Anotace: Dvacet let po svých ikonických rolích se Meryl Streepová, Anne Hathawayová, Emily Bluntová a Stanley Tucci vracejí jako Miranda, Andy, Emily a Nigel do světa vysoké módy, který se mezitím zásadně proměnil. Miranda Priestlyová stále stojí v čele prestižního magazínu Runway, tentokrát však čelí tlaku digitální éry a proměně celého odvětví. Andy Sachsová si vybudovala vlastní kariéru mimo magazín Runway, ale nečekané okolnosti ji znovu přivedou zpět do prostředí, ve kterém kdysi začínala svoji kariéru. Emily a Nigel se mezitím pohybují na vrcholu módního průmyslu, kde ambice a loajalita čelí novým překážkám a konfliktům. Na pozadí pulzujícího New York City se rozehrává příběh o moci, kariéře a osobních rozhodnutích ve světě, kde se pravidla mění rychleji než kdykoli dříve.
Jsou filmy, u kterých si říkáte, že pokračování vlastně vůbec nepotřebují. Ďábel nosí Pradu byl ikonický už sám o sobě, Miranda Priestly se stala legendou, Andy symbolem přerodu a celý film dodnes patří mezi oblíbené comfort movies. O to větší strach jsem měla z druhého dílu. Protože přiznejme si, podobné návraty po letech bývají buď skvělé…nebo úplně zbytečné.
Příběh se odehrává téměř dvacet let po událostech prvního filmu. Svět médií se změnil, tištěné magazíny bojují o přežití a Runway už dávno není nedotknutelným módním impériem jako kdysi. Miranda Priestly ale stále zůstává Mirandou, ostrou, perfekcionistickou a děsivě elegantní ženou, která dokáže jediným pohledem zničit sebevědomí celé místnosti.
Meryl Streep je naprosto fenomenální. Stačí, aby vešla do místnosti, a okamžitě si film ukradne pro sebe. Miranda je možná starší, ale rozhodně ne mírnější. Její ironické poznámky a ledový klid fungují pořád stejně dokonale. Anne Hathaway působí mnohem sebejistěji než v prvním díle a její Andy mi tentokrát sedla snad ještě víc. Už není tou ušlápnutou holkou z malého bytu a právě ten posun je na filmu strašně příjemný sledovat. A samozřejmě nesmím zapomenout na Emily Blunt a Stanley Tucci, protože bez Emily a Nigela by to prostě nebylo ono. Emily je pořád stejně sarkastická a Nigel zase přináší momenty, které mají srdce.
Jedna věc se filmu upřít nedá, vizuálně je nádherný. Outfit za outfitem, luxusní prostředí, módní chaos, hektické kanceláře, káva v ruce a stres na podpatcích. Přesně ten svět, který nás na prvním filmu bavil.
Zároveň ale pokračování působí trochu dospěleji. Neřeší jen módu, ale i stárnutí, kariéru, změnu médií a otázku, jestli člověk vůbec může mít všechno. A právě díky tomu nepůsobí jen jako nostalgická kopie prvního dílu.
