Originální název: Lisey`s Story
Počet stran: 328
Rok vydání: 2019
Vydání originálu: 2006
Nakladatelství: Beta
Vazba knihy: Brožovaná
Lisey Landonová je vdova po slavném spisovateli Scottu Landonovi, nositeli mnoha literárních cen. Když se Lisey konečně po dvou letech od manželovy smrti pustí do vyklízení Scottovy pracovny, uvědomí si, jak velký kus jeho minulosti (a vlastně i minulosti, kterou prožili spolu), vytěsnila z paměti. Proč tomu tak bylo? Co ji donutilo spustit mezi přítomností a časem minulým neprodyšnou purpurovou oponu? Teprve když se na scéně objeví šílenec a násilník Dooley, musí se Lisey vydat po stopách vlastních vzpomínek a zjistit, co to před sebou ukrývala. Tu cestu, kterou pro ni nachystal zemřelý manžel, musí podniknout - jinak nepřežije.
Lisey a její příběh, na první pohled historie obyčejného manželství, je strhující román napěchovaný silou a něhou, krvavý a zároveň nádherný.
Tak tohle mi bohužel vůbec nesedlo. A o to víc mě to mrzí, protože Stephena Kinga mám ráda a od jeho knih většinou čekám, že mě dokážou vtáhnout. Tady jsem se ale celou dobu snažila pochopit, kam příběh vlastně směřuje, a nakonec jsem měla pocit, že jsem ho vlastně vůbec nepochopila.
Příběh se hodně pohybuje mezi současností, vzpomínkami na Scottův život a fantastickým světem, který je s jeho minulostí spojený. Chápu, že právě tohle může být pro někoho na knize to nejlepší a že se jednotlivé věci postupně skládají dohromady. Mně ale tohle prolínání spíš komplikovalo čtení a nedokázala jsem se do příběhu pořádně ponořit.
Vadilo mi také množství vymyšlených výrazů, především způsob vyjadřování hlavního hrdiny. Místo aby mi pomáhaly vytvořit atmosféru jeho světa, mě spíš rušily a chvílemi mi připadaly až otravné. Vím, že u Kinga je specifický jazyk a práce s výrazy součástí jeho stylu, ale tady to pro mě jednoduše nefungovalo.
A pak je tu těch víc než šest set stran. To je opravdu hodně, pokud člověk celou dobu čeká, kdy se příběh konečně pořádně rozjede. Mně bohužel připadalo, že se toho na tak obrovském prostoru zase tolik neděje. Některé pasáže mi přišly zbytečně natažené a několikrát jsem si říkala, že kdyby byla kniha kratší, vůbec by jí to neuškodilo.
Je přitom vidět, že King chtěl napsat něco jiného než klasický horor. Je to hodně o vztahu, ztrátě, vzpomínkách a minulosti, která člověka může dohnat i po letech. Jenže právě tahle kombinace reality, vzpomínek a fantastických prvků mě tentokrát minula.














