Spisovatel: Catherine McKenzie
Originální název: Forgotten
Počet stran: 352
Rok vydání: 2012
Vydání originálu: 2012
Nakladatelství: Fortuna Libri
Vazba knihy: Vázaná
Emma Tupperová má slibně rozběhnutou kariéru, spoustu přátel, skvělého milence… Všechno se však náhle sesype jako domeček z karet. Její umírající matka projeví přání, aby navštívila Afriku. Emma do Afriky skutečně odjede a stráví tam proti své vůli více času, než původně plánovala. Přežije zemětřesení, ale doma ji zatím prohlásí za mrtvou. Po návratu s hrůzou zjistí, že přišla o byt, o prestižní práci i o přítele.
Lze v takové situaci začít nový život? Emma pomalu otvírá mysl i srdce novým možnostem. Jednu z nich představuje přitažlivý muž, kterého po návratu našla ve svém bytě. Emma obnovuje svou zhroucenou existenci a postupně s překvapením zjišťuje, proč ji vlastně matka poslala do Afriky.
Na Zapomenutou od Catherine McKenzie jsem byla docela zvědavá. Zápletka zněla originálně – žena zmizí na měsíce v Africe kvůli přírodní katastrofě, a když se vrátí, zjistí, že její život pokračoval bez ní. Skoro jako moderní „návrat z mrtvých“. A ačkoli jsem čekala silné emoce a pořádné drama, dostala jsem spíš… pohodové čtení s příměsí absurdna.
Základní nápad je opravdu zajímavý. Co by se stalo, kdybyste zmizeli a nikdo o vás nic nevěděl? Jak by vás lidi vnímali po návratu? Jenže místo hlubší psychologické sondy sledujeme hrdinku, která se docela rychle přenese přes fakt, že ji všichni odepsali, a začne řešit, kdo bydlí v jejím bytě. A dál se to veze na vlně nenápadných zápletek, náznaků romantiky a dialogů, které jsou často spíš vtipné než realistické.
Emma je sympatická v tom, že si ze všeho nedělá těžkou hlavu – ale zároveň působí trochu ploše. Její rozhodnutí jsou často nepochopitelná a reakce okolí jakbysmet. Například: kdo by si jen tak zvykl na to, že vás po několika měsících „vzkříšená“ známá přijde vystěhovat z bytu a ještě si s vámi dá kafe? Logika občas pokulhává, ale když se na to naladíte jako na lehkou oddechovku, dá se to brát s nadhledem.
Musím ale přiznat, že i přes své výhrady se mi kniha četla dobře. Styl psaní je jednoduchý, svižný, dialogy mají švih a některé situace působily nečekaně vtipně. Četla jsem to rychle, aniž bych se musela nutit, a i když jsem se občas chytala za hlavu, nenudila jsem se.
Zapomenutá pro mě byla takový ten typ knihy, u které pořád trochu kroutíte hlavou, ale stejně ji dočtete. Nezapíše se do mého srdce ani paměti, ale na odreagování po náročném dni fungovala dobře.