Renata Krejčí - O botce Dorotce a tkaničce Aničce | RC review





Spisovatel:
 Renata Krejčí
Počet stran: 56
Rok vydání: 2026
Nakladatelství: Pikola
Vazba knihy: Vázaná

Když najdete něco, co jste nikdy neztratili... přijdete na spoustu věcí! Jako botka Dorotka, která se jednoho rána probudí bez své tkaničky Aničky. Kam jen mohla zmizet? Na cestě za jejím nalezením pochopí botka Dorotka hodně také o sobě. Je možné, že by za odchod své kamarádky mohla ona sama? I o pevná přátelství je potřeba se starat. Dokáže Dorotka zachránit to svoje?Vydejte se na pohádkovou a jazykově hravou výpravu a podívejte se na svět očima věcí, které kolem sebe vidíte každý den.


Hlavní hrdinkou je malá botka Dorotka, která se jednoho rána probudí a zjistí, že jí něco důležitého chybí. Její kamarádka tkanička Anička je totiž pryč! Dorotka vůbec nechápe, kam se mohla podít, a rozhodne se ji najít. Postupně prohledává různá zákoutí domu, vydává se do skříně s oblečením, do kuchyně a nakonec ji pátrání zavede až ven na zahradu. Během cesty potkává spoustu dalších obyvatel domácnosti, jenže jejich reakce nejsou zrovna takové, jaké by si představovala. Někteří jí totiž naznačují, že za zmizení Aničky možná může sama.

Dorotka tak postupně začíná přemýšlet nad tím, jak se ke své kamarádce chovala. Opravdu byla vždycky tak dobrou společnicí? A co když tkanička neodešla jen tak bez důvodu? Najít Aničku se ukáže být o něco složitější, než si původně myslela. A ještě důležitější bude zjistit, jestli se jejich přátelství dá napravit.

Co mě na knížce zaujalo, je především její hravost. Autorka si totiž opravdu vyhrála se jmény jednotlivých postav. A to nejen u hlavní dvojice Dorotky a Aničky. Potkáme například silonku Ilonku, tenisku Denisku, podkolenku Lenku, holínku Karolínku nebo kozačku Kačku. A tím to zdaleka nekončí. Objevují se tu další obyčejné věci, které dostávají vlastní jména, charakter a trochu toho života. Právě tyhle slovní hříčky a rýmování mi přijdou jako jeden z nejhezčích prvků celé knihy. Děti si mohou jednotlivá jména opakovat, hledat další rýmy a třeba si samy zkoušet vymýšlet podobné dvojice. Z obyčejného čtení se tak může stát docela zábavná hra.

Líbí se mi také samotný nápad, že hlavními hrdiny jsou věci, které běžně používáme a kolem kterých doma každý den procházíme. Boty, ponožky nebo další předměty najednou dostávají vlastní svět, vztahy a starosti. Je to přesně ten druh dětské fantazie, díky které mohou i úplně obyčejné věci získat neobyčejný příběh.

Velkou roli samozřejmě hrají také ilustrace Anežky Beranové. Ty jsou barevné, milé a krásně doplňují vyprávění. Děti mají možnost prohlížet si jednotlivé postavičky, jejich výrazy a prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Zajímavým detailem je také labyrint z tkaničky v úvodní části knihy, který přímo vybízí k prozkoumávání prstem. Je vidět, že se myslelo i na to, aby knížka děti bavila nejen samotným textem.

A přestože jde o jednoduchý pohádkový příběh, ukrývá v sobě i něco důležitějšího. Především téma přátelství, ohleduplnosti a vlastního chování. Dorotka se během hledání Aničky učí, že přátelství není samozřejmost a že bychom si měli vážit těch, kteří jsou nám blízcí. Také že někdy nemusí být chyba jen na straně ostatních a že je důležité umět si přiznat vlastní pochybení. A hlavně, že když něco pokazíme, nemusí být všechno ztracené. Vždycky se můžeme pokusit věci napravit.

Na knížce se mi líbí, že tohle poselství není podané nějakým dlouhým poučováním. Všechno vychází přímo z Dorotčina příběhu a děti si mohou samy postupně uvědomovat, proč se některé věci dějí a jak by se zachovaly ony.

O botce Dorotce a tkaničce Aničce je podle mě moc pěkná volba pro menší děti, kterým nabídne nejen milé dobrodružství, ale také prostor pro povídání o přátelství, vztazích a chování k ostatním. Nejvíc mě baví právě nápad s oživlými předměty a všechna ta vtipná jména, se kterými si autorka vyhrála.

Pokud hledáte dětskou knížku, u které se můžete společně pobavit nad slovními hříčkami, prohlížet si krásné ilustrace a zároveň si odnést i hezké ponaučení, Dorotka s Aničkou určitě stojí za pozornost. 

Moc děkuji autorce za zaslání knihy.

Cara Delevingne - Zrcadlo, zrcadlo



Spisovatel: Cara Delevingne
Originální název: Mirror, Mirror
Počet stran: 352
Rok vydání: 2019
Vydání originálu: 2017
Nakladatelství: Yoli
Vazba knihy: Brožovaná
KAMARÁD, MILENKA, OBĚŤ, ZRÁDCE. Když se podíváš do zrcadla, koho vidíš? Debutový román supermodelky a herečky Cary Delevingne. Šestnáctiletí kamarádi Zrzi, Leo, Rose a Naomi tak docela mezi své vrstevníky nezapadají. Stále ještě nepřišli na to, kým chtějí být. Jejich život není dokonalý, ale spojuje je muzika a jejich kapela Zrcadlo, zrcadlo… Až do chvíle, kdy Naomi zmizí a po pár týdnech pátrání je vytažena z řeky v bezvědomí. Naomi v kómatu bojuje o život. Policie tvrdí, že to byl pokus o sebevraždu, její přátelé o tom však silně pochybují. Probere se Naomi někdy? Co její stav zavinilo?
A jak je možné, že si Zrzi, samozvaná ochránkyně skupiny, nevšimla varovných signálů? Každý se se složitou situací vyrovnává po svém. Zatímco Rose se opíjí na večírcích a Lea obestírají temné nálady, Zrzi se rozhodne zjistit pravdu. Svět se jim rozpadá a odhaluje jejich nejtemnější tajemství. Nic už nikdy nebude jako dřív, protože když se zrcadlo rozbije, nejde ho nikdy úplně spravit.

Na knihu Zrcadlo, zrcadlo jsem byla docela zvědavá, protože námět zněl zajímavě. Příběh o dospívajících, přátelství, tajemstvích a hledání pravdy měl podle mě velký potenciál. Bohužel jsem se ale do čtení nedokázala pořádně ponořit a nakonec to pro mě bylo spíš zklamání.

Celé mi to přišlo až moc pubertální a místy opravdu hloupé. Chápu, že hlavními postavami jsou teenageři, ale jejich chování a některé situace mi jednoduše nesedly. Čekala jsem příběh, který mě vtáhne, přiměje přemýšlet a třeba mě i něčím překvapí. Místo toho jsem se dost často nudila a měla problém udržet pozornost.

Ani samotná zápletka mě bohužel příliš nezaujala. Sice se kolem ní snaží budovat napětí a postupně odhalovat různá tajemství, ale za mě to moc nefungovalo. Navíc mi byl záporák jasný prakticky hned, jakmile se jeho postava v knize objevila. Takže žádné velké překvapení se nekonalo a já jen čekala, kdy se moje podezření potvrdí.

Je to škoda, protože námět měl potenciál a vážnější témata, která příběh otevírá, mohla být zpracovaná mnohem zajímavěji. Mně ale nesedl styl vyprávění ani celkové pojetí. Postavy mě nedokázaly pořádně zaujmout a příběh ve mně nezanechal žádný výraznější dojem.

Za mě tedy velké zklamání a bohužel dost velká nuda. Kniha má určitě své čtenáře, ale já mezi ně patřit nebudu. Tentokrát jsme si jednoduše nesedly.


Amanda Stauffer - Single na Manhattanu





Spisovatel: Amanda Stauffer
Originální název: Match Made in Manhattan
Počet stran: 384
Rok vydání: 2018 
Vydání originálu: 2018
Nakladatelství: XYZ
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Alison chce pravou lásku, ne flirt na jednu noc. Myslela, že toho pravého už našla, ale místo toho je poprvé od střední školy single a nemá ponětí, co si počít. Kde se seznámit? Jak má vlastně první rande probíhat? Stačí pár drinků, asistence kamarádky, jeden klik a dobrodružství na online seznamce začíná. Najde Alison ve světě mobilních aplikací správného adepta na houpání? Muže, se kterým bude chtít zestárnout… a společně se houpat na verandě?

Na knihu Single na Manhattanu jsem byla docela zvědavá. Už samotný název slibuje příběh plný randění, vztahů, trapasů a hledání toho pravého v rušném New Yorku. A přesně na tom je celý příběh postavený. Hlavní hrdinka se po rozchodu ocitá znovu v seznamovacím světě a zkouší, co všechno dnešní randění přináší.

Musím přiznat, že některé situace mě pobavily. Randění přes seznamky, nejrůznější schůzky a setkávání s lidmi, kteří rozhodně nejsou takoví, jak se na první pohled zdají, nabízí spoustu prostoru pro úsměvné i trochu trapné momenty. Zároveň jsem ale měla pocit, že se příběh místy zbytečně vleče a některé části mě nedokázaly udržet v pozornosti.

Hlavní hrdinka mi nebyla protivná, ale ani jsem si k ní nevytvořila takový vztah, jaký bych u podobného typu knih potřebovala. Čekala jsem trochu více emocí, romantiky a možná i větší jiskru. Místo toho jsem příběh často vnímala spíš jako sled různých schůzek a zkušeností ze seznamování.

Na druhou stranu se knize nedá upřít lehkost. Je to přesně ten typ čtení, po kterém můžete sáhnout, když nechcete nic náročného a máte chuť na oddechovou romantickou knihu ze života. Manhattan jako prostředí tomu navíc dodává příjemnou atmosféru a celé to působí trochu jako nahlédnutí do života single ženy ve velkém městě.

Celkově jsem ale čekala, že mě kniha vtáhne o něco víc. Nebyla špatná, jen mi bohužel nesedla tolik, jak jsem doufala. Některé momenty mě bavily, jiné jsem naopak četla spíš z povinnosti a ke konci už jsem byla ráda, že se příběh uzavírá.

Pokud hledáte nenáročné čtení o randění, vztazích a hledání lásky, může vás Single na Manhattanu příjemně zabavit. Já jsem si z ní ale na zadek úplně nesedla.


Liane Moriarty - Úplně cizí lidé




Spisovatel: Liane Moriarty
Originální název: Nine Perfect Strangers
Počet stran: 464
Rok vydání: 2019 
Vydání originálu: 2018
Nakladatelství: Ikar
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Novinka autorky světových bestsellerů Sedmilhářky a Manželovo tajemství! Tříčlenná rodina, manželský pár, dva nezadaní muži a dvě rozvedené ženy – ti všichni se scházejí na desetidenním léčebném pobytu v luxusních lázních uprostřed pustiny. Důvody, které sem tyto navzájem úplně cizí lidi přivedly, jsou stejně rozmanité jako oni: nejrůznější tělesné neduhy, psychické bloky, duševní vyčerpání… stačí si jen vybrat. Jsou však na správném místě? Na stránkách TripAdvisoru totiž na tohle zařízení jedni pějí ódy a slibují od něj zázraky, zatímco druzí před ním důrazně varují, a našich devět nových hostů hned po příjezdu zjišťuje, že některé zdejší léčebné postupy jsou přinejmenším hodně netradiční…

Liane Moriarty mám ráda hlavně pro její schopnost vzít zdánlivě obyčejné mezilidské vztahy a postupně z nich poskládat něco mnohem komplikovanějšího. U Úplně cizích lidí mě proto zaujal především samotný námět, devět lidí, kteří se navzájem neznají, přijíždí na několikadenní pobyt do luxusního wellness zařízení, kde mají podle slibů podstoupit něco, co jim změní život. Každý z nich si s sebou přiváží vlastní problémy, tajemství a důvody, proč už neví, jak dál.

Právě jednotlivé postavy jsou podle mě nejsilnější stránkou knihy. Moriarty střídá jejich pohledy a postupně odhaluje jejich minulost, vztahy i to, co se snaží skrývat před ostatními. Zpočátku je těch postav opravdu hodně a kniha se rozjíždí pomaleji, ale jakmile jsem si jednotlivé hrdiny zařadila, začalo mě zajímat, co se za jejich příjezdem do Domu pohody vlastně skrývá.

Zároveň jsem ale čekala trochu víc napětí. Kniha se místy tváří jako thriller a člověk pořád čeká, kdy se stane něco opravdu zásadního. Ve skutečnosti je ale mnohem více o lidech, jejich vztazích, traumatech a o tom, jak snadno můžeme někoho odsoudit, aniž bychom znali jeho příběh. A právě tahle psychologická a vztahová rovina mě nakonec bavila víc než samotná zápletka.

Vadilo mi pomalejší tempo a některé části mi přišly zbytečně natažené. Přesto se mi líbila myšlenka celé knihy a způsob, jakým se osudy jednotlivých lidí postupně proplétají. Každý přijíždí s nějakým očekáváním a během pobytu se ukazuje, že nikdo z nich není úplně takový, jak se na první pohled zdá.

Úplně cizí lidé tak pro mě nejsou vyloženě thrillerem, ale spíš psychologickým příběhem o lidech, kteří se snaží nějakým způsobem dát svůj život znovu dohromady. Není to kniha, ze které bych byla úplně nadšená, ale téma i postavy mě nakonec udržely u čtení.


Mia March - Hledám Colina Firtha



Spisovatel:
 Mia March
Originální název: Finding Colin Firth
Počet stran: 312
Rok vydání: 2019
Vydání originálu: 2013
Nakladatelství: XYZ
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

V městečku Boothbay Harbor se potkávají tři ženy. Novinářka Gemma sem přijíždí udělat rozhovor s Colinem Firthem, od kterého si slibuje záchranu kariéry i manželství. Místo toho ji zcela pohltí psaní o místních ženách, které jí převrátí život naruby. Dvaadvacetiletá Bea Craneová se ze závěti své zesnulé matky dozvídá, že byla hned po porodu dána k adopci. Vydává se proto najít svou biologickou matku Veroniku, která je v městečku legendou, a zjišťuje, že na setkání s ní není ani trochu připravená. Servírka Veronika, široko daleko proslulá svými „léčivými“ koláči, se vrátila do města, aby čelila své minulosti. Když je však přijata jako kompars do filmu s Colinem Firthem, který se zde natáčí, napadne ji, zda by si sama neměla najít vysněného pana Darcyho. Tyto tři ženy naleznou v malém přístavním městečku mnohem víc, než si kdy dokázaly představit. Naděje na příjezd báječného Colina Firtha je inspiruje, napravuje jejich komplikované životy a dává jim energii nalézt své vlastní romantické konce.


Na tuhle knihu jsem se těšila hlavně kvůli námětu. Příběh inspirovaný Jane Austenovou, tři ženy, malé městečko a všudypřítomná atmosféra romantických filmů zněly jako ideální oddechové čtení. Nakonec jsem ale dostala spíš milý průměr.

Kniha sleduje osudy tří žen, které se každá potýkají s vlastními problémy a během jednoho léta se jejich životy nečekaně protnou. Do toho se celé městečko připravuje na natáčení filmu a nechybí ani odkazy na Pýchu a předsudek nebo slavnou scénu s Colinem Firthem. Právě tahle atmosféra byla na knize asi to nejhezčí, působila útulně, klidně a člověk měl chuť se do prostředí na chvíli přenést.

Bohužel jsem si ale nedokázala vytvořit silnější vztah k žádné z hlavních hrdinek. Jejich příběhy mě sice zajímaly, ale žádný z nich ve mně nezanechal větší emoce. Místy jsem měla pocit, že se děj zbytečně vleče a některé situace byly až příliš předvídatelné. Čekala jsem, že mě kniha zasáhne víc, zvlášť když pracuje s tématy přátelství, ztráty i hledání nové životní cesty.

Celkově to ale nebylo špatné čtení. Pokud máte rádi pomalejší ženské romány, malé americké městečko a jste fanoušky Jane Austenové nebo Colina Firtha jako pana Darcyho, kniha vám pravděpodobně sedne víc než mně. Já jsem si ji užila, ale po dočtení ve mně nezůstalo nic, kvůli čemu bych se k ní chtěla vracet.