Fredrik Backman - Úzkosti a jejich lidé

Spisovatel: Fredrik Backman
Originální název: Folk med ångest
Počet stran: 375
Rok vydání: 2021
Vydání originálu: 2019
Nakladatelství: Host
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Autor bestselleru Muž jménem Ove se vrací s dosud nejvtipnější knihou Úzkosti a jejich lidé je skrznaskrz bláznivá komedie o skupince rukojmích zajatých den před silvestrem při prohlídce bytu. Za zamčenými dveřmi se ocitají individuum v lupičské kukle, které uteklo po neúspěšném pokusu vyloupit banku, párek důchodců závislých na nákupech v Ikee, jízlivá milionářka trpící depresemi, posmutnělá stařenka libující si v popíjení vína, dvě lesbičky čekající každým dnem narození miminka a otravný chlápek s králičí hlavou. Nakonec to lupič vzdá a všechny propustí, jenže když pak dovnitř vpadne policie, byt je… prázdný. V následné sérii zmatených výslechů všichni líčí svou verzi událostí a před čtenářem vyvstává přímo detektivní záhada: Jak se individuu v lupičské kukle podařilo utéct? Proč místo výkupného požadovalo ohňostroj? Jakou roli v příběhu hraje most, na nějž je vidět z balkonu prodávaného bytu? A hlavně — co se to dnes se všemi děje?

Tohle byla přesně ta kniha, u které jsem nejdřív vůbec nevěděla, co si o ní mám myslet. První stránky působily trochu chaoticky, postavy zvláštně a humor byl hodně specifický. Jenže čím dál jsem se dostávala, tím víc mi docházelo, jak dokonale má Backman celý příběh promyšlený.

Na první pohled jde o nepovedenou bankovní loupež a skupinu lidí, kteří se shodou okolností ocitnou jako rukojmí na prohlídce bytu. Ve skutečnosti je to ale hlavně příběh o obyčejných lidech, kteří si s sebou nesou vlastní bolesti, strachy, lítosti i životní prohry. Každá postava má svůj prostor a postupně zjistíte, že nikdo není jen černý nebo bílý.

Backman dokáže s neuvěřitelnou lehkostí střídat humor s těžkými tématy. Jednu chvíli jsem se usmívala nad absurdními dialogy a o pár stránek dál mě příběh donutil zastavit se a přemýšlet. Mluví o úzkostech, osamělosti, odpuštění i o tom, jak moc mohou naše činy ovlivnit ostatní, aniž bychom si to uvědomovali. Přitom nepůsobí moralisticky, všechno plyne naprosto přirozeně.

Nejde o akční ani napínavou knihu v klasickém slova smyslu. Její síla je v postavách, emocích a v tom, jak se jednotlivé střípky příběhu postupně propojí do jednoho krásného celku. Závěr mě zasáhl přesně tak, jak jsem od Backmana čekala.

Za mě jedna z těch knih, které člověk nečte kvůli ději, ale kvůli tomu, co v něm zanechají. 

Fionnuala Kearney - Den, kdy jsem tě ztratila

Spisovatel: Fionnuala Kearney
Originální název: The Day I Lost You
Počet stran: 344
Rok vydání: 2018
Vydání originálu: 2016
Nakladatelství: Ikar
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Jess žije se svou dcerou Annou a pětiletou vnučkou Rose. Zprávě, že dceru smetla při lyžování ve Francii lavina, nechce vůbec věřit – odmítá se vzdát naděje, odmítá si připustit, že je její dcera opravdu mrtvá. Následují nekonečné týdny čekání, než se najde Annino tělo, během nichž je jediným světlým bodem v jejím životě vnučka Rose.
Jenomže pak se o svá rodičovská práva přihlásí také otec Rose, a zoufalá Jess se za každou cenu pokouší zabránit tomu, aby ztratila i vnučku. Prohledává dceřiny dokumenty, na pomoc jí přispěchá přítel Theo, který ví o Annině minulosti víc, než přiznává. Když začne vycházet najevo, že Anna skrývala nejedno tajemství, Jess začne pochybovat o tom, zda svou dceru vůbec znala...

Jsou knihy, které vás hned vtáhnou a rozervou na kusy. A pak jsou knihy, které mají silné téma a potenciál přesně tohle udělat – ale z nějakého důvodu vás minou. Den, kdy jsem tě ztratila jsem nečetla s nechutí. Vůbec ne. Ale čekala jsem hlubší zásah, větší emoční sílu. Místo toho jsem zůstala spíš jako pozorovatel – a tenhle odstup mě mrzel, protože příběh samotný si říká o daleko víc.

Jess je babička, matka a žena, která žije ve stínu dceřiny tragické smrti. Anna zahynula při nehodě na horách, a přestože je její tělo nalezeno až po dlouhých týdnech, Jess se nikdy úplně nevzdá naděje. Kromě bolesti ji drží nad vodou jen malá vnučka Rose – holčička, která je teď jejím světem.

Jenže do toho vstoupí otec Rose – muž z Anniny minulosti, který o dítě dřív nejevil zájem, ale teď chce nárokovat své rodičovství. Jess se ocitá v těžké právní i emocionální bitvě – nejen o vnučku, ale i o pochopení vlastní dcery. Začne pátrat v Anniných věcech, objevují se stará tajemství, skrytá bolest i nečekané souvislosti. A jak se Jess propadá hlouběji do minulosti, začíná se jí pod rukama rozpadat obraz, který o Anně celý život měla.

Kearney píše klidně, bez velkých dramatických gest. Což může být dvojsečné. Na jednu stranu oceňuju, že nesklouzává k patosu – smutek Jess i její zoufalství působí uvěřitelně, tiše, ale bolestivě. Na druhou stranu ale právě tahle střídmost způsobila, že jsem se do knihy nedokázala úplně emocionálně položit. Místy působí až příliš zdrženlivě – jakoby se bála jít do temných vod naplno.

Také tempo knihy je kolísavé – začátek je silný a vtahující, pak ale přichází pasáže, které působí trochu rozvlečeně. Vyprávění má tendenci se vracet k tíživým pocitům, opakovat je, což sice odpovídá realitě truchlení, ale čtenářsky může unavit.

Jess je silná postava – ne tím, že by byla tvrdá nebo neochvějná, ale naopak svou lidskostí, zranitelností. Prochází obrovskou ztrátou a zároveň bojuje o to, co jí zbylo. Její zoufalství je uvěřitelné, i když někdy jedná impulzivně nebo nepochopitelně – přesně jako člověk v krizi.

Vedlejší postavy, jako Theo nebo právníci, zůstávají trochu v pozadí, ale fungují jako katalyzátory. Nejvíc prostoru ale dostává samotná Anna – paradoxně až po smrti. Skrze záznamy, dopisy a odhalení se mění z idealizované dcery v komplikovanou ženu se svou minulostí, svými chybami a svým vlastním příběhem, který Jess nikdy úplně nepoznala.

Kniha se točí kolem ztráty, lásky, mateřství a především poznání. Může člověk skutečně znát svého nejbližšího? Co všechno neříkáme těm, které milujeme? A co jsme ochotni udělat, abychom si uchovali aspoň kousek minulosti, když nám mizí pod rukama?

Zajímavým motivem je i střet spravedlnosti a emocí – souboj o vnučku není jen právní drama, ale také otázka identity, odpovědnosti a důvěry.

Den, kdy jsem tě ztratila je citlivý, přemýšlivý román s velmi silným tématem. Není to bestseller ve smyslu „nemůžu se odtrhnout“, ale spíš tichá sonda do truchlení a do vztahu mezi matkou a dcerou. Bohužel právě ta tichost a opatrnost může způsobit, že kniha některé čtenáře mine. A mě osobně se dotkla jen částečně. Možná jsem čekala, že mě víc zasáhne – ale to neznamená, že není kvalitní. Jen mi nesedla tolik, jak jsem doufala.

Jodi Picoult - Desátý kruh

Spisovatel: Jodi Picoult
Originální název: Tenth Circle
Počet stran: 360
Rok vydání: 2018
Vydání originálu: 2006
Nakladatelství: Ikar
Vazba knihy: Brožovaná

Jodi Picoultová v jednom z rozhovorů prohlásila, že ráda zpracovává náročná témata, která je možno nahlížet z různých stran a která vzbuzují ve čtenářích mnoho otázek. Takovému tématu se věnuje i ve svém novém románu Desátý kruh. Stoneovi žijí na malém městě a nijak nevybočují z průměru. Čtrnáctiletá Trixie studuje na střední škole, otec Daniel je malířem komiksů a matka Laura profesorkou filozofie. Jejich poklidný rodinný život však končí v okamžiku, kdy Trixie oznámí, že ji její bývalý kluk znásilnil. Roztáčí se kolotoč událostí, který kromě ničivého vlivu na vzájemné vztahy všech zúčastněných přináší i spoustu otázek. Proč Trixie Jasona udala, když ho tolik milovala? Skutečně ji Jason znásilnil, nebo si vše jen vymyslela, aby se mu pomstila? Proč Daniel nikdy nemluvil o své minulosti? Jakého démona v sobě ukrývá? Proč Laura nebyla doma, když ji její dcera nejvíc potřebovala? A opravdu si každý musí projít všemi kruhy pekla? Organickou součástí Desátého kruhu je komiks, jehož fiktivním autorem je jedna z hlavních postav románu Daniel Stone a autorem skutečným pak Dustin Weaver. Angličtináři mohou v kresbách objevit vzkaz, který tam Jodi Picoultová spolu s Dustinem Weaverem zanechali, a na internetových stránkách autorky si ověřit jeho znění.

Jodi Picoult opět prokazuje svůj talent pro zkoumání složitých a emocionálně náročných témat, která zanechávají čtenáře s hlubokými otázkami o morálce, rodinných vztazích a spravedlnosti. Tento román se zaměřuje na rodinu Stoneových, jejíž životy jsou dramaticky narušeny tragédií, která se dotýká nejen jejich vnitřního světa, ale i širší společnosti.

Příběh začíná tragédií, která postihne rodinu Stoneových – otce Daniela, matku Lauru a jejich čtrnáctiletou dceru Trixie. Trixie se stane obětí sexuálního napadení, což ji zavede do emocionálně i právně složité situace, kdy je obviněná ze lži a její obvinění proti spolužákovi Jasonovi jsou zpochybněna. Tento incident spustí kaskádu dalších událostí, které rodinu nejen rozdělí, ale i postaví proti sobě.

Kniha se neomezuje pouze na popis jednoho tragického případu, ale zkoumá širší témata, jako jsou rodinné vztahy, důvěra, odpuštění a složitost spravedlnosti. Kromě toho se příběh prolíná s osobními problémy a minulostí jednotlivých členů rodiny, čímž se příběh stává mnohem komplexnějším.

Postavy jsou silným bodem knihy. Daniel Stone, otec a bývalý kreslíř komiksů, se vyrovnává nejen s tragédií, která zasáhla jeho rodinu, ale i s temnou stránkou své minulosti, která vyplouvá na povrch. Laura Stoneová, matka, se ocitá ve složitém postavení, kdy je nucena se rozhodovat mezi podporou své dcery a udržením své vlastní identity.

Trixie, čtrnáctiletá dcera, je klíčovou postavou, jejíž obvinění a trauma mění život celé rodiny. Je inteligentní, odvážná, ale zároveň křehká, což činí její postavu velmi uvěřitelnou a silně emocionální. Jason, chlapec, který je obviněn z napadení, se ukáže být postavou, jejíž motivace a chování jsou více než jen černobílé.

Jedním z unikátních a fascinujících prvků této knihy jsou komiksy, které jsou součástí vyprávění. Daniel Stone, otec rodiny, je bývalý kreslíř komiksů, a jeho práce v tomto žánru fungují jako paralela k tomu, co se děje v jeho životě. Komiksy zobrazuji vysoce symbolické obrazy a poskytují hlubší vhled do emocionálních stavů postav, obzvláště Daniela, a fungují jako jakýsi vizuální komentář k událostem, které se vyprávějí.

Tyto komiksy nejen obohacují příběh o další dimenzi, ale také se stávají metaforickým nástrojem pro zkoumání otázek viny, spravedlnosti a tajemství, která postavy skrývají. Kresby ve formě komiksů zdůrazňují vnitřní konflikty, které se často nevyjadřují slovy, a umožňují čtenářům prožít příběh na jiné úrovni.

Desátý kruh je nejen silným dramatem, ale i knihou, která zkoumá morální složitosti v rodinných vztazích a témata spojená s vděčností, vinu a odpuštěním. Komiksy, které jsou součástí vyprávění, dodávají příběhu jedinečný rozměr a hloubku, která čtenářům umožní lépe pochopit vnitřní svět postav. Kniha je silnou volbou pro ty, kdo mají rádi příběhy o lidských dilematech a nejednoznačnosti. Přesto bych knihu označila za průměrnější dílo od autorky.

Weina Dai Randel - Poslední růže Šanghaje | RC review

Spisovatelka: Weina Dai Randel
Originální název: The Last Rose of Shanghai
Počet stran: 412
Rok vydání: 2024
Vydání originálu: 2021
Nakladatelství: Ocelot
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

V Šanghaji okupované Japonci jsou dva lidé z odlišných kultur svedeni dohromady osudem a láskou k hudbě... Aiyi Shao je mladá dědička a majitelka dříve populárního a okouzlujícího šanghajského nočního klubu. Ernest Reismann je nemajetný židovský uprchlík vyhnaný z Německa, outsider hledající útočiště ve městě, které se obává cizinců. Ztrácí téměř veškerou naději, dokud se nesetká s Aiyi. Když si Ernesta najme, aby hrál v jejím klubu na klavír, její vzdor vůči zvyklostem vyvolá senzaci. Díky Ernestově okamžité získané popularitě se Aiyiin klub opět stane středobodem Šanghaje. Brzy si oba uvědomí, že je spojuje víc než jen vášeň pro jazz, jenže jejich rozdíly se zdají být nepřekonatelné a Aiyi je zasnoubená s jiným mužem. Jak se válka stupňuje, Aiyi a Ernest jsou od sebe odtržení a jejich volby mezi láskou a přežitím jsou stále zoufalejší. Tváří v tvář zdrcujícím okolnostem se dá do pohybu řetězec událostí, který oběma navždy změní život.

Občas narazíme na knihu, která nás nejen pohltí svým příběhem, ale také nás donutí přemýšlet dlouho po dočtení poslední stránky. Poslední růže Šanghaje od Dai Weina Randela je právě takovým románem – emotivním, silným a nádherně napsaným příběhem o lásce, ztrátě a naději ve válečné Šanghaji.

Válečná Šanghaj je město na pokraji zhroucení. V ulicích se tísní uprchlíci, lidé se ztrácejí beze stopy, zrada je běžnější než upřímnost. Japonská okupace přináší strach, zoufalství a smrt – a uprostřed toho všeho se snaží Aiyi a Ernest udržet při životě něco tak křehkého, jako je láska.

Autorka nás vtahuje do světa, kde každé rozhodnutí může znamenat konec. Do nočních klubů, kde se lidé smějí, i když uvnitř umírají. Do ulic plných stínů, kde se šepotá o útěcích, popravách a ztracených nadějích. A především do srdcí dvou lidí, kteří vědí, že jim osud nepřeje – a přesto se odmítají vzdát.

Hlavní hrdinkou je Aiyi Shao, talentovaná a odvážná mladá žena, která vede noční klub v okupované Šanghaji. Pochází z bohaté čínské rodiny, ale odmítá se podřídit tradičním očekáváním a bojuje za vlastní budoucnost.

Jejím protějškem je Ernest Reismann, německý židovský uprchlík, který do Šanghaje prchá před nacistickým režimem. Bez domova, bez naděje a s jediným cílem – přežít. Když mu Aiyi nabídne práci pianisty v jejím klubu, jejich životy se nečekaně protnou a mezi nimi vzplane silné pouto.

Vedlejší postavy, ať už jsou to loajální přátelé, nebezpeční protivníci nebo lidé, kteří se snaží v těžkých časech najít své místo, dodávají příběhu hloubku a autenticitu. Vztah mezi hlavními hrdiny se rozvíjí postupně, a přestože je láska silná, svět kolem nich je krutý a neodpouští.

Poslední růže Šanghaje je nádherný historický román, který kombinuje lásku, historii a napětí. Je to příběh o odvaze, o tom, jak těžké časy z lidí dostávají to nejlepší i nejhorší, a hlavně o tom, že i v temnotě se vždy dá najít světlo.

Pokud máte rádi emotivní příběhy, které vás vtáhnou do jiného světa a donutí vás soucítit s postavami, tahle kniha je rozhodně pro vás. Je to příběh, na který nezapomenete.

Moc děkuji internetovému knihkupectví megaknihy.cz za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu si můžete zakoupit zde. 

Jodi Picoult - Je to i můj život

Spisovatel: Jodi Picoult
Originální název: My Sister`s Keeper
Počet stran: 416
Rok vydání: 2019
Vydání originálu: 2004
Nakladatelství: Ikar
Vazba knihy: Brožovaná

Anna není nemocná, ale jako by byla. Ve třinácti letech má za sebou nespočet chirurgických zákroků, nemocničních pobytů, transfuzí, injekcí – jen proto, aby její starší sestra mohla žít. U Kate totiž ve dvou letech propukla leukémie a její rodiče se rozhodli pro další dítě, aby pro nemocnou dceru získali dárce kostní dřeně. Anna byla počata ve zkumavce a lékaři vybrali embryo, které bylo pro Kate jako dárce geneticky vhodné. Jenže v rodině, kde se všichni soustředí na vážně nemocné dítě, si Anna připadá jenom jako dárce. A tak se jednoho dne vzepře způsobem, který šokuje všechny okolo, ale v důsledku i ji samotnou. Rozhodne se, že už nebude jenom výrobcem buněk, že má nárok být vnímána jako lidská bytost. A když to nepůjde jinak, domůže se práva na vlastní tělo a život i před soudem. V této fascinující povahové studii rámované strhujícím příběhem zkoumá Jodi Picoultová reakce a rozhodnutí lidí v těžké životní situaci, a klade mnoho otázek, na něž se jen těžko hledají odpovědi. Mají rodiče právo nutit zdravé dítě podstupovat bolestivé a někdy riskantní zákroky, aby zachránili to nemocné? Když využijete jedno dítě, protože představuje jedinou naději na záchranu toho druhého, jste dobrá matka, nebo je to přesně naopak? Kontroverzní téma podává autorka – jak je ostatně jejím zvykem – citlivě, bez přehnaného sentimentu či moralistního poučování.

Před lety jsem viděla stejnojmenný film s Cameron Diaz a Abigail Breslin, který byl podle knihy natočen. Hodně mě zasáhl a stále ho řadím mezi ty nejlepší filmy, které ve Vás něco zanechají.

Anna je zdravé, dvanáctileté dítě, které je v nemocnici ovšem jako doma. Nespočet chirurgických zákroků a testů, injekce téměř na denním pořádku, nemocnice je její druhý domov. Nemocná je Kate, starší sestra, které byla ve dvou letech diagnostikována leukémie.

Aby rodiče svoje nemocné dítě zachránili, vznikla ve zkumavce Anna, která je dokonalým dárcem. Jenže Anně se už tahle role přestává líbit a jednoho se vzepře. Dožene to až k soudu, který se snaží přesvědčit, že má sama právo rozhodovat o svém těle.

Tohle je neskutečně silné téma. Od první stránky Vám bude během čtení běhat mráz po zádech a věřte, budou se ve Vás prát všemožné pocity. Od strachu, lítosti, až po zhnusení a vlastně i pochopení.

Kniha je vyprávěna z několika pohledů. Samozřejmě nechybí Anna, ale i i Annin zástupce Campbell, starší bratr Jesse a také rodiče Brian a Sara. Kniha se nesoustředí pouze na aktuální případ, ale zabrousí i do soukromí oněch postav, takže ke každé si čtenář lépe vytvoří vztah.

Pochopitelně Sara bude tím největším padouchem v knize a nedivím se. Na druhou stranu, je to zoufalá matka, která zjistila, že její maličké dítě je ve dvou letech smrtelně nemocné a snaží se ho zachránit stůj, co stůj. Dá se pochopit, pak je tu ale ta další strana, kdy nejmladší Anna je brána vlastně jen jako dárce a když má nyní darovat ledvinu, ani v tomto případě se jí nikdo neptá, zda s tím souhlasí. Místo jednoho dítěte najednou trpí rovnou dvě holčičky.

Kniha je obrovská Sophiina volba a morálně je to také velmi rozporuplné. Tu snahu a zoufalost matky chápu, ale stejně tak jednáním pohrdám...

Cecelia Ahern - Sběratel skleněnek

Spisovatel: Cecelia Ahern
Originální název: The Marble Collector
Počet stran: 248
Rok vydání: 2016
Vydání originálu: 2015
Nakladatelství: Omega
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Zapomenuté dětství. Objevený život. Co kdybyste měli jen jeden den na to, aby zjistili, kým jste doopravdy byli?
Když Sabrina Boggs narazí na tajuplnou věc svého otce, objeví pravdu, které nemůže uvěřit. Známý muž, se kterým vyrůstala, je náhle cizí.
V ten moment nastává nečekaný zlom v jejím monotónním každodenním životě. Má jen jeden den na to, aby odhalila tajemství muže, o němž si myslela, že už všechno ví. Den, kdy vyplují na povrch vzpomínky, příběhy a lidé, o kterých neměla ani tušení. Den, který navždy změní jí i lidi kolem ní.
SBĚRATEL SKLENĚNEK je provokativní román o tom, jak i naše nejobyčejnější rozhodnutí mohou mít nedozírné důsledky pro náš život. A že někdy musíme nejprve porozumět jinému člověku, abychom byli schopni porozumět sami sobě.

Miluji Cecelii Ahern, společně se Stephen Kingem to byla autorka, díky které jsem si čtení zamilovala ještě více. Pamatuji dobu přibližně před deseti, možná dokonce už dvanácti lety, kdy jsem vyhlížela každou její novou knihu a jakmile vyšla, hned jsem pro ní běžela.

Musím ale uznat, že mám raději ty její starší knžky jako je PS: Miluju Tě, Kde končí duha a moje nejoblíbenější Kdybys mě teď viděla. Z těch novějších jsem si zamilovala Vadnou, i když žánrově je úplně jinde.

Na Sběratele skleněnek jsem byla docela zvědavá, hodnocení má slabší, avšak kamarádce se hodně líbil. Do knihy jsem šla přesto skepticky, i kvůli anotaci, která mě nenalákala až tolik a jsem ráda, nejsem díky tomu zklamaná, ale bohužel kniha moje gusto není.

Sabrina je dospělá vdaná žena se třemi dětmi a prací nad hlavu. Starosti ji dělá i otec, kterého postihla mrtvice a jehož stav mysli je stále jak na houpačce. V jeho věcech objeví krabice plné skleněných kuliček různých barev, materiálů a vše poctivě zdokumentované i s ceníkem, avšak ty nejhodnotnější chybí. Otec se nikdy o skleněnkách nezmínil, což Sabrině vrtá hlavou stejně jako chybějící kuličky.

Kniha je rozdělena na dvě časové linky, které se tak různě střídají. Hlavní linku představuje právě Sabrina a tou druhou se čtenář dostane o pěkných pár let do minulosti, kdy se malý Fergus Boggs zamiluje do skleněněk a hru v kuličky, ve které je opravdu velmi dobrý. Kuličky jsou pro něj nejen útěk z reality od těžkého dětství, ale stává se z nich až obsese.

Příběh je rozhodně originální, můžu zaručit, že je jen velmi malá pravděpodobnost, že byste četli o skleněnkách. Zajímavý nápad, sama si tyhle kuličky z dětství pamatuji a pár jsem jich měla, ale vyloženě hry jsme s nimi nehráli.

Jak příběh zajímavý, tak bohužel strašně nudný. Kniha není vůbec tlustá, ale četla se mi obtížně. Dějová linka se Sabrinou se odehrává během chviličky, za to Fergusova začíná od jeho osmi let a to až do dospělosti.

Časově se chytáte dobře, jelikož kapitoly jsou nadepsané, takže víte, kde zrovna jste, ale já měla hrozný bordel v postavách. Fergus měl hlavně několik sourozenců a ve jménech jsem byla totálně ztracená a to i kvůli tomu se mi hůře četlo.

Kniha mě bohužel nijak nezasáhla, konec sice poměrně nečekaný, ale za mě také žádné wow a považuji tedy knihu za nejslabší dílo této autorky.

Yaa Gyasi - Návrat domů

Spisovatel: Yaa Gyasi
Originální název: Homegoing
Počet stran: 288
Rok vydání: 2016
Vydání originálu: 2016
Nakladatelství: Mladá fronta
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Strhující, kaleidoskopická prvotina představuje pozoruhodný nový hlas anglicky psané literatury: román o rase, dějinách, předcích, lásce a času, který po tři sta let na dvou světadílech sleduje osudy potomků dvou sester, rozdělených v Africe osmnáctého století.

Dvě sestry, dcery různých otců, ale stejné matky, Effia a Esi, se v Ghaně osmnáctého století narodí ve dvou různých vesnicích a jedna o druhé nevědí. Effii provdají za Angličana a ona vede pohodlný život v přepychových komnatách pevnosti Cape Coast. Její potomci budou jezdit za vzděláním do ciziny a po návratu na Zlaté pobřeží získají úřednická místa ve správě kolonií. Esi, uvězněná hluboko pod Effií v ženské kobce pevnosti a pak poslaná na lodi do Ameriky, bude prodána do otroctví.
Román Yai Gyasi se táhne od ghanských válek k otrokářství a občanské válce v Americe, od uhelných dolů na americkém Jihu k Velké migraci do Harlemu dvacátého století, prochází příběhy, osudy a zeměmi a zachycuje – s pozoruhodnou úsporností a silou – obtížné hledání identity národa i jednotlivce. Yaa Gyasi napsala mistrovské dílo moderní prózy.

Na rovinu říkám, že tuhle knihu bych si sama od sebe nekoupila, ale našla jsem ji v Glanc boxu, což je box s kosmetikou a drogerií, jako dárek navíc. Kniha mě samozřejmě potěšila, bylo to milé překvapení, ale jak řikám, sama bych po ní nesáhla.

Dlouho mi ležela v knihovně, než jsem se odhodlala do ní pustit. Hodně jsem se přemlouvala, nakonec jsem se ale hecla s tím, že kniha není nijak tlustá a prostě to dám.

Příběh začíná v letech 1760 v Africe a sleduje osudy dvou sester, které spojuje stejná matka, avšak otce má každá jiného a vzájemně o sobě nevědí.

Effia měla štěstí a provdala se za britského otrokáře Jamese, který na africkém území slouží v Pevnosti Cape Coast. Svou manželku ovšem miluje a díky tomu žije Effia v luxusu, bez strachu a hlavně beze strachu o své potomstvo, které čeká pohodlí, možnost studovat a uplatnit se.

Esi takové štěstí neměla. Skončila v pevnosti jako otrok a tenhle osud bude provázet i několik dalších generací. 

Na začátku knihy je rodokmen, který by Vám měl pomoci orientovat se v postavách. Ta kniha pro mě byla strašně matoucí a neustále jsem byla ztracená, což beru jako největší mínus celého příběhu.

Strašně to časově totiž skáče. Čtete o jedné postavě a najednou jste o pár let dál a čtete o potomkovi a takhle to jde celou dobu. Vážně jsem byla neustále mimo. Za těch 288 stran se od 18. století dostanete až do současnosti a sledujete osud dvou rodových linií v asi sedmi generacích.

I přesto, že jsem byla časově hodně ztracená, tak kniha je neskutečně silná. Hlavně začátek knihy byl tak neuvěřitelný. Detailní a syrové popisy zacházení otroků, jejich strach a šílená krutost. Co mě dostalo, že i sami Afričané se podíleli na prodeji otroků a svých lidí.

Sama bych si knihu nekoupila, není to moje téma, na druhou stranu vůbec přečtení nelituji, naopak. Kniha se četla dobře a rozhodně ve mně něco zanechala a tak to má být. Osobně bych jen více propracovala ty časové skoky a skoky mezi postavami.

Caroline England - Mezi námi lháři | RC review

Spisovatel: Caroline England 
Originální název: My Husband’s Lies
Počet stran: 400
Rok vydání: 2020
Vydání originálu: 2018
Nakladatelství: Jota
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Dramatický román s prvky thrilleru, dechberoucí a pohlcující příběh ze současnosti, příběh o přátelství a vztazích, ale také o tajemstvích, zradách a lžích…
Opravdu znáte své nejlepší přátele? Co se děje za zavřenými dveřmi úhledných rodinných domků? Jak dlouho může zůstat temné tajemství utajeno, než dojde k jeho prozrazení s katastrofálními následky?

Nick a Lisa mají svatbu, ale jejich kamarádka Penny sedí na okenním parapetu ve čtvrtém patře hotelu a chystá se skočit. Snoubenci a vůbec všichni přítomní jsou v šoku… Jenomže brzy se ukáže, že každý z party dlouholetých přátel má nějaké své tajemství a že jejich vztah nebyl rozhodně založen na důvěře. Jednotlivé lži a tajemství postupně vyplouvají na povrch a je zřejmé, že dosavadní životy celoživotních přátel se mohou najednou zhroutit jako domeček z karet.

Tohle je tak neskutečně povedená obálka, zaujala hned na první pohled a vlastně i ten název zněl super. Thrillery teď vyhledávám dost a drama mám také ráda, takže u knihy nebylo co řešit a bylo jasné, že si ji budu chtít přečíst.

Čekala jsem něco ve stylu Liane Moriarty. V podstatě takovou oddechovku, zároveň ale s vážnějším tématem a hlavně ze života. A to jsem i dostala, nemůžu říct, že ne, ale bohužel Caroline England zdaleka jako Liane rozhodně nepíše.

Na začátku knihy jsem měla hodně velký problém s postavami, ne konkrétně s nimi, ale bylo jich v knize docela hodně a já si je nebyla schopná přiřadit k jménům, takže jsem se trošku ztrácela, ale to se nakonec poddalo, i když to trvalo.

Vše začíná na svatbě Nicka a Lisy, kterou naruší kamarádka Penny stojící pouze v prádle v okně a plánujíc skočit. Tomu zabrání její manžel Will s kamarádem Danem. Svatba pokračuje a i následné dny životy všech ostatních, ale nešťastná událost se neustále vznáší ve vzduchu a otevře třinácté komnaty i ostatních přátel z party.

Četla jsem teď rovnou dvě novinky z nakladatelství Jota a strašně mě to mrzí, ale ani jedna mě nezaujala. Vůbec mě nenapadlo, že by mě kniha Mezi námi lháři nechytla, fakt jsem se na ni těšila a vkládala velké naděje.

Je to ale celé takové pomalé, rozvleklé a když jsem se dostala na konec, tak jsem vlastně zjistila, že kniha nemá ani pořádný příběh a už vůbec ne konec. Kniha je naprosto bez konce, což by dle mého nebyl takový problém, uzavřené konce bývají někdy fajn a dávají prostor k vlastní fantazii, ale tohle bylo najednou tak divně ukončené a furt přemýšlím nad tím, zda mi na konci něco uniklo a nepochopila jsem ho, nebo dává až moc velký prostor oné fantazii.

Jediné plus asi beru to, že postavy řeší opravdu reálné a zcela běžné problémy jako je nemožnost otěhotnět, nebo naopak nejistota v rodičovství a pubertální děti, pochyby a krize ve vztahu. Líbilo se mi, že ve výsledku se vlastně všechny ty jejich tajemství a kostlivci ve skříni tak nějak vzájemně propojovaly.

Hodně jsem přemýšlela nad hodnocením a původně chtěla dát tři hvězdičky, ale třemi jsem hodnotila mnohem lepší knihy, které mi minimálně postavami přišly zajímavější. Tady by sice mohly všechny ty starosti působit dost na emoce, ale mě zas tolik vlastně nezasáhly, což je prostě špatně.

Moc děkuji internetovému knihkupectví knihcentrum.cz za poskytnutí recenzního výtisku.  

Knihu si můžete zakoupit zde.

Stephen King - Zelená míle

Spisovatel: Stephen King
Originální název: The Green Mile
Počet stran: 345
Rok vydání: 2014
Vydání originálu: 1996
Nakladatelství: Beta
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Ve věznici Cold Mountain, v bezútěšné řadě cel známých jako Zelená míle, čekají na smrt vrazi tak zvrácení jako psychopat William Wharton a tak posedlí jako Eduard Delacroix. Dohlíží na ně několik dozorců: slušný Paul Edgecombe či naopak sadistický Percy Wetmore. Ale ať dobří, či zlí, ať nevinní, nebo ničemní, nikdo z nich se doVe věznici Cold Mountain, v bezútěšné řadě cel známých jako Zelená míle, čekají na smrt vrazi tak zvrácení jako psychopat William Wharton a tak posedlí jako Eduard Delacroix. Dohlíží na ně několik dozorců: slušný Paul Edgecombe či naopak sadistický Percy Wetmore. Ale ať dobří, či zlí, ať nevinní, nebo ničemní, nikdo z nich se dosud nesetkal s někým tak brutálním, jako je obr John Coffey, násilník a vrah dvou holčiček. Je Coffey ďábel v lidské podobě? Nebo je někým úplně jiným? Mezi nebem a zemí je víc zázraků, než si kdokoli v Cold Mountain umí představit – a pravda vychází najevo v tlakových vlnách, které dokáže vyvolat jen Stephen King, a v explozivním finále, které čtenáři vyrazí dech.

Něco ke knize

Zdroj

Věznice Could Mountain, blok E, skrývá ve svých celách ty nejhorší možné zločince. Tráví tu dny před tím, než se vydají po Zelené míli na svou poslední cestu, která končí na elektrickém křesle. Dozorci jsou tu slušní a snaží se poslední dny vězňům zpříjemnit, až na jednu výjimku. Výjimku, která je možná mnohem horší než většina trestanců.

V roce 1932 je na Zelenou míli převezen obrovitý černoch John Coffey, odsouzen na smrti za znásilnění a vraždu dvou malých holčiček. Otřesný a velmi brutální zločin od člověka, který se bojí tmy. Důkazy proti Johnovi jsou naprosto jasné, jakmile ale svým dotykem vyléčí hlavními dozorci Paulovi zánět močových cest, začne Paul pochybovat. Copak člověk s darem od Boha by mohl spáchat něco takového?!

Moje hodnocení a dojmy

Zdroj

Ať už jste fanoušky Stephena Kinga, nebo jste si k němu naopak cestu nenašli, o Zelené míli jste již určitě slyšeli. Alespoň o filmovém zpracování, ve kterém si hlavní roli střihl výborný Tom Hanks a hromotluka se smutným výrazem dokonale ztvárnil Michael Clarke Duncan.

Miluji tenhle film, viděla jsem ho již nespočetněkrát a stejně pokaždé u něj brečím. Pro mě to je jeden z nejdojemnějších filmů a rozhodně patří mezi moje tři nejoblíbenější. Filmová zpracování podle Kingových knih jsou ve většině případů braky, to ale rozhodně neplatí o Zelené míli. 

Ač tedy miluji i Stephena Kinga, tak ke knize jsem se dostala bohužel až nyní. Prvně Zelená míle vycházela na díly a to i u nás. Právě jednotlivé knížečky jsem nechtěla a jsem moc ráda, že existuje již v jednotné podobě, která je rozdělena i tak na šest částí a má nádherné grafické zpracování.

Zelená míle je vězeňské drama se špetkou nadpřirozena, které z příběhu ale rozhodně nedělá žádné fantasy, ale stále zůstává příběh realistický, tedy alespoň v mezích normy.

Z každé stránky na Vás dýchá neskutečná atmosféra a ač v bloku, kde se nachází Zelená míle, jsou ti nejhorší z nejhorších, přesto je Vám tak nějak hodně úzko, když se blíží jejich čas. Ne jen John Coffey, ale i spoluvězeň Delacroix je vylíčen tak, že vidíte i jeho dobré stránky. Působí jako prostý, jednoduchý člověk, se kterým soucítíte, i když si to možná ani nezaslouží.

John Coffey je hromotluk, obrovský černoch, který vypadá, že neumí ani do pěti počítat, má strach ze tmy a podle důkazů zavraždil a znásilnil dva blonďaté andílky. A jelikož se jedná navíc o rok 1932, tak provinění už je pomalu jen jeho barva pleti.

Příběh je velmi emotivní, nenechá Vás chvilku vydechnout, čte se úplně sám, ale po celou dobu se Vám bude uvnitř něco svírat. Je to hodně temné, smutné, syrové a úplně Vás to vtáhne. Kniha je naprosto výborná a i když příběh znám zpaměti, čtení jsem si maximálně užila. Přesto k filmu budu mít asi vždy blíže a vždy se mi objeví slza v koutku oka.

Gayle Forman - Zůstaň se mnou

Spisovatel: Gayle Forman 
Originální název: If I Stay
Série: Jestli zůstanu
Díl: 1.
Počet stran: 174
Rok vydání: 2014
Vydání originálu: 2009
Nakladatelství: Yoli
Vazba knihy: Brožovaná

Talentovaná violoncellistka Mia si vždy myslela, že nejtěžším rozhodnutím jejího života bude volba, zda jít za hlasem svého srdce, jenž jí radí zůstat s Adamem, nebo se naplno věnovat druhé osudové lásce – hudbě –, protože to by znamenalo soustředit veškerou energii na studium na prestižní umělecké škole. Jednoho únorového rána se však všechno změní. Když se Mia po děsivé autonehodě probere, nic necítí. Vidí své mrtvé rodiče, těžce zraněného bratra – a nakonec samu sebe. Zatímco její tělo je v kómatu, ona sama může vidět a slyšet vše, co se kolem děje. A najednou se musí rozhodovat, zda na tomto světě vlastně chce ještě zůstat, anebo zda o svůj život, který beztak visí na vlásku, bojovat přestane.

Druhé vydání celosvětového bestselleru, který poprvé vyšel česky pod názvem Jestli zůstanu (Ikar 2011).

Něco ke knize

Zdroj

Mia je mladá a velmi nadaná violoncellistka, pro kterou je hudba vše. Má milující rodinu, přátelé, úžasného přítele a vypadá to, že její sen se stane skutečnost - dostane se na prestižní hudební školu Julliard. Vlastně žije dokonalý život, ve kterém ji nic nechybí.

Vše se ale změní během rodinného výletu, při kterém dojde k tragické dopravní nehodě. Mia se probouzí v příkopě, odkud zahlédne mrtvá těla svých rodičů..a v autě leží i její tělo. Zatímco její tělo zůstává v kómatu, její duše sleduje vše, co se kolem děje - utrápené příbuzné, kteří ji prosí, aby se vrátila - a vzpomíná, jaký život vlastně vedla.

Moje hodnocení a dojmy

Zdroj

Další z desítky knih, které mi v knihovně leží šíleně dlouho a není na ně bohužel prostor a tak čekají a čekají. Nakonec i Zůstaň se mnou se ale dočkala. Kniha mě zprvu vůbec nelákala, moji pozornost si zasloužila až díky stejnojmennému filmu, ve kterém hraje moje oblíbená Chloe Grace Moretz. Film jsem zatím neviděla, ale jelikož kniha je přečtení, určitě co nejdříve napravím.

Kniha je opravdu tenká jednohubka, kterou přečtete během jednoho odpoledne. Má necelých dvě stě stran a rozhodně se nejedná o náročně čtení, takže ani se nenadějete a jste u konce.

Mia je jako postava velmi sympatická. Možná je to tím, že je to spíše tichá dívka, která miluje hudbu a svoji rodinu. Žádná drzá puberťačka, která má pocit, že ví vše a rodiče jsou největší pozéři na světě. Naopak, k rodině má úžasný vztah a tím si získala moje sympatie.

Co se týče ostatních postav, tak se přiznám, že nijak velký vztah jsem si k nim nevybudovala. Vlastně ani už bych je nedokázala pořádně popsat a nejspíše si ani vzpomenout na jména. Za mě to jsou jen vedlejší postavy, které stojí někde na pozadí celého příběhu.

Zatímco tělo Mii leží v kómatu, její duše - nehmotné tělo, chcete-li - vzpomíná. V podstatě celý příběh je založen jen na vzpomínkách. Dozvíte se tak, jaké měla dětské, co ji přivedlo k hudbě či k Adamovi. Během chvilek, kdy nemyslí na minulost, sleduje své příbuzné a přemýšlí, zda se vrátit a případně jak. Volba možná na první pohled snadná, na druhou stranu přišla o rodiče a malého bratříčka a je vlastně tak snadné vzdát život a odejít za nimi.

Kniha je hodně emotivní a dojemná. Pokud se Vám stává, že u čtení často roníte slzy, i zde si připravte kapesníky. Přesto bych knihu s klidem označila jako oddechovku. Je napsána opravdu s lehkostí a čte se báječně. Dostala jsem to, co jsem očekávala a ráda si přečtu i druhý díl.

Stephen King - Dolores Claiborneová

Spisovatel: Stephen King
Originální název: Dolores Claiborne
Počet stran: 224
Rok vydání: 2010
Vydání originálu: 1993
Nakladatelství: Beta - Dobrovský
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Dolores Claiborneová žije na vesnici na malém ostrově Little Tall a těžce si vydělává na živobytí jako hospodyně u bohaté Very Donovanové, která tam každoročně jezdí na letní sezónu do svého domu. Přizpůsobivá Dolores si zvyká i na Veřinu panovačnost a obě ženy spolu časem začnou poměrně dobře vycházet. Když stará a nemocná Vera po letech zemře a odkáže veškerý majetek Dolores, vesničané si myslí, že ji Dolores zabila. Ta v poutavé zpovědi na policii vraždu Very odmítá, ale při výslechu vyjdou najevo jiné temné okolnosti z pohnutého života hlavní hrdinky. Neuvěřitelně poutavý Kingův román, psaný jako monolog životem pronásledované ženy, se tak trochu vymyká ostatní Kingově tvorbě. Obvyklé tajemno tu zastupuje pouze zatmění Slunce, které sehrálo v příběhu významnou roli.

Něco ke knize

Zdroj

Vítejte v malé vesnici na ostrůvku Little Tall, kde se každý zná s každým. Zde žije i pětašedesátiletá Dolores Claiborneová, která to v životě neměla vůbec lehké. Naopak, její život byl těžký a plný útrap. V tomto momentě sedí na policejní stanici, kam se dobrovolně vydala, aby policii přesvědčila, že nemá se smrtí Very Donovanové, kde pracovala jako služebná a zdědila po ní majetek, nic společného.

Dolores začíná vyprávět svůj životní příběh, ve kterém nechá nahlédnout i do svého nepovedeného manželství s alkoholikem Joem St. Georgem, po jehož smrti se zřekla společného příjmení. Vypráví i o vztahu mezi ní a Verou, která byla největší mrchou v okolí. Během celého příběhu vyplouvají na povrch všechny křivdy, tajemství a kostlivci ukrytí ve skříni.

Moje hodnocení a dojmy

Zdroj

Hned na první stránce je jasné, že kniha se ostatním Kingovým dílům vymyká. Vlastně ne jen jeho dílům, ale celkově většině knih. Nejde ani tak o příběh, ale o styl psaní. Celá kniha je jeden dlouhý monolog. Žádné kapitoly, ale opravdu jen přes dvě stě stran jednotného textu. 

Chvilku mi trvalo, než jsem si na tento styl zvykla. Je to vážně neobvyklé a vadilo mi, že pokaždé musím knihu zavřít bez dočtení kapitoly, prostě někde během vyprávění. Zvyknout si ovšem na to dá, pak už se kniha čte lehce a naprosto Vás pohltí.

Rozhodně se tu ale Stephen King nezapře. Jeho poutavý styl psaní nechybí ani v téhle jednohubce. V Dolores Claiborneové je naprostá absence nadpřirozených prvků, ale to vynahradí někdy až přílišná syrovost a dramatičnost, kterou dokázal vydolovat z obyčejného života jedné ženy.

Dolores Claiborneová je normální žena, která žije na vesnici, kde se každý zná s každým, přesto některá tajemství zůstávají za zavřenými dveřmi jednotlivých domácností. To platí třeba o jejím manželství. Nikoho by nenapadlo, že alkoholický manžel nejde pro ránu daleko. Když se ale začne jednat o děti, probudí se v Dolores temnější já. Každá matka pro své dítě udělá cokoliv.

I když by měl příběh objasnit smrt Very Donovanové, kde Dolores pracovala jako služebná, větší část příběhu je věnována spíše soukromému životu. Samozřejmě ale Dolores vypráví i o své práci a o jejím vztahu mezi ní a Verou. I když Vera byla nesnesitelná ženská, mezi oběma ženami se začal vytvářet až přátelský vztah. Během vyprávění se všechny dílky dávají dohromady.

Určitě se tahle kniha nedá srovnávat s takovými skvosty jako Řbitov zvířátek, Osvícení, Prokletí Salemu, nebo třeba s Misery. Přesto příběh určitě není špatný a dokáže vtáhnout do děje. 

Lisa Jewell - Dům, ve kterém jsme vyrůstali | RC review

Spisovatel: Lisa Jewell
Originální název: The House We Grew Up In
Počet stran: 352
Rok vydání: 2016
Vydání originálu: 2013
Nakladatelství: Beta
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Birdovi bydlí v malebné anglické vesničce v domě se zahradou. Čtyři děti – pragmatická Meg, zasněná Beth a dvojčata Rory a Rhys – chodí do místní školy a po večerech sedávají u společných večeří s milujícími rodiči – hodným tatínkem Colinem a veselou, trochu praštěnou maminkou Lorelei. Jejich dětství je jako z pohádky, dokud do něj jednoho osudného velikonočního víkendu nezasáhne tragédie. Rodina se začíná rozpadat, děti dospívají, odcházejí a z matčiny nevinné sběratelské vášně se stává patologická posedlost. Po letech se Meg do domu vrací. Jaká tajemství se tady skrývají? Má rodina ještě šanci? A co se vlastně tehdy o Velikonocích stalo?

Něco ke knize

Birdovi jsou šestičlenná rodina, která žije na anglickém venkově. Nejstarší Meg je rozumná a pragmatická a možná i díky tomu občas působí rozepře v rodině. Mladší Beth je spíše tichá a naivní. Nejmladšími dětmi jsou Rhys a Rory. I přesto, že jsou chlapci dvojčata, nemohli by být rozdílnější. Zatímco Rory je oblíbený a velmi živý, Rhys je uzavřený samotář, který žije malinko ve svém světě.

Největším živlem v rodině je ovšem maminka Lorelei, pozitivnějšího člověka by jste těžko našli. Rodina společně sedává u večeří a největším svátkem jsou v rodině Velikonoce. Hledání vajíček a upozornění dětí, aby nevyhazovali pozlátka, jsou pro Lorelei tradicí, která nesmí být porušená. Avšak na jedny Velikonoce zasáhne osud a rodina se začne pomalu rozpadat. Děti dospívají, začínají mít vlastní životy a Loreleinina sběratelská vášeň přestává být pod kontrolou.

Po spoustě letech se Meg vrací do domu, ve kterém vyrůstala. Netuší, co všechno ji zde čeká a zda dostane odpovědi na všechny svoje otázky. Nejvíce na tu, zda se rodina dokáže dát ještě dohromady.

Moje hodnocení a dojmy

Kniha Dům, ve kterém jsme vyrůstali, mě zaujala především svojí krásnou obálkou, která se dokonale hodí k příběhu. Samozřejmě i anotace zněla zajímavě, avšak moc jsem netušila, co od knihy očekávat, takže jsem to riskla a doufala, že příběh bude stát za to.

Jedná se o velmi čtivou knihu, styl Lisy Jewell mi sedl na sto procent  a od prvních stran jsem věděla, že i kdyby nezaujal příběh, alespoň se kniha bude dobře číst a já se u ní nebudu trápit.

I když je kniha napsaná s lehkostí a jistým nadhledem, jedná se o pořádné drama. Tragédie, která se stala, naprosto zničila celou rodinu. Fungující rodinu, která sice menší problémy měla, ale přesto to byla rodina, která žila v harmonii. Jak děti dospívali, většina raději od toho utekla. 

Lorelei vždy byla sběratelka, která nedokázala nic vyhodit, takže v kredenci schovávala přes čtyřicet utěrek. I když Lorelei byla hodný člověk, byla nemocná a její nemoc od ní odháněla zbytek rodiny. A právě i tomhle kniha je. Nejstarší dcera Meg se po letech vrací domu, ale aby prošla domem, musí prolézat mezi krabicemi, které sahají až ke stropu.

V knize najdete dvě časové linky. Současnost, kdy děti jsou dospělé, žijí vlastními životy a vrací se právě domu. Tyto kapitoly jsou ale střídány i minulostí, která postupně odkrývá všechna tajemství. Vůbec se ale nemusíte bát, že by jste se v příběhu ztráceli. Rozdíl mezi současností a minulostí je docela jasný.

Spíše jsem se bála, zda se mi nebudou plést postavy, kterých je v knize opravdu hodně. Ale i tady jsem se velmi brzy zorientovala a neměla jsem žádný větší problém si jména přiřadit.

Postavy jsem si oblíbila a to všechny. Každou jsem si svým způsobem zamilovala a chápala i jejich rozdílné názory a vyrovnávání se s tragédií. 

Kniha je hodně emocionální. Sice občas se budete smát či jen usmívat nad milým momentem, ale v dalším okamžiku Vám naopak bude do breku. Kniha obsahuje vše, co by kniha o životě rodiny měla obsahovat. Spousta radosti, smutku, zklamání a zrady až po lásku a proměnu všech postav.

Na jednu stranu je kniha bohatá ve všech směrech, na druhou budete ale po celou dobu knihy číst o tom samém. Trošku protimluv, já vím, ale je to tak. Mě to ovšem nenudilo, hltala jsem jednu stranu za druhou a vůbec jsem knihu nechtěla odkládat, jak mě příběh dokázal pohltit.

Když jsem přemýšlela, zda ohodnotit čtyřmi, nebo pěti hvězdičkami, nenapadla mě jediná výtka, kterou bych ke knize měla, takže nemůžu jinak, než dát plný počet hvězdiček.

Moc děkuji internetovému knihkupectví knihcentrum.cz za poskytnutí recenzního výtisku.