Meg Cabot - Příliš velké sousto

Spisovatel: Meg Cabot 
Originální název: Overbite
Série: Nenasytná 
Díl: 2.
Počet stran: 344
Rok vydání: 2012
Vydání originálu: 2010
Nakladatelství: Knižní klub
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Mína Harperová si tentokrát ukousla skutečně příliš velké sousto. Její schopnosti předpovídat lidem, kdy a jakým způsobem zemřou, si povšimla Palatinská garda - vatikánský oddíl specializovaný na hon démonů - a zaměstnala ji ve své nové pobočce. Míniným přítelem byl až donedávna Lucien Antonescu, syn nechvalně známého Draculy. Nyní se snaží svého nového obdivovatele, lovce upírů Alarika Wulfa, přesvědčit, že upíry lze spasit, ale není to jednoduché, zejména když vyvstane strašlivá nová hrozba v podobě, která se vznáší nejen nad Palatinskou gardou, ale i nad Míninou rodinou a přáteli. Mína postupně odhaluje pravdu a přitom je podrobována zkouškám její oddanost přátelům a obnažovány její nejniternější pocity. Objevují se i nečekané nástrahy, kterým se téměř nedá odolat...

Něco ke knize

Mínin bývalý přítel je sám král temnot, syn proslulého Draculy. To už je ale minulost, o Lucienovi nikdo neví a Mína zatačala pracovat pro Palatinskou gardu, která se zaměřuje na boj s démony a ničí právě takové, jako je Lucien.

Mínina schopnost předpovídat smrt je opravdu velmi nápomocná, ovšem Míniny názory leží v žaludku AlarikuWulfovi. Mína má za to, že každá bytost si může vybrat mezi dobrem a zlem a to upíři. Věří, že Lucien není v duši zlý a že může stát na straně dobra. Když se ale začnou ztrácet turisté, její teorie se otřásá v základech. Navíc sama Mína se stane obětí upíra a ne ledajakého. Něco velkého se chystá.

Moje hodnocení a dojmy

Jak jsem u prvního dílu měla rozpolcené pocity a nebyla schopná říct ani po přečtení, zda se mi líbil nebo ne, tak teď už mám jasno. První díl byl oproti tomuhle fajn.

Pokračování Nenasytné je strašné. První polovina knihy je naprosto o ničem, děj začne být zajímavější až někdy po půlce, ale ani to knihu nezachrání.

Mína neustále opakuje, jak Lucien není sto procentně zlý, že všichni mají šanci si vybrat, na které straně budou stát a že Lucien je napůl anděl po matce. Tohle opakuje po celou dobu knihy, až mi to drásalo nervy. Co mě také štvalo, tak její milostný život. Jednu chvilku milovala Luciena, pak náhle vzplanula k Alarikovi a zase naopak. Její nerozhodnost a naivita mi pily krev.

A Lucien? To je kapitola sama o sobě, také taková rozdvojená osobnost, která vždy přepla. Jemu jsem na chuť nepřišla už vůbec a nechápu, co na něm Mína viděla. On není jako upíři v jiných sériích, kteří se zamilují do hlavní hrdinky a bývají to spíše kladné postavy. Naopak Alarik je mi mnohem sympatičtější.

Bohužel kniha mě nebavila, celkově tahle série není žádný zázrak a postavy jsou nesympatické. Naštěstí druhý díl je oproti prvnímu opravdu tenoučký, takže se četl ještě rychleji.

Meg Cabot - Nenasytná

Spisovatel: Meg Cabot 
Originální název: Insatiable
Série: Nenasytná 
Díl: 1.
Počet stran: 544
Rok vydání: 2011
Vydání originálu: 2010
Nakladatelství: Knižní klub
Vazba knihy: Vázaná s přebalem

Nikdy neříkejte nikdy, a o upírech to platí dvojnásob... Mína Harperová, samostatná, talentovaná, ale zároveň i smutná a díky svému prazvláštnímu daru okamžitě odhalit, jakým způsobem a kdy člověk, který před ní stojí, zemře, dost osamělá, se podílí na vytváření scénáře pro nesmírně úspěšný seriál Nenasytná u jedné newyorské televizní stanice. Jednoho dne jí její neschopná, avšak velmi průbojná a bezohledná kolegyně sdělí, že vedení se rozhodlo seriál obohatit postavou upíra, podobně jako u konkurence. Mína je zděšena, protože její vztah k upírům je mírně řečeno odtažitý. Zanedlouho se však na večírku setkává s naprosto neodolatelným profesorem literatury Lucienem Antonescuem, vysokým, tajuplným brunetem, a od tohoto okamžiku si na nedostatek inspirace, co se upírů týče, rozhodně stěžovat nemůže! Úspěšná americká spisovatelka Meg Cabotová se v této knize svým nenapodobitelně originálním způsobem vyrovnává se záplavou upírských ság na dnešním knižním trhu.

Něco ke knize

Mína bydlí v malém bytečku se svým nezaměstnaným bratrem Johnem a psem Jackem Bauerem. Spousta lidí jí má za blázna, stačí jí jeden pohled do očí a Mína vidí, jak zemřete. Je tedy naprosto jasné, že nerada jezdí podzemkou, některé jedince zachrání, taktně jim naznačí, ale nejde zachránit celý svět.

A zrovna dnes má den blbec. Pracuje jako scénáristka velmi úspěšného seriálu Nenasytná. Místo ní ale povýšili Šošonu, neschopnou a protekční kolegyni, kterou nemůže vystát. A vedení se rozhodlo, že do seriálu zasadí postavu upíra. Upíří jsou teď in a jejich největší konkurent má v hlavní roli také upíra. Mína k upírům má negativní vztah, nechápe, co na nich každý vidí. Navíc v parcích se teď objevují mrtvoly žen bez krve.

Při večerní procházce ji u katedrály napadne hejno netopýrů, zachrání jí krásný Lucien. Jak je možné, že nemá od netopýrů jediný škrábanec a nevidí jeho smrt? Jak je možné, že zná její jméno a kde bydlí? A ještě větší náhoda je, když se s ním znovu setká na večírku své sousedky Mary Lou.

Druhý den ji do bytu vrhne neurvalý chlap jménem Alaric a chce informace. Informace, kde najde Luciena a mezi zjišťováním informuje Mínu o věcech, kterým se snad ani nedá věřit.

Obálka

Nejvíce se mi na knize líbí určitě obálka. Navíc ta naše česká je podle mě nejpovedenější ze všech, i když většina si je hodně podobná. Také Vám tak připomíná sérii Škola noci?

Moje hodnocení a dojmy

Meg Cabot je hodně úspěšná spisovatelka, já jsem bohužel od ní četla zatím jen průměrné knihy. Alespoň já je tak hodnotila. Proto když jsem sahala po Nenasytné, tak jsem doufala, že konečně narazím na něco skvělého.

Jenže už začátku mi kniha přišla zvláštní. A vlastně až do konce jsem nebyla schopná říct, zda se mi líbí, nebo je to naprosto blbost. A vlastně to nevím ani po přečtení.

Schopnosti Míny jsou určitě zajímavé, ale až tolik knihu neutáhnou. Sama hrdinka mě ničím za srdce nechytla a Lucien mi byl nesympatický snad po celou dobu. Těžko ale odhadnout, zda je kladná či záporná postava. Alaric se mi líbil více, ale jeho Seňor Špičatý, kterým nazývá svůj meč, je spíše trapárna. Naopak Mínin bratr John dodává knize trošku humoru.

Kniha je řazena mezi romány pro ženy, nejedná se o pubertální upíří romanci. Já ale myslím, že dospělá ženská z knihy nadšená být nemůže. Lucien a ostatní upíři jsou zde založený na Draculovi od Brama Stokera, ten se bude v knize probírat stále dokola.

Kniha má přes pět set stran, přišla mi až zbytečně zdlouhavá a natahovaná, ale zas na druhou stranu se moc dobře četla. Přečetla jsem ji během tří dnů, takže Vám ani nepřijde, že je takhle tlustá. Stránky odsejpají a děj také. Bohužel mě hodně zklamal konec, autorka z toho udělala fantasmagoii, to už prostě bylo moc.