Fredrik Backman - Úzkosti a jejich lidé

Spisovatel: Fredrik Backman
Originální název: Folk med ångest
Počet stran: 375
Rok vydání: 2021
Vydání originálu: 2019
Nakladatelství: Host
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Autor bestselleru Muž jménem Ove se vrací s dosud nejvtipnější knihou Úzkosti a jejich lidé je skrznaskrz bláznivá komedie o skupince rukojmích zajatých den před silvestrem při prohlídce bytu. Za zamčenými dveřmi se ocitají individuum v lupičské kukle, které uteklo po neúspěšném pokusu vyloupit banku, párek důchodců závislých na nákupech v Ikee, jízlivá milionářka trpící depresemi, posmutnělá stařenka libující si v popíjení vína, dvě lesbičky čekající každým dnem narození miminka a otravný chlápek s králičí hlavou. Nakonec to lupič vzdá a všechny propustí, jenže když pak dovnitř vpadne policie, byt je… prázdný. V následné sérii zmatených výslechů všichni líčí svou verzi událostí a před čtenářem vyvstává přímo detektivní záhada: Jak se individuu v lupičské kukle podařilo utéct? Proč místo výkupného požadovalo ohňostroj? Jakou roli v příběhu hraje most, na nějž je vidět z balkonu prodávaného bytu? A hlavně — co se to dnes se všemi děje?

Tohle byla přesně ta kniha, u které jsem nejdřív vůbec nevěděla, co si o ní mám myslet. První stránky působily trochu chaoticky, postavy zvláštně a humor byl hodně specifický. Jenže čím dál jsem se dostávala, tím víc mi docházelo, jak dokonale má Backman celý příběh promyšlený.

Na první pohled jde o nepovedenou bankovní loupež a skupinu lidí, kteří se shodou okolností ocitnou jako rukojmí na prohlídce bytu. Ve skutečnosti je to ale hlavně příběh o obyčejných lidech, kteří si s sebou nesou vlastní bolesti, strachy, lítosti i životní prohry. Každá postava má svůj prostor a postupně zjistíte, že nikdo není jen černý nebo bílý.

Backman dokáže s neuvěřitelnou lehkostí střídat humor s těžkými tématy. Jednu chvíli jsem se usmívala nad absurdními dialogy a o pár stránek dál mě příběh donutil zastavit se a přemýšlet. Mluví o úzkostech, osamělosti, odpuštění i o tom, jak moc mohou naše činy ovlivnit ostatní, aniž bychom si to uvědomovali. Přitom nepůsobí moralisticky, všechno plyne naprosto přirozeně.

Nejde o akční ani napínavou knihu v klasickém slova smyslu. Její síla je v postavách, emocích a v tom, jak se jednotlivé střípky příběhu postupně propojí do jednoho krásného celku. Závěr mě zasáhl přesně tak, jak jsem od Backmana čekala.

Za mě jedna z těch knih, které člověk nečte kvůli ději, ale kvůli tomu, co v něm zanechají.