Liane Moriarty - Úplně cizí lidé

Spisovatel: Liane Moriarty
Originální název: Nine Perfect Strangers
Počet stran: 464
Rok vydání: 2019 
Vydání originálu: 2018
Nakladatelství: Ikar
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Novinka autorky světových bestsellerů Sedmilhářky a Manželovo tajemství! Tříčlenná rodina, manželský pár, dva nezadaní muži a dvě rozvedené ženy – ti všichni se scházejí na desetidenním léčebném pobytu v luxusních lázních uprostřed pustiny. Důvody, které sem tyto navzájem úplně cizí lidi přivedly, jsou stejně rozmanité jako oni: nejrůznější tělesné neduhy, psychické bloky, duševní vyčerpání… stačí si jen vybrat. Jsou však na správném místě? Na stránkách TripAdvisoru totiž na tohle zařízení jedni pějí ódy a slibují od něj zázraky, zatímco druzí před ním důrazně varují, a našich devět nových hostů hned po příjezdu zjišťuje, že některé zdejší léčebné postupy jsou přinejmenším hodně netradiční…

Liane Moriarty mám ráda hlavně pro její schopnost vzít zdánlivě obyčejné mezilidské vztahy a postupně z nich poskládat něco mnohem komplikovanějšího. U Úplně cizích lidí mě proto zaujal především samotný námět, devět lidí, kteří se navzájem neznají, přijíždí na několikadenní pobyt do luxusního wellness zařízení, kde mají podle slibů podstoupit něco, co jim změní život. Každý z nich si s sebou přiváží vlastní problémy, tajemství a důvody, proč už neví, jak dál.

Právě jednotlivé postavy jsou podle mě nejsilnější stránkou knihy. Moriarty střídá jejich pohledy a postupně odhaluje jejich minulost, vztahy i to, co se snaží skrývat před ostatními. Zpočátku je těch postav opravdu hodně a kniha se rozjíždí pomaleji, ale jakmile jsem si jednotlivé hrdiny zařadila, začalo mě zajímat, co se za jejich příjezdem do Domu pohody vlastně skrývá.

Zároveň jsem ale čekala trochu víc napětí. Kniha se místy tváří jako thriller a člověk pořád čeká, kdy se stane něco opravdu zásadního. Ve skutečnosti je ale mnohem více o lidech, jejich vztazích, traumatech a o tom, jak snadno můžeme někoho odsoudit, aniž bychom znali jeho příběh. A právě tahle psychologická a vztahová rovina mě nakonec bavila víc než samotná zápletka.

Vadilo mi pomalejší tempo a některé části mi přišly zbytečně natažené. Přesto se mi líbila myšlenka celé knihy a způsob, jakým se osudy jednotlivých lidí postupně proplétají. Každý přijíždí s nějakým očekáváním a během pobytu se ukazuje, že nikdo z nich není úplně takový, jak se na první pohled zdá.

Úplně cizí lidé tak pro mě nejsou vyloženě thrillerem, ale spíš psychologickým příběhem o lidech, kteří se snaží nějakým způsobem dát svůj život znovu dohromady. Není to kniha, ze které bych byla úplně nadšená, ale téma i postavy mě nakonec udržely u čtení.

Mia March - Hledám Colina Firtha

Spisovatel: Mia March
Originální název: Finding Colin Firth
Počet stran: 312
Rok vydání: 2019
Vydání originálu: 2013
Nakladatelství: XYZ
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

V městečku Boothbay Harbor se potkávají tři ženy. Novinářka Gemma sem přijíždí udělat rozhovor s Colinem Firthem, od kterého si slibuje záchranu kariéry i manželství. Místo toho ji zcela pohltí psaní o místních ženách, které jí převrátí život naruby. Dvaadvacetiletá Bea Craneová se ze závěti své zesnulé matky dozvídá, že byla hned po porodu dána k adopci. Vydává se proto najít svou biologickou matku Veroniku, která je v městečku legendou, a zjišťuje, že na setkání s ní není ani trochu připravená. Servírka Veronika, široko daleko proslulá svými „léčivými“ koláči, se vrátila do města, aby čelila své minulosti. Když je však přijata jako kompars do filmu s Colinem Firthem, který se zde natáčí, napadne ji, zda by si sama neměla najít vysněného pana Darcyho. Tyto tři ženy naleznou v malém přístavním městečku mnohem víc, než si kdy dokázaly představit. Naděje na příjezd báječného Colina Firtha je inspiruje, napravuje jejich komplikované životy a dává jim energii nalézt své vlastní romantické konce.

Na tuhle knihu jsem se těšila hlavně kvůli námětu. Příběh inspirovaný Jane Austenovou, tři ženy, malé městečko a všudypřítomná atmosféra romantických filmů zněly jako ideální oddechové čtení. Nakonec jsem ale dostala spíš milý průměr.

Kniha sleduje osudy tří žen, které se každá potýkají s vlastními problémy a během jednoho léta se jejich životy nečekaně protnou. Do toho se celé městečko připravuje na natáčení filmu a nechybí ani odkazy na Pýchu a předsudek nebo slavnou scénu s Colinem Firthem. Právě tahle atmosféra byla na knize asi to nejhezčí, působila útulně, klidně a člověk měl chuť se do prostředí na chvíli přenést.

Bohužel jsem si ale nedokázala vytvořit silnější vztah k žádné z hlavních hrdinek. Jejich příběhy mě sice zajímaly, ale žádný z nich ve mně nezanechal větší emoce. Místy jsem měla pocit, že se děj zbytečně vleče a některé situace byly až příliš předvídatelné. Čekala jsem, že mě kniha zasáhne víc, zvlášť když pracuje s tématy přátelství, ztráty i hledání nové životní cesty.

Celkově to ale nebylo špatné čtení. Pokud máte rádi pomalejší ženské romány, malé americké městečko a jste fanoušky Jane Austenové nebo Colina Firtha jako pana Darcyho, kniha vám pravděpodobně sedne víc než mně. Já jsem si ji užila, ale po dočtení ve mně nezůstalo nic, kvůli čemu bych se k ní chtěla vracet.

Beth Pattillo - Jak mi pan Darcy zlomil srdce

Spisovatel: Beth Pattillo
Originální název: Mr. Darcy Broke My Heart
Série: Jane Austenová
Díl. 2.
Počet stran: 224
Rok vydání: 2011
Vydání originálu: 2010
Nakladatelství: Ikar
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Claire Prescottová přijíždí do Oxfordu na seminář o Jane Austenové, kde má zastoupit svou sestru. Mezi nadšenci a badateli se cítí nesvá, dokud jí náhoda nepřivede do cesty podivínskou starou Harriet. Potrhlá dáma jí nečekaně svěří první stránky knihy První dojmy, což je údajně navždy navždy ztracená první verze Pýchy a předsudku! Zatímco Claire čte utajovaný rukopis, nalézá v prvním příběhu Elizabeth Bennetové víc, než by čekala. I ona má náhle na vybranou mezi dvěma muži. Který z nich je její pravou láskou?

Přiznám se, že po předchozí knize autorky Jak mi Jane Austenová zničila život, která mě příliš nenadchla, jsem do téhle šla s velkou opatrností. O to příjemnější bylo zjištění, že Jak mi pan Darcy zlomil srdce mi sedla mnohem víc.

Autorka opět staví na lásce ke knihám Jane Austenové, tentokrát ale příběh působil uceleněji, lehčeji a hlavně zábavněji. Romantická linka byla příjemná, nechyběl humor ani řada odkazů na Pýchu a předsudek, které potěší každého fanouška Austenové. Přesto kniha funguje i sama o sobě a není nutné mít její díla dokonale načtená.

Hlavní hrdinka mi byla mnohem sympatičtější než Emma z předchozí knihy. Její cesta za hledáním sebe sama, vyrovnáváním se s minulostí i postupné otevírání se novým možnostem působily přirozeně. Romantika sice nepřináší nic převratného a některé momenty jsou poměrně předvídatelné, ale právě svou nenáročností a milou atmosférou si mě získala.

Největší předností knihy je její pohodová nálada. Je to přesně ten typ příběhu, u kterého si odpočinete, usmějete se a na pár hodin se přenesete do světa knih, romantiky a anglického kouzla.

Pokud máte rádi současné romantické romány s literárními odkazy, Jak mi pan Darcy zlomil srdce je příjemná volba. Za mě rozhodně povedenější než autorčina předchozí kniha a důkaz, že někdy stačí dát autorovi druhou šanci.

Hana - Alena Mornštajnová

Spisovatel: Alena Mornštajnová
Originální název: Hana
Počet stran: 310
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Host
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Třetí román úspěšné Aleny Mornštajnové. Pokud existuje něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí druhým. Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se navzdory zákazu svých rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tak, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a poodhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra.

Příběh, vycházející ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí

Na Hanu od Alena Mornštajnová jsem se dlouho chystala a nakonec chápu, proč je kolem ní takový rozruch. Je to jeden z těch příběhů, které vás nenápadně vtáhnou a postupně vám začnou lámat srdce.

Příběh začíná pohledem malé Miry, jejíž život se během jediného dne úplně změní. Teprve postupně se ale dostáváme k Haně, tiché a uzavřené ženě, která působí odtažitě a skoro až podivně. Čím víc se dozvídáme o její minulosti, tím víc člověk chápe, proč je taková, jaká je.

Autorka se vrací do období druhé světové války a ukazuje, jak moc dokáže několik špatných rozhodnutí, náhod a tragických událostí ovlivnit celý život. Není to jen příběh o holocaustu, ale také o vině, ztrátě, samotě a o tom, jak si některé rány člověk nese celý život.

Nejsilnější pro mě bylo právě postupné odhalování Hanina osudu. Zpočátku jsem k ní necítila téměř nic, ale s každou další kapitolou jsem ji chápala víc a víc. A když do sebe začaly zapadat všechny souvislosti, dopadly na mě některé momenty opravdu silně.

Mornštajnová navíc nepíše nijak prvoplánově emotivně. Nesnaží se čtenáře za každou cenu rozbrečet, a možná právě proto celý příběh funguje tak dobře. O to víc vyniknou osudy postav a emoce, které z nich přirozeně vycházejí.

Hana je smutná, bolestná a místy dost tíživá kniha, ale zároveň jedna z těch, na které se nezapomíná. Pro mě jednoznačně jeden z nejsilnějších českých románů, které jsem četla.

Elizabeth Bard - Večeře v Paříži

Spisovatel: Elizabeth Bard
Originální název: Dinner Chez Moi: 50 French Secrets to Joyful Eating and Entertaining
Počet stran: 256
Rok vydání: 2019 
Vydání originálu: 2007
Nakladatelství: Motto
Vazba knihy: Brožovaná

Užívejte si jídlo jako Francouzi! Padesát francouzských tajemství pro radost z jídla a společného stolování Elizabeth Bard vyrostla v New Yorku na instantních omáčkách a rychlém občerstvení. Pak se ale zamilovala do pohledného Francouze a odstěhovala se do Paříže, kde objevila nový svět kulinářských specialit. Naučila se chodit na trh a vařit z čerstvých sezonních potravin. Poznala nové ingredience a rituály a zařadila je do svého života. Při pozorování elegantní a štíhlé tchyně i francouzských přátel pochopila, že to, co Američané chápou jako dodržování diety, je pro Francouze normální způsob stravování. A jedí tak s potěšením, chutí a vkusem. Není důležité, jestli chcete změnit způsob života, nebo jen najít novou inspiraci, Večeře v Paříži do vaší kuchyně i do života přinese především radost.

Přiznám se, že jsem od Večeře v Paříži čekala něco úplně jiného. Podle názvu a obálky jsem předpokládala, že půjde o oddechovou beletrii z romantické Paříže. Místo toho mě čekala kuchařka doplněná o osobní postřehy, příběhy a zajímavosti ze života ve Francii.

Samotné recepty mě příliš nelákaly, a tak jsem je většinou přeskakovala. Mnohem víc mě bavily krátké texty mezi nimi, autorka poutavě vypráví o francouzské kultuře, gastronomii, pařížských kavárnách i každodenním životě. Právě tyto drobné střípky dodávají knize její kouzlo a vytvářejí atmosféru, díky které máte chuť se do Paříže alespoň na chvíli přenést.

Líbilo se mi, že nejde jen o sbírku receptů, ale o takový malý průvodce francouzským životním stylem. Autorka píše lehce a s nadšením, které je z jejích textů cítit. I když jsem kuchařskou část knihy příliš nevyužila, čtení mě bavilo právě díky těmto osobním postřehům a vyprávění.

Pokud hledáte klasickou beletrii, budete možná stejně překvapení jako já. Jestli vás ale zajímá Francie, její kuchyně, atmosféra a drobné příběhy ze života, může pro vás být Večeře v Paříži velmi příjemným společníkem. Za mě to bylo milé a pohodové čtení, i když trochu jiné, než jsem původně očekávala.