Spisovatel: Táňa Keleová-Vasilková
Originální název: Skúšky
Počet stran: 432
Rok vydání: 2025
Vydání originálu: 2025
Nakladatelství: Noxi
Vazba knihy: Vázaná 

Pět rodin, pět osudů, pět příběhů. V době, kdy se svět mění a vše je těžší, než dřív, musí hrdinové tohoto románu čelit nečekaným zkouškám. Jak se s nimi popasují a co to udělá s jejich vztahy? Román oblíbené slovenské autorky vás donutí zamyslet se nad silou osudu a životních náhod.

Zkoušky od Táni Keleové-Vasilkové patří mezi romány, které se snaží zachytit obyčejný život v neobyčejné době. Autorka se tentokrát zaměřuje na období pandemie, které zasáhlo každého z nás jinak, ale nikoho nenechalo beze změny. Příběh není o jedné hlavní hrdince, ale o několika rodinách, jejichž osudy se prolínají a postupně odhalují, jak křehké mohou být mezilidské vztahy ve chvílích krize.

Román sleduje několik rodin, které na první pohled žijí běžné, klidné životy. Pandemie však funguje jako spouštěč – odhaluje skryté problémy, napětí ve vztazích, nevyřešené křivdy i osobní slabosti. Každá postava je postavena před vlastní zkoušku: někdo bojuje se strachem, jiný s osamělostí, další s rozpadem vztahu nebo s pocitem bezmoci.

Děj plyne spíše pozvolna a zaměřuje se hlavně na vnitřní prožívání postav. Nejde o dramatické zvraty, ale o realistické situace, které mohou být čtenáři velmi blízké. Právě v tom spočívá síla knihy – v obyčejnosti, která je až nepříjemně pravdivá.

Postavy nejsou idealizované. Dělají chyby, pochybují, někdy jednají sobecky nebo nelogicky. Čtenář se s nimi nemusí vždy ztotožnit, ale může je pochopit. Díky většímu množství postav kniha působí jako mozaika lidských osudů, i když to může být místy náročné na orientaci.

Autorka ukazuje, že každý člověk zvládá krizi jinak a že neexistuje univerzální správná reakce. Právě tato rozmanitost dává příběhu hloubku, ale zároveň může zpomalovat tempo vyprávění.

Styl psaní je klidný, spíše popisný a emočně laděný. Autorka se soustředí na pocity, myšlenky a vztahy, méně na dynamiku děje. Pro čtenáře, kteří mají rádi psychologické romány a realistické příběhy, může být kniha silným zážitkem. Naopak ti, kteří očekávají napětí nebo rychlý spád, mohou mít pocit, že se děj místy vleče.

Moc děkuji nakladatelství Noxi za poskytnutí recenzního výtisku.

Čtení šlo pomalu, někdy vůbec. Ne proto, že bych knihy nemilovala, ale protože hlava i srdce měly často úplně jinou práci. Dny utíkaly, večery byly krátké a únava hlasitější než chuť otevřít knihu.

Nakonec z toho bylo 33 přečtených knih.
Není to číslo, kterým bych se chtěla chlubit, ale je to realita. A i v ní byly příběhy, které mi dělaly společnost, držely mě nad vodou, nebo mi prostě jen dovolily na chvíli vypnout.

Tyhle knihy patří k těm, na které budu vzpomínat.
Protože ve mně něco zanechaly – emoci, myšlenku, klid… nebo chaos, který byl přesně to, co jsem v tu chvíli potřebovala.

Do dalšího roku si přeju hlavně víc času sama na sebe.
Víc večerů s knihou v ruce, bez spěchu a bez výčitek. A když už mám mít cíl, tak ať je to aspoň 50 knih. Zároveň chci začít pravidelně přispívat, psát recenze ne rok dozadu, ale vše dohnat a co se týče nakupů knih, tak se zaměřovat na doplnění sérií a vždy si přihodit nějaký díl do košíku. 

     

1. Poslední růže Šanghaje (Weina Dai Randel) - Poslední růže Šanghaje je nádherný historický román, který kombinuje lásku, historii a napětí. Je to příběh o odvaze, o tom, jak těžké časy z lidí dostávají to nejlepší i nejhorší, a hlavně o tom, že i v temnotě se vždy dá najít světlo.
Pokud máte rádi emotivní příběhy, které vás vtáhnou do jiného světa a donutí vás soucítit s postavami, tahle kniha je rozhodně pro vás. Je to příběh, na který nezapomenete.

2. Dlouhé ticho (Patricia Briggs) - Po delší době jsem se dostala k Mercy a byla to jízda, navíc z Prahy, takže mě to bavilo ještě o to více.  

3. Hodná holka (Michelle Dunne) - Tohle není pohodové čtení. Syrovost a brutalita vás budou bolet. Ne fyzicky, ale psychicky – protože Dunne trefuje místa, kam většina autorů ani nechce nahlédnout. Málokdy mě kniha rozseká takhle. Hodná holka je pomalá, těžká, místy až nepříjemná – a právě v tom je její síla. Nenabízí úlevu, nenabízí vykoupení. Jen tvrdou pravdu o tom, co se děje, když už nevidíte jinou cestu než tu nejtemnější. Grace není hrdinka, ale přeživší. A to někdy znamená udělat věci, které si žádný hrdina dovolit nesmí.

4. Eliška (Táňa Keleová-Vasilková) - Tohle byla taková nádhera. Příběh sleduje Elišku od jejího dětství po stáří, všechny její úspěchy, pády, ztráty, lásky... Je to tak krásný příběh, dojemný, smutný, plný všech emocí. 

5. Námi to končí (Colleen Hoover) - Tato kniha není jen o lásce. Je o traumatu, o kruhu násilí, o tom, jak těžké je odejít, i když víme, že bychom měli. Colleen Hoover píše tak autenticky, že při čtení cítíte Lilinu bolest. Každá stránka je nabitá emocemi, napětím a otázkami, na které neexistují jednoduché odpovědi. Námi to končí je kniha, která vám otevře oči. Která vás donutí přemýšlet o věcech, o kterých se často mlčí. Která vám ukáže, že někdy láska nestačí – a že opravdová síla spočívá ve schopnosti odejít, i když to bolí.

6. Baculka (Veronika Rei) - Na tuhle knihu jsem se těšila opravdu dlouho. Veroniku znám osobně a troufám si říct, že kromě toho, že je kamarádka, je i nesmírně talentovaná spisovatelka. Její předchozí román Zbožňuju tě navždycky jsem si zamilovala a od té doby jsem netrpělivě čekala, s čím přijde dál. 

Nejhorší knihy roku

Ne každá kniha se povede – a to je v pořádku.
Do téhle kategorie patří tituly, které mi prostě nesedly. Někdy stylem psaní, jindy příběhem nebo očekáváním, které bylo nastavené úplně jinak. Neznamená to, že jsou špatné pro všechny, jen si s nimi naše čtenářské cesty tentokrát úplně nerozuměly.

    

1. Život vzhůru nohama (Jo Platt) -  Mám ráda obyč romány pro ženy, ale tenhle byl slabší. Mně se moc nedařilo ztotožnit s postavami, navíc se mi furt pletly a přišlo mi, že to nemá pořádně žádný příběh.

2. Anděl (Tiffany Reisz) - Mám ráda i erotické romány, ale tahle série je pro mě too much. Opravdu není kapitola, nebo dokonce snad stránka, kde by nebyl sex. Navíc je to zaměřené na BDSM, dominanci atd a mně to nesedí.

3. Warcross (Marie Lu) - Nejsem úplně cílovka, co se týče žánru. Hodně dlouho mi trvalo se začíst, k postavám jsem si cestu moc nenašla a vlastně mě ani nezajímalo, co se bude dít dál. 

4. Hon na střízlíka (Mary Watson) - Tak tohle mi vůbec nesedlo. Po celou dobu knihy jsem byla totálně mimo, vlastně vůbec nevím, o čem to pořádně bylo a ani postavy si nepamatuji a nejsem schopnáje zařadit. Hodně jsem se tu trápila.

5. Osm (Radka Třeštíková) - Bohužel moje prvotina od autorky mě nechytla. Moc postav, k žádné jsem si nenašla cestu, nebavilo mě to. 

Knižní překvapení

U těchto knih jsem nic velkého nečekala… a možná právě proto mě zasáhly nejvíc.
Příběhy, do kterých jsem šla spíš ze zvědavosti, a nakonec mě mile překvapily atmosférou, emocemi nebo hloubkou. Připomněly mi, že někdy stojí za to dát šanci i knihám, které na první pohled nekřičí „must-read“.

  

1. Milionkrát June (Emily Henry) - Čekala jsem něco úplně jiného a nakonec jsem byla mile překvapená. Příběh inspirovaný Romeem a Julií s kapkou magie a duchů.

2. Wildcard (Marie Lu) - Asi se divíte, ale i když jsem první díl označila za nejslabší, tak druhý je v překvapeních, ale pokračování mě bavilo. Děj se rozjel, měl spád, napětí, akci.

3. Posedlost (J. R. Ward) - Autorku zbožňuji, ale znám od ní jen fantasy, takže jsem byla dost zvědavá na knihu bez magie a nejsem zklamaná. Čtivé, prostředí hasičů zajímavé, vztahy dobře popsané, postavy reálné, super...

Knižní zklamání

O to víc zamrzí knihy, od kterých jsem čekala hodně.
Ať už kvůli recenzím, oblíbenému autorovi nebo silnému tématu. Tyhle příběhy mě bohužel nechaly spíš chladnou, nebo nenaplnily to, co slibovaly. I zklamání ale patří ke čtení – pomáhají lépe poznat vlastní vkus.

    

1. Gregor a město pod městem (Suzanne Collins) - Ono to asi není špatné, ale...Já jsem čekala něco trošku jiného, Gregor je vyloženě dětské čtení, jedná se o dětskou literaturu, což mě překvapilo, navíc hlavní postavě je jedenáct a vůbec tak nepůsobí a to mě též rušilo.

2. Srdce slunečního válečníka (Sue Lynn Tan) - Kniha má své silné momenty a zajímavý svět, ale tempo vyprávění mi místy nesedlo. Pokud se vám líbil první díl, rozhodně stojí za to pokračovat, ale je dobré připravit se na pomalejší rozjezd.

3. Krkavčí soud (Václav Neuer) - Já přicházím na to, že asi nejsem na detektivky. Miluji thrillery, ty slupnu jak malinu, ale detektivky mě nudí a většinou zklamou. 

4. Kde se skrývá pravda (Anna Tell) - Za mě průměr. Taková ta kniha, co neurazí, ale úplně si ji za půl roku nevybavím. Možná to víc sedne někomu, kdo má rád klidnější, policejně technické detektivky bez krváků a velkých emocí. Ale pokud hledáš příběh, co tě opravdu chytí za krk a nepustí, tak tohle není ono.

5. Sousedky (Cass Green) - Nebyla špatná, ale já čekala něco úplně jiného, takže jsem byla trošku na rozpacích.

Objevené série

Sérií jsem tentokrát objevila jen pár, navíc to nejsou vůbec nekonečné příběhy, což ale není na škodu, protože už takhle mám desítky rozečtených sérií a jsem ráda, že se tolik zas nerozrostly. 

   

1. Námi to končí (Colleen Hoover) - Série z čínské mytologie o magických účincích čaje, nápad zajímavý, ale bohužel ne úplně čtivě napsáno.

2. Letopisy Podzemě (Suzanne Collins) - Jedná se, tuším, o duologii a i když se mi kniha moc nelíbila, určitě si pokračování přečtu. Ráda bych hned letos, ať ji hned můžu poslat dál. 

3. Inspektor Ledecký (Václav Neuer) - Ač mě kniha zklamala, určitě si další díl přečtu. Autor dlouhá léta pracoval jako člen kriminální policie, a tak není divu, že do svých knih promítá zkušenosti přímo z praxe.  

4. Přístav snů (Laurie Gilmore) - Sice průměrná kniha, ale je to miloučké, vtipné. Určitě se moc ráda pustím i do dalších příběhů.

Jaké byly Vaše knihy roku 2025?
A jaké máte letošní cíle?