Liza McCullenová se nikdy nedokázala odpoutat od minulosti. Ale nedotčené pláže a uzavřená komunita obyvatel australského přímořského městečka Silver Bay jí nabízí svobodu a bezpečí, po nichž tolik touží – když už ne pro sebe, tak pro svou desetiletou dcerku Hannah. Jenomže pak přijede Mike Dormer, ubytuje se v rozpadajícím se hotýlku legendární lovkyně žraloků a shodou okolností také Liziny tety Kathleen a veškerý klid a mír Silver Bay a vlastně vše, na čem Lize záleží, je rázem v ohrožení. Tenhle škrobený límeček z Londýna chce totiž z hotýlku a zálivu, jenž skýtá útočiště velrybám, udělat prosperující turistické letovisko. A i když je to přesně ten typ člověka, kterého by Liza měla nenávidět, tak co nevidět začne ohrožovat i Lizino rozhodnutí znovu se nezamilovat do někoho, kdo si to vůbec nezaslouží...

Román Stříbrná zátoka od Jojo Moyes patří mezi starší autorčiny knihy a oproti jejím nejznámějším titulům působí spíše nenápadně. Nečekejte tak silný emocionální zásah jako u jejích pozdějších bestsellerů, tady jde spíš o klidnější příběh zasazený do malebného přímořského prostředí Austrálie

Příběh se odehrává v malé pobřežní komunitě ve Stříbrné zátoce, kde se život točí kolem pozorování velryb a turistického ruchu. Hlavní hrdinka Liza žije se svou neteří Hannah poklidný život daleko od minulosti, která ji stále pronásleduje.

Klid naruší příjezd Mikea Dormera, zástupce developerské společnosti, která plánuje v oblasti vybudovat luxusní resort. Záměr přináší konflikt mezi ochranou přírody, tradičním způsobem života místních obyvatel a vidinou ekonomického rozvoje. Mezi Mikem a Lizou se postupně vytváří pouto, které komplikuje už tak napjatou situaci.

Vedlejší postavy tvoří pestrý obraz malé komunity, i když žádná z nich výrazně nevyčnívá

Atmosféra knihy je bezesporu její nejsilnější stránkou, moře, velryby a malé městečko mají své kouzlo. Příběh je však pomalejší, méně dramatický a citově slabší než u autorčiných vrcholných románů. Konflikt je poměrně předvídatelný a romantická linka se vyvíjí očekávaným směrem.

Stříbrná zátoka je čtivý, ale spíše průměrný román. Pokud máte rádi klidnější příběhy s romantickou linkou a přírodní kulisou, potěší vás. V rámci tvorby Jojo Moyes však patří spíše ke slabším titulům.

Říkali mi, že jsem blázen. A já jim věřila. Všechno se změnilo jednoho zářijového dne, kdy opona mezi živými a mrtvými spadla a mrtví se zpoza ní začali vracet. Tohle byl problém sám o sobě, ale když se k tomu všemu přidala ještě plicní chřipka, ocitla se civilizace v troskách a lidská rasa byla na pokraji vymření.

Abychom zabránili nejhoršímu, museli jsme společnost přeorganizovat a do čel jednotlivých regionů dosadit správce, kteří sídlili na centrálních panstvích.

Kvůli mé schopnosti vidět mrtvé, i když jsou za oponou, jsem byla povolaná do Woodhillu, našeho hlavního sídla. Nechtěla jsem odejít od svých přátel a života, který jsem si v osadě vybudovala, ale rozkaz je rozkaz. Kdybych věděla, že mě v sídle nečeká pouze nevrlý správce Broderick Woodhill, ale i mrtví, kteří cíleně vraždí mladé dívky, vzala bych nohy na ramena dřív, než mi na dveře zabušili strážci a obrátili mi život vzhůru nohama.

Kniha Woodhill od Eleanor Corvin je román české autorky, která se čtenářům zapsala především sérií Smrti se smát. Tu mám osobně opravdu ráda, a proto jsem byla zvědavá, s čím autorka přijde tentokrát. Woodhill je žánrový mix romantiky, temnější atmosféry a postapokalyptických prvků, který ukazuje svět po katastrofě, kdy se hranice mezi životem a smrtí nebezpečně narušila.

Hlavní hrdinka celý život slýchala, že je blázen. Tvrdila totiž, že vidí věci, které ostatní ne a nikdo jí nevěřil. Jenže jednoho dne se ukáže, že její vize nebyly výplodem fantazie.

Opone mezi světem živých a mrtvých se zhroutí a mrtví se začnou vracet zpět. Jako by to nestačilo, lidstvo zároveň zasáhne smrtící plicní chřipka, která téměř zničí civilizaci. Společnost se musí rychle změnit a jednotlivé oblasti začnou spravovat noví vládci sídlící na velkých panstvích.

Jedním z těchto míst je Woodhill, kde se hlavní hrdinka ocitá. Postupně zjišťuje, že nový svět je plný nebezpečí, tajemství i lidí, kteří jsou ochotni udělat cokoliv pro moc nebo přežití. Do toho všeho vstupují i city, které mohou být stejně komplikované jako samotný svět kolem

Hlavní hrdinka je outsiderka, která celý život bojovala s nepochopením okolí. V novém světě se ale její schopnosti ukazují jako důležité. Je silná, ale zároveň velmi lidská a nejistá.

Vedlejší postavy představují různé typy lidí, kteří se s katastrofou vyrovnávají každý po svém, někdo se snaží přežít, jiný získat moc

Autorka přišla se zajímavým nápadem, spojit postapokalyptický svět s hororovými prvky a romantickou linkou. Atmosféra je místy opravdu temná a prostředí nového světa dokáže zaujmout.

Na druhou stranu mi kniha nepřišla tak silná jako autorčina série Smrti se smát. Některé části příběhu by si zasloužily větší rozpracování a tempo je místy pomalejší.

Woodhill je zajímavý příběh s dobrým nápadem, který potěší fanoušky temnější romantiky a postapokalyptických světů, i když v porovnání s autorčinou sérií Smrti se smát na mě působil o něco slabším dojmem.