Zobrazují se příspěvky se štítkemJane Austen. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemJane Austen. Zobrazit všechny příspěvky

Jane Austen - Pýcha a přemlouvání

Spisovatel: Jane Austen
Originální název: Persuasion
Počet stran: 261
Rok vydání: 2018
Vydání originálu: 1817
Nakladatelství: Leda
Vazba knihy: Brožovaná

„První moderní anglická autorka“, „mladší sestra Shakespearova“ to jsou jen dva z mnoha lichotivých atributů, jimiž obdivovatelé vzdávají hold autorce, která už víc jak dvě století poutá neutuchající lásku vděčných čtenářů. Austenová žila v době, kdy v literatuře vládl romantismus, bouřlivé city, temné tragično, přemíra sentimentu, jí však bylo dáno hravé, ironicky laděné, komické vidění okolního světa, smysl pro mravní hodnoty, schopnost vidět lidem až na dno duše, a k tomu suverénní vypravěčský talent. „Píšu o lásce a penězích, o čem jiném lze taky vůbec psát?“ podotkla kdysi.
A láska ve svých proměnlivých podobách, věrná i zrazující, ztracená i znovunalezená, sebestředná i obětavá, provází jemnou Annu, popelku v rodině pošetilého, ješitného baroneta, a nejedné zkoušce je její citlivá duše vystavena, než ona i všichni kolem ní dohrají svou lidskou komedii.
Román, který jsme nazvali Pýcha a přemlouvání, vyšel posmrtně v roce 1818 pod názvem Persuasion.



 K Jane Austen jsem si bohužel zatím moc kladný vztah nevybudovala. Pan Darcy, o kterém mnohé romantické duše sní, pro mě vůbec není romantický hrdina, ale arogantní blbec a celá kniha Pýcha a předsunek ve mně melancholickou náladu také neprobudila, vůbec mi romantická nepřišla. Snad více mě bavila Lady Susan, která naopak tak populární není.

Další šance, tentokrát s Pýchou a přemlouvání. Nenechte se ale zmást názvem, s Pýchou a předsudkem nemá kniha nic společného, nejedná se o žádné pokračování. Kniha v jiném vydání vyšla ale pod názvem Anna Elliotová, což už matoucí není.

Anna je nejmladší ze tří sester zámožného a povrchního sira Waltera Elliota. Nejen že Anna je jeho pravý opak, ale liší se i od svch sester. Zatímco všechny dívky touží po dobrém postavení, bohatém manželovi, který se o ně postará, Anna je více samostatná a nehledí jen na peníze. Zamiluje se do námořníka Fredericka Wentwortha, kterého sir Walter odmítá a Anna nakonec pod nátlakem okolí podléhá.

Uplynulo několik dlouhých let a oba hlavní hrdinové se opět potkávají, Anna na svou první lásku nezapomněla a z Frederika je zámožný a uznávaný muž, který hledá manželku. Jenže to by to nesměla Anna před lety tak zkazit a zlomit mu srdce.

Kniha se nezaměřuje pouze na romantickou linku mezi hlavními hrdiny, ale spoustu prostoru mají i postavy vedlejší. Anna většinu času tráví u své sestry Mary, která je hypochondr a spoustu scén si uzurpuje pro sebe. Mary je příšerná postava, panovačná, ufňukaná a naprosto nesamostatná.

Naopak Anna mi sedla velmi, na svou dobu je to vyspělá žena s vlastní hlavou, která jde proti proudu, i když to může znamenat, že z ní bude stará panna bez manžela.

Anna Elliotová neboli Pýcha a přemlouvání je první knihou od Jane Aausten, o které i můžu říct, že mě bavila a čtení jsem si docela užívala. Samozřejmě za to nejvíce může sympatická hlavní hrdinka, ale kniha celkově měla děj, ve kterém se pořád něco dělo a líbila se mi tu ta láska mezi Annou a Frederikem.
https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWd2YC3lbMel9Ef8HYPzcswmGMvKkx6uBZvRtlDElM6x-8A5b_5K0LkeThF5JmE6uguK47whzpUPcytMuQK4HU9sW5resHUx-aQPMosCFemtyIWd-PirP6_3RyJQ9D720LCucRok9MZ9w/s200/Nepojmenovan%25C3%25BD+10.jpg

Jane Austen - Pýcha a předsudek

Spisovatel: Jane Austen
Originální název: Pride & Prejudice
Počet stran: 400
Rok vydání: 2015
Vydání originálu: 1813
Nakladatelství: Leda
Vazba knihy: Brožovaná
Klasický román z prostředí zámožných středních vrstev na anglickém venkově na konci 18. a počátku 19. století.

Autorka líčí klidný a ničím nerušený život, všední radosti, zábavy a starosti. Rodinný klid bývá narušen zejména tehdy, když jsou v rodině dcery a na obzoru se objeví možný ženich. Vdavky jsou pro ženu v této dob
ě jedinou možností zaopatření a proto je nutné důmyslné splétání sítí kolem kandidáta ženitby. Autorka dává svému románu ironický podtext. Všechny postavy románu - stoický pan Bennet, jeho energická manželka a pět dcer vstoupily již dávno do podvědomí čtenářské veřejnosti...


Jaký vztah máte ke klasice? Já se přiznám, že na škole jsem ji nečetla, sice jsem byla velký čtenář a knihu jsem měla neustále u sebe, ale tím, že to byla povinná četba, tak mě svým způsobem tyhle knihy odrazovaly a věřím, že to tak má spousta z Vás. K maturitě jsem z asi dvaceti knih přečetla možná tři a na klasiku se vrhla až po maturitě, v době, kdy to již nebylo povinné a z knihy se stala pouze radost.

Sice už jsem něco přečetla, stále ale mám obrovské mezery v klasice, které ale hodlám určitě doplnit. Našla jsem si své oblíbence, ale také se našly bohužel knihy, které nejsem schopná docenit. 

Konečně jsem se dostala ke knihám Jane Austen, což jsem si říkala, že musím přečíst už jen z toho důvodu, že odkazy na její knihy jsou snad v každé druhé knize a já jako romantická duše bych je měla znát.
 
Už kdysi jsem četla méně známou Lady Susan a nebyla špatná, takže do Pýchy a předsudku jsem vkládala největší naděje a bohužel musím říct, že to je jeden z těch případů, které vůbec nedocením a docela jsem se u knihy natrápila.

Příběh se odehrává v 18. století na anglickém venkově, kde sledujeme osudy střední vrstvy, převážně rodiny Bennetové, která vychovává pět dcer a právě život s dcerami není jen tak, nechcete, aby dcerušky zůstaly na ocet, chce to najít manžela hodného a zámožného.

Právě v této době bylo pro ženy nejpodstatnější, aby se dobře vdaly. Avšak jedna z dcer Bennetových, Elizabeth, se od ostatních dívek liší. Je sečtělá, inteligentní, svéhlavá, oplývá sarkasmem a jejím snem není za každou cenu se vdát a už vůbec ne bez lásky. 

Pan Darcy, muž, o kterém spousta žen sní a je symbolem romantického hrdiny. Na první pohled pochmurný, arogantní a povýšený, v jádru ale spravedlivý a neodsuzující.

Mohla bych napsat, jak kniha krásně zobrazuje život v 18. století, ale předsudky, intriky, láska a nenávist, to vše funguje i v dnešní době.

Narovinu říkám, že jsem čekala mnohem, ale opravdu mnohem více. V knize je šíleně moc postav, byla jsem ztracená vlastně až do konce a hrozně špatně se v nich orientovala. Co mě ale nejvíce zklamalo, já jsem čekala vážně krásný a dojemný romantický příběh, ale mně přišlo, že romantická linka mezi Elizabeth a Darcym byla vlastně jen linkou vedlejší, které bylo věnováno tak málo prostoru....
https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWd2YC3lbMel9Ef8HYPzcswmGMvKkx6uBZvRtlDElM6x-8A5b_5K0LkeThF5JmE6uguK47whzpUPcytMuQK4HU9sW5resHUx-aQPMosCFemtyIWd-PirP6_3RyJQ9D720LCucRok9MZ9w/s200/Nepojmenovan%25C3%25BD+10.jpg

Jane Austen - Lady Susan | RC review

Spisovatel: Jane Austen
Originální název: Lady Susan
Počet stran: 120
Rok vydání: 2015
Vydání originálu: 1794
Nakladatelství: Čas
Vazba knihy: Vázaná s přebalem
Lady Susan, novela v dopisech, kterou Jane Austenová nazvala podle hlavní postavy, se v mnohém vymyká nejen další autorčině tvorbě; a k titulní hrdince bychom marně hledali paralelu snad v celé literatuře devatenáctého století.

Vždyť tato čerstvá vdova je nejen krásná, ale také navýsost inteligentní a vtipná, nezávislá a nespoutaná; dokáže zamotat hlavu výrazně mladším nápadníkům; v milostných hrách drtivě vítězí nad svou mladičkou dcerou; a byť je jí přibližně pětatřicet let (což mělo v dobovém nazírání k mládí daleko), jeden z mužských protagonistů ji právem označuje za „nejznámější koketu v Anglii“… Jako by už věděl, že se jeho odsudek brzy změní v okouzlení.

Lady Susan dychtí po obdivu mužů a závisti žen, stejně jako po bohatství a společenském postavení; touží však také po lásce a vášni. Jednačtyřicet dopisů z mistrného pera Jane Austenové popisuje z různých úhlů pohledu – což je umožněno střídáním pisatelů a adresátů – intriky, flirt, zbožnění, radost i soužení. Autorka sama neměla v lásce štěstí, zůstala neprovdána – a snad i díky tomu se stala natolik vnímavou pozorovatelkou lidských duší, že její líčení okamžiků lásky a nenávisti čteme se zatajeným dechem a rozechvělým srdcem. A navíc je tato novela autentickým svědectvím o rodinných a společenských poutech, která se rodí – a zanikají – v hekticky žijícím Londýně i v jen zdánlivém bezčasí šlechtických sídel.

Něco ke knize
Lady Susan Vernonová je velmi žádostivá žena, která se snaží pouze o to, aby dceru dobře provdala a po smrti manžela si stále mohla žít jako v bavlnce. Vůbec nechápe, co je pobuřujícího na tom, flirtovat s dvěma muži najednou. Sir Mainwaring je ženatý, ale proč odmítat zdvořilosti a sira Jamese Martina toužila ulovit pro svou dceru Fredericu. Frederica sirem Jamesem ale naprosto opovrhuje, sice je bohatý, ale stejně tak i hloupý.

Po skandálu se lady Susan na nějakou dobu stěhuje ke svému bratrovi a jeho ženě Catherine do Churchillu. Zkažená pověst jí ovšem předchází a Catherine z návštěvy moc nadšená není. Vůbec lady Susan její čisté úmysly nevěří. Lady Susan je ale velmi rafinovaná a chytrá a na svojí stranu se jí povede dostat Reginalda de Courcyho, Catherinina bratra. Catherine je vývojem událostí velmi znepokojena a o všem informuje svojí matku a žádá, aby přemluvila Reginalda k návratu do Londýna, než ho lady Susan uhrane úplně.


Podle dřívějších zpráv jsem ji považoval za velmi elegantní dámu se sklonem k flirtování. Avšak v poslední době se mi donesly jisté zvěsti týkající se jejího chování v Langfordu, a ty dokazující, že jí počestné flirtování na rozdíl od většiny lidí nestačí - a že klidně rozvrátí celou rodinu, aby ukojila vlastní vášně.


Moje hodnocení a dojmy
Přiznávám, že jsem velká ostuda, jelikož od Jane Austen jsem krom této knihy nic nečetla. Už dlouho mám tuto autorka na seznamu a na pár jejích děl jsem se chtěla již dávno vrhnout. Lady Susan sice mezi ně nepatřila, ale když se naskytla příležitost, tak jsem neváhala.

Lady Susan nepatří mezi ta nejznámější díla, je to ale jediné dokončené dílo vydané po autorčině smrti. Kniha nemá tak skvělá hodnocení jako třeba Pýcha a předsudek, Rozum a cit či Emma, přesto si myslím, že si nezaslouží úplně zavrhnout.

Trošku jsem se bála, zda není chyba seznámit se s autorkou právě v podobě tohoto díla. Stále dokola jsem si říkala, zda jsem neměla raději prvně sáhnout po knize, která je známější, skvěle hodnocená. Po přečtení Lady Susan ale můžu říct, že vůbec nevadí, pokud Vaše prvotina od Jane Austen bude právě tato knížečka. Určitě si nemyslím, že by odradila od přečtení dalších autorčin děl.

Lady Susan je vážně malá knížečka, má pouhých120 stránek. Celá je psána formou dopisů, takže bílými místy se také nešetřilo. Jedná se o jednohubku, kterou jsem měla přečtenou za jedno dopoledne.

V jiných dílech Jane Austen bývají hrdinky mladé, spíše naivní. Lady Susan je pravý opak, jedná se o vdovu v letech, která si je velmi dobře vědoma toho co chce a jak to získat. Je sebevědomá, velmi inteligentní, vtipná a hlavně koketní. Na svoji dobu je její chování odvážné a vlastně i vulgární, rozhodně se nesetká s pochopením.

Lady Susan je intrikánka každým coulem. Dopisy mířené její přítelkyni Alici Johnsonové jsou upřímné, pomlouvačné. Naopak v dopisech, které píše například svému bratrovi, je samý med a falešný zájem. Kromě Susaniných dopisů v knize najdete mimo jiné i dopisy Catherine, Susaniny švagrové, která se falešností lady Susan rozhodně nenechá oklamat a o všem informuje svoji matku. 

Jak je Catherine chytrá a nenechá se opít rohlíkem, její bratr Reginald je naivní hlupák, kterého si lady Susan omotala kolem prstu a to i přesto, že o její pověsti věděl a sám jí zprvu opovrhoval. Frederica, dcera lady Susan, je též naprostý opak své matky. Jedná se o dívku tichou, velmi hodnou a beze stopy zákeřnosti. Lady Susan jí nemůže téměř vystát, avšak před svými příbuznými dělá, jak ji jde o její blaho a jak ji miluje, přitom myslí převážně na sebe. Její lásku jsem ji rozhodně nevěřila.

Kniha je plný intrik, pomluv a v každém dopisu vidíte, jak se lidé přetvařují a pak za zády pomlouvají. U prvních dopisů jsem se trošku ztrácela a chvilku trvalo než jsem se zorientovala, kdo je vlastně kdo a komu píše, ale chytíte se velmi rychle a po každém přečteném dopisu chcete vědět, co bude v tom dalším.

Děj není vůbec náročný, ale to díky formě, v jaké je kniha napsaná, ani nejde. Přesto myslím, že si kniha zaslouží více pozornosti, není tak špatná, jak se obávala a určitě bych doporučila jí dvě hodinky času věnovat. I když uznávám, že konec jsem čekala maličko jiný, byl až moc shovívavý.

Moc děkuji internetovému knihkupectví knihcentrum.cz za poskytnutí recenzního výtisku.
knihcentrum.cz