře a plátěný potah nese zlatou ražbu.

 

Nakladatelství Klíč je poměrně nové a nabízí zatím jen pár titulů, o to více ale zaujmou a věřím, že se nabídka bude rozšiřovat a najde si své fanoušky, kteří se na každý nový kousek budou těšit.

Dnes tu mám tip na dětské čtení, které ale jistě potěší nejen malé čtenáře. Knihu Příběhy ze staté zahrady napsala Jitka Tokárová, která knihu i sama ilustrovala a je to něco neskutečně krásného. Já se zamilovala už jen do přebalu a nebyla jsem zklamaná ani po otevření knihy.

Hlavními hrdiny jsou myška Pepka a plšík Oříšek, kteří žijí v zahradě pana Josefa, kde po celý rok zažívají jedno dobrodružství za druhým. A protože mít přátelé je to nejlepší na světě, při jejich toulkách a hrách jim dělá společnost žabák Richard, vrabčák Tonda, plyšový medvíček Mozart, který dostal jméno po růžích a nechybí ani zkušená teta, myška Klárka.

Kniha obsahuje téměř třicet krátkých příběhů, které seznámí děti nejen s dalšimi obyvateli louky a blízkého okolí, ale i s rostlinami, které mohou na zahrádce poznat. Králíček Ferda, který žije za vrátky na louce, ploštice připomínající berušku, pampelišky, nebo zlobivý Rarášek.

Knížka je velmi čtivá a to i přesto, že je psána poměrně jednoduše a to tak, že ji zvládne i menší školák. Příběhy jsou velmi líbivé a opravdu milé.

A to grafické zpracování a ilustrace, to je prostě nádhera. Ilustrace Vás provází celou knihou a jsou prostě wow, kouzelné. Když jsem sundala přebal, úplně jsem se přenesla zpět do dětství, do léta na chalupě, kde mi babička četla staré pohádky a knížky měly přesně takovou vazbu, knízka má na sobě v podstatě takový potah a vyražené zlaté myšky.

Za mě se jedná o nejhezčí dětskou knihu, jakou jsem v poslední době četla a viděla, myslím, že by neměla v žádné knihovně dětského čtenáře chybět. Okouzlí nejen děti, ale i dospělé.

Moc děkuji nakladatelství Klíč za poskytnutí recenzního výtisku. 
S kódem CHARMEDKA10 můžete využít 10% slevu.

J. K. Rowling - Harry Potter a kámen mudrců

Spisovatel: J. K. Rowling
Originální název: Harry Potter and the Philosopher's Stone
Série: Harry Potter
Díl: 1.
Počet stran: 334
Rok vydání: 2017
Vydání originálu: 1997
Nakladatelství: Albatros
Vazba knihy: Vázaná

Schovejte si svá tajemství tam, kde je příšery nenajdou...
Brýlatý chlapec s nachovou jizvou na čele, připomínající blesk – to je Harry Potter. Jedenáctiletého učedníka čarodějných umění stvořila nadaná spisovatelka J. K. Rowlingová a ze své ostrovní britské vlasti jej vyslala pro potěchu všem duším okouzleným fantazií.

Až do svých jedenáctých narozenin si o sobě tento hrdina myslel, že je jen obyčejný chlapec. Pak ale dostal soví poštou dopis, kterým byl zván ke studiu na prestižní soukromé Škole čar a kouzel v Bradavicích, a jeho život se rázem změnil. Leccos se dozvídá o minulosti svých zemřelých rodičů, získá pár dobrých kamarádů, naučí se mistrovsky hrát famfrpál a podstoupí souboj se zloduchem Voldemortem…

Nenapadlo by mě, že se tu kdy objeví recenze na Harryho Pottera. Ano, moje největší knihomolské přiznání, Harryho jsem nečetla, až do nedávna a víte co? Nestydím se za to, nelákal mě a neměla jsem žádné nutkání knihy přelouskat.

Ale nemyslete si, filmy miluji a kdykoliv se podívám znovu a ráda, ale doma třeba nemám ani jedno třičko či cokoliv s motivem Harryho. Předloni si bratr ale asi řekl, že pomalu ve třiceti je opravdu nejvyšší čas doplnit mezery a tak jsem od Ježíška dostala rovnou dva díly, loni další.

Asi nemá cenu zbytečně představovat příběh. Všichni znají příběh chlapce, který prežil útok toho, jehož jméno se nevyslovuje a na čele mu zůstala jizva. V jedenácti letech mu přijde dopis z Bradavic, z té nejlepší školy čas a kouzel. V kouzelnickém světe je legendou a zde začíná všechno to dobrodružství.

Když už mám Harryho Pottera v knihovně, tak jsem strašně ráda, že vlastním zrovna tohle překrásné vydání z roku 2017. V reálu je to opravdu krása, ilustrace, celé to zpracování, moc povedené.

Kniha se mi hodnotí velmi špatně, znám příběh, filmy jsem viděla tolikrát a kvůli tomu asi nelze tolik už docenit knihy, i když uznávám, že autorka stvořila neuvěřitelný svět, který jistě bude bavit i další generace a určitě svým dětem Harryho Pottera budu číst.

Samozřejmě mě kniha bavila, navíc tím, že se jedná primárně o dětské čtení, tak se čte jedna radost, ale takový ten wow efekt podle mě zažije už jen mladší a menší čtenář či opravdu zarytý fanoušek.