Lauren Conrad - Hořkosladký život

Spisovatel: Lauren Conrad
Originální název: Sugar & Spice
Série: L.A. Candy
Díl: 3.
Počet stran: 249
Rok vydání: 2012
Vydání originálu: 2010
Nakladatelství: CooBoo
Vazba knihy: Brožovaná

Jane Robertsová je už opravdová celebrita – má VIP manýry, luxusní šaty a vrhá hvězdné pohledy. Také má za sebou bulvární skandály, falešné kamarády a vytrvalé paparazzi v zádech. Po první sezóně v reality show se něčemu přiučila a teď se pokouší obklopovat jen lidmi, o kterých ví, že ji mají rádi pro ni samotnou a rozhodne se dát si oddech od kluků, protože ti jí jen přidělávají problémy. Pak se ale objeví Caleb, její kluk ze střední školy a Braden, tajná láska z L. A., jeden hezčí a milejší než druhý, takže připomenout si pravidlo o žádných klucích, stojí Jane dost úsilí.

Hořkosladký život je závěrečný díl série L. A. Candy od Lauren Conrad. Stejně jako předchozí díly se odehrává ve světě reality show, večírků, slávy a vztahových dramat. A stejně jako u celé série jsem měla pocit, že je kniha určená spíše mladším čtenářům.

Příběh navazuje na události předchozích dílů a sleduje Jane, která se snaží vyrovnat s důsledky popularity, kterou jí přinesla televizní show. Zatímco navenek vypadá její život dokonale, ve skutečnosti musí řešit problémy v osobním životě, přátelství i vztazích. Sláva si vybírá svou daň a Jane postupně zjišťuje, že ne všechno je takové, jak se na první pohled zdá.

Kniha se četla velmi snadno a rychle. Lauren Conrad dobře vystihla prostředí, které sama důvěrně zná, a právě zákulisí reality show bylo pro mě asi nejzajímavější částí celé série. Na druhou stranu jsou postavy i zápletky poměrně jednoduché a nepřinášejí nic, co by mě vyloženě překvapilo.

Celkově jsem si čtení užila, ale spíš jako nenáročnou oddechovku. Pokud člověk hledá něco hlubšího nebo propracovanějšího, asi bude zklamaný. Jako lehké čtení pro mladší čtenáře nebo na vypnutí ale série funguje dobře.

Karen M. McManus - Dva tajemství neudrží

Spisovatel: Karen M. McManus
Originální název: Two Can Keep A Secret
Počet stran: 272
Rok vydání: 2019
Vydání originálu: 2019
Nakladatelství: Yoli
Vazba knihy: Brožovaná

Pro fanoušky Ostrých předmětů nebo seriálu Riverdale. Městečko Echo Ridge. Ellery tam nikdy nebyla, ale slyšela o tomhle místě dost na to, aby se mu pokud možno vyhnula. Její teta, která v něm vyrostla, v sedmnácti letech zmizela a nikdy ji nenašli. Před pěti lety tam zavraždili místní královnu plesu. A do tohohle města hrůzy se teď Ellery musí přestěhovat, k babičce, kterou skoro nezná... První problémy na sebe nenechají dlouho čekat. Ellery ještě ani nenastoupila do školy a někdo už prohlásil letošní maturitní období za loveckou sezónu. Maturitní ples má být stejně nebezpečnou událostí, jako tomu bylo před pěti lety, kdy přišla jedna ze studentek o život. A aby vrah dokázal, že to myslí vážně, další místní děvče se ocitá na seznamu pohřešovaných... Je zřejmé, že tohle na první pohled malebné městečko skrývá temná tajemství. Ellery ví o tajemstvích své. Její matka je má, a stejně tak i její babička. A čím déle je Ellery v Echo Ridge, tím větší má jistotu, že každý v tomhle městě něco skrývá. Tajemství jsou ale nebezpečná záležitost – málokdo si je dovede nechat pro sebe...

Od knih Karen M. McManus už člověk tak nějak ví, co čekat, partu teenagerů, malé městečko plné tajemství a záhadu, která se postupně rozplétá. Přesně to nabízí i Dva tajemství neudrží.

Ellery se s bratrem stěhuje do Echo Ridge, městečka, kde před lety zmizela její teta a kde se později stala další tragédie. Když se začnou dít podivné věci znovu, je jasné, že minulost ještě neřekla poslední slovo. Následuje pátrání, odhalování starých tajemství a hledání odpovědí na otázky, které místní raději nechávají bez povšimnutí.

Kniha se četla dobře a rychle. Autorka umí budovat napětí a dávkovat informace tak, aby si čtenář pořád skládal jednotlivé střípky dohromady. Líbila se mi také atmosféra malého města, kde má každý nějaké tajemství a nikdo není úplně bez podezření.

Na druhou stranu jsem se nemohla zbavit pocitu, že jsem něco podobného od autorky už četla. Příběh sice funguje, ale ničím mě vyloženě nepřekvapil a ani postavy mi nepřirostly k srdci tak, jak bych čekala. Záhada byla zajímavá, ale po dočtení ve mně kniha nezanechala nějaký výraznější dojem.

Celkově se jedná o solidní YA thriller, který neurazí a dobře se čte, ale za mě patří spíš k těm průměrnějším knihám.

Lauren Conrad - Malé sladké lži

Spisovatel: Lauren Conrad
Originální název: Sweet Little Lies
Série: L.A. Candy
Díl: 2.
Počet stran: 272
Rok vydání: 2011
Vydání originálu: 2009
Nakladatelství: CooBoo
Vazba knihy: Brožovaná

Jane Robertsová byla dlouho docela obyčejná holka od vedle. Dokud se se svou nejlepší kamarádkou nepřestěhovaly do L. A. a nestaly se hvězdami reality show. Teď jsou v tom naprosto nejžhavějším centru Hollywoodu. Nakupování, večírky, nový byt, sexy kluci, všechno je náhle k dispozici. Jane se ale brzy přesvědčí, že sláva nemusí být tak sladká, jak se na první pohled zdálo… Když na veřejnost uniknou její pikantní fotky, odstartuje to ohromný bulvární skandál. Jane požádá o pomoc svou kolegyni z reality show, Madison Parkerovou, ale je to vážně správná volba? Tahle její nová „přítelkyně“ však není žádné nevinné lilium a intriky jsou její denní chleba, tedy spíš šampaňské a kaviár... Lauren Conrad, hollywoodská hvězda a módní návrhářka, poodkrývá další část světa celebrit, kde lži jsou tak sladké…

Druhý díl série od Lauren Conrad pokračuje v příběhu Jane Robertsové, která už ví, že sláva není jen o večírcích a krásných šatech. Tentokrát se víc než o splněném snu vypráví o jeho následcích. Kniha zůstává lehkým, svižným čtením, ale je znát, že míří především na mladší čtenářky, zejména teenagery a young adult publikum.

Jane si postupně uvědomuje, že realita televizní reality show je jen pečlivě sestříhaná iluze. Média překrucují její vztahy, producenti podporují konflikty a internet žije vlastním příběhem, který má s pravdou pramálo společného.

Napětí roste hlavně mezi ní a Madison, která se snaží získat co nejvíce pozornosti. Scarlett mezitím začíná přemýšlet nad budoucností mimo svět televizních kamer. Jane tak stojí před otázkou, zda jí sláva skutečně stojí za ztrátu soukromí a klidu.

Postavy jsou vykreslené spíše jednoduše, což odpovídá cílové skupině knihy.

Kniha je čtivá, dynamická a nenáročná. Nenabízí hlubokou psychologii ani zásadní literární přesah, ale funguje jako odpočinkové čtení ze světa slávy a médií. Pro mladší čtenáře může být atraktivní a zábavná, starší publikum v ní pravděpodobně najde spíše průměr.

Mona Kasten - Doufat znovu

Spisovatel: Mona Kasten
Originální název: Hope Again
Série: Začít znovu
Díl: 4.
Počet stran: 446
Rok vydání: 2020
Vydání originálu: 2019
Nakladatelství: Omega
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Everly Pennová nevěří na lásku. Celé roky musela přihlížet, jak její matka trpí otcovým násilnickým chováním a jak stále více ztrácí sebe samu. Zážitky z dětství ji natolik traumatizovaly, že se rozhodla nikdy nezamilovat. To se však změní, když potká Nolana Gatese. Nolan je okouzlující, inteligentní a sexy a je to jediný člověk, před nímž Everly může být sama sebou – bez masky, kterou nosí před ostatními.
Ale Nolan je její vyučující. Je jedno, jak dobře si rozumí a jak moc ji dokáže rozesmát svým zvláštním humorem. Everly ví, že je pro ni absolutní tabu. A přesto je bezmocná proti pocitům, které v ní vyvolávají jeho slova. Noční rozhovory s ním jsou to jediné, co ji odvádí od temných myšlenek, které ji od dětství pronásledují a noc co noc jí nedovolují usnout. Jen jemu může říci, že vůbec neví, co chce od života, a že studuje jen proto, aby byla její matka šťastná.
Čím více času ubíhá, tím intenzivnější spojení mezi nimi je a tím více si Everly přeje překročit neviditelnou hranici, která ji od Nolana odděluje. Ale netuší, že za Nolanovým optimistickým přístupem k životu a nakažlivým nadšením pro literaturu se skrývá jedno tajemství. A tohle tajemství může zničit jejich lásku ještě dříve než začala....

Série Again od Mony Kasten je pro mě už tak trochu sázkou na jistotu. Každý díl přináší jiný příběh, ale spojuje je stejná atmosféra – univerzitní prostředí, upřímné emoce a postavy, které působí skutečně. Doufat znovu je čtvrtý díl a tentokrát se dostáváme k příběhu Everly a Nolana, který mi sedl hned od první kapitoly.

Everly Penn studuje na univerzitě Woodshill a snaží se zapomenout na minulost, která ji pronásleduje víc, než by chtěla. Zpočátku působí uzavřeně, drží si odstup od ostatních a vyhýbá se problémům. Až do chvíle, kdy se v jejím životě objeví Nolan Gates, nový vyučující kreativního psaní – sympatický, klidný, ale především někdo, kdo ji začne chápat.

Jejich vztah se rozvíjí pomalu, citlivě a přirozeně. Jenže mezi studentkou a vyučujícím to nikdy nemůže být úplně jednoduché. A i když mezi nimi panuje vzájemná přitažlivost, oba musí čelit hranicím, které si sami nastavili – i těm, které jim staví okolí.

Kniha se postupně dotýká i vážnějších témat, především traumatu, uzdravení a odvahy důvěřovat znovu.

Everly mi byla hned sympatická. Není dokonalá, ale působí opravdově – někdy zraněně, někdy odhodlaně. Její vnitřní boj působí uvěřitelně a přirozeně, autorka ji neidealizuje. Nolan je naopak přesně ten typ, kterého by si člověk přál potkat – klidný, vyrovnaný, s pochopením pro druhé. Není to klasický “bad boy”, což je podle mě jedno z největších plus celé knihy.

Vedlejší postavy (zejména ty z předchozích dílů série) vytvářejí příjemný rámec, takže se člověk znovu cítí jako doma – mezi známými tvářemi, na známém místě.

Mona Kasten zůstává věrná svému stylu – píše čtivě, lehce, ale přitom dokáže zasáhnout hluboko. Umí vystihnout ticho mezi slovy i malé detaily, které dělají vztah opravdovým.
Oceňuji, že i když jde o romantický příběh, nechybí tu hloubka. Autorka se dotýká témat, jako je trauma, sebeúcta, psychické uzdravení – ale citlivě, bez moralizování.

Prostředí Woodshillu působí znovu útulně, až nostalgicky. Všechno má tu typickou „Again“ atmosféru – kávy, zápisky do deníku, tiché večery a momenty, kdy se svět na chvíli zastaví.

Tuhle sérii mám čím dál radši. Doufat znovu mě chytlo hlavně tím, že působí dospěleji než první díly. Everlyin příběh není jen o lásce, ale i o uzdravení – o tom, že i když se člověk rozbije na kousky, může se znovu poskládat.

Líbí se mi, že Mona Kasten píše romantiku, která není povrchní. Umí vystihnout vztah dvou lidí, ale i jejich vnitřní svět. Přesně ten typ knihy, po které zůstane tichý dojem a chuť přemýšlet o vlastních druhých šancích.

Mona Kasten - Cítit znovu

Spisovatel: Mona Kasten
Originální název: Feel Again
Série: Začít znovu
Díl: 3.
Počet stran: 447
Rok vydání: 2020
Vydání originálu: 2017
Nakladatelství: Omega
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Měl to být jen společný projekt – ale srdce jí říká něco jiného. Sawyer Dixonová je mladá, docela drsná – a sama. Od smrti rodičů si k sobě nikoho nepustí blíž. To se ale změní, když se seznámí s Isaacem Grantem. Nerdovské brýle s tlustou obroučkou, dost divně oblečený, vlastně je úplný opak jejího obvyklého typu.

Isaac, kterého už nebaví být single, jednoho dne poprosí Sawyer o pomoc. Uzavřou spolu dohodu: Sawyer z Isaaca udělá drsňáka, aby měl větší úspěch nejen u holek, za to si nechá fotky z jeho přeměny, které použije pro svůj studijní projekt.

S čím ale Sawyer nepočítá, jsou intenzivní city, které se mezi ní a Isaacem rozhoří...

Romantika, která není přeslazená, postavy, které působí opravdově, a příběh, který se čte s lehkostí, i když se dotýká hlubších témat. To všechno je Cítit znovu, třetí díl oblíbené série Again od německé autorky Mony Kasten. Po úspěších předchozích knih (Začít znovu a Věřit znovu) jsem měla velká očekávání – a tentokrát musím říct, že je autorka nejen naplnila, ale možná i překonala.

Hlavní hrdinkou příběhu je Sawyer Dixon, dívka, která na první pohled působí drze, sebevědomě a tak trochu nedostupně. Jenže jak už to u Kasten bývá, pod maskou nezávislé rebelky se skrývá spousta nejistot a nevyřčené bolesti. Sawyer se rozhodne pomoci svému spolužákovi Isaacovi, který je přesný opak všech typických univerzitních idolů – tichý, nenápadný, věčně s knihou v ruce. Jejich dohoda je jednoduchá: Sawyer z něj udělá sebevědomého kluka, který se konečně osmělí oslovit dívku, která se mu líbí.

Jak to ale u podobných plánů bývá, city si nakonec cestu najdou samy. Z původní „lekce sebevědomí“ se postupně stává něco mnohem osobnějšího. Vztah, který se rozvíjí mezi Sawyer a Isaacem, není jen o přitažlivosti – je o pochopení, důvěře a učení se znovu cítit, i když to bolí.

Mona Kasten má skvělý cit pro postavy. Sawyer je komplikovaná, ale nesmírně lidská. Místo dokonalé hrdinky dostáváme dívku, která se učí pustit lidi k sobě a přestat se schovávat za sarkasmus. Isaac mě naopak příjemně překvapil – není to typický hezoun ani populární sportovec, ale kluk, který působí obyčejně a o to víc si ho čtenář oblíbí.

Dohromady tvoří zajímavý kontrast – ona ostrá, on klidný; ona zvyklá utíkat, on zvyklý zůstávat v pozadí. Jejich dynamika funguje skvěle a celé to působí přirozeně. Dialogy jsou nenucené, vtipné a v několika momentech i dojemné.

Autorka píše čtivě, srozumitelně a přitom dokáže vystihnout emoce bez zbytečných klišé. To, co mi u jiných romantických knih často vadí – přehnaný patos nebo nerealistické dialogy – je tady vyvážené. Kasten dokáže vyvolat úsměv i dojetí, aniž by sklouzla do kýče. Atmosféra univerzitního prostředí navíc přidává na autenticitě – člověk má pocit, že ty večírky, přednášky i tichá rána s kávou s nimi opravdu prožívá.

Do téhle série jsem se upřímně zamilovala. Chápu, proč má Mona Kasten tolik fanoušků – její knihy jsou romantické, ale tím příjemným, civilním způsobem. Příběh se Sawyer mě bavil od začátku do konce a Isaac mi hned přirostl k srdci. Není to klasický „bad boy“ ani dokonalý princ, ale někdo, koho si umíte představit vedle sebe v reálném životě.

Cítit znovu je kniha, u které se střídá úsměv s napětím, a především příběh o tom, že otevřít se druhým je někdy ten největší krok odvahy.

Veronika Rei - Baculka | RC review

Spisovatel: Veronika Rei
Počet stran: 240
Rok vydání: 2025
Nakladatelství: Cosmopolis
Vazba knihy: Brožovaná

Klára je takové ošklivé káčátko, oplácaná holka bez sebevědomí. Udělala by skoro cokoliv, jen aby ji měl někdo trochu rád. Je přesvědčená, že cenu má jenom, když je hubená, nebo když se někomu líbí. Ani ji nenapadne, že by to mohlo být jinak. Klára vyrůstá v rodině, kde se všechno točí kolem talířů přetékajících jídlem. Zároveň je ale pod vlivem matky, která se neustále snaží zhubnout, zavděčit novému příteli a na dceru nemá moc čas. Hlavní hrdinka se musí vypořádat se šikanou, ztrátou táty, máminými psychickými problémy, prvními láskami, stěhováním do Anglie, temnou emo pubertou… Občas s ní budete chtít zatřást, aby se už konečně probrala, dupla si a vzala život do svých rukou. Ale něco podobného vůbec není lehké.

Na tuhle knihu jsem se těšila opravdu dlouho. Veroniku znám osobně a troufám si říct, že kromě toho, že je kamarádka, je i nesmírně talentovaná spisovatelka. Její předchozí román Zbožňuju tě navždycky jsem si zamilovala a od té doby jsem netrpělivě čekala, s čím přijde dál. A dočkala jsem se – Baculka mi opět připomněla, proč Veroničiny knihy čtu jedním dechem.

Příběh se tentokrát točí kolem hlavní hrdinky, která se musí vyrovnávat s tím, že nezapadá do dnešních často krutých „ideálů krásy“. Baculka – jak sama o sobě mluví – je žena, která si s sebou nese nejen kila navíc, ale hlavně pochyby, nejistoty a zraňující poznámky okolí. Autorka citlivě ukazuje, jak moc dokáže společenský tlak člověka bolet, jak těžké je mít se rád a přijmout vlastní tělo, když všude kolem slyšíte, že nejste dost dobří.

Co na knize miluju, je to, že není jen o trápení. Ano, je tu bolest, zklamání i chvíle, kdy má hrdinka pocit, že to nedá. Ale zároveň je to i příběh o naději, o lásce a o tom, že štěstí může přijít i v okamžiku, kdy to nejmíň čekáte. Veronika umí psát tak opravdově, že máte pocit, jako byste četli příběh někoho, koho opravdu znáte.

Baculka není jen román o vzhledu. Je to kniha o hledání sebe sama, o odvaze stát si za sebou, o přátelství a lásce, která neřeší konfekční velikost. Přiznávám, že jsem se během čtení několikrát usmála, jindy mi bylo těžko u srdce, a nakonec jsem knihu zavřela s pocitem, že to stálo za to.

Veronika Rei má dar napsat příběh, který je lidský, emotivní a zároveň čtivý. Ať už řešíte podobné téma, nebo jen hledáte knihu, která vás pohltí a připomene vám, že každý má svou hodnotu, Baculka je jasná volba. Za mě obrovské doporučení – a velký obdiv autorce, protože tahle kniha je důkazem, že psát srdcem je ta nejlepší cesta.

Moc děkuji víle Verunce za zaslání knihy.

Mona Kasten - Věřit znovu

Spisovatel: Mona Kasten
Originální název: Trust Again
Série: Začít znovu
Díl: 2.
Počet stran: 432
Rok vydání: 2019
Vydání originálu: 2017
Nakladatelství: Omega
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Ona se vzdala lásky. On se ale nikdy nevzdá jí. Ve chvíli, kdy Dawn potká Spencera, ví, že je ztracená. Spencer je sexy, vtipný a okouzlující – zkrátka její typ. Přesněji, byl by její typ, kdyby se Dawn nerozhodla držet se dál od všech kluků a pochybných vztahů.

Mona Kasten se svými knihami série Again boduje u čtenářek po celém světě. Po úspěšném prvním dílu Začít znovu, který nabídl čtivou směs romantiky, humoru a emočně silného vývoje postav, přichází pokračování s názvem Věřit znovu. Tentokrát opouštíme Allie a Kadena a sledujeme příběh Dawn, Allieiny nejlepší kamarádky.

Změna hlavní postavy je příjemným osvěžením – Dawn už známe, ale teprve teď dostává prostor ukázat, co v ní skutečně je. A že toho není málo. Přestože jsem měla první díl o něco raději – především kvůli svižnějšímu tempu a větší dávce humoru – Věřit znovu si mě získalo svou citlivostí, atmosférou a neuspěchaným vývojem vztahů. Kniha dává prostor zranitelnosti a ukazuje, že i když se nechceme znovu otevřít, naděje si stejně najde cestu zpět.

Dawn Evansová se po bolestivém rozchodu rozhodla uzavřít. Nový život na univerzitě pro ni znamená především možnost začít znovu – ale bez mužů. Své city raději vkládá do psaní fanfikcí a sní o kariéře spisovatelky. Vše se zdá být pod kontrolou… dokud se v jejím životě nezačne čím dál častěji objevovat Spencer Cosgrove.

Spencer je přesný opak toho, co Dawn hledá. A právě proto se mu snaží za každou cenu vyhýbat. Jenže tenhle herecký student má odzbrojující charisma, smysl pro humor a pod povrchem i něco víc, než se na první pohled zdá. Když se mezi nimi začne rodit přátelství (s jiskřením, které nejde přehlédnout), je jasné, že Dawn čeká nelehká cesta – nejen ve vztahu k Spencerovi, ale především k sobě samé.

Na rozdíl od prvního dílu, kde se romantika rozvíjela rychleji, je Věřit znovu mnohem pomalejší, klidnější a introspektivnější. Vztah mezi hlavními hrdiny roste nenápadně a s respektem – jako by si autorka dala za cíl ukázat, že ne každá láska musí být bouřlivá, aby byla silná. A i když romantická linka hraje prim, v příběhu dostávají prostor i témata jako selhání, pocit viny, kreativita a osobní růst.

Dawn působí od začátku jako postava, se kterou se dá snadno ztotožnit. Je inteligentní, vtipná, ale zároveň plná pochybností. Přes svou vnější sílu je uvnitř velmi křehká – a právě to z ní dělá zajímavou hlavní hrdinku. Místy působí uzavřeně až tvrdohlavě, ale to je pochopitelné vzhledem k její minulosti. Největší síla jejího charakteru je v tom, že se nevyvíjí jen ve vztahu k Spencerovi, ale hlavně sama pro sebe.

Spencer je přesně ten typ postavy, kterou si buď zamilujete hned, nebo vás bude chvíli „zkoušet“. Má charisma, ale nepůsobí lacině. Za jeho úsměvy se skrývá něco hlubšího – rodinné problémy, pocit nedostatečnosti a snaha být pořád „ten silný“. Ačkoliv má ke klasickému romantickému hrdinovi blízko, není bezchybný, což jeho charakteru dodává uvěřitelnost. Jeho trpělivost vůči Dawn, respekt k jejím hranicím a způsob, jakým ji podporuje, jsou příkladem zdravě vystavěného romantického vztahu.

Vedlejší postavy – ať už z předchozího dílu (Allie, Kaden) nebo nové (Sawyer, Nolan) – vytvářejí kolem hlavních hrdinů živé prostředí. I když hrají spíš doplňkovou roli, jejich přítomnost má v příběhu smysl. Obzvlášť Sawyer naznačuje, že se máme v dalším díle na co těšit.

Mona Kasten umí psát s lehkostí. Její styl je přístupný, svižný, a přesto dokáže zabrousit do hloubky emocí. Dialogy nepůsobí křečovitě, naopak – často překvapí humorem nebo nenápadnou opravdovostí. Autorka umí vystihnout okamžiky, kdy slova bolí, i ty, kdy jich není třeba.

Co musím vyzdvihnout, je práce s tempem. I když se některým čtenářům může kniha zdát pomalejší než Začít znovu, právě tahle pozvolnost dává vztahu Dawn a Spencera váhu. Nic není uspěchané. Všechno má svůj čas – a právě v tom je kouzlo.

Věřit znovu je tišší, vnitřně intenzivní pokračování, které sází víc na emocionální hloubku než na dramatické zvraty. Neoslní tak výrazným humorem jako první díl, ale nabídne vyzrálejší pohled na lásku a uzdravování duše.

Kniha krásně ukazuje, že zklamání neznamená konec. A že naděje – i když zasutá hluboko – může znovu vyrůst, když jí dáme prostor. Dawn a Spencer nejsou dokonalý pár, ale právě proto působí reálně a sympaticky.

Citlivá, jemná romance s postavami, které působí jako někdo, koho můžete potkat ve skutečném životě. Doporučuji každému, kdo má rád romantiku bez patosu a s přesahem.

Lauren Oliver - Replika

Spisovatel: Lauren Oliver
Originální název: Replica
Série: Replika
Díl: 1.
Počet stran: 456
Rok vydání: 2018
Vydání originálu: 2016
Nakladatelství: CooBoo
Vazba knihy: Vázaná

Lyra: Z dálky vypadá institut na soukromém ostrově poblíž Floridy poklidně a skoro krásně. Při bližším pohledu byste však narazili na zavřené dveře a značky upozorňující na biologické nebezpečí. Ve skutečnosti se tam nachází utajované vědecké středisko, v němž žijí tisíce replik, které zde tráví pod vědeckým dohledem celý život. Institut je však nečekaně napaden a dvěma zkoumaným objektům, dívce Lyře - neboli číslu 24 - a chlapci číslo 72, se podaří uniknout. Společně se vydávají do neznámého prostředí venku, kde potkají Gemmu, jež se sama vydala na nebezpečnou cestu. Když se Lyra snaží pochopit, k čemu vlastně Institut sloužil, odkrývá tajemství, která změní život oběma dívkám.
Gemma: Gemma doposud strávila velkou část svého života po nemocnicích. Dřív bývala malou, věčně nemocnou holčičkou. Teď je z ní osamělá dívka, jejíž život ohraničuje domov, škola a její nejlepší kamarádka April. Poté, co ji téměř unese cizí člověk, začne Gemma zkoumat minulost své rodiny. Zjistí, že její otec byl zapojen do výzkumu v záhadném institutu. Aby nalezla odpovědi na své otázky, vydá se na Floridu, kde narazí na dvě repliky, čísla 24 a 72. Když se snaží pochopit, co se dělo v institutu, dozví se o sobě i o své rodině děsivé tajemství, které může zničit vše, co je jí drahé.

 

Nejsem typický čtenář sci-fi – a přiznám se, že jsem k Replice přistupovala s lehkou obavou. Klonování, utajené laboratoře a genetické experimenty nejsou úplně moje čtenářská komfortní zóna. Ale nakonec mě kniha velmi příjemně překvapila. Nejen obsahem, ale i formou – Lauren Oliver tady vsadila na netradiční způsob vyprávění a ten zafungoval výborně. Dvě hlavní postavy, dva oddělené příběhy – a dvě záložky, které mi při čtení opravdu udělaly radost.

Kniha se skládá ze dvou samostatných, paralelně běžících příběhů – Lyry a Gemmy. Oba lze číst zvlášť, každý z jedné strany knihy. Můžeš se rozhodnout číst jeden celý a pak druhý, nebo střídat kapitoly – každá volba nabízí jiný čtenářský zážitek. A právě tahle hravost a možnost volby mě opravdu bavila.

Lyra je replika – klon vyrobený v tajném zařízení Haven. Nikdy nepoznala nic jiného než sterilní prostředí laboratoře, pozorování, testování a přísnou kontrolu. Spolu s dalšími „replikami“ žije bez skutečné identity, bez svobody, bez příběhu. Když se jí naskytne příležitost utéct, začne objevovat nejen svět venku, ale i sama sebe.

Gemma žije „venku“, ve světě běžných lidí, ale i ona je nějakým způsobem propojena s Havenem – i když o tom dlouho nemá tušení. Je to outsiderka, nemocná, často chráněná přehnanou rodičovskou péčí. Když začne pátrat po pravdě o své rodině a tajemstvích z minulosti, dostane se k děsivým zjištěním, která ji spojí s Lyrou víc, než by čekala.

Obě dějové linky se nakonec protínají a tvoří jeden silný příběh – o identitě, o lidskosti, o tom, co vlastně znamená být „skutečný“.

Tohle je rozhodně nejsilnější prvek celé knihy. Dvě paralelní vyprávění nejsou jen trik – opravdu obohacují příběh. Každá hrdinka vidí svět jinak, každá má jiné informace, jiný úhel pohledu. A teprve když čtenář projde oběma stranami, začne chápat celou pravdu. Je to trochu jako puzzle, které se skládá až napodruhé.

Text je čtivý, styl Lauren Oliver je svižný a srozumitelný. Přestože jde o sci-fi, kniha se zaměřuje spíš na osobní rovinu – není zahlcená odbornými termíny nebo technickými detaily. Což pro mě jako „nesci-fi čtenáře“ bylo příjemné.

Gemma i Lyra jsou obě propracované, zajímavé a odlišné. Gemma je realistická dívka s pochybnostmi, tělem, které jí vždy nesloužilo, a touhou po odpovědích. Lyra je naproti tomu „vytvořená“, ale paradoxně často působí lidštěji než lidé kolem ní. Jejich kontrast je výborně napsaný – a přestože mají různé příběhy, sdílejí stejnou otázku: Kdo jsem a kam patřím?

Vedlejší postavy zůstávají trochu méně výrazné, ale v kontextu příběhu to nevadí – hlavní těžiště stojí na obou dívkách a jejich vývoji.

Replika je kniha o identitě. O tom, co z nás dělá lidské bytosti. Je to krev? Paměť? Vztahy? Volby? Příběh? Lauren Oliver zkoumá tyto otázky bez moralizování, spíš formou pozorování a konfrontace. Nechává čtenáře, aby si sám určil hranici mezi „vytvořeným“ a „skutečným“.

Zároveň kniha tematizuje manipulaci, strach z odlišnosti a potřebu někam patřit. A i když pracuje s dystopickými prvky, zůstává především příběhem dvou dívek, které se snaží pochopit, kdo vlastně jsou.

Replika mě překvapila. Nečekala jsem, že mě zaujme, ale velmi rychle mě vtáhla a zanechala ve mně víc, než jsem čekala. Není to jen sci-fi – je to velmi lidský příběh o hledání vlastní identity, vyprávěný chytře a čtivě. Forma „dvou knih v jedné“ není samoúčelná – je to promyšlené a dobře zpracované.

Pro mě to byla výjimečná čtenářská zkušenost, především tím, jak nenápadně, ale důsledně kniha rozkrývá morální a etické otázky – a nechává čtenáře přemýšlet ještě dlouho po dočtení.

Victoria Schwab - Divoká píseň

Spisovatel: Victoria Schwab
Originální název: The Savage Song
Série: Monstra z Verity
Díl: 1.
Počet stran: 336
Rok vydání: 2017
Vydání originálu: 2016
Nakladatelství: CooBoo
Vazba knihy: Vázaná

Napínavé převyprávění příběhu Romea a Julie v temném městě Verity, kde najdete všechno, jen ne bezpečí… protože tohle místo ohrožují monstra, která se zrodila z násilí. Kate touží být tak nemilosrdná jako její otec, který vládne Severní části Verity, nechává nestvůry potulovat po městě a vybírá od lidí peníze za jejich bezpečí. Po pěti letech na internátních školách se Kate konečně vrací domů a chce ukázat otci, že je stejně nelítostná jako on.

August chce být člověk. Ale není. Je nestvůrou, která dokáže krást duše pomocí hudby. Jeho otec řídí Jižní část města a snaží se chránit nevinné. August je jeho tajná zbraň.

Jejich město je rozdělené.

Jejich město se rozpadá.

A Kate a August jsou jediní, kdo chápou obě strany, jediní, kdo jsou schopní něco udělat. A přitom tak rozdílní… Ale jak se může člověk rozhodnout, jestli bude hrdina nebo zloduch, když je tak těžké rozlišit, co je co?

 

Miluju Victorii Schwab. Její styl, světotvorbu, schopnost spojit temnotu s emocemi a dát i nepříliš lidským postavám duši. Proto jsem se na Divokou píseň těšila opravdu hodně – a možná právě proto přišlo mírné zklamání. Ne, že by kniha byla vyloženě špatná – ale v porovnání s ostatními jejími díly mi přišla slabší, méně uchopitelná a trochu chaotická.

Divoká píseň je první díl duologie Monstra z Verity. Děj se odehrává ve světě, kde každé násilí zanechává svou ozvěnu – doslova. Z krutosti a zločinů se rodí monstra. Město Verity je rozdělené mezi dvě frakce: jedna se s monstry spojila, druhá s nimi bojuje. A právě do tohoto rozervaného světa vstupují dva hlavní hrdinové – Kate Harkerová, dcera vůdce severní části města, a August Flynn, tak trochu netypické monstrum, které touží být člověkem.

Zní to skvěle, že? Na papíře určitě. Jenže během čtení jsem se víc než jednou ztrácela. Rozdělení města a jednotlivé druhy monster (Corsai, Malchai a Sunai) byly zajímavé, ale pro mě málo vysvětlené nebo málo intuitivní. Místo plynulého vtažení do příběhu jsem se často zastavovala a snažila si vzpomenout, co je kdo zač.

Kate je tvrdohlavá, odhodlaná a rozhodně zajímavá. August je citlivý, rozpolcený a... taky zajímavý. Ale upřímně? Ani jeden mi k srdci úplně nepřirostl. Možná za to může ta lehká odtažitost, se kterou Schwab postavy psala, možná moje zmatenost z celého světa. Přesto oceňuji jejich dynamiku a snahu nebýt černobílými figurkami.

Divoká píseň má nápad. Má atmosféru. Má i typickou Schwabovu temnou poetiku. Ale něco mi chybělo. Jako kdybych stála před krásným obrazem za lehce zamlženým sklem. Vím, že se to mnoha čtenářům líbilo – a věřím, že druhý díl to celé posune dál. Ale zatím za mě bohužel nejslabší kniha, co jsem od autorky četla.

Veronica Roth - Cesty se rozcházejí

Spisovatel: Veronica Roth
Originální název: The Fates Divide
Série: Čáry života
Díl: 2.
Počet stran: 392
Rok vydání: 2018
Vydání originálu: 2018
Nakladatelství: CooBoo
Vazba knihy: Vázaná

Osud je spojil, teď je chce rozdělit. Druhý díl fantasy série Čáry života od autorky bestselleru Divergence. Životy Cyry a Akose ovládají jejich osudy, které věštba pronesla už při jejich narození. A zdá se, že osud se nedá změnit, ať se snaží sebevíc. Akos je zamilovaný do Cyry, i když dávné proroctví určilo, že zemře ve službách její rodiny. Nebezpečí se ještě více vystupňuje, když se mezi jejich národy rozpoutá válka, kterou se oba snaží zastavit.

 

Přiznám se rovnou – sci-fi není můj šálek čaje. Vesmírné lodě, planetární konflikty a technologické detaily mě obvykle spíš míjejí než vtahují. První díl této duologie mě sice zaujal nápadem, ale příběh mi přišel zdlouhavý, postavy vzdálené a celkově jsem se do něj nedokázala naplno ponořit.

Ale protože nerada něco vzdávám hned, rozhodla jsem se dát druhému dílu šanci. A dobře jsem udělala. Cesty se rozcházejí mě překvapily – v tom nejlepším smyslu.

Příběh navazuje tam, kde skončil první díl. Akos a Cyra, každý z opačné strany konfliktu, se znovu ocitají uprostřed bojů o moc, rodinných intrik a osobních dilemat. Tentokrát je ale děj mnohem sevřenější, přehlednější a zaměřený víc na vztahy a morální volby než na politiku a vesmírnou geopolitiku (pokud to tak můžeme nazvat). To mi jako čtenářce „ne-sci-fi“ světa sedlo o poznání víc.

Co mě překvapilo nejvíc – postavy konečně ožily. Cyra není jen silná a neohrožená, ale ukazuje i zranitelnost a vnitřní boj. Akos působí mnohem jistěji, má jasnější směr a přestal být tak trochu „do počtu“. Vedlejší postavy jsou lépe vykreslené, a i vztahy mezi nimi působí uvěřitelněji. Veronica Roth tady podle mě našla lepší vyvážení mezi akcí a emocemi.

Kdybych měla hodnotit jen první díl, asi bych sérii nedočetla. Ale druhý díl mě opravdu překvapil – stylem, vývojem postav i tempem vyprávění. Pro někoho, kdo neholduje vesmíru a sci-fi světům, to byl nečekaně čtivý a místy i napínavý zážitek.

Můj první polibek - Antologie

Spisovatel: Antologie
Originální název: Můj první polibek
Série: Velká povídková soutěž
Díl: 1.
Počet stran: 248
Rok vydání: 2021
Vydání originálu: 2021
Nakladatelství: Kontrast
Vazba knihy: Brožovaná

20 povídek vítězů české literární soutěže na téma Můj první polibek Co si představíte pod pojmem prvního polibku vy? Romantický zážitek? Hrůzostrašnou noční můru? Výjev z budoucnosti, ve které už lidské doteky nehrají roli? Usmějete se při něžné vzpomínce, nebo se vám spíš rty sevřou v cynickém úšklebku? Každý z autorů, jejichž povídka se z více než stovky přihlášených probojovala do finálové dvacítky, přináší své specifické pojetí toho, co může znamenat první polibek…

Do naší velké povídkové soutěže se přihlásilo více než pět set povídek, do úzkého výběru postoupila stovka a vítězů bylo vybráno dvacet. Odborná porota musela přečíst a posoudit opět několik milionů znaků, což byl úkol krásný, ale nelehký.

První polibek je nezapomenutelným momentem v životě každého z nás. Přesně tento křehký, intimní a často romantický okamžik zkoumá antologie Můj první polibek. Pod vedením českých autorů a autorek vznikla sbírka povídek, které se dívají na toto téma z různých úhlů – od humorných přes melancholické až po hluboce emotivní.

Antologie Můj první polibek přináší pestrou paletu povídek, které si hrají s tématem prvního polibku a odhalují různé lidské příběhy a emoce. Některé povídky jsou klenoty, které vás pohltí a donutí se zamyslet, zatímco jiné zůstávají na povrchu a nepřinášejí tolik originality.

Mezi nejlepší povídky knihy bezpochyby patří:

• Andělský polibek: Povídka vás doslova obejme svou jemností a poetikou. Příběh je plný něhy a hlubokých emocí.
• Až na kraj světa: Velmi dobře propracovaný příběh, který zaujme svou atmosférou a dojmem, že se čtenář ocitá na cestě s hlavními postavami.
• Navždy tvůj, napsal Roy Butterfield: Originální a překvapivá povídka, která skvěle využívá nečekané zvraty.
• Při líbání jsou prý oči zavřené: Příběh s nádhernou nostalgií a krásně vykreslenými postavami.
• Z deníčku smrtky: Zajímavý pohled na polibek z velmi neobvyklé perspektivy, který vás možná i rozesměje.
• Zapomenutý polibek: Povídka plná emocí, která dokáže chytnout za srdce.
  
  

Na druhou stranu, některé povídky nedosáhly takového dojmu:

• Možnost kardamonu: I když myšlenka měla potenciál, zpracování působí zbytečně komplikovaně a postavy nedokáží zaujmout.
• Muž na útesu: Téma působí příliš odtažitě a neosobně. Postrádá emocionální hloubku, která by čtenáře vtáhla.
• Polibek pod zámkem: Romantický nápad, ale příběh působí klišovitě a neoriginálně.
• Průměrný děti historie: Povídka, která se zbytečně ztrácí v chaosu. Hlavní myšlenka je nevýrazná a postavy příliš neoslovují.
• Rum, holky a trnitý růže: Ačkoli styl psaní je zajímavý, povídka jako celek působí roztříštěně a bez jasného poselství.
  

Mezi autory antologie vyniká i Jaroslav Totušek, který je nejen talentovaným spisovatelem, ale také mým dobrým kamarádem. Jeho povídka Větší než my dva je jedním z těch příběhů, které si okamžitě získají vaše srdce. Jaroslav se v ní dotýká hlubokých emocí a zobrazuje lásku jako sílu, která dokáže překonat i ty nejtěžší překážky.

Povídka se soustředí na dva lidi, kteří si navzdory všem komplikacím uvědomí, že jejich spojení přesahuje jejich individuální světy. Je napsaná s obrovskou citlivostí a propracovanými dialogy, které působí přirozeně a pravdivě. Jaroslavovi se daří v každé větě vystihnout jedinečnost a hloubku okamžiku.

Jako jeho kamarádka musím dodat, že Je to člověk, který dokáže vnímat krásu všedních okamžiků a přetvořit je do něčeho výjimečného. Povídka Větší než my dva není výjimkou – zanechá ve vás příjemný pocit a možná i trochu dojetí.

Můj první polibek je sbírka, která rozhodně stojí za přečtení. Ne každá povídka vás možná osloví, ale ty nejlepší přinášejí nezapomenutelné zážitky, jež vás budou provázet ještě dlouho po dočtení. Antologie je důkazem, že i malé okamžiky mohou nést velké příběhy, a je vhodná pro všechny, kdo hledají jemnou romantiku, dojemné osudy i trochu humoru. 

Gayle Forman - Nevím kudy kam

Spisovatel: Gayle Forman
Originální název: I Have Lost My Way
Počet stran: 248
Rok vydání: 2018
Vydání originálu: 2019
Nakladatelství: Yoli
Vazba knihy: Brožovaná

Freia, Harun a Nathaniel. Tři osamělí teenageři, jejichž životy se osudově protnou během jediného dne v New York City. Freia přišla o hlas při natáčení debutového alba a teď má strach, že přijde i o své fanoušky. Úzkostlivě sleduje sociální sítě, pročítá se nekončícím množstvím komentářů a doufá, že na ni nezanevřou. Jsou totiž to poslední, co jí v životě zbylo…
Harun plánuje útěk z domova. Chce být s tím, koho skutečně miluje a jeho rodina mu v tom brání. Čas se ale krátí a on musí jednat rychle. Zítra už by totiž mohlo být pozdě…
Nathaniel přijíždí do New Yorku, aby se vyrovnal s rodinnou tragédií, která ho uvrhla do těžké deprese. Celý jeho život se ze dne na den obrátil vzhůru nohama a přestal dávat smysl…

Když na sebe tahle trojice náhodou narazí v Central Parku, žádný z nich nemá tušení, že společně stráví den, na který nikdy nezapomenou.

Gayle Forman, autorka úspěšných románů jako Jestli zůstanu, přináší v tomto díle příběh tří mladých lidí, kteří se ztratili – nejen v životě, ale i sami v sobě. I Have Lost My Way je emotivní vyprávění o ztrátě, nalezení a přátelství, které může zachránit i ty nejrozbitější duše.

Kniha se zaměřuje na tři hlavní postavy: Freiu, Haruna a Nathanaiela, které osud svede dohromady během jediného dne v New Yorku. Každý z nich čelí svým vlastním problémům, ale jejich setkání je začátkem společné cesty k uzdravení. Forman opět mistrně zkoumá témata jako osamělost, ztráta a lidské spojení, které může být východiskem z temnoty.

Freia je zpěvačka na vzestupu, která náhle ztratí hlas, což ohrožuje její kariéru a identitu. Harun, mladík z konzervativní muslimské rodiny, bojuje s tím, jak přiznat svou sexualitu a zároveň zůstat věrný rodině. Nathaniel je osamělý mladík, který po tragické ztrátě svého otce přichází do New Yorku bez jasného cíle.

Osudy těchto tří postav se zkříží, když se Freia zřítí z mostu v Central Parku, což je okamžik, který nastartuje jejich nečekané přátelství. Děj sleduje průběh jednoho jediného dne, ale retrospektivy odhalují, co je přivedlo do tohoto bodu. Společně se postavy vydávají na cestu sebepoznání a smíření s minulostí.

Gayle Forman dokáže mistrovsky zachytit emoce a vykreslit postavy, které čtenáři snadno porozumí. Téma přátelství a lidského spojení je ústředním motivem knihy, což ji činí silně empatickou. Krátké časové rozpětí příběhu (jediný den) dodává intenzitu. Některé linky (zejména Nathanielova) by si zasloužily více prostoru. Přesto kniha nabízí zajímavou perspektivu na to, jak může setkání s cizími lidmi změnit naše životy.

I když kniha není dokonalá a některé části působí uspěchaně, čtenáře osloví svou upřímností a schopností vykreslit mezilidské vztahy.