Eleanor Corvin - Woodhill

Spisovatel: Eleanor Corvin
Originální název: Woodhill
Počet stran: 399
Rok vydání: 2024
Vydání originálu: 2024
Nakladatelství: King Cool
Vazba knihy: Brožovaná

Říkali mi, že jsem blázen. A já jim věřila. Všechno se změnilo jednoho zářijového dne, kdy opona mezi živými a mrtvými spadla a mrtví se zpoza ní začali vracet. Tohle byl problém sám o sobě, ale když se k tomu všemu přidala ještě plicní chřipka, ocitla se civilizace v troskách a lidská rasa byla na pokraji vymření.

Abychom zabránili nejhoršímu, museli jsme společnost přeorganizovat a do čel jednotlivých regionů dosadit správce, kteří sídlili na centrálních panstvích.

Kvůli mé schopnosti vidět mrtvé, i když jsou za oponou, jsem byla povolaná do Woodhillu, našeho hlavního sídla. Nechtěla jsem odejít od svých přátel a života, který jsem si v osadě vybudovala, ale rozkaz je rozkaz. Kdybych věděla, že mě v sídle nečeká pouze nevrlý správce Broderick Woodhill, ale i mrtví, kteří cíleně vraždí mladé dívky, vzala bych nohy na ramena dřív, než mi na dveře zabušili strážci a obrátili mi život vzhůru nohama.

Kniha Woodhill od Eleanor Corvin je román české autorky, která se čtenářům zapsala především sérií Smrti se smát. Tu mám osobně opravdu ráda, a proto jsem byla zvědavá, s čím autorka přijde tentokrát. Woodhill je žánrový mix romantiky, temnější atmosféry a postapokalyptických prvků, který ukazuje svět po katastrofě, kdy se hranice mezi životem a smrtí nebezpečně narušila.

Hlavní hrdinka celý život slýchala, že je blázen. Tvrdila totiž, že vidí věci, které ostatní ne a nikdo jí nevěřil. Jenže jednoho dne se ukáže, že její vize nebyly výplodem fantazie.

Opone mezi světem živých a mrtvých se zhroutí a mrtví se začnou vracet zpět. Jako by to nestačilo, lidstvo zároveň zasáhne smrtící plicní chřipka, která téměř zničí civilizaci. Společnost se musí rychle změnit a jednotlivé oblasti začnou spravovat noví vládci sídlící na velkých panstvích.

Jedním z těchto míst je Woodhill, kde se hlavní hrdinka ocitá. Postupně zjišťuje, že nový svět je plný nebezpečí, tajemství i lidí, kteří jsou ochotni udělat cokoliv pro moc nebo přežití. Do toho všeho vstupují i city, které mohou být stejně komplikované jako samotný svět kolem

Hlavní hrdinka je outsiderka, která celý život bojovala s nepochopením okolí. V novém světě se ale její schopnosti ukazují jako důležité. Je silná, ale zároveň velmi lidská a nejistá.

Vedlejší postavy představují různé typy lidí, kteří se s katastrofou vyrovnávají každý po svém, někdo se snaží přežít, jiný získat moc

Autorka přišla se zajímavým nápadem, spojit postapokalyptický svět s hororovými prvky a romantickou linkou. Atmosféra je místy opravdu temná a prostředí nového světa dokáže zaujmout.

Na druhou stranu mi kniha nepřišla tak silná jako autorčina série Smrti se smát. Některé části příběhu by si zasloužily větší rozpracování a tempo je místy pomalejší.

Woodhill je zajímavý příběh s dobrým nápadem, který potěší fanoušky temnější romantiky a postapokalyptických světů, i když v porovnání s autorčinou sérií Smrti se smát na mě působil o něco slabším dojmem.

Eleanor Corvin - Dvanáct měsíců | RC review

Spisovatel: Eleanor Corvin
Originální název: Dvanáct měsíců
Série: Smrti se smát
Díl: 2.
Počet stran: 380
Rok vydání: 2023
Nakladatelství: Bookla
Vazba knihy: Brožovaná

Dvanáct měsíců je romantická kniha, která se odehrává v neobvyklém prostředí. Je psaná podobným způsobem jako romantické série – můžete začít, jakým dílem chcete.

Zavítejte do Ruin, domova smrťáků, a prožijte jeden rok ve společnosti smrtek, které si dlouhý čas krátí vztahovými peripetiemi, za něž by se nemuseli stydět ani hrdinové telenovel, dramatů, tragédií a tragikomedií všeho ražení.
Nemusíte se bát. Budete mít rovnou dvě průvodkyně. To znamená dvojnásobek zábavy, romantiky, ale taky starostí a smrťařiny.

Emu, první průvodkyni, už znáte. A kdo jsem já?

Říkejte mi Anna, smrťácká empatička. Mám takový problém, kterému se říká strach — možná už přerostl do menšího děsu. Asi byste čekali, že bude mít co dělat se smrtí a věcmi kolem. S tím bych si poradila. Jenže nechte kolem mihnout se muže, a já beru nohy na ramena. Tím spíš, že některým nestačí se jen mihnout, někteří se musí držet jako klíšťata.

Uplynuly dva roky a konečně jsme se dočkali druhého dílu, já jsem naprosto nadšená. Říkám to pořád, nevyhledávám české autorky, vím, je to ostudné, špatné, ale bohužel. Ovšem Eleanor Corvin, což je pseudonym mladé a nadějné autorky Pavly Novotné, to je jiná. Já se opravdu nemohla dočkat dalšího dílu série Smrti se smát.

Vítejte opět v Ruinách, domovu smrtek, kde se smrtky stávají hmotnými, cítí a dokonce v této podobě mohou zemřít. Emu už znáte, je královnou sarkasmu a občas mívá problém se sebeovládáním. A chodí s tím nejvíc sexy vyšším smrťákem Eskarem.

Druhou průvodkyní je ve Dvanácti měsících Anna, kterou můžete okrajově z prvního dílu znát, tady jí je ale věnována více jak polovina knihy. Kniha je teda vyprávěna ze dvou pohledů a vlastně to není vůbec špatný nápad. Scény se neopakují, jen případně doplňují a příběh plyne.

Anna je ovšem úplně jiná, než její kamarádka Ema a přiznávám, že zpočátku jsem z ní byla krapet na rozpacích a nevěděla, zda se mi líbí, nebo mi naopak pije krev.

Zatímco Emma má prořízlou pusu, autority jí moc neříkají a chrlí jednu hlášku za druhou, Anna je pravý opak. Prožila krátký a těžký život, zažila trauma a to si pořád nese v sobě. Je uzavřená, opatrná, taková šedá myška, která nevěří mužům, můžeme i říct, že maličko ukňouraná.

A pak se na scéně objeví Lucien. Další pohledný a vtipný smrťák, jiný, než Anna, přesto je to k sobě táhne a Lucien je překvapivě citlivý a snaživý. Vlastně nedokážu říct, zda více miluji Eskara, nebo Luciene, chci aspoň jednoho, ale pššš :D

Ve výsledku jsem si oblíbila i Annu, ano, je jiná, než Ema, ale to nevadí. Je milá, citlivá, empatická (doslova) a bavila mě.

Autorka má vážně talent, dokáže vytvořit postavy s neskutečně líbivým charakterem, které působí reálně a Vy si je prostě zamilujete. Kniha vlastně není žádný velký akčňák, hodně se tu řeší osobní problémy a traumata a přesto čtete se zaujetím, nedokážete se odtrhnout a nechcete, aby přišel konec. Potřebuji zas další díl, nechci, aby tohle skončilo.

Eleanor Corvin - Jeden rok | RC review

Spisovatel: Eleanor Corvin

Originální název: Jeden rok
Série: Smrti se smát
Díl: 1.
Počet stran: 393
Rok vydání: 2021
Nakladatelství: Bookla
Vazba knihy: Brožovaná

Myslíte si, že po smrti dojdete klidu? Ne, když budete mít smůlu. Já ji měla. Překvapivě. Místo odpočinku jsem se dočkala bandy vyšinutých smrtek, které si svůj čas mezi sbíráním duší krátí vztahovými peripetiemi, za něž by se nemuseli stydět ani hrdinové telenovel, dramatů, tragédií a tragikomedií všeho ražení. Takže vítejte v Ruinách, domově Smrťáků. Jsem Ema a budu vaše průvodkyně.

Jistě víte, že české spisovatele moc nevyhledávám a když mi přijde nabídka přímo od samotného autora, zda nemám zájem si jeho knihu přečíst a napsat recenzi, hodně váhám, fakt hodně, protože ve většině případů jsou to za mě knihy průměrné a takové nijaké a mně přijde hrozně líto, když bych měla knihu, kolikrát vytoužené miminko, zkritizovat.

Jeden rok od Eleanor Corvin, což je pseudonym mladé autorky Pavly Novotné, mě ihned zaujal svou obálkou, která je podle mě nádherná a zahlédnout ji v knihkupectví, rozhodně mě zaujme a asi by mě ani nenapadlo, že se jedná o české dílo.

Krom obálky mě zaujala i anotace, i když přiznávám, že jsem se trochu bála, zda nebude třeba kniha hodně podobná a kopírující Smrtku od Neala Shustermana. Strach byl úplně zbytečný, příběhově je to naprosto něco jiného a od prvních řádek jsem si říkala, jooo, tohle bude rozhodně dobré, hodně dobré.

Ema je smrtka, zemřela jako mladá, takže vypadá na pětadvacet, ale ve skutečnosti už jí nějaké to století je. Žije v Ruinách, což je domov, kde smrtky pobývají, je to v podstatě meziprostor mezi naším světem a světem mrtvých.

V Ruinách se stávají smrtky hmotnými, můžou si užívat všech slastí, ale i bolestí, které má živý člověk. Mohou jíst, cítí lásku, žárlivost, ale i bolest a mohou být zraněné a dokonce i definitivně zemřít.

Překvapivě příběh nebude jen o tom, jak Ema pomáhá duším přejít do světla, naopak. Ema má problém sama se sebou, konkrétně se zvládáním emocí, proto jí je nařízen kurs sebeovládání, s čímží ji bude pomáhat vyšší smrťák Eskar, chlap samý sval, tajemství a charisma. Okamžitě jsem se zamilovala a věřím, že pokud Vás nechytne zrovna Eskar, najdete si jiného mužského hrdinu v knize, který si Vás získá.

Já jsem naprosto nadšená, příběh je originální, poutavý a hrdinové mají skvěle propracované charaktery, oblíbíte si je do jednoho a Ema? Přesně ten typ hrdinky, co mám v knihách ráda. Je svá, přirozená, srší sarkasmem a vtipnými hláškami, navíc miluje sladké a autority pro ní nesou až tak autoritativní.

Jediné co bych vytkla, tak bohužel v knize je spousta překlepů a gramatických chyb, mně/mě tam je neustále špatně, ale zas beru to, že knihu si v podstatě autorka financovala zřejmě sama, neměla profíky na to, aby knihu zkontrolovali, takže je potřeba určitě k tomuhle přihlédnout.

Je to ale poprvé, kdy si u české knihy říkám, bože, potřebuji další díl a znovu se s Emou a Eskarem setkat.