Přiznám se, že po předchozí knize autorky Jak mi Jane Austenová zničila život, která mě příliš nenadchla, jsem do téhle šla s velkou opatrností. O to příjemnější bylo zjištění, že Jak mi pan Darcy zlomil srdce mi sedla mnohem víc.

Autorka opět staví na lásce ke knihám Jane Austenové, tentokrát ale příběh působil uceleněji, lehčeji a hlavně zábavněji. Romantická linka byla příjemná, nechyběl humor ani řada odkazů na Pýchu a předsudek, které potěší každého fanouška Austenové. Přesto kniha funguje i sama o sobě a není nutné mít její díla dokonale načtená.

Hlavní hrdinka mi byla mnohem sympatičtější než Emma z předchozí knihy. Její cesta za hledáním sebe sama, vyrovnáváním se s minulostí i postupné otevírání se novým možnostem působily přirozeně. Romantika sice nepřináší nic převratného a některé momenty jsou poměrně předvídatelné, ale právě svou nenáročností a milou atmosférou si mě získala.

Největší předností knihy je její pohodová nálada. Je to přesně ten typ příběhu, u kterého si odpočinete, usmějete se a na pár hodin se přenesete do světa knih, romantiky a anglického kouzla.

Spisovatel:

Užívejte si jídlo jako Francouzi! Padesát francouzských tajemství pro radost z jídla a společného stolování Elizabeth Bard vyrostla v New Yorku na instantních omáčkách a rychlém občerstvení. Pak se ale zamilovala do pohledného Francouze a odstěhovala se do Paříže, kde objevila nový svět kulinářských specialit. Naučila se chodit na trh a vařit z čerstvých sezonních potravin. Poznala nové ingredience a rituály a zařadila je do svého života. Při pozorování elegantní a štíhlé tchyně i francouzských přátel pochopila, že to, co Američané chápou jako dodržování diety, je pro Francouze normální způsob stravování. A jedí tak s potěšením, chutí a vkusem. Není důležité, jestli chcete změnit způsob života, nebo jen najít novou inspiraci, Večeře v Paříži do vaší kuchyně i do života přinese především radost.

Přiznám se, že jsem od Večeře v Paříži čekala něco úplně jiného. Podle názvu a obálky jsem předpokládala, že půjde o oddechovou beletrii z romantické Paříže. Místo toho mě čekala kuchařka doplněná o osobní postřehy, příběhy a zajímavosti ze života ve Francii.

Samotné recepty mě příliš nelákaly, a tak jsem je většinou přeskakovala. Mnohem víc mě bavily krátké texty mezi nimi, autorka poutavě vypráví o francouzské kultuře, gastronomii, pařížských kavárnách i každodenním životě. Právě tyto drobné střípky dodávají knize její kouzlo a vytvářejí atmosféru, díky které máte chuť se do Paříže alespoň na chvíli přenést.

Líbilo se mi, že nejde jen o sbírku receptů, ale o takový malý průvodce francouzským životním stylem. Autorka píše lehce a s nadšením, které je z jejích textů cítit. I když jsem kuchařskou část knihy příliš nevyužila, čtení mě bavilo právě díky těmto osobním postřehům a vyprávění.

Pokud hledáte klasickou beletrii, budete možná stejně překvapení jako já. Jestli vás ale zajímá Francie, její kuchyně, atmosféra a drobné příběhy ze života, může pro vás být Večeře v Paříži velmi příjemným společníkem. Za mě to bylo milé a pohodové čtení, i když trochu jiné, než jsem původně očekávala.

Ke Kingovi se vždycky ráda vracím, ale tentokrát jsem trochu bojovala. Povídky totiž nejsou úplně můj šálek kávy, a bohužel se to potvrdilo i u mého oblíbeného autora.

Sbírka Když teče krev obsahuje čtyři povídky, které mají samozřejmě Kingovu typickou atmosféru, napětí a lehce mrazivý nádech. Některé nápady jsou opravdu zajímavé a autor opět dokazuje, že dokáže vykouzlit nepříjemný pocit i z docela obyčejné situace. Jenže tentokrát jsem se do příběhů nedokázala pořádně ponořit.

Ani jedna z povídek mě vyloženě nechytla a žádná ve mně nezanechala takový dojem, jaký bych od Kinga čekala. Neznamená to, že by byly špatné, spíš jsem si znovu potvrdila, že krátké příběhy jednoduše nejsou pro mě. Potřebuji se do knihy pořádně začíst, poznat postavy a nechat příběh postupně rozvinout.