Počet stran: 56
Rok vydání: 2026
Nakladatelství: Pikola
Vazba knihy: Vázaná
Když najdete něco, co jste nikdy neztratili... přijdete na spoustu věcí! Jako botka Dorotka, která se jednoho rána probudí bez své tkaničky Aničky. Kam jen mohla zmizet? Na cestě za jejím nalezením pochopí botka Dorotka hodně také o sobě. Je možné, že by za odchod své kamarádky mohla ona sama? I o pevná přátelství je potřeba se starat. Dokáže Dorotka zachránit to svoje?Vydejte se na pohádkovou a jazykově hravou výpravu a podívejte se na svět očima věcí, které kolem sebe vidíte každý den.
Hlavní hrdinkou je malá botka Dorotka, která se jednoho rána probudí a zjistí, že jí něco důležitého chybí. Její kamarádka tkanička Anička je totiž pryč! Dorotka vůbec nechápe, kam se mohla podít, a rozhodne se ji najít. Postupně prohledává různá zákoutí domu, vydává se do skříně s oblečením, do kuchyně a nakonec ji pátrání zavede až ven na zahradu. Během cesty potkává spoustu dalších obyvatel domácnosti, jenže jejich reakce nejsou zrovna takové, jaké by si představovala. Někteří jí totiž naznačují, že za zmizení Aničky možná může sama.
Dorotka tak postupně začíná přemýšlet nad tím, jak se ke své kamarádce chovala. Opravdu byla vždycky tak dobrou společnicí? A co když tkanička neodešla jen tak bez důvodu? Najít Aničku se ukáže být o něco složitější, než si původně myslela. A ještě důležitější bude zjistit, jestli se jejich přátelství dá napravit.
Co mě na knížce zaujalo, je především její hravost. Autorka si totiž opravdu vyhrála se jmény jednotlivých postav. A to nejen u hlavní dvojice Dorotky a Aničky. Potkáme například silonku Ilonku, tenisku Denisku, podkolenku Lenku, holínku Karolínku nebo kozačku Kačku. A tím to zdaleka nekončí. Objevují se tu další obyčejné věci, které dostávají vlastní jména, charakter a trochu toho života. Právě tyhle slovní hříčky a rýmování mi přijdou jako jeden z nejhezčích prvků celé knihy. Děti si mohou jednotlivá jména opakovat, hledat další rýmy a třeba si samy zkoušet vymýšlet podobné dvojice. Z obyčejného čtení se tak může stát docela zábavná hra.
Líbí se mi také samotný nápad, že hlavními hrdiny jsou věci, které běžně používáme a kolem kterých doma každý den procházíme. Boty, ponožky nebo další předměty najednou dostávají vlastní svět, vztahy a starosti. Je to přesně ten druh dětské fantazie, díky které mohou i úplně obyčejné věci získat neobyčejný příběh.
Velkou roli samozřejmě hrají také ilustrace Anežky Beranové. Ty jsou barevné, milé a krásně doplňují vyprávění. Děti mají možnost prohlížet si jednotlivé postavičky, jejich výrazy a prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Zajímavým detailem je také labyrint z tkaničky v úvodní části knihy, který přímo vybízí k prozkoumávání prstem. Je vidět, že se myslelo i na to, aby knížka děti bavila nejen samotným textem.
A přestože jde o jednoduchý pohádkový příběh, ukrývá v sobě i něco důležitějšího. Především téma přátelství, ohleduplnosti a vlastního chování. Dorotka se během hledání Aničky učí, že přátelství není samozřejmost a že bychom si měli vážit těch, kteří jsou nám blízcí. Také že někdy nemusí být chyba jen na straně ostatních a že je důležité umět si přiznat vlastní pochybení. A hlavně, že když něco pokazíme, nemusí být všechno ztracené. Vždycky se můžeme pokusit věci napravit.
Na knížce se mi líbí, že tohle poselství není podané nějakým dlouhým poučováním. Všechno vychází přímo z Dorotčina příběhu a děti si mohou samy postupně uvědomovat, proč se některé věci dějí a jak by se zachovaly ony.
O botce Dorotce a tkaničce Aničce je podle mě moc pěkná volba pro menší děti, kterým nabídne nejen milé dobrodružství, ale také prostor pro povídání o přátelství, vztazích a chování k ostatním. Nejvíc mě baví právě nápad s oživlými předměty a všechna ta vtipná jména, se kterými si autorka vyhrála.
Pokud hledáte dětskou knížku, u které se můžete společně pobavit nad slovními hříčkami, prohlížet si krásné ilustrace a zároveň si odnést i hezké ponaučení, Dorotka s Aničkou určitě stojí za pozornost.


Žádné komentáře:
Okomentovat